Syndrom vyhoření, burn-out: Jaké jsou jeho příčiny, příznaky a fáze?

Syndrom vyhoření, burn-out: Jaké jsou jeho příčiny, příznaky a fáze?
Zdroj fotografie: Getty images

Syndrom vyhoření je stav emočního, psychického a fyzického vyčerpání. Nastává po dlouhodobém působení neřešitelných a obtížných situací a negativně ovlivňuje pracovní podmínky.

Vlastnosti

Kromě psychických potíží přináší syndrom vyhoření také problémy v sociální oblasti života. Často má negativní dopad na fyzické zdraví člověka. Může vést k dlouhodobé pracovní neschopnosti.

Klíčem k předcházení syndromu vyhoření je znalost jeho počátečních signálů a prevence.

Nejohroženější skupinou jsou lidé pracující v tzv. pomáhajících profesích, např. lékaři, zdravotní sestry, pracovníci v domovech sociálních služeb, zdravotnický personál pracující na onkologických odděleních apod.

Práce, kterou člověk vykonává, by měla přirozeně přinášet uspokojení z dobře vykonané práce. Měla by dávat smysl okolí i samotnému člověku. Někdy je však právě práce zdrojem negativních faktorů v životě člověka.

Tyto negativní faktory jsou dány podmínkami, v nichž člověk pracuje, týmovými a mezilidskými vztahy, vedením, stylem práce a celkovým pracovním zařazením.

V některých typech povolání je zvýšený výskyt stresových faktorů, které mohou negativně ovlivnit osobnost jedince.

Takovému negativnímu stresu jsou nejvíce vystaveni lékaři, zdravotní sestry, sociální pracovníci a další tzv. pomáhající profese.

Tento typ práce je charakteristický tím, že vyžaduje nadměrné fyzické a psychické nasazení jedince. Úspěšnost je v těchto profesích navíc neúměrně nízká.

Časté neúspěchy v práci berou lékaři či sestry osobně. Vnímají je jako vlastní selhání, neschopnost, pocity bezmoci a beznaděje.

Stav psychického vyčerpání a beznaděje vede ke stavu zvanému syndrom vyhoření.

Odborný název burn-out zavedl do světa psychologie a psychiatrie v 70. letech 20. století Henrich Freudenberger.

Vyhoření je stav, kdy jedinec prožívá nadměrné fyzické, emocionální a duševní vyčerpání. Tento stav je vyvolán dlouhodobým a nadměrným setrváváním v emočně náročných situacích.

Syndrom vyhoření se liší od jiných emočních, fyzických a psychiatrických stavů:

  • Stres – Každý člověk je někdy ve stresu, ale syndrom vyhoření se objevuje pouze u lidí, kteří se nadměrně věnují svému povolání, mají nepřiměřené cíle, extrémní motivaci a očekávání. Jedná se většinou o profese, ve kterých dochází k úzkému kontaktu s lidmi.
  • Deprese – Při syndromu vyhoření nemá jedinec žádné pocity viny, výčitky svědomí a vztahuje se pouze k pracovní činnosti a vztahům s kolegy.
  • Únava – Ve srovnání se syndromem vyhoření se únava týká spíše fyzického vyčerpání, které lze překonat odpočinkem. Dlouhodobý fyzický odpočinek nebo spánek při syndromu vyhoření nepomáhá.
Žena nemá zájem o práci, je přepracovaná, vyčerpaná, sedí u stolu a nepracuje.
Může se vyskytnout několik forem stavů, nemusí se jednat o vyhoření. Zdroj: Getty images

Příčiny

Příčiny vyhoření zahrnují řadu faktorů. Faktory lze rozdělit na faktory vnějšího prostředí a vnitřní faktory, které vyplývají z osobnostního typu jedince.

Mezi vnější faktory patří:

  • fyzické a psychické přetížení
  • často nedostatek pracovních sil
  • nedostatečná komunikace na pracovišti mezi vedením a týmem
  • nedostatek pozitivní motivace prostřednictvím odměn, pochvaly, uznání
  • soutěživý tým a povaha práce

Mezi vnitřní faktory patří následující charakterové a osobnostní vlastnosti:

  • cílevědomost
  • soutěživost
  • vytrvalost
  • nízké sebevědomí
  • nízká tolerance vůči zátěži
  • nedostatek empatie
  • uzavřenost a nekomunikativnost
  • potřeba pomáhat druhým

Ženy jsou náchylnější k vyhoření.

