Úzkost: příznaky chronické úzkosti, záchvaty paniky? Jak se jich zbavit?

Co je úzkost nebo úzkostná porucha? Jaké má typy, příčiny a příznaky? Jak se jí zbavit?

Úzkost je emoční stav projevující se nežádoucími psychickými a fyzickými příznaky. Podle Světové zdravotnické organizace zažívá pocity úzkosti během svého života přibližně 20–25 % populace.

Rozdíl mezi běžnou úzkostí a chorobnou úzkostí, typy úzkosti, příčiny, diagnóza, léčba, meditace a mnoho dalších zajímavých informací se dozvíte v článku.

Co je to úzkost?

Úzkost je nepříjemný emoční stav spojený s negativním duševním a často i fyzickým rozpoložením. Intenzita úzkosti je různá a závisí především na její příčině. Může se pohybovat od stavu mírného vnitřního neklidu, obav až po úzkostný panický stav.

Úzkost vyjadřuje především pocit strachu a obav.

Jedná se o negativní pocity v naší vlastní hlavě. Úzkostné poruchy jsou stále častěji diagnostikovány a stále častěji zasahují do života běžných lidí. Jejich zvýšený výskyt je způsoben především silným emočním vypětím a častým stresem z každodenního života.

Běžný strach je jen emocionální reakcí na aktuální situaci, ale úzkostná porucha má silnou psychickou a fyzickou podobu.

Vyznačuje se mimo jiné únavou, bolestí hlavy, napětím na hrudi, staženým žaludkem nebo nevolností. Silnější formy úzkosti mohou zahrnovat závratě nebo audiovizuální halucinace.

Úzkost je emocionální projev podobný strachu, spojený s hrozícími potenciálními událostmi a situacemi. Úzkost zahrnuje emocionální i fyzickou sféru příznaků.

Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) zažívá 20–25 % populace někdy v životě nějakou formu úzkosti. Úzkosti se projevují především v období dospívání a mezi 20. a 30. rokem života. Mohou se vyskytnout i v dětství, ve stáří nebo v těhotenství.

Úzkosti jsou pociťovány zejména v souvislosti s negativními a potenciálně negativními situacemi. Úzkostné poruchy mohou být spojeny s určitým tělesným organickým onemocněním nebo jako součást psychického onemocnění (deprese, bipolární porucha, závislost atd.).

Běžná úzkost, nebo chorobná úzkost?

Základní rozdíl mezi "běžnou" úzkostí a chorobnou úzkostí je v intenzitě, množství, projevech a v příčině vzniku.

Běžná úzkost a pocit strachu trvá krátkou dobu. Je dána určitými reálnými okamžiky a situacemi v životě, kterých se přirozeně bojíme. Jedná se o dočasný stav, který v krátké době pomine.

Chorobná úzkost je však chronická. Negativní pocity se opakují a vracejí.

Pocity strachu a obav jsou často iracionální, vznikají bez objektivní příčiny. Také reakce na skutečné negativní podněty je přecitlivělá.

Morbidní úzkost často narušuje každodenní život. Způsobuje vnitřní nepohodu a neklid.

Úzkostné poruchy mohou být tak intenzivní, že narušují rodinný, společenský a pracovní život.

Kdy vyhledat odborníka?

Pokud často zažíváte strach, obavy a pocity smutku i v běžných situacích, je vhodné vyhledat odborníka. Úzkost se projevuje potížemi se spánkem, únavou, problémy s libidem, trávicím traktem a příjmem potravy.

Stejně jako by se měl člověk starat o své fyzické zdraví, měl by se starat i o své duševní zdraví.

Pokud vás omezuje a svazuje vaše myšlení, strach a neschopnost normálně fungovat, je nutné navštívit odborníka. Odborníkem máme na mysli psychiatra, případně psychologa nebo psychoterapeuta.

Příčiny úzkosti

Úzkost krátkodobého charakteru je způsobena skutečným nebo potenciálním negativním podnětem. Úzkostné poruchy jsou způsobeny kombinací biologických, psychologických a vnějších faktorů.

Spouštěčem poruchy je často zvýšený tlak a stres.

Svou roli hrají také genetické predispozice. Záchvaty úzkosti jsou častější u jedinců narozených rodičům, u nichž se vyvinula určitá úzkostná nebo duševní porucha. Není to však pravidlem.

Z biologického hlediska jde o změnu chemie mozku, zejména o nerovnováhu v hladinách hormonu serotoninu (hormonu štěstí) a dalších neurotransmiterů nervového systému.

Vnějším faktorem je myšleno vnější prostředí, ve kterém se jedinec pohybuje. Příkladem jsou lidé, kteří vyrůstali s rodiči trpícími úzkostnou poruchou či jinou psychiatrickou diagnózou. Člověk je zvláště silně ovlivňován v dětství a dospívání.

Příklady etiologie (vzniku) úzkostných poruch:

• Genetické predispozice
• Jiné přidružené onemocnění
• Negativní vzorce chování z dětství
• Nadměrné vystavení stresu
• Fobie

Typy úzkostných poruch

Typů a druhů úzkostných poruch je mnoho.
Každá z nich je specifická svou etiologií a doprovodnými příznaky.

Diagnostika jednotlivých úzkostných poruch může být komplikovaná. Níže je uvedeno několik různých typů.

Panická úzkostná porucha je charakterizována náhlými záchvaty paniky, stresem a nervozitou. Jedná se o záchvat intenzivního strachu. Je doprovázen fyzickými příznaky, jako je lapání po dechu, třes, nadměrné pocení, bolest na hrudi nebo celková nevolnost a závratě.

