Co je spondylolistéza a jak se projeví? Jak se léčí posunutí obratle?

Co je spondylolistéza a jak se projeví? Jak se léčí posunutí obratle?
Zdroj fotografie: Getty images

Spondylolistéza je odborný název pro posunutí jednoho obratle páteře vůči druhému. Stává se tak z několika důvodů. Člověka může obtěžovat bolest zad, problémové držení těla, oslabení svalů a další obtíže.

Vlastnosti

Spondylolistéza je stav, při kterém dochází k posunu obratle páteře vůči druhému obratli.

Je příčinou různých potíží, jako je například nepříjemná bolest a její vystřelování do končetin. Způsobuje vadné držení těla či omezení pohyblivosti.

Posunutí obratlů není novodobým problémem.

V lékařské literatuře jej popisuje Herbiniaux v roce 1782 a termín spondylolistéza vytvořil Kilian v roce 1854. O příčinách jejího vzniku se vedou diskuse více než 100 let, během kterých vzniklo několik klasifikací.

Slovo spondylolistéza je řeckého původu a skládá se ze dvou částí:
Spondylosis – obratel
Olisthanein – posunutí, sklouznutí

V krátkosti o páteři a obratlích

Páteř je nosnou oporou pro tělo, je součástí pohybového aparátu a jejím úkolem je i ochrana míchy, která vede z mozku až přibližně na úroveň druhého bederního obratle.

Páteř, odborně columna vertebralis.

Páteř je fyziologicky zakřivená. Zakřivení dopředu se označuje jako lordóza, nachází se v krční a bederní části.

Zakřivení dozadu je označováno jako kyfóza, která je v úseku hrudní a bederní páteře. Toto zakřivení je fyziologické neboli přirozené.

Skolióza je nepřirozené, a tedy patologické vybočení páteře do strany. Nicméně, mírné a nepatrné – fyziologické – zakřivení do strany je přítomné u každého člověka.

Přechodné vybočení páteře do strany můžeme pozorovat ve stoje na jedné noze, při přenesení váhy na jednu končetinu nebo během nošení těžšího břemene v jedné horní končetině.

Páteř se skládá ze obratlů, kterých je 33 až 34.

Obratle (vertebrae) se navzájem spojují. Jejich spojení je pevné, avšak pohyblivé.

Spojení obratlů je zajištěno chrupavkami, vazy či meziobratlovými klouby.

Vzájemné spojení je tvořené více mechanismy, které uvádíme v tabulce

Druh spojení Popis
Ligamenta
  • vazivový aparát
  • vazy páteře zpevňují páteř a napomáhají při pohybu
  • jsou dlouhé a krátké
    • dlouhé pro celou páteř
    • krátké spojují sousední obratle
Meziobratlové klouby art. intervertebrales
Meziobratlové ploténky tlumí nárazy při pohybu a napomáhají při pohybu
Speciální spojení  příkladem je synchondróza
  • chrupavkové spojení
  • nepohyblivé spojení
  • v oblasti křížové a kostrční víkem osifikují – mění se na kost
Svalový systém svaly páteře spolu se svaly břicha a svaly bederní oblasti a pánve
  • tvoří pohybovou a fixační složku páteře
  • jsou významné celkově při pohybu a držení těla

Mezi obratli se nacházejí meziobratlové ploténky, jejichž počet je 23.

První ploténka se nachází mezi 2. a 3. krčním obratlem a poslední mezi posledním břišním a prvním křížovým obratlem.

Meziobratlové ploténky se označují také jako disky - disc intervertebrales. Jejich úkolem je tlumení vzájemných nárazů obratlů při pohybu těla.

Mají i jiné funkce:

  • tlumení nárazů při pohybu, při chůzi běhu, skákání
  • stabilizují páteř
  • udržují rovnováhu
  • vyrovnávají tlakové a tahové síly, rozkládají je na celou plochu
  • jsou interoperabilní při jakémkoliv pohybu páteře, ohýbání či rotaci těla

Jejich tvar kopíruje tělo obratlů a jsou různé výšky. Vyšší jsou mezi krčními a bederních obratlů, přičemž nejvyšší ploténka je mezi obratli L5 a S1.

Ploténky může postihovat několik problémů.

Podrobněji, ale stručně o obratlích

Obratle se odborně označují jako vertebrae.

A jak uvádíme, je jejich 33 nebo 34.