Je to pravděpodobně způsobeno vyšší pracovní zátěží žen. Ženy jsou vytíženy prací a vedle toho zvládají domácnost, rodičovství a péči o děti.

Ke zvýšenému riziku vyhoření přispívá také větší emocionální angažovanost žen v práci a celkový přístup k řešení problémů na pracovišti.

Kromě těchto faktorů přispívá k syndromu vyhoření také ztráta pracovních ideálů, dlouhodobá frustrace z nedostatečného platu a existenční problémy, nenaplněná očekávání společenského uznání atd.

Pro některé ambiciózní a cílevědomé lidi existuje tzv. teror příležitostí.

Jedná se o situaci, kdy jedinec neodolá několika lákavým pracovním nabídkám, nedokáže si vybrat. Přijímá více zaměstnání, stanovuje si nereálné cíle a nemá žádné hranice, zejména pokud jde o pracovní vytížení.

Takový člověk se postupně stává stresovaným, časově vytíženým, emočně vypjatým a s větší pravděpodobností neúspěšným. To vede ke ztrátě sebevědomí, obavám, psychickému vyčerpání a k vyhoření.

Příznaky

Příznaky syndromu vyhoření se projevují především ve třech oblastech života:

  • duševní zdraví
  • sociální kontakty
  • fyzické příznaky

V psychické oblasti začínají převládat negativní emoce a postoje:

  • depresivní nálada
  • nezájem (apatie)
  • neschopnost mít z čehokoli radost (anhedonie)
  • nervozita
  • podrážděnost
  • strach
  • hněv
  • úzkost
  • nesoustředěnost
  • ztráta motivace
  • vyčerpání

V sociálních vztazích dochází ke ztrátě kontaktu s okolním světem, rozvíjí se nezájem o mezilidské vztahy.

Zdravotnický personál ztrácí zájem o pacienty, uchyluje se k úřednické práci nebo pracuje sám, mizí empatické chování.

Zdravotní sestra sedí vyčerpaná na schodech a trpí syndromem vyhoření
K vyhoření obvykle dochází v určitých zaměstnáních. Zdroj: Getty images

Charakteristickými znaky sociálního chování při syndromu vyhoření jsou:

  • dehumanizace
  • ironie
  • cynismus
  • podceňování obtíží pacientů
  • nesrozumitelnost
  • pohrdání
  • kritika

Komunikace s takovým člověkem je stále obtížnější. Na jakoukoli kritiku reaguje výbuchem hněvu nebo pláče, zároveň sám klade nepřiměřené nároky na své okolí a je velmi kritický.

Toto chování se přenáší i do jeho osobního života a rodiny. Příbuzní mu nejsou oporou, ale spíše přítěží.

Tělesné příznaky jsou spojeny s psychickými obtížemi a postupně se zhoršují.

Patří k nim například:

  • chronická fyzická únava
  • vyčerpání
  • slabost
  • malátnost
  • potíže se spánkem
  • děsivé sny
  • bolesti břicha
  • průjem
  • nechutenství nebo přejídání
  • hubnutí nebo přibývání na váze
  • sklon k závislosti (alkohol, drogy, léky)

Diagnostika

K diagnostice vyhoření se používají různé dotazníky duševního zdraví, nejčastěji dotazník duševního zdraví BM (Burnout Measure).

Tento dotazník sestavili Ayala Pines a Elliot Aronson v roce 1980 a je stále s oblibou používán mnoha lékaři a psychology.

Obsahuje 21 snadno pochopitelných otázek týkajících se nálady a pocitů jedince. Odpovědi přiřazuje pacient ve formě čísel od 1 do 7. Čísla představují četnost pocitů (od nikdy po vždy), na které se dotazník v každé otázce ptá.

Hodnocení se skládá ze součtu skóre podle přiřazených odpovědí.

Dotazník představuje jednoduchý a rychlý způsob diagnostiky. 

