Bezvědomí a jeho příčiny, příznaky. Jak poskytnout první pomoc?

Bez ohledu na příčinu vzniku je bezvědomí závažným zdravotním stavem. Největší zdravotní riziko představuje postižení dýchacího a kardiovaskulárního systému. Poruchy vědomí tvoří široké spektrum onemocnění, od ospalosti, mdloby až po kóma.

Rozdělení, příznaky, diagnózu, první pomoc při bezvědomí a mnoho dalších zajímavých informací najdete v článku.

Poruchy vědomí a bezvědomí

Co je to bezvědomí?

Vědomí je stav, kdy u člověka probíhají psychické funkce, které si jedinec uvědomuje. Je to stav uvědomování si sebe sama, okolí a schopnosti reagovat na vnější podněty. Je to uvědomování si vlastní existence.

Poruchy vědomí se dělí na kvalitativní a kvantitativní. Postihují dospělé i děti. Kvalitativní poruchy jsou charakterizovány narušenou schopností uvědomovat si sebe sama a vnější podněty.

Příkladem jsou stavy dezorientace, zmatenosti, amentia, obtubilace (sklíčenosti) nebo deliria.

Kvantitativní poruchy vědomí se podle hloubky a rozsahu poruchy vědomí klasifikují jako somnolence, sopor a kóma.

• Somnolence je stav ospalosti, kdy však lze člověka slovními nebo lehčími podněty probudit k plnému vědomí.
• Sofora je stav těžké ospalosti, kdy lze člověka přivést k vědomí pouze bolestivým nepříjemným podnětem.
• Kóma je stav hlubokého bezvědomí. Jedinec nereaguje na podněty. Kóma je definováno jako stav ztráty reaktivity pacienta na okolí.

Poruchy vědomí lze také podle délky trvání rozdělit na krátkodobé a dlouhodobé.

Krátkodobé poruchy vědomí

Kolaps (mdloba, synkopa) je krátkodobá ztráta vědomí. Často je způsobena přechodnou změnou funkce nervové soustavy a přechodným bezvědomím mozku. Příkladem je náhlá změna polohy.

Může být také způsobena kardiovaskulárními poruchami (arytmie, ischémie, hypoglykémie..).

Začíná pocitem celkové nevolnosti, slabosti a pocitu podlomení v kolenou. Je to pocit závratě, bledosti a rozmazaného vidění. Pak nastává vlastní porucha vědomí, která trvá od několika sekund až po minuty.

Postižený však v poloze na zádech poměrně rychle nabývá plného vědomí.

Synkopa je definována jako přechodná ztráta vědomí s náhlým nástupem a obvykle rychlou úpravou bez nutnosti lékařského zásahu.

Dlouhodobé poruchy vědomí

Dlouhodobé poruchy vědomí mohou být způsobeny řadou akutních i chronických příčin. Příkladem může být úraz lebky, krvácení, ztráta krve, cévní mozková příhoda, hypoglykémie, šok, intoxikace, alergická reakce a mnoho dalších.

Mezi dlouhodobé poruchy vědomí patří kóma.

Bezvědomí

Bezvědomí je akutní zdravotní stav, který může být životu nebezpečný. Proto je nutné postiženému začít co nejdříve poskytovat první pomoc.

Nejčastějšími příčinami bezvědomí jsou kromě požití alkoholu epilepsie, poranění mozku, hypoglykémie, otrava drogami nebo léky a mrtvice.

Nejčastějšími problémy při bezvědomí jsou nedostatek kyslíku, snížený průtok krve a kyslíku ve tkáních.

Bezvědomí vyvolává poruchy nízkého krevního tlaku, rozšíření cév a snížený průtok. To může zhoršit funkci všech životně důležitých orgánů a systémů a tím zhoršit samotné bezvědomí.

Etiologie a příčiny bezvědomí

Poruchy vědomí postihují především centrální nervový systém, kardiovaskulární systém a často se vyskytují při úrazech hlavy.

V případě onemocnění se často jedná o epilepsii, plicní embolii, cévní mozkovou příhodu, infarkt myokardu, encefalitidu nebo meningitidu. Dále je častá intoxikace alkoholem.

Postižení a onemocnění mozku

Velké množství různých poruch vědomí se projevuje postižením, onemocněním nebo poraněním mozku. Patří mezi ně například mozková mrtvice, meningitida, epilepsie, zvýšený nitrolební tlak a onkologické popáleniny mozkové tkáně.

Časté jsou úrazy hlavy, otřes mozku a krvácení do mozku. K poruše vědomí dochází při poruše oběhového systému, kdy mozek nedostává dostatek kyslíku.

