Co je impetigo, jaké má příznaky? Infekčnost a přenos u dětí

Impetigo je charakterizováno jako povrchová infekce kůže vyvolaná streptokoky nebo stafylokoky. Název onemocnění pochází z latinského slova impetere = napadnout. Nejčastěji se vyskytuje u dětí. Může však postihnout i dospělé.

Nebezpečí onemocnění vyplývá z rychlého šíření infekce. Již během dvou dnů se může rozšířit po celém těle pacienta.

Výskyt onemocnění se mění podle ročního období. Nejlepší podmínky pro šíření infekce jsou v letních měsících. Bakterie, které vyvolávají impetigo, se lépe množí v teplém a vlhkém prostředí.

V minulosti jsme zaznamenávali jeho nejvyšší výskyt v letě. V současnosti lidé rádi cestují za teplem v chladnějších měsících, a tak se toto onemocnění stále častěji vyskytuje celoročně.

Pacienti trpící závažnějším atopickým ekzémem jsou zlatým stafylokokem kolonizováni. Přibližně 20 až 40 % lidí v populaci jsou bezpříznakoví nosiči této bakterie (většinou v nose a na perineu) a jsou možným zdrojem infekce.

Impetigo řadíme mezi bakteriální kožní infekce (pyodermie). Za nejčastější původce pyodermií jsou považovány stafylokoky a streptokoky. Ty jsou schopny pronikat do krevního oběhu a lymfatických cest.

Také vyvolávají rozšíření projevů typu koagulopatií nebo vaskulopatií.

Pyodermie můžeme rozdělit do dvou skupin.

První skupiny tvoří primární pyodermie, mezi něž patří stafylogenní a streptogenní impetigo, furunkul, karbunkul a erysipel.

Druhou skupinou jsou sekundární bakteriální infekce, které dále komplikují již existující kožní změny. Příkladem jsou sekundární infekce na ekzémech, vředech, poraněních kůže, popáleninách nebo planých neštovicích.

Primární bakteriální kožní infekce rozdělujeme na:

• povrchové – zasahují do epidermis a dermis (impetigo contagiosa staphylogenes, impetigo contagiosa streptogenes)
• folikulární – impetigo Bockhart (ostiofolliculitis), folliculitis, furunkul, karbunkul
• hluboké – šíří se do subkutánní tkáně a svaloviny (erysipelas, perianální streptokoková dermatitida)
• vázané na nehty – paronychia coccogenes

Tabulka: Povrchové infekce kůže můžeme rozdělit do dvou podskupin, a to na komplikované a nekomplikované

Jak vznikají pyodermie?

Vznik pyodermií obecně závisí na přítomnosti mikrobu s určitou patogenní schopností a na obranyschopnosti kůže a celého organismu. Z patogenních mikrobů vyvolávají pyodermie zejména stafylokoky a streptokoky.

Obranyschopnost kůže proti mikrobům je komplexní. Tvoří ji zejména bariérová funkce rohové vrstvy epidermis, která je velmi odolná proti infekci.

Velmi významným mechanismem obrany kůže proti infekci je tvorba keratinocytárních antimikrobiálních peptidů. Ty jsou schopny usmrtit široké spektrum grampozitivních i gramnegativních bakterií, hub a virů.

Kůže je kolonizována fyziologickou mikroflórou, která produkuje antibakteriálně působící látky. Z toho vyplývá, že bakterie, viry a houby mohou kůží proniknout jen tehdy, je-li porušena bariérová funkce kůže.

Impetigo může vyvolat Streptococcus pyogenes (2 % případů) a Staphylococcus aureus (70 % případů). U zbývajících 28 % případů se vyskytují projevy smíšené infekce oběma patogeny.

Oba zárodky jsou lokalizovány v oblasti nosohltanu u mnoha zdravých lidí (nosičů). Přenos na kůži se uskutečňuje zejména při poškrábání nehty.

Z člověka na člověka se impetigo přenáší především u lidí, kteří žijí v blízkém kontaktu (kontaktní infekce).

Průběh onemocnění je ovlivněn různými faktory:

• stavem kůže – chronická kožní onemocnění (atopická dermatitida), mechanické poškození kůže
• celkovým stavem organismu – léčba kortikosteroidy, podvýživa, systémová onemocnění
• vnějším prostředím – vysoká teplota, vlhkost
• vlastnostmi bakterií – virulence, synergismus s ostatními bakteriemi

Mezi faktory, které napomáhají ke vzniku infekce, řadíme:

• poškození kožní bariéry
• obezitu
• diabetes mellitus
• hematologická onemocnění
• imunodeficit
• snížené hygienické návyky

Impetigo se vyskytuje ve dvou formách:

1. Nebulózní impetigo
2. Bulózní impetigo

Nebulózní impetigo – synonyma nonbulózní impetigo, impetigo contagiosa streptogenes.

Nebulózní impetigo tvoří více než 70 % všech forem impetiga. V minulosti se za původce onemocnění považovaly stafylokoky. Později se přešlo na častější preferenci streptokokového původu onemocnění.

Vyskytuje se zejména u dětí. Je to velmi kontagiózní onemocnění.

Často vyvolává mezi dětmi epidemie.

Příznaky nebulózního impetiga vznikají na poraněné kůži (štípnutí, popáleniny, odřeniny). Postihuje zejména nezakrytá místa těla jako obličej (okolí nosu a úst), kapilicium (vlasatou část hlavy), krk a ruce.

