- trombofilik.sk - Hluboká žilní trombóza
- solen.sk - článek v pdf
- cievy.sk - Žilní trombóza a její příčiny
- unipo.sk - Venózní tromboembolismus
- wikiskripta.eu - Hluboká žilní trombóza
- vaskularnamedicina.sk - Pokroky v endovaskulární léčbě žilní trombózy
- ncbi.nlm.nih.gov - Venous Thromboembolic Diseases - článek v angličtině
- homolka.cz - o flembotrombóze na webu nemocnice Na Homolce
Hluboká žilní trombóza: Co je to, proč vzniká a jaké má komplikace?


Hluboká žilní trombóza je poměrně častým onemocněním, jehož potíže mohou být mírné a nezávažné. Druhou stranu problému ale tvoří riziko rozvoje plicní embolie a tromboembolické nemoci.
Hlavní příznaky
- Bolest končetin
- Bolest nohou
- Bolest svalů
- Dušnost
- Hyperpigmentace
- Pocit těžkých nohou
- Modrá kůže
- Otoky končetin
- Svalové křeče
- Vřed
- Zarudlá kůže
Vlastnosti
Hluboká žilní nebo také venózní trombóza je poměrně častým onemocněním, které postihuje žilní systém. Nejčastěji jde o žíly dolních končetin.
Toto onemocnění může probíhat nezávažně s mírnými obtížemi. Druhou a závažnou stranu ale tvoří riziko rozvoje embolie do plic a z dlouhodobého hlediska také tromboembolická choroba.
I nezávažné potíže je proto nutné vyšetřit a nepodcenit je. Včasná diagnóza a vhodná léčba odvrátí akutní či pozdní komplikace. Ty mohou výrazně snížit kvalitu života.
Plicní embolie je jednou z nejvážnějších komplikací,
která ohrožuje zdraví a život postiženého člověka.
Co jsou to cévy, žíly a trombóza?
Na začátek stručný úvod, který zlepší orientaci v problematice.
Cévy se z jednoduchého a praktického hlediska rozdělují na tepny a žíly.
Obecně je známo, že:
- tepny jsou naplněny Okysličenou krví – tedy krví bohatou na kyslík
- žíly jsou naplněny ODkysličenou krví – krví s nízkým obsahem kyslíku a vyšším obsahem oxidu uhličitého
Toto obecné povědomí ale není úplně přesné.
Přesněji je to následovně...
1. Tepny – arterie – jsou cévy, které vedou krev OD srdce.
Dobrým a hlavním příkladem je plicnice.
Plicní tepna odstupuje z pravé předsíně.
Vede ODkysličenou krev ze srdce do plic.
Až v plicích se opětovně krev okysličí. A tuto okysličenou krev vede zpět do levého srdce ...
2. Žíly – vény – jsou ty cévy, které vedou krev DO srdce.
Skončili jsme u plic..., takže:
Okysličená krev směřuje do srdce, přesněji do levé předsíně, 4 plicními žilami.
Plicnice = plicní kmen – truncus pulmonalis,
dále se dělí na arterie pulmonales a na ostatní menší cévy.
Plicní vény = 4 žíly, směřující do srdce – vena pulmonales.
A ze zbylé poměrně velké většiny platí pravidlo, že krev v tepnách je nasycena kyslíkem. Ta v žilách obsahuje vyšší poměr oxidu uhličitého.
Arterie z řeckého:
Aer = vzduch,
térein = obsahovat.
+
Cévy jsou součástí srdečně-cévního a lymfatického systému.
Krví jsou po těle roznášeny důležité živiny a kyslík. Plus, v krvi se transportují i odpadní látky vznikající při metabolismu, jež je třeba je dostat z těla ven.
Tepny a žíly se liší i svou stavbou. Stěna žil obsahuje méně svalových buněk, a i samotné žíly se od sebe liší, a to v závislosti na jejich umístění.
Příkladem jsou žíly dolních končetin, které obsahují také chlopně.
Chlopně v těchto žilách zabraňují zpětnému proudění krve, proti gravitaci.
Jejich poškození a nedostatečná funkce vede k hromadění krve v dolních končetinách.
Kromě chlopní se na proudění krve z dolních končetin podílejí tepny.
Jak to?
