Vysoký krevní tlak: Co je to arteriální hypertenze, proč vzniká?

Arteriální hypertenze, nebo také vysoký krevní tlak, je nejčastějším onemocněním srdečně – cévního systému (kardiovaskulárního systému). Uvádí se, že postihuje až 25 % dospělé populace na celém světě.

Známé je i přirovnání tohoto onemocnění k neinfekční epidemii.

V lidských uších rezonuje i označení jako tichý zabiják. A to hlavně proto, že člověk nemusí dlouho ani tušit, že má problém s vysokým krevním tlakem.

Právě v případě chronického přetrvávání či neléčení postupně negativně ovlivňuje celý lidský organizmus. Je původcem různých tělesných potíží, problémů a nových nemocí.

Vysoký krevní tlak nebolí. Nemusí mít žádné příznaky.

Stává se, že jeho komplikace, jako například cévní mozková příhoda, je prvním projevem vysokého krevního tlaku. Proto je brzké odhalení a včasná léčba hypertenze významné v omezení jeho rizikových faktorů a komplikací.

Alarmující je údaj, který tvrdí, že až 28 % úmrtí nad 40 let má na svědomí právě vysoký krevní tlak.

Vysoký krevní tlak je definovaný Světovou zdravotnickou organizací už od roku 1993 jako:

Hypertenze v dospělosti je:
trvalé zvýšení krevního tlaku na hodnotu, nebo vyšší, 140 / 90 mmHG.
Přičemž tato hodnota byla naměřena opakovaně alespoň ve dvou případech ze tří měření.

Pozor ale, vysoký krevní tlak nepostihuje pouze dospělou populaci. Negativa sedavého způsobu života a nadměrná tělesná hmotnost jsou rizikem pro vznik vysokého krevního tlaku i v dětském věku.

Kromě rozdělení, které uvádí tabulka, známe i klasifikaci hypertenze na primární a sekundární.

Co to znamená?

Primární hypertenze nemá známou příčinu, nebo se na jejím vzniku podílejí různé rizikové faktory. Uvádí se také jako multifaktoriální, která může, ale také nemusí být ovlivnitelná.

Odborně se označuje také pojmem esenciální hypertenze.

95 % nemocných má primární formu hypertenze.

Sekundární hypertenze je naopak taková, jejíž příčina je známá. A ta se může skrývat v jiné nemoci. Příkladem je nemoc ledvin, hormonální vliv, těhotenství a preeklampsie či eklampsie.

Odborně se označuje také pojmem symptomatická.

Tabulka uvádí, jak definuje hypertenzi Evropská společnost pro hypertenzi a Evropská kardiologická společnost

Rizikové faktory, které se nedají ovlivnit:

1. věk, ve vyšším věku je vyšší krevní tlak
2. pohlaví, přičemž je vyšší pravděpodobnost zvýšeného tlaku krve u žen v přechodu
3. genetická predispozice a rodinná zátěž, kdy je předpoklad výskytu hypertenze i u potomků, 
   předpokládá se 30 - 60 procentní podíl genetické informace
4. porucha rovnováhy vazomotorické regulace

Rizikové faktory, které jsou spjaty se vzestupem krevního tlaku, a jsou ovlivnitelné:

• nadváha a obezita  - hlavně BMI nad 30
• inzulínová rezistence
• nadměrný příjem NaCl (Na - natria - sodíku) ve stravě a tekutinách, jako  je sůl a vysoko mineralizované nápoje
• nedostatek hořčíku (Mg), draslíku (K) a vápníku (Ca)
• kouření
• nadměrný příjem alkoholu
• stres, nadměrná psychická zátěž
• nevhodná životospráva, jako i nedostatek odpočinku
• nedostatek pohybové aktivity
• znečistění venkovního prostředí, vzduchu

Znáte pojem hypertenzní krize?

Tento pojem značí těžkou a akutní formu výstupu krevního tlaku. Zvýšení tlaku se v tomto případě projevuje na některém tělesném systému (nervovém systému, na zraku, srdci a podobně).

Při tomto typu vysokého krevního tlaku je velké riziko vzniku komplikací, jako je například cévní mozková příhoda nebo akutní selhání srdce.

Hypertenze je druhou nejčastější příčinou selhání srdce.
Jako první se uvádí ischemická choroba srdeční. 
Více informací v článku hypertenzní krize.

Při hypertenzní krizi stoupá krevní tlak nad hodnoty 210 /130.

Může vzniknout jako důsledek nedostatečně nebo nesprávně léčené hypertenze. Případně jako komplikace sekundární hypertenze.

Závažnost je ovlivněna tím, jaký byl původní krevní tlak, jaký je aktuálně při výskytu obtíží a rychlostí výstupu hodnot krevního tlaku.

