Angina pectoris: Co je a jaké má příznaky stabilní či nestabilní forma bolesti na hrudi?

Angina pectoris je známá pod označením zkratkou AP, ale i jako hrudní či srdeční angina. Pojmenování vzniklo z latinského angere, což znamená svírat, a slova pectoris, které označuje hrudník.

Doslova typický příznak svírání hrudníku.
Bolest na hrudi / svírání hrudníku.

Nejčastěji vás zajímá:
Co je to angina pectoris, proč se dělí na stabilní a nestabilní formu?
Jak se projevuje?
Jak na prevenci a léčbu?

Angina pectoris je jednou z forem ischemické choroby srdeční. Věkem její výskyt stoupá, a to zejména u mužů. Ve vyšším věku je zastoupení u obou pohlaví přibližně stejné. Nicméně postihuje také mladé.

AP se rozděluje na více forem.

Ty mohou probíhat akutně nebo chronicky. Akutní forma se nazývá i jako nestabilní angina pectoris, označuje se zkratkou NAP. Můžeme ji najít i pod označením nestabilní AP. Chronická probíhá dlouhodobě a označuje se stabilní angina pectoris, zkratka SAP.

Existuje i jiný druh, a to je vazospastická, také Prinzmetalova angina pectoris.

Angina pectoris se řadí pod ischemickou chorobu srdeční. Její hlavní příčinou je nepoměr mezi potřebou a přítokem okysličené krve do buněk srdečního svalu - kardiomyocytů. Nejčastěji nastupuje při zvýšené potřebě, která vzniká následkem nadměrné zátěže. Námaha může být fyzická, ale i psychická.

Důvodem jsou zejména aterosklerózou poškozené koronární (srdeční) tepny, které nedokážou naplnit požadavek zvýšeného průtoku krve do svalu. Vnitřní průměr cévy je zúžený, což zapříčiní omezení průtoku krve v momentě zvýšené srdeční činnosti. Podobně může takový nepoměr zapříčinit i zúžení aorty, hypertrofie srdce či hypertyreóza.

Klasifikaci anginy pectoris ve zkratce uvádí tabulka

Příčinou anginy pectoris je nepoměr mezi potřebou prokrvení, a tedy i okysličení, a přísunem krve do srdečního svalu. Srdeční činnost (práce srdečního svalu) vyžaduje neustálou dodávku kyslíku a živin. Stejně důležitý je i odvod produktů a odpadů metabolismu.

Nejčastější příčinou vzniku je ateroskleróza koronárních tepen. Vnitřní průměr neboli průsvit (lumen) cévy je zmenšený aterosklerotickým procesem. V klidu může toto zúžení zabírat až 70 % prostoru tepny a nevzniknou potíže. Při námaze se spotřeba kyslíku nicméně zvyšuje.

Srdce vykonává větší činnost, nastává tachykardie, kterou může člověk vnímat jako zrychlený puls a rychlé bušení srdce. Tento fyziologický děj vyžaduje zvýšený průtok krve a takto poškozená céva ho nemůže zajistit. Důsledkem čehož vznikají anginózní (svíravé) bolesti na hrudi a jiné potíže.

Příčinou je stabilní angina pectoris

Pokud potíže vznikají při zvýšené námaze, v podobě fyzické či duševní zátěže, jde o stabilní anginu pectoris. SAP se řadí pod chronickou formu ischemické choroby srdeční. Je to přechodný stav, který nevyvolá nevratné poškození srdce, ale pouze dočasné nedokrvení subendokardiální vrstvy srdeční stěny.

Zvýšenou námahou může být například těžší práce, běh, delší chůze, kráčení po schodech či hádka, stres. Přerušení přetížení způsobí úlevu a úplný ústup obtíží. A to nejpozději do 15–20 minut. I při této formě AP může být céva zúžena až na 70 % svého vnitřního průměru a potíže nastupují v závislosti na rozsahu a trvání zatížení.

U člověka s AP může provokovat nástup obtíží i chladné prostředí, přechod z tepla do studeného ovzduší v zimě.