Cévy dolních končetin, tedy tepny + žíly, jsou ve společném a těsném uložení. Rytmické stahování svalů tepen dolních končetin napomáhá proudění krve v žilách. Proudění je zároveň usměrněno chlopněmi.
+
Při návratu krve z dolních končetin jsou významné také svaly dolních končetin. Svaly působí jako svalová pumpa. Při pohybu, chůzi okolní svaly stlačují cévy. Tím zlepšují návrat krve z dolních končetin do těla proti gravitační síle.
Proto nedostatek pohybu a dlouhodobé sezení či stání nejsou vhodné. Lepší je přeci jen pohyb.
Je dobře vědět...
V tepnách je vysoký tlak, proto při jejich poškození z nich krev stříká.
Naopak, v žilách je tlak nízký, při poškození cévní stěny z nich krev vytéká.
V některých žilách je dokonce tlak nižší než atmosférický.
To má význam při návratu krve do srdce.
Krev je srdcem doslova nasávána.
V případě poškození určitých žil hrozí nasávání vzduchu, a tím i vzduchová embolie.
Žíly jsou rozděleny i na takzvané povrchové a hluboké.
Povrchové jsou bohatě větvené a vzájemně pospojované. Plus z nich odstupuje spojení do systému hlubokých žil.
Hluboké žíly jsou uloženy většinou společně s tepnami. A jsou tedy umístěny hlouběji.
Systém spojovacích žil spojuje žíly na povrchu s těmi v hloubce.
Zkráceně a obecně se dá vztah povrchových a hlubokých žil popsat jako
potoky a malé řeky, jak se vlévají do velkých řek ...
Povrchové žíly sbírají krev ze struktur dolní končetiny a ta se následně vlévá do velkých hlubokých žil. Tou je vena popliteal, čili podkolenní žíla, a vena femoralis, tedy stehenní žíla.
Trombóza je...
Trombóza = srážení krve. Může probíhat v cévách a v srdci.
Srážení krve má význam hlavně pro:
ochranu před ztrátou krve,
což chrání před vykrvácením,
z poškozených cév.
Ne vždy je ale toto srážení krve opodstatněné a žádané. Příkladem je stav trombózy. Ten může mít různé příčiny.
Obecně jde o nepoměr v rovnováze mezi hemokoagulací a fibrinolýzou.
Hemokoaguace = proces srážení krve,
jehož cílem je zastavení krvácení – hemostáza.
Fibrinolýza je proces rozpouštění krevní sraženiny.
Jde o složité mechanismy, při narušení jejich vzájemné rovnováhy vzniká:
1. stav nadměrného srážení neboli trombózy
/
2. stav nadměrného krvácení, tedy krvácivé stavy
Trombóza v tepnách může být příčinou ischemie, tedy nedokrvení tkáně, orgánu. Příkladem je infarkt srdečního svalu či ischemická cévní mozková příhoda.
+
Trombóza v žilách způsobí venostázu. Tedy hromadění krve.
Zajímavé je, že...
Hromadění krve a patologické změny v proudění krvi jsou rizikovým faktorem podporujícím vznik trombózy. A ta je následně rizikem rozvoje embolie.
Příkladem jsou onemocnění, která mohou k embolii vést, a to:
- srdeční arytmie
- onemocnění srdečních chlopní
- kardiomyopatie
Embolie a embolizace
Embolie je definovaná jako zanesení pohyblivého předmětu do cévního řečiště. Tento předmět může bránit v prokrvení buněk, tkání a orgánů.
Embolus uvízne v zúženém prostoru cévy a částečně či zcela brání v proudění krve za ním.
K embolizaci dochází například z důvodu:
- trombu – krevní sraženiny – označuje se jako tromboembolie
- tuku – jako tuková embolie
- vzduchu, vzduchová embolie
- plodové vody
- nádorové buňky
- cizích těles, při oddělení části cévního katétru
Tabulka uvádí některé druhy tromboembolie
Místo vzniku trombu | Místo embolizace |
Žíly dolních končetin | Plicní tepny, embolus neprojde přes nejmenší cévní spleti v plicích do mozku |
Pravé srdce | Plicní tepny |
Krční žíly | Plicní tepny, často vzduchová embolie, při operaci či poranění |
Levé srdce | mozek, ledviny, slezina, břišní tepny, tepny dolních končetin, tvorba trombů při arytmii a chlopňových vadách |
Aorta | mozek, ledviny, slezina, břišní tepny, tepny dolních končetin |
Plicní žíly | mozek, ledviny, slezina, břišní tepny, tepny dolních končetin |
Možností je také:
Embolizace krevní sraženiny z trombózy v dolních končetinách do mozku.