Jinak reaguje na akutní výstup krevního tlaku člověk s dlouhodobou hypertenzí a jinak člověk, který má dlouhodobě normální krevní tlak.

Od toho se odvíjí i závažnost, která se odborně označuje také jako emergentní nebo urgentní stav.

Tabuka uvádí informace o emergentním a urgentním stavu

Co je to krevní tlak?

Krevní tlak je hydrostatický tlak, který je vytvářený krví na stěnách cév. Krev je do krevního oběhu, a tedy i do cév, vymršťována z levé komory srdce.

Srdce je pumpa, která pumpuje okysličenou krev do těla, orgánů a tkání.

Krevní tlak je závislý na síle kontrakce srdečních komor, na odporu cév a na objemu krve. Jednoduše popsáno, při stažení, tedy kontrakci myokardu srdečního svalu levé komory, se krev vypudí do aorty. Tehdy je tvořen systolický tlak.

Systolický krevní tlak je nejvyšší tlak krve.

Neměl by přesáhnout hodnotu 140 mm Hg. Jeho hodnota se zapisuje před lomítkem z dvojice čísel tvořících hodnotu krevního tlaku. Označuje se také jako sTK (systolický tlak krve).

Systolický krevní tlak postupně stoupá s věkem člověka.

Po ukončení vypuzování krve ze srdce, tedy ochabení srdečního svalu, nastává diastola. Tehdy se krev nasává zpět do srdce, přesněji pravé předsíně.

Diastolický krevní tlak je nejnižší tlak krve.

Jeho hodnota by neměla přesáhnout 90 mm Hg. Hodnota diastolického tlaku se zapisuje za lomítko. Označuje se také jako dTK (diastolický tlak krve).

V domácím prostředí měříme krevní tlak nejčastěji pomocí digitálního tlakoměru. Na obrazovce tlakoměru můžete vidět dvě hodnoty.

Například:

120 / 80 mmHg

Kromě toho nám tlakoměr může zobrazit i hodnotu frekvence srdce, tedy puls a jeho pravidelnost.

V magazínovém článku uvádíme přehlednou tabulku krevního tlaku.

Krevní tlak se mění i v závislosti na:

• cirkadiánní rytmus – biologický rytmus, tedy změny fyziologických funkcí ovlivněné denní periodou a střídáním dne a noci
• pohlaví, přičemž muži mívají vyšší krevní tlak
• polohu těla, vleže, vsedě či ve stoje
• zvyšuje se při fyzické zátěži nebo psychickém napětí
• stoupá s věkem

Jak se správně měří krevní tlak?

Vzhledem k současné dostupnosti tlakoměrů můžeme krevní talk měřit i v pohodlí domova. Digitální tlakoměry jsou automatické. Výhodou je, že měří krevní tlak automaticky a naměřené hodnoty jsou viditelné na přehledovém displeji.

Známe dva druhy dostupných digitálních tlakoměrů:

• první je s manžetou na zápěstí
  • měření s ním je ale více orientační, než s tlakoměrem na paži
  • při měření jsou důležité správné zásady umístnění tlakoměru v úrovni srdce
  • mohou být přítomny odchylky od správné hodnoty
  • tlakoměr se nasazuje podle návodu
  • důležité jsou i zásady správného měření
• druhý je typ s manžetou na paži
  • polo - automatický
  • plně - automatický

Další důležitou vlastností je, aby měl tlakoměr dostatečně nabité baterie, nebo ještě lépe měl adaptér na přímo napájení z elektrické zásuvky.

Následně jsou důležité zásady správného měření.

Důležité je, abyste si dali pozor na následující body:

• poloha vsedě
• nebo vleže
  • hodnota diastolického tlaku je v lehu přibližně o 5 mmHg nižší než vsedě
• dolní končetiny volně položené na podlaze, ne překřížené
  • v některých případech se měří i po změně polohy ve stoje
• ticho a klid v místnosti
• přiměřená teplota v místnosti, kde krevní tlak měříme
• při měření tlaku by osoba neměla mluvit
• 30 minut před měřením nepít kávu a jiné stimulující nápoje, nekouřit
• po těžké práci klid dvě hodiny
• před měřením se nevystavovat stresu
• 5 minut před měřením klidně sedět, ležet
• měření s prázdným močovým měchýřem
• výsledná hodnota je průměr 2 až 3 měření s 2 minutovými pauzami
  • pokud člověk trpí poruchou srdečního rytmu, měření opakovat 5×
  • a z jeho průměr bude výsledná hodnota
• měření na paži, rameni, s loktem opřeným o podložku
• manžeta tlakoměru by měla být ve správné velikosti
• a měla by být ve výšce srdce = 1 - 3 cm nad loketní jamkou
• manžeta by neměla být příliš stáhnutá, ani volná
• oděv na horní končetině musí být volný
  • aby neomezoval průtok krve do končetiny
• měření krevního tlaku můžete vykonávat na obou horních končetinách
• upřednostňuje se měření na straně, kde bývají hodnoty krevního tlaku vyšší

Co když je krevní tlak na každé horní končetině rozdílný?

