Co je Aspergerův syndrom? Jak se projevuje a jak ho zvládat?

Aspergerův syndrom, někdy nazývaný i sociální dyslexie, je samostatná kategorie poruch autistického spektra.

Je těžké je pochopit, oni zase těžko chápou nás...
Nepochopení podivíni, pacienti s Aspergerem.

Je to neurovývojová porucha mozku, která se na rozdíl od autismu neprojevuje poruchou řeči v pravém slova smyslu či narušenou inteligencí.
Stále však není zcela jasný rozsah překrytí Aspergera s vysoce funkčním autismem.

V minulosti se projevy Aspergerovy choroby řadily mezi duševní poruchy.
V roce 2013 byl tento syndrom odstraněn z Diagnostického a statistického manuálu duševních poruch.
Od roku 2019 je Asperger zařazen v rámci Mezinárodní klasifikace nemocí mezi poruchy autistického spektra.
Tvoří samostatnou kategorii vzhledem k určité odlišnosti od jiných autistických poruch.

Projevuje se základní triádou symptomů na úrovni sociální interakce, komunikace a chování a představivosti.

Navzdory tomu se vyznačuje normálním inteligenčním kvocientem, v některých případech až nadprůměrně vysokým.

Aspergerův syndrom a jeho 3 základní rysy výrazně ovlivňují:

• způsob komunikace pacienta s okolím
• znemožňují mu navazovat vztahy s ostatními
• dochází až k neschopnosti navazovat kontakt s jinými lidmi
• nerozumí významu slušnosti, většinou se chová jinak, než káží společenské normy
• jednotlivec je častokrát vyčleněn z kolektivu
• uchyluje se k izolaci a k introvertním způsobům chování
• je považován za podivína

Aspergerův syndrom se vyskytuje výrazně častěji u mužů než u žen, v poměru 3:1. Vědci se však domnívají, že u dívek může být lépe skrytý.

Podobně jako u jiných druhů autistického spektra ani v tomto případě není příčina vzniku onemocnění zcela jasná.

Je ale jisté, že za anomálie pravé mozkové hemisféry může genetika. Jen není zcela jasné, které geny a genetické mutace jsou zodpovědné za vznik syndromu.
Důkazem je i výskyt onemocnění v rodině.

Zajímavé:
U lidí s Aspergerem je přítomna zvýšená hladina serotoninu, který přenáší signály v mozku, tlumí bolest a ovlivňuje emoce, paměť a spánek.
Také tito lidé mají narušenou funkci tvorby endogenních opioidů, tzv. hormonů štěstí.

Projevy Aspergerova syndromu jsou variabilní. Probíhají na více úrovních současně, a ne u každého se projevují ve stejné míře.

Normální až nadprůměrná inteligence u těchto jedinců často maskuje ostatní symptomy. Nikoho by nenapadlo, že tak inteligentní člověk je nemocný.

Poruchy sociální interakce

Pacienti s Aspergerovým syndromem se jen těžko začleňují do kolektivu.
Nemají kolem sebe mnoho lidí, protože jim nerozumí a zároveň lidé nerozumí jim.

Je pro ně typická izolovanost od okolí, která není záměrná.
Mnoho z těchto pacientů se chce začlenit do kolektivu, ale ve společnosti se necítí dobře, mají nepříjemné pocity, cítí se jiní a nepochopení.
Osamělost u nich vyvolává smutek, bezmoc a progresi izolace.

Nechápou také chování svého okolí, jejich gestikulaci a řeč těla.
Vyhýbají se očnímu kontaktu a také nerozumějí pohledům ostatních osob, které jsou pro ně nečitelné.

Stav může vyústit až do úplné ztráty kontaktů, a dokonce vede k fóbiím.

Nejčastější fobie u pacientů s Aspergerovým syndromem:

• antropofobie (strach z lidí)
• agorafobie (strach z otevřeného prostoru)
• autofobie (ze samoty)
• bakteriofobie (strach z bakterií)
• catagelofobie (strach z posměšků druhých lidí)
• cherofobie (strach ze štěstí)
• chiraptofobie (strach z doteků)
• decidofobie (strach z rozhodování se)
• didaskaleinofóbia (strach z chození do školy)
• enosiofobie (strach z kritiky)
• klaustrofobie (strach z uzavřených prostor)
• ochlofobie (ze zalidněných prostor)

Poruchy řeči a komunikace

Paradoxem je, že pacienti nemají potíže s řečí, ale přesto mají problém s komunikací jako takovou.
Problém nespočívá v řeči samotné, ale ve společenských aspektech komunikace, které úzce souvisí se sociální interakcí.