Zvýšení objemu tkáně vytváří tlak na okolní cévy, které dodávají kyslík a metabolické substráty. Na vzniku bezvědomí se tak může podílet několik mechanismů.

Kardiovaskulární porucha

Arytmie (poruchy srdečního rytmu), ischemie (nedostatečné prokrvení) srdce, infarkt myokardu, nízký krevní tlak (hypotenze) a další jsou typickými představiteli kardiovaskulárních poruch.

Respirační porucha

Dýchací systém úzce souvisí s oběhovými příčinami. Pokud se do plic postiženého jedince nedostává dostatek kyslíku do krve, chybí i v mozkových tkáních.

Příčinou stavu bezvědomí mohou být různá onemocnění dýchacího ústrojí, například bronchiální astma nebo chronická obstrukční plicní nemoc.

Metabolická porucha

Závažnější rozrušení a nerovnováha vnitřního prostředí může vést k ovlivnění mozkové činnosti, dokonce až k samotnému bezvědomí.

Patří sem zejména nízká nebo vysoká hladina cukru v krvi (hypoglykémie/hyperglykémie), hormonální poruchy nebo selhání důležitých vnitřních orgánů, jako jsou játra nebo ledviny, v důsledku nahromadění škodlivých látek.

Zajímavé informace v článcích:

• Hladina cukru v krvi: co je normální a co je hyperglykémie/hypoglykémie?
• Hypoglykémie: Jak se projevuje nízká hladina cukru v krvi + Komplikace
• Hyperglykémie: Jak se projevuje nadbytek cukru v krvi a jaká je léčba?

Hypoglykemické kóma u diabetických pacientů je příkladem rozvoje bezvědomí v důsledku alterace energetických substrátů. Dále kóma při osmotickém, acidobazickém nebo elektrolytovém vnitřním rozvratu.

Intoxikace

Velké množství návykových látek, drog a léků může vést k poruše vědomí při předávkování. Nejčastější látkou je alkohol. Dále jsou to exogenní toxiny, návykové látky, metanol, etylenglykol, těžké kovy, organofosfáty, kyanidy a další.

Duševní onemocnění

Různé formy poruch vědomí mohou být součástí příznaků závažných psychiatrických onemocnění a jejich akutních atak.

Příznaky a klinický obraz bezvědomí

Hlavním příznakem bezvědomí je nereagování člověka na vnější podněty a nemožnost ho "probudit".

• V případě kvalitativních poruch vědomí je příznakem zhoršená koncentrace, reakce na podněty, neadekvátní reakce nebo samotná akce. Postižený nereaguje normálně (zmatenost, nezřetelná řeč).
• V případě kvantitativní poruchy vědomí: somnolence (postižený reaguje pouze na hlasité oslovení), sopor (postižený reaguje pouze na bolestivé podněty) nebo kóma (nereaguje na žádné podněty).

Při poruchách vědomí a bezvědomí je kromě nereagování na podněty možné nepravidelné a zvláštní dýchání se zvukovými fenomény. Dále nepřirozené zbarvení kůže a sliznic.

Přesné klinické projevy pacienta závisí na vyvolávající příčině.

V případě kolapsu, epilepsie nebo febrilních křečí postižený často během několika minut spontánně nabývá vědomí, ale hrozí různá zdravotní rizika. V případě hypoglykémie se bezvědomí nemění nebo se naopak spontánně prohlubuje bez první pomoci.

Při intoxikaci alkoholem může postižený reagovat na bolestivý podnět, ale v klidu znovu nabývá bezvědomí. Bezvědomí se navíc může časem prohlubovat.

První pomoc je proto nutné poskytnout každému, bez ohledu na příčinu ztráty vědomí.

Jak podat první pomoc?

Poskytnutí první pomoci je často život zachraňující výkon, který může provést každý.

Je nutné kontaktovat tísňovou linku, která vám s postupem první pomoci pomůže.

První pomoc spočívá ve vyhodnocení životních funkcí včetně reakcí postiženého na oslovení nebo zatřesení.

Pokud osoba nereaguje, ale dýchání je normální, je třeba postiženého uložit do stabilizované polohy.

V případě podezření na únik toxických plynů nebo jiného nebezpečného prostředí je třeba v první řadě zavolat záchrannou službu a v zájmu vlastní bezpečnosti opustit nebezpečný prostor.

Pokud postižený upadne do bezvědomí po pádu nebo nárazu a existuje možnost poranění páteře, neukládejte jej do žádné jiné boční polohy (výjimkou je zvracení a riziko obstrukce dýchacích cest).

