Poruchy chůze a typy chůze: odhalení nejčastějších příčin

Poruchy chůze jsou nekontrolovatelné abnormální vzorce chůze. Mohou být způsobeny různými faktory, například genetickými, traumatickými nebo zdravotními.

Tyto poruchy mohou souviset s poškozením svalů, kostí nebo nervů dolních končetin.

Poruchy chůze se mohou vyskytovat na celé dolní končetině nebo jen na její části - koleni nebo kotníku. K této poruše mohou vést také problémy s chodidly.

Poruchy chůze jsou někdy dočasné, jindy trvalé. Někdy se po odpovídající léčbě zlepší.

Někdy také hovoříme o vzorcích chůze (stereotypech).

Chůze je náročnou výzvou pro koordinaci pohybů a rovnováhu. Normální chůze závisí na správné souhře mezi motorickým, senzorickým a kognitivním systémem.

Chůze se skládá ze tří hlavních složek:

1. Lokomoce - pohyb, včetně zahájení a udržování rytmu kroku
2. Rovnováha 
3. Schopnost přizpůsobit se měnícím se podmínkám a okolnímu terénu

Dysfunkce jedné nebo více z těchto částí vede k poruše chůze.

Chůze je komplexně řízena převážně prefrontální kůrou, mozečkem, míchou, ale i dalšími oblastmi centrálního nervového systému.

Chůze je souhrou několika pohybů. Ty jsou vzájemně koordinovány a jsou plynulé.

U starších osob se často vyskytují poruchy chůze. U osob starších 70 let je prevalence poruch chůze 35 %. U seniorů starších 80 let má normální chůzi pouze 20 % osob.

Poruchy chůze významně souvisejí s kvalitou života pacientů.

Z klinického hlediska lze rozlišit následující typy poruch chůze :

• Antalgická - Kulhání, zkrácení stojné fáze na postižené dolní končetině, chůze s šetrnou končetinou v důsledku bolesti.
• Paretické - Je přítomna asymetrie, někdy kohoutková chůze. Je patrný deficit hybnosti. Tato chůze se vyskytuje např. po cévních mozkových příhodách.
• Spastická - Porucha plynulosti chůze, ztuhlost, např. po cévní mozkové příhodě.
• Ataktická - Široce založená chůze (nohy dále od sebe), nekoordinovaná. Vyskytuje se při poruchách mozečku.
• Vestibulární - Chůze, při které se pacient naklání na stranu postiženého vnitřního ucha.
• Hypokinetická - Pomalá šouravá chůze, malé kroky. Tento typ chůze je typický např. při Parkinsonově chorobě.
• Dyskinetické - Součástí chůze jsou mimovolní pohyby.
• Opatrná (úzkostná) - Chůze jako "po ledě", široká základna, krátké kroky, mírný předklon. Vyskytuje se při strachu.
• Psychogenní - Bizarní projevy při chůzi, často silné zpomalení. Objevuje se u některých psychických onemocnění, jako je deprese, schizofrenie apod.

Některé stereotypy (vzorce) chůze :

• Hnací chůze - Ztuhlý postoj. Hlava a krk pacienta jsou vystrčeny dopředu před hrudník.
• Nůžkový postoj - Pacient má dolní končetiny slabě ohnuté dovnitř. Při chůzi se mohou kolena a stehna křížit nebo do sebe narážet.
• Spastická chůze - Postižený při chůzi táhne nohy ztuhle za sebou.
• Krokovitá chůze - Pacient při chůzi táhne prsty na nohou dolů a otírá je o zem.
• Tlapkování - Postižený při chůzi přešlapuje ze strany na stranu.
• Vrávoravá chůze - Klouby dolních končetin se dostávají do flexe (ohybu)). Chůze vypadá, jako by pacient chtěl přejít do vrávorání. Tato chůze se často vyskytuje u dětské mozkové obrny.
• Šoupavá chůze - Při této chůzi pacient nezvedá nohu ze země a přitahuje ji.

U lumboischiadického syndromu se také mohou vyskytnout poruchy chůze. Tato porucha páteře a končetin souvisí s výhřezem meziobratlové ploténky nebo degenerativními změnami v tělech obratlů.

