- Psychiatria - učebnica pre lekárske fakulty, Jozef Kafka a kolektív
- Obsedantně-kompulzivní porucha, Ján Praško, Aleš Grambal, Miloš Šlepecký, Jana Vyskočilová
- wikiskripta.eu - Obsedantně kompulzivní porucha
- solen.sk - OBSEDANTNO-KOMPULZÍVNA PORUCHA, Branislav Moťovský Psychiatrická klinika FN v Trenčíne
- nimh.nih.gov Obsessive-Compulsive Disease
Co je obsedantně kompulzivní porucha? + Příznaky a léčba
Obsedantně kompulzivní porucha a opakující se myšlenky či neobvyklé chování a činy? Proč vlastně vzniká a co ji charakterizuje?
Vlastnosti
Obsedantně kompulzivní porucha je duševní onemocnění, které řadíme k úzkostným poruchám, jako například fobie či úzkostné stavy. Vyznačuje se přítomností obsesí a kompulzí.
OCD je druhou nejčastější poruchou hned po depresi a vyskytuje se častěji než například panická porucha či schizofrenie.
Obsese jsou definovány jako opakující se myšlenky nebo představy, které jsou obtěžující a způsobují úzkost či nepohodu.
Obsese = posedlost, nutkavá, vtíravá myšlenka, chorobně utkvělá představa
Obsedantní = nutkavý, naléhavý, vtíravý
Obsesivní = neodbytný, nutkavý
Jedinec postižený takovou poruchou se snaží tyto myšlenky potlačovat a ignorovat je tím, že je nahradí jinými myšlenkami nebo činy.
Druhou složkou jsou kompulze, které jsou definovány jako stereotypně se opakující chování a činy, při kterých jedinec cítí nutkání neustále je provádět.
Kompulze = nesmyslné provádění určitých pohybů, kterým se postižený nemůže ubránit
Kompulze mají za cíl odstranit úzkost a obavy. Jedinec předpokládá, že pokud budou provedeny, poslouží jako prevence před tím, čeho se obává, jako například smrt, nemoc či jiná neštěstí.
Obsese a kompulze způsobují výraznou nepohodu a narušení různých činností v sociální a pracovní sféře. Nelze vysvětlit příznaky jiné duševní poruchy a také ani přiřadit k fyziologickému dopadu jiné látky jako například drogy či jiného léku.
OCD má mnoho tváří, ale styl a způsob myšlení a chování je u lidí, kteří jím trpí, velmi podobný. Co se týká pohlaví, ženy jsou touto poruchou postiženy častěji v dospělosti, na rozdíl od mužů. U nich se tato porucha vyskytuje spíše v dětském věku.
Obsedantně kompulzivní porucha postihuje každého 50. člověka. Jsou to cca 2–4 % v populaci rovnoměrně u mužů či žen. Objevuje se průměrně ve věku 19,5 let.
Základní typy obsedantně kompulzivní poruchy
Rozeznáváme různé typy obsedantně kompulzivní poruchy.
Tabulka uvádí formy OCD
Kontroloři |
|
Umývači a čističi |
|
Pořadači a opakovači |
|
Hromadiči |
|
Výskyt u dětí
Jak je výše zmíněno, obsedantně kompulzivní porucha se vyskytuje i u dětí. První příznaky onemocnění se mohou objevit již kolem 7. roku života. Nejvíce se však projevuje v období puberty.
Do ohrožené skupiny patří zejména děti, které si dělají zbytečné starosti nebo neumí přijímat kritiku a špatně ji snášejí. Na druhé straně na tom nesou podíl i rodiče, protože dítě nadměrně kritizují a chtějí z něj mít perfekcionistu. Dětem tak následně klesá sebevědomí.
Jaké jsou projevy této poruchy u dětí?
Mezi nejčastější obsese patří:
- rušivé zvuky nebo slova
- strach z nemoci, virů a bakterií
- šťastná a nešťastná čísla
- náboženské obsese
- strach ze špíny a kontaminace
- sexuální nebo agresivní myšlenky
- potřeba pořádku a symetrie
Projevy kompulzí:
- časté mytí rukou, sprchování, čištění zubů
- počítací rituály
- dotýkání se
- shromažďování a sbírání nepotřebných věcí
- opakující se rituály, například vyjít ven a zase dovnitř z domu apod.
- kontrolní rituály, například zda jsou zamčené dveře, zda má hotové úkoly do školy apod.
Děti často a velmi dobře skrývají tyto problémy a chování zejména před rodiči. Většina rodičů o jejich problému několik měsíců vůbec netuší.
Někdy se stává, že děti začnou zapojovat do samotných rituálů i rodiče. Dítě něco udělá a rodič to musí zopakovat. Pokud se tak nestane, dítě dostane záchvat vzteku, paniky a obav.
Rodiče by si měli na svých dětech všímat zejména suchých, popraskaných rukou, což je způsobeno přehnanou hygienou rukou. Rovněž rychle mizejícího mýdla. Dlouhá doba strávená za domácími úkoly, kdy přesto mají špatný prospěch ve škole.
Děti trpící touto poruchou se neustále bojí o to, že se stane něco špatného. Proto stále kontrolují své rodinné příslušníky a blízké. Také mají i neutuchající strach z nemocí.
Příčiny
Jednoznačná příčina tohoto onemocnění není známa. Na vzniku a vývoji onemocnění se podílí několik faktorů.
Hlavním předpokladem je především problém s přenášením informací pomocí serotoninu. Jedná se o látku, která pomáhá při přenosu nervových signálů v mozku, čímž ovlivňuje pocity štěstí, pohody, spánku či tělesnou polohu.
Velmi důležitý faktor je genetická predispozice a také vliv výchovy a prostředí, ve kterém dítě vyrůstá. Chybějící pocit bezpečí a nadměrně kritická výchova vedou k pocitům nejistoty.