A to v případě, pokud je přítomen defekt síňového septa.
Čtěte dále v článku:
Co je to hluboká žilní trombóza.
Jaké má příčiny.
Jaké jsou její příznaky.
Jak se diagnostikuje.
Ve zkratce o její léčbě.
Co je to hluboká žilní trombóza?
Hluboká žilní trombóza je onemocněním, které může ohrozit zdraví a život člověka. Ale může probíhat i nepozorovaně nebo mírně.
Hluboká venózní trombóza = HVT.
Jinak také flebotrombóza.
Vyznačuje se vysokým výskytem, a to hlavně u lidí starších 60 let. Ročně u nás onemocní 15 až 20 tisíc lidí.
Mezi pohlavím není zásadní rozdíl, i když u mužů je průměrný věk výskytu 66 a u žen 72 let. Postihuje nicméně i mladé a děti.
Nebezpečná je i z důvodu opakovaných epizod. Asi v 30 % se opakuje v průběhu 10 let.
Definuje se jako:
Hluboká žilní trombóza je proces vzniku krevní sraženiny v hlubokém žilním systému. Což vede k omezení toku krve postiženou žilou.
Rizikem je uvolnění krevní sraženiny, vznik embolie a následná embolizaci do jiné části organismu.
V drtivé většině postihuje dolní končetiny.
Postižení žil může být následující:
- žíly předkolení
- oblast lýtkových svalů
- cévní rozšíření, a rizikové křečové žíly – varixy
- nejčastější forma
- vena popliteal - podkolenní žíla
- vena femoralis - stehenní žíla
- žíly pánve
- žíly horních končetin vzácně (žíly krku či mozku)
Příčiny
Příčina hluboké žilní trombózy má multifaktoriální základ. Nelze označit jeden činitel jako hlavní zdroj.
Již v roce 1856 Rudolf Ludwig Carl Virchow, německý lékař, popsal triádu základních důvodů patologického srážení krve.
Označuje se jako Virchowova triáda:
- změna hemodynamiky, stáza nebo turbulence v proudění krve, může být zapříčiněna:
- aneuryzmatem cévy
- srdečním selháním
- chlopenní vadou
- omezením hybnosti končetiny pro úraz či po operaci, při hospitalizaci
- dlouhým cestováním
- mechanickým útlakem – otokem, nádorem, při obezitě
- ale i jiným neurologickým a internistickým onemocněním
- poruchy koagulace, náchylnost k zvýšenému srážení krve - hyperkoagulace
- změna rovnováhy v systému srážení krve
- dědičný faktor
- získané onemocnění
- chronické zánětlivé onemocnění
- nádorové bujení
- některé léky – hormonální antikoncepce
- kouření
- těhotenství a šestinedělí = zvýšená náchylnost na hyperkoagulace
- porušení cévní stěny – mechanické poškození cévy
- úrazy
- operace
- patologické procesy v blízkosti cév
Při zvýšené náchylnosti k onemocnění se uvádí i rizikové faktory, které podporují vznik problému. Plus, při jejich výskytu je lepší předpokládat vznik hluboké žilní trombózy a případně jí předcházet.