Nebo nestabilní angina pectoris

Opakem je nestabilní angina pectoris. Jejím důvodem je prasknutí aterosklerotického plátu s následným nastupováním krevních destiček na poškozenou vrstvu. Vzniká trombus, trombóza. Tento stav však nevytvoří úplné uzavření průsvitu cévy a je zachováno alespoň částečné prokrvení srdečního svalu.

Sice vzniká ischemie s nástupem obtíží, ale nepřechází do nekrózy neboli infarktu myokardu. Obtíže nastupují v klidu, bez předešlé námahy. Trvají více než 20 minut. Jako NAP se označuje i nově vzniklá angina pectoris nebo zhoršená stabilní angina pectoris.

Osobitým typem je vazospastická angina pectoris

Tato forma se označuje také jako Prinzmetalova AP. Její příčinou není aterosklerotický plát a poškození koronární cévy, ale její spasmus (stažení). Hlavní důvod zúžení není znám a není ani důsledkem zvýšené zátěže. Nicméně může být následkem užití kokainu.

Obvykle je spasmus koronární tepny přechodný stav a ustupuje do 30 minut. Vyskytuje se i v mladém věku a vzácné bývá příčinou úplného stažení až infarktu myokardu.

Jaké jiné příčiny jsou za tímto onemocněním?

Mezi ostatní příčiny AP se řadí smíšená forma, která kombinuje aterosklerotické zúžení a spasmus cévy. Ale i koronární syndrom X. V tomto případě vznikají obtíže na základě zvýšené námahy. Neprokáže se ale spasmus a ani ateroskleróza koronárních tepen. Příčinou jsou pravděpodobně mikrovaskulární změny, které probíhají na úrovni nejmenších cévek srdce.

Ischemie srdce může nastat i z jiných příčin, jako je například:

• zúžení aortální chlopně
• vrozené srdeční vady
• zvětšení srdce
• hypertenze
• hypertyreóza
• zánět cév, jako je Kawasakiho nemoc
• úraz
• embolie
• nedostatek kyslíku ve vdechovaném vzduchu
• anémie
• horečka
• tachykardie

Rizikové faktory pro vznik ischemie srdce a anginy pectoris:

• ateroskleróza
• vysoký krevní tlak
• cukrovka
• nadváha a obezita
• trombóza
• porucha metabolismu tuků
  • vysoká hladina cholesterolu v krvi 
  • nadbytek tuků ve stravě
• strava chudá na ovoce a zeleninu a celkově špatné stravovací návyky
• nedostatečná pohybová aktivita a sedavý způsob života
• nadbytek soli
• kouření
• alkohol
• drogy
• nadměrný psychický stres
• rodinný výskyt a genetická zátěž
• mužské pohlaví
• vyšší věk

Angina pectoris se klinicky projevuje jako typické svírání hrudníku. Bolest je tedy svíravá nebo tlaková, ale může mít i charakter pálení či neurčitého negativně vnímaného pocitu. Tento stav se označuje také jako hrudní diskomfort. Nemocní často popisují pocity, jako kdyby měli kámen na hrudi nebo jim někdo seděl na hrudníku.

Bolest je lokalizována uprostřed hrudi, za hrudní kostí. Často vyzařuje do ramen, horní končetiny, prstů, ale i do krku, čelisti, mezi lopatky či do vrchní části břicha. Obtíže při SAP provokuje námaha. Při NAP nastupují i bez předchozí zátěže.

Obtíže při AP vznikají po:

• fyzické námaze
  • těžší práce
  • běh
  • rychlá chůze
  • chůze na delší vzdálenost
  • chůze po schodech
  • při závažnějším postižení cév i chůze na kratší vzdálenost
• psychickém zatížení, jako je stres, hádka, emoční stav
• při přechodu do chladného prostředí
• i po jídle, v případě příjmu větší porce stravy
• při NAP je to i v klidu

Příznaky, které se mohou vyskytnout při AP:

• bolest na hrudi, tedy stenokardie
  • svírání hrudi, jako typický projev AP
  • tlak
  • pálení
  • diskomfort
• vyzařování bolesti
  • ramena
  • horní končetina až prsty
  • krk
  • čelist a horní čelist
  • mezi lopatky
  • vrchní část břicha
• dušnost, těžké dýchání a pocit nedostatku vzduchu
• nevolnost
• pocit na zvracení až zvracení
• pocení
• bledost
• závratě
• mdloba
• krátkodobá ztráta vědomí, kolaps, synkopa
• úzkost
• strach ze smrti, takzvaný horror mortis

Diagnostika anginy pectoris vychází z anamnézy a z klinického obrazu. Lékař zjišťuje podmínky vzniku potíží, jejich charakter a doprovodné problémy. Dále se provádějí laboratorní vyšetření krve, která slouží i pro zjištění rizikových faktorů, jako je například zvýšený cholesterol či cukr v krvi.