Má-li dítě genetické předpoklady pro vznik OCD, může taková výchova přispět ke vzniku onemocnění. Rozvoj onemocnění podporuje také stresující životní styl.
Stres a nezdravý životní styl jsou rizikovým faktorem vzniku.
Příznaky
Nejčastěji jde o stálé kontrolování určitých věcí, ať už se jedná o zamčené dveře, nebo vypnutý sporák. Opakování týchž úkonů a neustálé počítání (např. schodů).
Dále se velmi často vyskytuje strach ze zašpinění, proto je velmi častá hygiena rukou.
V hlavě pacienta se opakují nesmyslná slova či fráze. Neudělá-li to, co mu myšlenky káží, cítí velké napětí či úzkost. Má pocit, že se stane něco špatného, pokud to neprovede.
Myšlenky mohou mít mnohdy i magický charakter.
Hlavní příznaky:
- změny chování (poruchy chování)
- vysílenost
- úzkost
- puntičkářství (perfekcionismus)
- poruchy koncentrace (poruchy pozornosti, poruchy soustředění)
- plachost
- obliba rutinní činnosti
- neschopnost racionálního uvažování
- nervozita
- neklid
- zvýšená aktivita (hyperaktivita)
Diagnostika
Diagnózu určuje výhradně psychiatr na základě anamnézy (rozhovoru s pacientem). Lékař se zaměřuje na přítomnost obsesivních a kompulzivních myšlenek a rituálů, konkrétně na to, zda překážejí v běžném životě.
Zjišťuje, jak dlouho má pacient příznaky. Zkoumá narušení každodenních činností a také míru úzkosti. Velmi často je používán Zohar-Fineberg obsedantně kompulzivní screening, který obsahuje 5 otázek.
Jsou to otázky typu:
- Myjete se často nebo často perete?
- Často kontrolujete věci, situace?
- Máte nějaké myšlenky, které vás obtěžují a kterých byste se chtěli zbavit, ale nedaří se vám to?
- Trvá vám dlouho ukončení běžných aktivit?
- Děláte si starosti nebo se příliš často zabýváte uspořádaností a souměrností?
Po ukončení tohoto testu, který může být proveden nejen samotným psychiatrem, ale například i sestrou nebo jiným lékařem, můžeme dojít k závěru.
Pokud má pacient jednu pozitivní odpověď, ihned je doporučen ke specialistovi, u kterého bude následovat podrobnější a detailnější vyšetření a určení konečné diagnózy.
Podle zjištění z praxe trvá v průměru 7 let od nástupu příznaků, než pacient vyhledá léčbu. Platí to i tehdy, jsou-li příznaky natolik závažné, že výrazně ovlivňují sociální a pracovní aktivity.
Průběh
V praxi se setkáváme i s tím, že někteří lidé trpí jen na vtíravé myšlenky bez následných kompulzí. Nevykonávají žádné činnosti, aby zapudili obtěžující představy.
Kompulze mohou být i méně nápadné: počítání čísel a věcí, opakování určitých slov, modlení se (za jakoukoli drobnost).
Myšlenky jsou však mnohdy hrozivého charakteru, jako potřeba někomu ublížit nebo spáchat násilný sexuální akt. Prožívání úzkosti s sebou přináší i tělesné projevy. Postižení zažívají:
- změny srdečního rytmu či krevního tlaku
- zvýšené svalové napětí
- nadměrné pocení
- třes končetin
- průjmy
Jak předejít relapsům?
U OCD může dojít velmi často k relapsu (návratu i po úplném vyléčení). Po vysazení léků je relaps poměrně častý.
Při předčasném vysazení léků hrozí relaps až u 80 % jedinců. Proto by léčba měla pokračovat ještě nějakou dobu po vymizení příznaků.
Relaps se však může projevit znovuobjevením obsesí, kompulzí, úzkostí i napětím.
Jaký je život po vyléčení?
Pokud se jedinec úspěšně vyléčil, měl by se snažit i nadále vyhýbat stresovým situacím a všímat si svého chování.
Velmi důležitá je také edukace ze strany zdravotnického personálu o tom, jak samotná porucha vzniká a jak se může člověk naučit žít s otravnými myšlenkami a pocity.
Je nezbytné, aby se jedinec naučil provádět různé relaxační techniky. Také se při této poruše střídají fáze zlepšení a zhoršení.
Úplné vyléčení poruchy je velmi vzácné a méně pravděpodobné. Ovšem jedinec postižený touto poruchou může i přesto vést plnohodnotný život.
Díky terapii a prevenci se může naučit přijmout své onemocnění takové, jaké je, a své činy a myšlenky mít pod kontrolou.
Co by měl vědět člověk, který trpí OCD?
Není vůbec důvod se za tuto poruchu stydět. Je třeba si uvědomit, že obsese a kompulze jsou důsledkem onemocnění, které se vymyká kontrole a není důsledkem slabé vůle!
Na světě trpí touto poruchou celkem asi 100 milionů lidí, takže v tom určitě nikdo není sám.
O svých myšlenkách a pocitech by měl jedinec mluvit vždy otevřeně i se svým lékařem, i když to někdy z pochopitelných důvodů nemusí být vždy příjemné.
Léčení je dlouhodobé, trvá několik měsíců až let. Proto je důležitá zejména trpělivost.
Nejúčinnější léčba je kombinace farmakoterapie a kognitivně behaviorální terapie. Tato terapie vyžaduje zejména vaši odvahu, vytrvalost a systematičnost.
Jak se léčí: Obsedantně kompulzivní porucha – OCD
Obsedantně kompulzivní porucha a její léčba: Léky? Hlavní je psychoterapie
Zobrazit více