Tabulka informuje o dělení páteře na segmenty obratlů

Část – segment Označení obratlů Popis
Krční páteř vertebrae cervicales
  • tvoří ji 7 obratlů
  • označují se jako C1 až C7 (C1, C2, C3, C4, C5, C6, C7)
  • 1. a 2. krční obratel mají pro svou funkci a spojení s lebkou specifický tvar
    • 1. krční obratel se označuje jako nosič, lat. atlas – umožňuje otáčení hlavy do stran
    • 2. krční obratel čepovec, axis – obsahuje zub čepovce - dens axis
      • zub napomáhá kývání hlavy nahoru a dolů
    • spojení lebky a páteře se označuje jako kraniovertebrální spojení
      • articulatio atlantooccipitalis
  • výběžky krčních obratlů tvoří otvory, kterými probíhají vertebrální tepny a žíly
    • tyto cévy zásobují mozek krví
Hrudní páteř vertebrae thoracicae
  • má 12 obratlů
  • Th1 Th12
  • na tělech hrudních obratlů se nachází žeberní jamka – fovea costalis
    • zde se napojují žebra na obratle
  • těla obratlů Th4 a Th7 mají na své přední straně otisk hrudní aorty - impressio aortica
Bederní páteř vertebrae lumbales
  • má 5 obratlů
  • L1–L5
  • obsahuje největší obratle
Křížová páteř vertebrae sacrales
  • může mít proměnlivě 5 nebo 6 obratlů
  • S1 až S5 (S6)
  • které srůstem spolu tvoří křížovou kost – os sacrum
    • ta je nepohyblivá
    • tvoří pánev spolu s ostatními kostmi pánve
Kostrč vertebrae coccygeae
  • může mít 4 nebo 5 obratlů
  • Co1–Co4 či Co5
  • obratle jsou vzájemně pospojovány do os coccygeae, což je kostrční kost
  • obratle nemají oblouky

Obratle tvoří nosnou oporu pro lidské tělo. Jejich foramina vertebralis, tedy obratlové otvory, vytvářejí páteřní kanál, kterým prochází mícha.

Jsou to kosti specifického tvaru.

Obratel se skládá z těla obratle, oblouku a výběžků.

1. Tělo obratle, a tedy corpus vertebrae, se nachází v přední části. Je hlavní nosnou částí obratle. Jeho horní a dolní plocha je rovná. Nasedají zde ploténky.

Výška obratlů je rozličná, přičemž nejužší jsou krční obratle. Naopak, nejširší jsou v úseku bederní páteře. Následně se směrem ke kostrči opět jejich výška snižuje.

2. Oblouk obratle, a ten se připojuje v zadní části na tělo obratle. Jeho úloha je víceméně ochranná, protože chrání míchu.

Oblouk má dvě části.

Jednou je ploténka – lamina arcus vertebrae. Ta směřuje na tělo obratle. K tělu obratle se připojuje dvěma nožičkami – ty se označují jako pedikuly – odborně pediculus arcus vertebrae.

Oblouky obratlů tvoří obratlový otvor neboli foramen vertebrae. Společně tvoří páteřní kanál – canalis vertebralis.

Pedikuly mají na svých hranách, tedy horní i dolní části, zářezy. Ty se označují jako incisura (zářez) vertebralis (obratle) superior (horní) et (a) inferior (spodní). Vytvářejí strukturu, označující meziobratlové otvory (foramina intervertebralis).

Meziobratlové otvory jsou důležité z důvodu přecházení míšních – spinálních – nervů vystupujících z míchy.

3. Výběžky obratlů vystupují z jeho oblouku. Jejich úloha je důležitá ať už při spojení obratlů, tak i při pohybu těla.

Obratle mají více typů výběžků, které uvádí tabulka

Název Latinsky Popis
Trnový výběžek processus spinosus
  • vybíhá přímo dozadu
  • je pouze jeden
  • dá se hmatat na zádech pod kůží
  • připojují se zde úpony svalů
  • mají význam při pohybu
Kloubní výběžky processus articulares
  • jsou párové
  • horní (superiores) a dolní (inferiores)
  • nacházejí se v místě za nožičkou
  • obratle jsou jimi vzájemně spojeny
  • v místě kloubu mají chrupavku
Příčné výběžky processus transversi
  • vystupují ze stejného místa jako kloubní výběžky
  • jsou párové

A co je to spondylolistéza?

Spondylolistéza je definována jako patologické posunutí těla obratle vůči sousednímu níže umístěnému obratli, a to směrem do středu těla, a tedy směrem do břicha – ventrální.

+ V pozdějším stádiu posunu i směrem ventrokaudálním – směřujícím do břicha a dolů.

Nejčastěji postihuje spodní část páteře, přesněji její bederní oblast. Méně často i krční část.

Spondylolistéza v bederní oblasti L5 a S1 - skelet páteře model
Spondylolistéza v bederní oblasti L5 a S1. Foto: Getty images

Posun může mít různé formy, přičemž typy olistézy mají význam po stránce příčiny vzniku, způsobujících potíží a také při léčbě.

Jednoduché dělení ji rozlišuje na vývojovou a získanou. Vývojová olistéza se rozděluje i na nízkou LOW či vysokou HIGH dysplastic. Získaná na traumatickou či post chirurgickou nebo patologickou a degenerativní.

V historii spondylolistézy se vytvářely různé formy klasifikací. V dnešní době se používá klasifikace Newmana, Wiltseho a McNaba.

