Paranoidita: Jaké příčiny má paranoia a jak se projevuje?

Paranoidita je stav, kdy člověk trpí vztahovačností a představami, a kvůli nim podezírá jiné lidi. Případně má sklon afektivně zkreslit skutečnost.

Lidé, kteří mají paranoiu, ji mohou mít buď už v povaze, čemuž se říká paranoidní porucha osobnosti, nebo se paranoia u nich vyvinula v důsledku nějakého onemocnění.

Paranoia, z překladu mimo sebe, je termín, který se používal už v době antického Řecka, kdy se jím označovaly stavy šílenství a demence.

V tom případě jde také o symptom nemoci. Nejčastěji duševní a psychiatrické poruchy. Tento stav je třeba určitě řešit, ačkoli léčba je velmi těžká a hlavně trvalá.

Lidé trpící paranoidní poruchou osobnosti se mohou projevovat jako:

• nedůvěřiví
• žárliví
• vidí ve svém okolí nepřítele
• mají podezřívavé představy
• jsou vztahovační
• agresivní
• mají strach, že jim chce okolí jen ublížit
• zdůrazňují vlastní ego
• překrucují skutečnost
• někdy mají pocit, že mají nadlidské schopnosti a síly, či pocit, že mají důležitou roli

U mladých lidí je typická nedůvěra vůči rodičům a odmítání komunikace s nimi. Pokud je paranoidita součástí příznaků jiné nemoci, může se projevovat i mírně odlišně.

Například i různými bludy nebo halucinacemi, ale princip je podobný.

Paranoidní stavy se považují za samostatnou jednotku mezi poruchami, ale i jako součást schizofrenie nebo afektivní poruchy.

Bipolární afektivní porucha a paranoia

Lidé znají tuto poruchu spíše pod starším názvem maniodepresivní syndrom či psychóza.

Často se paranoia a paranoidní chování vyskytuje u lidí trpících maniodepresivní psychózou. Jde o psychiatrickou poruchu, při které dochází k periodickým změnám nálady, vitality, ale i celkového fungování organismu.

Onemocnění se projevuje zejména poruchami nálady, změnami osobnosti, depresí, změnami chování, někdy i euforickou náladou a chováním. Doprovázejí ho také někdy různé bludy, halucinace, ale i vyčerpání.

Změny se u lidí postižených maniodepresivní psychózou projevují v cyklech. Většinou jde o čtyři cykly. Střídá se hypomanická forma, manická forma, depresivní forma a smíšená forma.

Onemocněním trpí jen necelé jedno procento lidí. Svou roli zde má i dědičnost. Onemocnění se léčí nejčastěji léky a změnou životního stylu. Samozřejmě je potřeba svěřit léčbu odborníkům.

Schizofrenie a paranoia

Paranoidní stavy jsou i součástí schizofrenie. Jde také o vážnou psychiatrickou poruchu, kterou charakterizuje rozpad osobnosti. A to zejména v emoční části lidské psychiky.

Jako symptomy jsou nejčastěji viditelné změny chování, poruchy emocí a citů, neschopnost racionálního přemýšlení, člověk může trpět bludy nebo halucinacemi. Časté jsou změny osobnosti, poruchy nálady a chování. Někdy se vyskytují deprese nebo agresivita.

Schizofrenie se nejčastěji objevuje v období rané dospělosti. Velký vliv na vznik poruchy mají genetické predispozice. Ale někdy může jít o získanou formu, na níž se podílely vlivy vnějšího prostředí.

Na léčbu nemoci se využívají zejména antipsychotika. Mají pozitivní dopad na myšlenkové pochody pacientů.

Ostatní příčiny

Někdy je paranoia součástí příznaků některých onemocnění nervového systému. Příkladem může být Alzheimerova choroba. Zejména v pokročilém stádiu se objevují i halucinace a bludy.

Jinou příčinu může být alkoholismus. Jako důsledek dlouhodobého poškozování mozku a jeho funkcí alkoholem. Vyskytnout se může i v rámci predeliriózního stadia. Stejně působí i drogy a jejich dlouhodobé zneužívání. Například stimulancia, mezi něž se řadí pervitin a halucinogeny, čili marihuana, LSD.