Každé měření krevního tlaku nám ukáže jinou hodnotu. Na digitálním tlakoměru to nikdy nebudou přesně stejné hodnoty. Stejně tak je krevní tlak i za normálních okolností na obou končetinách mírně rozdílný.

Ale pozor.

Pokud je hodnota krevního tlaku vyšší o více než 20 mmHg, může to značit nějaký zdravotní problém.

Příklad:

TK na pravé horní končetině 120 / 70 mmHg.

A...

TK na levé horní končetině 150 / 90 mmHg.

Tento rozdíl se označuje také jako asymetrie krevního tlaku na končetinách. A v jejím případě je nutné odborné vyšetření.

Torr či mmHG?

Na starších tlakoměrech jsme mohli najít také označení torr. Je to starší forma vyjádření hodnoty tlaku.

1 torr = hydrostatickému tlaku, který vyvolá 1 milimetr rtuťového sloupce.

Rtuťový sloupec má označení jako mm Hg. Přičemž v minulosti se měření tlaku vykonávalo na tlakoměrech, které měli skleněné sloupce naplněné rtutí.

Rtuťový tlakoměr, znám také jako sfygmomanometr, je složený z manometru, který má rtuťový sloupec a nafukovací systém s balónkem. Při měření se používá i fonendoskop.

Fonendoskop slouží na poslouchání vibrací tepny způsobené vířením toku krve při změně tlaku vyvolané zvenčí nafouknutou manžetou. Označují se jako Korotkovovy fenomény – šelesty.

Příčina vysokého krevního tlaku nemusí být známá. Tak jako je to v případě esenciální hypertenze. V případě primární není přítomna žádná organická, tedy tělesná příčina.

Předpokládá se působení více činitelů. Multifaktoriální rizikové faktory uvádíme výše. Kombinace genetických faktorů a jiných vnějších činitelů následně zvyšuje predispozici ke vzniku vysokého krevního tlaku.

I. stadium:

Popisuje se tehdy, když nejsou přítomny žádné organické změny.

II. stadium:

Nastává ve chvíli, kdy dlouhodobé působení vyššího tlaku krve způsobí změny na orgánových systémech či orgánech.

Ale tyto změny zatím nemají negativní vliv na funkci. Příkladem je i změna cév na očním pozadí, ale i zvětšení levé komory srdce.

III. stadium:

V této době se už organické změny projevují poruchou funkce. Například levostranné selhávání srdce, poškození ledvin, mozková příhoda či hypertenzná retinopatia popisovaná v článku o onemocnění sítnice a sklivce.

Opakem esenciální je sekundární hypertenze. Tento druh vysokého krevního tlaku vzniká na základě organické příčiny, a tedy na základě jiného onemocnění.

Nejčastější příčiny sekundární hypertenze:

• nemoc ledvin – ledviny se přímo podílí na regulaci krevního tlaku
  • zánět ledvin
  • nádor
  • úraz
• patologické zúžení ledvinných cév
• endokrinní nemoci
  • primární hyperaldosteronismus
  • hypertyreóza - porucha funkce štítné žlázy
  • feochromocytom

Velmi důležité je si pamatovat, že vysoký krevní tlak nemusí mít žádné příznaky. A to hlavně v případě, že se zvyšuje postupně, roky. Člověk ho přehlíží a nechodí na preventivní prohlídky.

Opakem je náhlé zvýšení krevního tlaku – akcelerovaná hypertenze až hypertenzní krize, kdy vzniká urgentní nebo emergentní stav.

V nejhorších případech se stává, že náhlé zhoršení zdravotního stavu je prvním příznakem vysokého krevního tlaku. Příkladem takovéto závažnosti je cévní mozková příhoda či infarkt srdečního svalu.

Lidé léčení na vysoký krevní tlak mají občas problém s tím, že jim tlak stoupne. Příčinou může být rozrušení, psychická či fyzická zátěž, změna počasí, nedostatek odpočinku či spánku.

Poznají to na přidružených obtížích.