Generalizovaná úzkostná porucha se vyznačuje především nadměrnými obavami z běžných každodenních i závažnějších problémů (zdraví, práce, vztahy, plány a aktivity). Úzkost může být vyvolána potenciálními hrozbami.

Sociální úzkostná porucha je strach zejména ze společenských situací, které mohou být potenciálně trapné, rozrušující nebo nevhodné. Jedinec prožívá strach ze sociálních interakcí a ze situací, ve kterých na něj bude upoutána pozornost.

Obsedantně-kompulzivní porucha způsobuje opakující se vtíravé a relativně nechtěné myšlenky. Tyto obavy se mohou týkat například osobní hygieny, pořádku, čistoty a zdraví.

Posttraumatická stresová porucha je způsobena následky negativní události. Může působit psychické a fyzické potíže s věcmi a situacemi, které jsou spojeny s traumatickým zážitkem.

Fobie je charakterizována prožíváním strachu a vyhýbáním se určitým předmětům nebo situacím. Strach a obavy jsou však nadměrné a často neodpovídají rizikům a skutečným nebezpečím.

Úzkostná porucha způsobená jiným onemocněním může být důsledkem nebo součástí jiného somatického onemocnění.

Příznaky a projevy úzkosti

Konkrétní klinické příznaky závisí na typu úzkosti a případně na typu úzkostné poruchy.

Obecně však zahrnují pocity smutku, vnitřního neklidu a obav.

Běžným psychosomatickým (duševně-tělesným) příznakem je pocit napětí na hrudi, pocit vyčerpání a nadměrná únava.

Možné psychiatrické příznaky:

• Nedostatek energie a motivace
• Pocity smutku a beznaděje
• Vnitřní zmatek a rozpory
• Obavy a pocit strachu
• Pocit nedostatku energie
• Pocit napětí na hrudi
• Neochota zapojit se do běžných činností
• Podrážděnost a výkyvy nálad

Možné fyzické příznaky:

• Zvýšená únava a vyčerpání
• Nedostatek energie a síly
• Nadměrné pocení a studený pot
• Zvýšená srdeční frekvence
• Bolest na hrudi (tlak)
• Zrychlené dýchání
• Změna/zhoršení kvality spánku
• Nesoustředěnost
• Změna/zhoršení chuti k jídlu
• Zácpa a zažívací problémy
• Snížení libida

Diagnostika a léčba úzkosti

Diagnostika psychologických diagnóz a poruch je poměrně náročná.

Když začněte mít pocit, že byste vaše úzkosti měli probrat s odborníkem, udělejte to.

Je třeba vyhledat psychologa nebo psychiatra. Je lepší zachytit jakýkoliv fyzický a psychický zdravotní problém včas a postarat se tak o prevenci.

Lékař nejprve provede různá vyšetření. Vyloučí fyzické zdravotní problémy, které by mohly být příčinou psychických příznaků. Diagnostika úzkostných poruch probíhá v ordinaci psychiatra.

Pomoc odborníka a péče o duševní zdraví je stále žádanější.

Léčba je zaměřena na odstranění vyvolávající příčiny a odstranění klinických příznaků.

Přesná forma terapie závisí na etiologii úzkosti, její kvantitě, kvalitě atd.

Léčba úzkosti zahrnuje farmakologickou léčbu (psychofarmaka), psychoterapii a především seberozvoj (vzdělávání, relaxační techniky atd.).

• Farmakologická léčba
• Psychoterapie
• Seberozvoj

Léky pomáhají zmírnit příznaky úzkosti tím, že vyrovnávají chemické látky a procesy v mozku. Mezi běžně předepisované léky patří antidepresiva, anxiolytika a beta-blokátory.

Benzodiazepiny jsou skupinou léků vybraných pro akutní úzkost. Účinkují do 30 až 60 minut.

Obecně u psychofarmak platí zásada začít s nízkými dávkami a v případě potřeby dávku postupně zvyšovat. Důvodem je především zvýšená citlivost pacientů na nežádoucí účinky těchto léků.

Terapie nebo psychoterapie je druh odborného poradenství, které vám pomůže pochopit a zvládat úzkostné stavy. Pomáhá eliminovat množství i intenzitu budoucích úzkostných stavů.

Hlavní úlohou psychoterapeutické léčby je snaha o změnu chování prostřednictvím změny myšlení. Psychoterapie má například podobu uvolněného rozhovoru, řízené meditace, her a dalších technik.

Seberozvojem se rozumí přirozené postupy, které by měl člověk trpící úzkostí pravidelně provádět. Jedná se především o meditační a relaxační techniky, které mají zklidnit tělo a mysl jedince. Příkladem je autogenní trénink, hluboká relaxace, řízená meditace atd. S výběrem vhodné techniky vám pomůže odborník.

Při správné relaxaci dochází k hlubokému uvolnění napětí na fyzické i duševní úrovni. Meditace pomáhá obnovit rovnováhu v těle a následně navodí energetický stav pro další činnost.

K léčbě psychických poruch patří také základní věci, jako je pravidelná plnohodnotná strava plná vitamínů, minerálů a bílkovin. Doporučuje se vyloučit jednoduché cukry. Na druhé straně je výborná konzumace zeleniny, ovoce, vlákniny a probiotik.

Střevní trakt (mikrobiom) a mozek (CNS) jsou velmi úzce propojeny.