Řeč se u pacientů vyvíjí v přiměřeném věku, mají dobrou slovní zásobu, povídají plynule, a proto se na tento syndrom málokdy přijde v dětském věku.
Samotná řeč je monotónní, při komunikaci s jinými uhýbají pohledem.

Větší problém je komunikace. Nejsou schopni začít, vést a udržet rozhovor s jiným člověkem, protože obsah komunikace se ukáže být nezajímavý.
Naopak dokáží vést složitý a detailní rozhovor, pro běžného člověka nepochopitelný, a to o odborném tématu, které je zajímá.

Rozhovor na jejich oblíbené téma je vlastně monologem, protože je nezajímá zpětná vazba posluchače, jeho nezájem ani neschopnost vstoupit do rozhovoru.
Pokud se druhé straně podaří zapojit, nenechají ho doříct, skáčou mu do řeči a opět si vedou monolog.

Jejich inteligenční kvocient (IQ) je na dobré až vysoké úrovni, avšak neschopnost komunikovat s okolím na běžná témata je činí odlišnými.
Okolní svět je nevnímá jako vysoce inteligentní, ale opak je pravdou.

Dalším problémem spojeným s komunikací je vyjadřování a projevování citů vůči jiné osobě.
Málokdy pozorujeme iniciativu ve vyznání citů jiné osobě, polibku, pohlazení, disponují navenek citovým chladem.

Problém mají i v chápání symbolických nebo nejasných výrazů (metafory, vtipy, sarkasmus, černý humor). Berou je doslovně a nejednou jsou proto zmatení.

Poruchy abstraktního vnímání – představivosti

Vnímání abstraktních věcí je na nízké úrovni. Vyznačují se chudou představivostí.

Nedostatek představivosti je chápán jako neschopnost nacházet alternativní řešení nějakého problému.

Nejsou schopni pochopit kontext jako zdraví lidé, jsou více zaměřeni na detaily.

Pro stromy nevidí les...
Pro květiny nevidí louku...
Pro hvězdy nevidí oblohu...

Na rozdíl od autismu se Aspergerův syndrom diagnostikuje poměrně těžko.
Většina pacientů s tímto syndromem se výrazně neliší od ostatních zdravých lidí, při závažnější formě se zase často zaměňuje s jinými poruchami.

U malého dítěte je toto onemocnění téměř nemožné zjistit. Vyžaduje to hodně času a neustálé sledování jeho činností, což je někdy prakticky nemožné.
Dítě se vyvíjí a učí normálně, řečové schopnosti nastupují v přiměřeném věku dítěte.

První odlišnosti si většinou všimne rodič nebo učitelka v mateřské škole.
Nejčastěji je to problém se zařazením do kolektivu, izolovanost, osamělost.
Tyto symptomy se však dají vysvětlit různě, ne vždy znamenají onemocnění.

Jelikož znalostně pacienti nezaostávají, nemusí mít během studia větší problémy.
Proto pokud se Aspergerův syndrom nezjistil u předškoláka, s přibývajícím věkem to může být stále obtížnější.

Anamnestické údaje

Nejdůležitějším diagnostickým prvkem je anamnéza.
Jde o cílené zjišťování odlišností na úrovní sociální interakce, komunikace a představivosti.

Poruchy zjištěné v oblastech této triády znamenají u pacienta vysokou pravděpodobnost, že trpí Aspergerovým syndromem.

Co se týče dětských pacientů, anamnestické údaje poskytuje lékaři nebo psychologovi většinou rodič.

Pro stanovení konečné diagnózy je nutné, aby uvedené projevy trvaly několik let a nebyly jen výsledkem aktuálního prožívání pacienta, například nějaké posttraumatické reakce.

Neznamená to, že odborník bude nyní pacienta pozorovat dlouhá léta. Znamená to, že bere v úvahu informace poskytnuté rodinným příslušníkem nebo jinou blízkou osobou zpětně.