K základním vyšetřením patří EKG, následně 24hodinové EKG, takzvaný EKG Holter. Dále zátěžové EKG a cyklistická ergometrie (nebo v běhu). Využívají se i provokační testy a kombinace léků se zobrazovací metodou. Následně se provádí ECHO, což je ultrasonografické vyšetření srdce a jeho činnosti. Mezi ostatní metody patří i CT, MRI či SPECT (tomografické scintigrafie, tedy single photon emission computed tomography).

Speciální vyšetřovací metodou je koronarografie (angiografie). Jde o kontrastní rentgenologické vyšetření koronárních (srdečních, věnčitých) tepen. Katetrizace (zavedení katétru do větších periferních žil až směrem do srdečních tepen) a následné vstřikování kontrastní látky. Při průběžné RTG kontrole se dá zjistit omezení až uzavření krevního řečiště.

Tato metoda je diagnosticko-léčebná, jelikož při katetrizaci se může provést i rozšíření zúžené tepny – angioplastika. Známý je pojem balónkování a následné zavedení stentu. Jde o minimální invazivní zákrok. Označuje se také jako PTCA, PKI (perkutánní transluminální koronární angioplastika/intervence). Zotavení po koronarografii, resp. angioplastice, je rychlé.

AP se klasifikuje metodou podle Kanadské kardiovaskulární společnosti (CCS) na:

• I. třídu – tolerance námahy, AP při vysoké intenzitě námahy
• II. třídu – toleruje chůzi po rovině na 200 metrů
  • výstup po schodech do 2. patra
  • AP při emoční zátěži
  • po těžším jídle
  • v chladném prostředí
  • ráno po probuzení
• III. třídu – toleruje pouze minimální námahu
  • s významným omezením běžné fyzické aktivity
  • AP při chůzi po rovině na pár metrů
• IV. třídu – bolest na hrudi i v klidu
  • neschopnost vykonávat jakoukoliv činnost bez projevů AP

Při bolestech na hrudníku je samozřejmě důležité odlišení příčiny neboli diferenciální diagnostika. Za bolestí v této lokalitě jsou různorodá onemocnění, jako například:

• aneurysma aorty
• plicní embolie
• peptický vřed
• zánět jícnu
• GERD - gastroezofageální reflux
• bolesti páteře
• nádory v hrudníku
• panická porucha a úzkost
• herpetická infekce

Průběh anginy pectoris je závislý na několika okolnostech – a to, jak závažné je postižení koronární tepny, v jakém rozsahu, na jakém místě, která céva, zda jde o postižení více cév, jaký mechanismus vyvolává, zda jde o SAP, nebo NAP.

Obvykle je typickým příznakem svíravá bolest na hrudi. Přidat se mohou i ostatní potíže. Při SAP se nicméně jako spouštěč udává námaha. Následně po ukončení zátěže problémy ustupují. Obvykle je to během několika minut, nejpozději však do 15–20 minut.

Při NAP není vznik obtíží podmíněn aktivitou či stresem. Nastupuje v klidu a trvá déle. Nestabilní forma je klasifikována jako první epizoda anginy pectrois, ale i taková stabilní AP, jejíž průběh a intenzita se zhoršila. Je důležité včasné odborné vyšetření a léčba, bez rozdílu formy AP.

Přidružit se mohou i ostatní zmíněné symptomy, jako je například vyzařování bolesti, pocit nedostatku vzduchu (dušnost, zhoršené dýchání). V některých případech ischemie srdce se nemusí objevit bolest na hrudi. Člověk je slabý, unavený, snadno se vyčerpá a může mít pocit mírné dušnosti.