Nejprve se na kůži tvoří napjaté polokulovité vezikuly obklopené úzkým zánětlivým lemem. Obsah vezikulek je čirý. Tyto kožní projevy jsou málokdy patrné. Tenký kryt vezikuly se poruší během několika hodin. Z erodované spodiny vytéká exsudát. Ten postupně zasychá do hrubších a rozsáhlejších medově žlutých krust.

Příznaky onemocnění se rychle rozšiřují do okolí, kde se opět tvoří čerstvé vezikuly a nové eroze s medově žlutými krusty. Splýváním sousedních lézí vznikají obloukovitá až oválná ostře ohraničená ložiska.

Někdy se zvětší regionální uzliny. Komplikacemi nebulózního impetiga mohou být také takzvané koutky úst. Rýma podporuje rozšiřování původce. Impetigo proto často začíná pod nosem.

V případě, že se onemocnění neléčí, může přetrvávat delší dobu. Četná ložiska mohou vyvolat celkové symptomy. Mezi celkové příznaky patří horečka, nevolnost a nechutenství.

Obávanou komplikací je postinfekční glomerulonefritida, která vzniká přibližně u 4 % pacientů. Onemocnění ledvin je vyvoláno specifickými streptokoky.

Bulózní impetigo = impetigo bullosa, impetigo staphylogenes, impetigo contagiosa staphylogenes.

Bulózní impetigo se vyskytuje zejména u dětí, ale může se objevit i u dospělých. Příčinou onemocnění jsou vždy ty kmeny Staphylococus aureus, které produkují epidermolytické toxiny.

Typickým příznakem bulózního impetiga je tvorba plochých čirých puchýřů o velikosti 4–9 mm. Později se obsah puchýřů zakaluje do šedobílé.

Puchýře se tvoří v hlubších vrstvách epidermis. Jejich kryt je proto tlustší a přetrvávají déle. Po rozrušení puchýřů vznikají erodované plošky lemované epidermálním zbytkem krytu. Po čase se na vlhkých erozích tvoří tenký šedožlutý strup a po jeho odpadnutí zůstává přechodná pigmentace.

Někdy střed krytu puchýře přilne a přihojí se k jeho spodině. Ale na periferii se proces šíří do okolí. Tímto způsobem mohou sousedící puchýře splynout a vytvořit šířící se útvary. Onemocnění se hojí bez jizev.

Diagnostika impetiga je založená na:

1. důkladné anamnéze
2. fyzikálním vyšetření (klinický obraz, rozsah změn)
3. laboratorních nálezech
4. doplňujících RTG zobrazovacích metodách

Jaké jsou diagnostické zásady u jednotlivých typů impetiga?

1. Nebulózní impetigo

Na základě typického klinického obrazu se onemocnění zpravidla snadno určuje. A to zejména u dětí se sekrecí z nosu a medově žlutými strupy. Důležitá je i mikrobiologická, klinicko-chemická a sérologická diagnostika.

2. Bulózní impetigo

Klinická diagnóza je obvykle snadná. Charakteristické jsou velké puchýře s hnisavým zakalením a erodujícími plochami. Důležitým krokem při určení diagnózy je zjistit původní atopický ekzém.

Jaká je diferenciální diagnóza?

Diferenciální diagnóza zahrnuje puchýřovitá onemocnění různého původu. Mezi nejčastější infekční kožní choroby, které připomínají impetigo, patří varicella, herpes zoster a herpes simplex.

Z neinfekčních příčin může dojít k záměně u popálenin II. stupně, při hypersenzitivní reakci na poštípání hmyzem.

1. Nebulózní impetigo

U pacientů trpících tímto typem impetiga se téměř vždy zjišťují hemolyzující streptokoky a jen někdy stafylokoky. Kultivace streptokoků závisí na uplynulé době mezi odběrem materiálu a začátkem kultivace.

Herpes simplex zejména na přechodných částech kůže a sliznice je polycyklicky ohraničen. Nicméně může být impetigizován. Projevy sekundární syfilidy na obličeji jsou symetrické a mají bazální infiltrát.

2. Bulózní impetigo

U pemphigus syphiliticus neonatorum u novorozence jsou puchýře lokalizovány na dlaních a chodidlech. Při epidermolysis bullosa hereditaria je v popředí mechanický způsob vzniku.

Při bulózním impetigu téměř nikdy nepozorujeme puchýřky. Z klinických projevů pozorujeme až medově žluté strupy.

Příklady diferenciální diagnózy jsou popsány v následující tabulce:

Ložiska impetiga se nejčastěji objevují na obličeji, krku a končetinách. Ale mohou se objevit kdekoli na těle.

Nejprve se objevují drobné makuly (skvrny). Ty se rychle mění na puchýře s úzkým zánětlivým lemem. Kryt puchýřů lehce praská a jejich žlutý obsah zasychá. Tímto způsobem se tvoří typické medově žluté nebo červenohnědé krusty.

Jak dlouho trvá impetigo?

V případě nekomplikovaného průběhu trvá onemocnění 7–10 dní.

Hojí se bez jizev. Někdy se jako následek zánětu mohou objevit skvrny nebo hyperpigmentace. Ty obvykle do několika týdnů až měsíců vymizí.

Impetigo je velmi nakažlivé.

Děti trpící impetigem po dobu léčby nesmějí do školky, školy ani do zájmových kroužků.

Používání dezinfekčních mýdel a pracích prášků, vlastního ručníku a vyžehleného prádla sníží riziko nákazy dalších členů rodiny.

Jak dochází k přenosu impetiga?

K přenosu onemocnění dochází prostřednictvím tří cest:

1. přímým kontaktem kůže nemocného a zdravého dítěte
2. prostřednictvím bakteriemi kontaminovaného předmětu (hračky, ručníky, příbory a jiné)
3. autoinfekcí