Mezi rizikové faktory patří:
- genetická predispozice, která si ukrajuje podíl 7 %
- jde o změny koagulačních faktorů a ty následně ovlivňují zvýšenou trombózu
- mutace faktoru V Leiden
- zvýšený koagulační faktor II, VIII
- antifosfolipidové syndrom
- jde o změny koagulačních faktorů a ty následně ovlivňují zvýšenou trombózu
- imobilizace, a to už nad 72 hodin
- fixace – znehybnění končetiny kvůli úrazu, v sádře, dlaze
- například při těžších onemocněních a současné hospitalizaci
- dlouhodobé onemocnění s poruchou mobility
- dlouhé cestování, autem, letadlem – economy class syndrome, a to už nad 4 hodiny
- dlouhé sezení a stání v jedné poloze, pracovní podmínky
- inaktivita a sedavý způsob života, nedostatek pohybu
- dehydratace
- kouření
- operační výkon, nejčastěji ortopedické či urologické operace
- hormonální změny – estrogen zvyšuje srážlivost krve
- těhotenství
- šestinedělí
- užívání hormonální antikoncepce
- chlopenní vady
- chlopenní náhrady
- stenty
- infekce
- úraz
- nádory
- venózní katétry, hlavně centrální žilní katétr
- vyšší věk, a to hlavně v souvislosti s přidruženými onemocněními
- ostatní onemocnění
- selhávání pravého srdce
- chronická obstrukční plicní nemoc
- ischemická choroba dolních končetin
- ischemická choroba srdeční
- po cévní mozkové příhodě
- ateroskleróza
- jater
- ledvin
- systémový lupus erythematodes
- ulcerózní kolitida
Příznaky
Uvádí se, že většinou probíhá skrytě, bezpříznakově, tedy asymptomaticky, nebo jen s mírnými obtížemi.
S výškou umístění trombózy stoupá i riziko odtržení krevní sraženiny.
Nejzávažnější komplikací žilní trombózy je tedy embolizace. A tou nejhorší formou je embolie do plic. I zde záleží na velikosti a části uzavření plicního řečiště.
Při embolizaci – ucpání plicního kmene = reflexní zastavení činnosti srdce a smrt.
Opakem rozsáhlé embolizace do plicnice jsou mikroembolizace. Recidivující epizody následně vyvolávají plicní hypertenzi či plicní srdce - cor pulmonale.
Kromě embolie je druhou nejzávažnější situací vznik post-trobotického syndromu. Jde o komplikaci, která má několik specifik.
Post-trombotický syndrom:
- zúžení žíly v místě trombózy
- poškození chlopní žil dolních končetin
- stagnace krve v dolních končetinách, čili její hromadění
Tento patologický děj následně dále ztěžuje zdravotní stav člověka. Končetina je oteklá, bolestivá, kůže je změněna až poškozená vředy – známé označení jako bércové vředy.
A jak se projevuje hluboká žilní trombóza?
Projevy HVT – trombózy – jsou:
- otok dolní končetiny – charakteristický je nesymetrický otok pouze jedné dolní končetiny
- způsobuje ho stagnace krve v postižené dolní končetině
- bolest dolní končetiny
- zhoršuje ji pohyb
- napětí v končetině
- pocit těžkých nohou
- omezení pohyblivosti dolní končetiny
- zvýšená náplň povrchových žil – z důvodu stagnace krve v dolních končetinách
- zbarvení končetiny – červený odstín, později cyanotická neboli modrá až fialová končetina
- trofické změny, poškození kůže, a to až vředem
- teplota pokožky bude normální, při embolizaci do tepny naopak bledá a studená
Tepny dolní končetiny nejsou postiženy,
což značí normální přítomnost pulzací na tepnách.
V případě, že nejsou pulzace přítomny,
je potřeba myslet na embolizaci do tepny.
Diagnostika
Při diagnostice je významná anamnéza. V anamnéze se zjišťují rizikové faktory.
Jako jsou stavy hyperkoagulace, výskyt trombózy v minulosti, užívání léků, kortikoidů, a hormonální antikoncepce. Plus jiná onemocnění, jako jsou revmatické choroby, zánětlivá onemocnění, po operaci a jiné.
Pozor na současné:
užívání antikoncepce,
kouření
+ neodhalený genetický základ zvýšené srážlivosti krve!
Povědomí je třeba držet u rizikových lidí a dlouhodobých pacientů. A to hlavně při poruše mobility, imobilní a při fixaci končetiny – sádrou či dlahou.
+
Cestování déle než 4–8 hodin = riziko cestovní trombózy.
Je potřeba na to myslet v případě anamnézy.
Podobně je důležité mít trombózu na paměti v těhotenství a v šestinedělí.
Vysoké podezření je zejména u žen, které udávají vyšší počet potratů v minulosti.
Trombóza a hyperkoagulační stavy = zvýšené riziko potratů.
Dále se při diagnostice uplatňuje fyzikální vyšetření. To zahrnuje vyšetření dolních končetin, teploty, barvy, svalů, sledování povrchových žil a pulzace. Nápomocné mohou být pozitivně některá znamení (Homansovo, plantarní), které však nemají 100% vyšetřovací potenciál.