Ti, kteří ještě nemají zkušenost, by na hypertenzi měli myslet zejména v případě výskytu těchto obtíží:

• únava a slabost
• bolest hlavy
  • nepříjemný pocit v hlavě, tlak v hlavě
• závratě, tedy točeni hlavy, při změně či stále
• poruchy rovnováhy, tahání do strany
• hučení v uších, pískaní nebo jiné zvuky
• porucha vidění
  • rozmazané vidění
  • zamlžené vidění
  • dvojité vidění
• začervenání nebo bledost tváří
• návaly tepla
  • do tváře
  • do celého těla
  • na hrudi
• pocení
• pocit na zvracení
• zvracení
• třes těla
• porucha spánku
• poruchy koncentrace
• krvácení z nosu – epistaxe, po snížení tlaku většinou ustoupí
• bolest na hrudníku
  • tlak na hrudi
  • jiný nepřesný pocit na hrudi
• bušení srdce
• dýchavičnost, subjektivní pocit zhoršeného dýchaní – dyspnoe
  • při srdečním selhání se celkový obraz mění
  • viditelně zhoršené dýchaní
  • pocit chrapotu, bublání - plicní edém
• otok dolních končetin, také jako projav zhoršení funkce srdce

Komplikace vysokého krevního tlaku ve zkratce

Dlouhodobě zvýšený krevní tlak způsobuje problémy napříč celým tělem. Doplácejí na něj cévy, srdce, mozek, cévy oka, ledvin, ale i ledviny samotné.

Důsledek hypertenze je vidět na cévách a srdci, přičemž se urychluje a zhoršuje ateroskleróza. Ta následně opět prohlubuje hypertenzi. Snížené prokrvení srdce má za následek ischemickou chorobu srdce, a akutní nedokrvení zase infarkt myokardu.

Chronickou komplikací je selhání srdce. A zde se hypertenze uvádí jako jedna z nejčastějších příčin chronického selhávání srdeční funkce.

Dále je to nervový systém, a tedy mozek. Zde se také podepisuje jako negativum ateroskleróza. Zvyšuje se riziko cévní mozkové příhody, která může být pro nedokrvení, tedy ischemii mozku, ale i jako následek krvácení do mozku.

Hypertenze zatěžuje i ledviny, oční cévy a ostatní části těla.

Riziko stoupá i tehdy, když se při vysokém krevním tlaku vyskytují i jiné nemoci, jako například cukrovka.

Při diagnostice se využívá hlavně anamnéza. Získávají se informace od dotyčného člověka. Následuje odborné vyšetření. Při diagnostice spolupracuje praktický lékař, internista (lékař vnitřního lékařství) či kardiolog.

Důležitá je spolupráce lékaře a jeho pacienta. Člověk si měří a zapisuje své hodnoty krevního tlaku naměřené v určitý čas. Informuje následně svého lékaře.

Diagnóza se stanoví, pokud se naměří vysoký krevní tlak nejméně ve dvou měřeních ze tří. Člověk musí být ve fyzickém a psychickém klidu.

Potřebné je odlišení zvýšení tlaku během vyšetření kvůli syndromu bílého pláště.

Případně se doplní tlakový Holter. To je vyšetření během 24 hodin, kdy se tlak měří nasazenou manžetou a tlakoměrem během celého dne i noci. Člověk vykonává běžné denní činnosti a zapisuje si významné aktivity. Výsledek následně hodnotí odborník.

Při vysokém krevním tlaku je důležité i vyšetření ostatních orgánů a orgánových systémů. Má význam pro odhalení komplikací, které může hypertenze vyvolat.

Vykonává se fyzikální vyšetření, laboratorní vyšetření krve, moči (funkce ledvin). Doplňuje se EKG (jako i zátěžové EKG nebo i EKG Holter – 24 hodinová forma), ECHO, RTG hrudníku, USG, tedy sonografie. Důležité je i oční vyšetření – vyšetření očního pozadí.

Onemocnění může zpočátku probíhat bezpříznakově. Což z něj dělá velmi nebezpečného nepřítele zdraví. Stává se, že se k diagnóze hypertenze přijde náhodně během preventivní prohlídky. Přitom do té doby člověk neměl žádné obtíže.

Důvodem je postupné a dlouho probíhající zvyšování krevního tlaku. Tělo si zvyká. Ale vysoký tlak i navzdory asymptomatickému průběhu vytváří obtíže.

Následně nastupuje stadium, kdy už jsou přítomny organické změny, které zasahují do funkce jednotlivých orgánů.

Jiným příkladem je i náhlé zvýšení krevního tlaku z úplného zdraví. Případně může být prvním příznakem doposud neodhalené hypertenze.

Mezi takto závažný stav se řadí například cévní mozková příhoda či infarkt srdce.

Pokud se vysoký krevní tlak zanedbá, neléčí se nebo se léčí nedostatečně, stojí za vznikem závažných komplikací. V tom čase se už přidružují obtíže spojené s konkrétním problémem (mozek, srdce, ledviny, zrak).

Proto je zásadní brzká diagnostika a včasná léčba. Opět je vidět důležitá úloha preventivní prohlídky.