Vyšetření chůze provádí lékař. Všímá si nejen základních pohybů, ale i pohybů opožděných.

Příčiny

Mezi hlavní příčiny poruch chůze patří:

• Poranění nohy - pohmožděniny, rány, poškození nervů atd.
• Zlomeniny kostí
• Artritida - zánět kloubu, také u revmatoidní artritidy
• Artróza - opotřebení kloubu
• Vrozené vady - pes equinovarus (koňská noha)
• Infekce, které poškozují tkáně dolní končetiny
• Bércové vředy - stav vyskytující se u sportovců s bolestí bérce
• Zánět šlach svalů dolní končetiny
• Psychické poruchy
• Infekce vnitřního ucha
• Nádory
• Onemocnění nervového systému, jako je mrtvice nebo skleróza multiplex
• Poruchy smyslového spektra - zrak, sluch, čich, chuť, hmat a jejich poruchy
• Onemocnění páteře - výhřez meziobratlové ploténky, úrazy, degenerativní změny
• Některá metabolická onemocnění - diabetes, dna (hyperurikémie) - mohou vést k poškození nervů, cév a kloubů dolních končetin
• Kardiovaskulární onemocnění - ateroskleróza může někdy vést k poruše prokrvení dolních končetin a následné změně chůze
• Některé léky mohou vést ke změně chůze - sedativa
• Obezita - zvýšená hmotnost nad normu může vést k rychlejšímu poškození velkých nosných kloubů dolní končetiny. To může vést k deformaci dolní končetiny a změně chůze

Zajímavosti a diagnostika

Onemocnění související s poruchami chůze lze diagnostikovat pomocí rentgenového snímku (RTG) nebo magnetické rezonance (MRI). Mnoho světla vnesou také laboratorní testy.

Problémem se zabývá odborný ortoped-traumatolog nebo neurolog. Často se však jedná o multidisciplinární problém, proto je ke konzultaci povolán také rehabilitační lékař.

Důležité je vyhledat lékaře, pokud se chůze změnila oproti normě. Často je to tehdy, když pacient pociťuje závratě, pocit na zvracení, dvojité vidění, vyhýbá se mu do stran, nemůže chodit rovně a podobně.

Mezi hlavní komplikace poruch chůze patří častější pády, svalová slabost, náhlá neschopnost udělat krok, bolest nebo snížená schopnost vykonávat běžné úkony.

Při antalgických vzorcích chování a chůze často dochází k nerovnováze mezi jednotlivými svalovými skupinami. Některé svazky jsou dlouhodobě nepřirozeně napjaté, což zhoršuje antalgickou chůzi a držení těla.

Prevence a léčba

Prevence spočívá v péči o to, aby nedocházelo ke zraněním při sportu, zejména při kontaktních sportech. Měly by se proto nosit ochranné pomůcky.

Při obezitě je kromě diety vhodné zařadit do denního programu pohybovou aktivitu.

Při poruchách chůze se léčí základní onemocnění.

U poranění nebo zlomenin dolních končetin se léčí zranění a často se nasazuje dlaha na zpevnění. Případné zlomeniny se pak mohou řádně vyléčit.

V případě infekčního onemocnění, které může mimo jiné způsobit poruchy chůze, se podávají antibiotika nebo antivirotika podle prokázaného infekčního agens.

Indikována je také fyzikální terapie. Ta slouží k posílení svalů a k úpravě chůze a nesprávných návyků při chůzi. Léčba bývá zaměřena na držení těla. Obvykle se doporučuje cvičení i v domácím prostředí.

Chůze je vynikajícím doplňkem léčby u pacientů, kterým stav nebrání v chůzi. Návyky získané v období před onemocněním modifikují chůzi a zabraňují opakovanému zhoršování stavu.

Někteří pacienti jsou v chůzi natolik omezeni, že potřebují pomoc francouzské berle, hole, chodítka nebo invalidního vozíku.

Někdy je nutná chirurgická léčba, například při opotřebení kloubní chrupavky nebo při úrazu.

Lázeňská léčba je při poruchách chůze velmi účinná díky svému fyzikálně-chemicko-relaxačnímu potenciálu.