V rámci diferenciální diagnostiky přichází v úvahu několik psychických poruch, které může vyloučit pouze odborník z oboru psychiatrie, resp. pedopsychiatrie.

Diferenciální diagnostika v dětství

U dětského pacienta je největším problémem pro odborníky oddiferencování Aspergerova syndromu od schizoidní poruchy. Hranice mezi těmito dvěma poruchami jsou nejasné.

Tyto dvě poruchy mají totiž jisté společné rysy a do určité míry se symptomatologie překrývá. Schizoidní porucha nemá jasně vymezená diagnostická kritéria.

U obou se vyskytuje zvýšená citlivost, sociální izolovanost, nedostatek empatie, bizarní myšlení, zvláštní zájmy, obliba rutinní činnosti, excentrické chování, paranoidní myšlenky, až epizody s halucinacemi a bludy.

Zajímavé:
Odborníci se domnívají, že existuje vztah mezi Aspergerovým syndromem a schizotypní poruchou u dětského pacienta.
Jsou i tací, kteří jsou přesvědčeni, že se jedná o jednu a tutéž poruchu.

Diferenciální diagnostika v dospělosti

Také u dospělých jedinců se vyskytují problémy s určením správné diagnózy.
Pokud jsou některé symptomy v popředí, může být pacient nesprávně diagnostikován.

U dospělého jedince je obtížnější vytěžit anamnézu. Některé symptomy může pacient záměrně zamlčet, případně si je nechce přiznat ani sám před sebou.

Nejčastěji se Aspergerův syndrom v dospělosti zaměňuje se schizoidní poruchou podobně jako u dětí, se schizotypní poruchou, paranoidní poruchou nebo schizofrenií.

Problém u dospělého jedince je i oddiferencování Aspergerova syndromu od těžší formy deprese.

Test na Aspergerův syndrom

Existuje několik kritérií a testů, na jejichž základě je možné vyslovit reálné podezření na Aspergerův syndrom.
Testy zahrnují nejtypičtější projevy onemocnění a na základě pravdivých odpovědí mohou odhalit diagnózu.

Tabulka - Gilberg a Gilberg test

Tabulka – diagnostická kritéria/test podle Szatmariho, Brennera a Nagya

SPET vyšetření

Vyšetření SPET (single photon emmision thompgraphy) je jednofotonová emisní počítačová tomografie, která využívá gama paprsky na zobrazení vyšetřované části.

Gama kamera nebo také projekce umí skenovat nejen 3D zobrazení, ale také úroveň biologické aktivity v místě analyzované oblasti.

Jde o poměrně novou vyšetřovací a diagnostickou metodou v nukleární medicíně, která je schopna pomoci při diagnostice Aspergerova syndromu.

Pomocí tohoto vyšetření je možné prokázat jistou morfologickou abnormalitu, kterou pacienti s Aspergerem mají, a to nesouměrnost stavby mozkových hemisfér. Typicky má pravá hemisféra mozku jinou stavbu než levá.

Onemocnění se obvykle začíná projevovat již v raném věku (obvykle v kojeneckém období), avšak nemusí mít ještě všechny typické rysy, což znamená, že může být dlouhodobě skryté.
Projevy jsou málo nápadné a průběh syndromu je stálý bez remise (zmírnění projevů) nebo relapsů (zhoršení projevů).

Nejvíce se tato pervazivní porucha osobnosti rozvíjí v období puberty a v rané dospělosti, kdy je člověk s Aspergerovým syndromem poprvé v konfliktu s okolím a ostatní společností.

Puberta je celkově složité období pro všechny z nás.
U pacientů s Aspergerovým syndromem je ještě složitější. Proto ho zvládají hůř než ostatní. Projevy se prodírají na povrch, začínají být výraznější.

Je možné si všímat sociální neobratnosti, poruchy chování a pozornosti, těžkého vytváření přátelství, neobvyklých reakcí na podněty z okolí, obliby rutinní činnosti, výbuchů agresivity střídaných s plachostí a jiných příznaků.

Věkem se projevy mírní. Nemocný si je vědom svých odlišností a snaží se s tím vypořádat buď sám, nebo za pomoci psychologa či psychiatra.