Důležité jsou zobrazovací metody:
- Duplexní sonografie – USG vyšetření, při kterém se hodnotí cévní systém, barevné mapování žil
- CT angiografie
- MRI
- RTG kontrast – venografie
Laboratorními důkazy při vyšetření krve jsou D-dimery, které prokáží proces srážení krve. Avšak specifita je nízká, protože se vyskytují i při jiných stavech, jako jsou pooperační stavy, po úrazech, při plicní embolii, zánětlivém onemocnění, a dokonce i těhotenství.
Při diferenciální diagnostice i CT plic a ECHO, EKG.
Průběh
Průběh onemocnění závisí na několika faktorech. Jedním je i rozsah vzniklé trombózy.
Nejčastěji vzniká hluboká žilní trombóza v oblasti lýtkových sinusů – trombóza lýtka. To jsou drobná žilová rozšíření. Vzácně se může vyvinout i v horní končetině.
Ve velké většině se tyto tromby rozpouštějí, tedy nevedou k embolii.
Onemocnění nemusí mít žádné projevy a probíhá asymptomaticky. Případně jsou přítomny pouze mírné potíže.
K trombóze dochází většinou pouze na jedné dolní končetině. Podle postižení končetiny se projevují i potíže.
Otok může být přítomen v menším či větším rozsahu. Pro vyšší míru postižení žil bérce je otok většinou ve výšce kotníku až bérce.
Oteklá končetina nad kolenem znamená i vysokou hlubokou žilní trombózu stehna.
Nástup otoku je poměrně rychlý, a to během několika dní. Postupně se zhoršuje. Poloha a spánek nemá velký vliv na splasknutí končetiny.
Při jiném primárním onemocnění se stává, že už oteklá končetina otéká výrazně více než druhá.
Značně podezřelý je rozdíl v obvodu končetiny nad 1 centimetr.
Přidružuje se bolest končetiny, kterou zhoršuje pohyb a změna polohy – postavení se. Při trombóze v oblasti holeně je to bolest v lýtku.
Případně je v začátcích onemocnění přítomen pocit těžké dolní končetiny. Občasně vznikají křeče svalů, trhání, pocit napětí a tlaku.
Zbarvení pokožky se nemusí měnit. Ale i to závisí na rozsahu a místě trombózy. Barva kůže může být červená, bledá, lesklá, napjatá až cyanotická.
Teplota končetiny může být vyšší.
V případě rozsáhlé trombózy v oblasti stehna a kyčle může nastat úplné narušení návratu krve z dolní končetiny. Otok zasahuje celou končetinu, její barva je bledá až skvrnitě – mapovitě – cyanotická a bolestivá.
Tehdy se tyto případy komplikují celkovými příznaky a zvýšením tělesné teploty.
Stav se označuje jako Phlegmasia coeurlea dolens.
Phlegmasia alba dolens kvůli bledé a oteklé končetině.
Riziko šíření trombózy směrem nahoru je přibližně u 25 % případů.
V tuto dobu narůstá i riziko odtržení krevní sraženiny, a to až na 50 %.
Uvádí se, že pouze zřídkakdy se rozvine do takového stavu,
že ucpe odtok krve, což by ohrožovalo cirkulaci a výživu dolní končetiny.
Jak již opakovaně bylo uvedeno, rizikovou komplikací je vznik plicní embolie. Tu je třeba předpokládat pouze v případě výše umístěných trombů nebo trombů sahajících vysoko do žil stehna.
Vlající trombus = trombus částečně chycený o cévní stěnu a z části vlající v proudu krve.
Dlouhodobý stav a omezení odtoku krve způsobí tvorbu náhradního krevního oběhu. Tvoří se takzvané objízdné cévy – odborně kolaterální cévní oběh. Viditelné jsou v oblasti stehna, kyčle až břicha.
Někdy se atypicky projeví bolestí břicha. A to hlavně v případě vysokých trombóz až postižení cév tělesných dutin.
Jak se léčí: Hluboká žilní trombóza
Jak se léčí a pomohou léky na trombózu? Srážení i režimová opatření
Zobrazit víceHlubokou žilní trombózu se léčí
Hlubokou žilní trombózu vyšetří
Další názvy
Zajímavé zdroje informací
Související