Průběh

Průběh syndromu vyhoření má několik charakteristických fází:

  1. Fáze nadšení – Radost a motivace, s níž pracovníci, např. lékaři a zdravotní sestry, vstupují do nového zaměstnání.
  2. Fáze stagnace – Přichází po vstupu do "reality", která není taková, jakou si představovali a očekávali. Začíná převládat zklamání, demotivace, ztráta nadšení pro práci a negativní emoce. Pokud se problém neřeší, nastupuje další fáze.
  3. Fáze frustrace – V dlouhodobé neřešené špatné situaci na pracovišti postupně dochází k fyzickému a psychickému vyčerpání. Pracovníci se začínají ptát, jaký smysl má jejich práce, zda jsou za ni dostatečně odměňováni. Nejde jen o finanční odměnu, ale také o vděčnost, pochvalu a uznání ze strany okolí.
  4. Fáze apatie – Pracovník v předchozí fázi nenachází pozitivní smysl své práce. Dostává se do stavu, kdy ho práce přestává zajímat, o nic se nestará, nesnaží se. Stává se uzavřeným. Negativní nálada se promítá do komunikace s pacientem. Mizí empatie, přichází nepochopení, ironie a odlidštění. Pokud v této fázi nepožádá o pomoc, přichází poslední stádium – samotné vyhoření.
  5. Fáze vyhoření – Úplné duševní, emocionální a fyzické vyčerpání. Projevuje se fyzickými potížemi, jež často vedou pracovníka až k pracovní neschopnosti.

Samotné vyhoření má tři fáze:

  1. První stádium vyhoření je charakterizováno časovým tlakem, který pracovníci zejména ve zdravotnictví velmi často zažívají. Situace je způsobena například nedostatečným personálním obsazením, přístrojovým vybavením, nutností pracovat na směny a častými nočními směnami. Kromě toho může být tento pocit tísně způsoben také nedostatkem odborných znalostí, neznalostí léčebného nebo diagnostického procesu. Nejzranitelnější jsou ti, kteří mají potíže obratně zvládat stresové a emočně náročné situace.
    • Objevuje se pocit beznaděje a pokles sebevědomí, který si zaměstnanec přenáší do osobního života.
  2. Druhé stádium je charakterizováno počínající neurózou v důsledku dlouhodobého vyčerpání. V popředí stojí touha situaci napravit, vyřešit, změnit. Je charakterizována slovem "musím".
    • Výsledkem této neutuchající potřeby něco udělat je však chaos, roztěkanost, nesoustředěnost, časté chyby a hromada nedokončené práce.
  3. Ve třetí fázi nastupuje apatie a nezájem o práci. Ze slova "musím" se stává "nemusím".
    • Nastupuje anhedonie, což je pocit, že se člověk nedokáže z ničeho radovat. Nemá dobrý pocit ani z dobře vykonané práce, netěší ho žádná z činností, které ho dříve uspokojovaly v profesním nebo osobním životě. Vzdor a zklamání končí vyčerpáním a chronickou únavou.
Vyhořelé zápalky znázorňují syndrom vyhoření
Vyhoření má několik fází. Zdroj: Getty images

Prevence

Předcházení syndromu vyhoření je nejjednodušší prevence. Je tak možné zabránit obtížné životní situaci, kterou vyhoření přináší.

Zásady jsme shrnuli do několika bodů:

  • stanovení realistických cílů
  • uvědomění si vlastních možností a schopností
  • znalost svých limitů
  • rozdělení odpovědnosti (pro manažery)
  • rovnováha mezi aktivitou a odpočinkem
  • upřednostňování aktivního odpočinku
  • začlenění aktivit mimo práci
  • snaha o co nejlepší komunikaci
  • projevování uznání lidem kolem vás
  • přijímání dohledu nad svou prací
  • empatie a úcta k pacientům (pro zdravotnické pracovníky)

Jak se léčí: Syndrom vyhoření - Burn-out

Léčba syndromu vyhoření: Léky a terapie

Zobrazit více
fsdílet na Facebooku

Zajímavé zdroje informací

  • solen.sk - Syndrom vyhoření a způsoby, jak mu předcházet
  • solen.sk - SYNDROM VYHOŘENÍ V LÉKAŘSKÉ PRAXI, MOŽNOSTI JEHO ZVLÁDÁNÍ A PREVENCE
  • is.muni.cz - Dotazník psychologického vyhoření (BM).
  • is.muni.cz - BAŇASOVÁ, Lucia. Syndrom vyhoření, pracovní spokojenost a životní spokojenost u pracující populace [online]. Brno, 2022 [cit. 2022-02-17]. Dostupné z: is.muni.cz. Magisterská diplomová práce. Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií. Vedoucí práce Ondřej HORA.
  • helpguide.org - Prevence a léčba syndromu vyhoření
  • vitrueremote.com - 5 fází syndromu vyhoření.
  • healthline.com - Průvodce syndromem vyhoření