Postup první pomoci u osoby v bezvědomí:

1. Nejprve zajistěte vlastní bezpečnost. Pečlivě se rozhlédněte kolem sebe a ujistěte se, že vám nehrozí nebezpečí.
2. Zjistěte přítomnost dýchání postiženého.
3. Přivolejte odbornou pomoc zavoláním na tísňovou linku.
4. Pokud je přítomno dýchání, uložte postiženého do stabilizované polohy.
5. Uložte postiženého do stabilizované polohy na boku, pokud znáte etiologii výskytu a nepředpokládáte poranění páteře. Primárně zvolte polohu na zádech a zvedněte postiženému bradu. Pokud je v poloze na zádech, opatrně jej v celkové ose páteře otočte na záda.
6. Pokud postižený v bezvědomí nedýchá, je třeba okamžitě zahájit kardiopulmonální resuscitaci.
7. Následuje monitorování přítomnosti dýchání a vyčkání na příjezd záchranné služby.

Jaký je postup kardiopulmonální resuscitace?

Kardiopulmonální resuscitace v ideálním případě kombinuje stlačování hrudníku (srdeční masáž) a dýchání z úst do úst. Nejnověji se kvůli bezpečnosti u cizí osoby volí pouze srdeční masáž.

Umělé dýchání je nutné u každého, kdo nedýchá normálně, lapá po dechu nebo nedýchá vůbec.

Srdeční zástava se projevuje především bledou kůží a namodralými rty v důsledku nedostatku kyslíku.

• Rychlost je zásadní, proto začněte s resuscitací co nejdříve.
• Položte postiženého na záda a mírně mu zakloňte hlavu (uvolněte dýchací cesty).
• Nahmatejte oblast na hrudníku uprostřed hrudní kosti.
• Stlačujte hrudník postiženého rychlostí 100-120 stlačení za minutu do hloubky přibližně 1/3 hrudníku (5-6 cm).
• Zdravotník může také provádět kombinaci stlačování/masáže srdce s dýcháním z úst do úst.
• Nepřerušujte resuscitaci, dokud postižený nedýchá samostatně nebo do příjezdu záchranné služby.

Diagnostický postup a péče o pacienta v bezvědomí

Péče o pacienta v bezvědomí je náročná z hlediska akutní péče, diagnostiky a léčby. Pro včasnou stabilizaci životních funkcí pacienta je nutná mezioborová práce.

Obecné přístupy při počátečním hodnocení stavu zahrnují komplexní anamnézu, fyzikální vyšetření, laboratorní a zobrazovací vyšetření.

Důležité při počáteční diagnostice bezvědomí jsou často informace od osob blízkých pacientovi. Událost předcházející bezvědomí, aktuální onemocnění, užívané léky, alergie a další.

Základní vyšetření zahrnuje kontrolu typu dýchání, pohybu očí, velikosti zornic, kontrolu reakcí na různé podněty a vyšetření motoriky pacienta.

Hloubka bezvědomí se posuzuje pomocí takzvané Glasgowské škály kómatu (GCS), kde hodnotíme zdravotní stav podle číselných hodnot. Zdravý člověk při plném vědomí dosahuje GCS 15, nejtěžší forma kómatu dosahuje hodnoty 3. V případě, že je pacient v bezvědomí, může být jeho stav hodnocen pomocí GCS.

Včasné CT (počítačová tomografie) vyšetření mozku je indikováno zejména při poranění lebky a nitrolebním krvácení. Možné je také rentgenové vyšetření nebo MRI (magnetická rezonance).

V neposlední řadě se provádí EKG (elektrokardiograf), sledování srdeční činnosti a měření krevního tlaku.

V rámci laboratorních vyšetření jsou indikovány krevní testy pro stanovení hladiny glukózy v krvi, hodnot ledvin a jater, zánětlivých markerů, kompletního krevního obrazu a dalších.

Léčebný plán je stanoven individuálně podle příčiny bezvědomí a zdravotního stavu pacienta.

Pacient v bezvědomí vyžaduje zvláštní intenzivní lékařskou péči. Pozornost je třeba věnovat rovnováze energetického příjmu a příjmu a výdeje tekutin v průběhu 24 hodin.

Rizikem bezvědomí je aspirace žaludečního obsahu, protože kašel je důležitým obranným reflexem dýchacích cest. Dále hrozí riziko poruchy dechové regulace, a proto se pacientovi v bezvědomí pomáhá speciálním vybavením k zajištění oxygenace a ventilace.