Diagnostika Crohnovy choroby je velmi obtížná. Jedná se o nespecifický střevní zánět, který může mít celou řadu příznaků. V současné době je při diagnostice nejdůležitější odlišit Crohnovu nemoc od ulcerózní kolitidy (rovněž nespecifický zánět střeva) a infekční příčinu zánětu.
Vyšetření krve
Při diagnostice Crohnovy choroby je nezbytné rutinní vyšetření krve s biochemickým vyšetřením a krevním obrazem.
Již při tomto vyšetření mohou být zjištěny abnormality, jako je zvýšená sedimentace, anémie, trombocytopenie, lymfocytóza, patologické jaterní markery, zvýšené CRP a další.
Dalším vyšetřením z krve je detekce protilátek. Nejčastěji se používá vyšetření na přítomnost perinukleárních protilátek proti cytoplazmě neutrofilů (pANCA) a protilátek proti Saccharomyces cerevisae (ASCA).
Tyto protilátky mohou být přítomny i u jiných onemocnění, např. celiakie. Kombinace obou je pro Crohnovu chorobu vysoce specifická, zejména při snaze odlišit Crohnovu chorobu od ulcerózní kolitidy.
Pozitivita protilátek bývá spojena s vyšší agresivitou onemocnění, ale jejich sledování nemá význam při sledování účinku léčby.
Endoskopické vyšetření a biopsie tkáně
Endoskopické vyšetření (vyšetření se zavedením sondy do útrob orgánu) používané při diferenciaci Crohnovy choroby zahrnuje kolonoskopii.
Při kolonoskopii se do tlustého střeva zavádí kamerový systém, který se vyšetřuje pohledem až do části tenkého střeva. Kromě toho, že je možné prohlédnout celý povrch sliznice střeva, je možné odebrat vzorek tkáně – biopsii.
Tkáň odebraná při biopsii je pak podrobena dalším vyšetřením, která poskytují mnoho cenných informací o povaze probíhajícího zánětu.
Pro Crohnovu chorobu je charakteristické segmentální zánětlivé postižení povrchu sliznice. Pro ulcerózní kolitidu je charakteristické souvislé postižení celého povrchu. Na sliznici lze rovněž pozorovat podélné ulcerace, dlaždicové reliéfy a zarudnutí.
K vyšetření tenkého střeva se používá moderní metoda endoskopie, tzv. kapslová endoskopie. Při tomto typu vyšetření pacient spolkne kapsli, která snímá sliznici při průchodu trávicím traktem.
Metoda je výhodná pro vyšetření špatně přístupných oblastí trávicího traktu. Je pohodlná a bezbolestná, ale nákladnější. Nepoužívá se při vyšetření těhotných žen.
Nevýhodou oproti klasické endoskopii je nemožnost odběru vzorku ze sliznice nebo terapeutického zásahu, např. odstranění střevního polypu.
Mezi časté nežádoucí účinky patří uvíznutí kapsle v průběhu trávicího traktu. Tomu lze předejít použitím retenční kapsle, která se po přiložení postupně rozpadá.
Jádro kapsle o velikosti 2 mm se snadno smísí se stravou a vyloučí se z těla.
Kromě kolonoskopie se provádí také gastroskopie, což je endoskopické vyšetření žaludku. I při tomto vyšetření lze odebrat vzorek sliznice. Vyšetření je nutné zejména tehdy, pokud má pacient příznaky charakteristické pro gastroduodenální formu onemocnění.
Histologické vyšetření
Po úspěšném kolonoskopickém nebo gastroskopickém vyšetření a biopsii se odebraná tkáň podrobí histologickému vyšetření.
Ke stanovení diagnózy Crohnovy choroby jsou zapotřebí nejméně 2 biopsie z 5 částí tlustého střeva, včetně konečníku a posledního úseku tenkého střeva, terminálního ilea.
Zobrazovací vyšetření
Pro diagnostiku nespecifických střevních zánětů je přínosných několik typů zobrazovacích vyšetření, např. enteroklýza, ultrasonografie, počítačová tomografie (CT) nebo magnetická rezonance (MRI).
Enteroklýza je vyšetření tenkého střeva pomocí kontrastní látky, která se do střeva vstřikuje sondou. Po naplnění střeva je pacient zobrazen na rentgenu nebo CT.
Toto vyšetření je zlatým standardem při diagnostice rozsahu postižení nebo při odhalování komplikací onemocnění, jako jsou píštěle nebo abscesy.
Ještě větší citlivost nabízí MRI enterografie, která nezatěžuje organismus zářením. Je vhodná zejména pro vyšetření dětských pacientů.