Tabulka uvádí klasifikaci spondylolistézy

Typ Popis
1. Dysplastická
  • přibližně 20 % případů
  • ve velké většině případů na úrovni L5 a S1
  • 2krát častěji u žen
  • často se diagnostikuje již v dětství, v přibližně 5. roce života
  • pomalu progreduje, a to hlavně v období 10. až 15. roku života – faktor růstu
  • často probíhá bezpříznakově
  • potíže nastávají hlavně během dospívání
2. Istmická
  • přibližně 45 % případů
  • familiární výskyt, tedy rodinný
  • nejasný původ
  • většinou asi kvůli spondylolýze – defekt istmu mezikloubní části
    • istmus je úplně přerušený nebo prodloužený
3. Degenerativní
  • přibližně 20 % případů
  • někdy se označuje jako Junghansova pseudospondylolistéza
  • přidružení spondylartrózy a spondylózy
  • strukturální změny na obratlích z důvodu degenerativního procesu
  • souvislost s degenerativním procesem na discích
  • většinou ve vyšších částech beder
  • méně často v části L5 a S1
4. Traumatická Dvě formy:
  • akutní traumatická olistéza – při poraněních páteře
  • při Stress fracture – často při sportech a gymnastice
    • z důvodu opakovaných specifických pohybů páteře v hyperextenzi
    • opakované malé poškození a únavová zlomenina
    • nejčastěji v úseku L5 a S1
  • post chirurgická
    1. Přímá – po operačním zásahu, v oblasti chirurgického výkonu, například při operaci disku
    2. Nepřímá – vzniká v segmentu nad zákrokem – spondylodézou (spojením obratlů), následkem přetížení a vzniku reaktivní hypermobility
5. Patologická Vyskytuje se při vrozených onemocněních nebo při systémových onemocněních kostí, revmatoidní artritidě, nádorových metastázách

Při spondylolistéze se uvádí i klasifikace podle procenta posunu obratle:

  • I. stupeň – posun o 25 %
  • II. stupeň – posun o 25–50 %
  • III. stupeň – posun o 50–75 %, více než 50 % = high grade – vysoký stupeň posunu
  • IV. stupeň – posun nad 75 %

Spondyloptóza = tělo horního obratle se dostává před tělo druhého obratle = nad 100 %.

Spondylolýza

Spondylolýza označuje defekt – přerušení obratle, a to v úseku jeho oblouku. Oblouk obratle je poškozen ve zúženém místě, které se označuje jako istmus obratlového oblouku.

Istmus = zúžení, úžina.

Vyskytuje se vrozená forma, ale vyšší frekvenci má získaná. Může být přítomna na jedné straně, jako unilaterální, ale i na obou stranách obratle – jako bilaterální.

Nejčastěji postiženým úsekem páteře je bederní část, a to přesněji L4 a L5, méně často také L3.

Získaná forma se objevuje již v dětství a během dospívání. Příčinou je přetížení páteře a sportovní aktivity.

Přispívá k ní dlouhodobé opakování a náhlé změny polohy páteře při sportu, a to předklon, záklon spolu s otáčením.

Častěji se vyskytuje u chlapců.

Příznakem může být bolest páteře v poškozené oblasti. Nicméně, probíhat může zcela bezpříznakově – asymptomaticky. A k odhalení dochází náhodně při RTG vyšetření.

Příčiny

Příčina olistézy – spondylolistézy neboli posunu není zcela jasně stanovena.

Předpokládá se působení různých faktorů. Mezi ty se řadí například dědičnost, věk, rasa či degenerativní proces obratlů nebo i míra pohybové aktivity. V této souvislosti se následně rozděluje a klasifikuje na uvedené formy.

Uvádí se, že nejčastěji jí trpí právě dospívající lidé. Do tohoto období může od dětství probíhat asymptomaticky, tedy bezpříznakově.

Progrese se spojuje s časem intenzivního růstu, a to od věku 8–20 let. Postupem věku, v dospělosti následně riziko vzniku posunu klesá. Nicméně opět stoupá přibližně po 60. roku života.

Ve vyšší míře postihuje dívky.

Jak součinnost vzniku a vyššího výskytu u dívek jsou uvedeny i sporty, jako jsou například gymnastika, tanec či krasobruslení. Příčinou je frekventované prohýbání se v zádech ve smyslu hyperextenze. Označuje se také jako Stress fracture.

Tento druh spadá pod traumatickou formu. Ostatně se sem řadí i post chirurgický typ. Ten vzniká jako následek chirurgického zákroku v oblasti páteře, meziobratlové ploténky.

Příkladem může být:

Při istmické formě jde o defekt istmu - pars interarticularis. Čili o přerušení obratle v místě istmu. Ani jeho příčina není zcela objasněna.

Záleží také na jejím typu. Může být s úplným přerušením istmu nebo s jeho prodloužením (elongací). Při elongované formě je o něco nižší pravděpodobnost posunu.

Degenerativní změny mají za příčinu poškození ve více částech obratle. Případně může jít o patologický proces na kostní tkáni či kloubních plochách, ale i z důvodu poškození meziobratlové ploténky.

Patologická forma se vyskytuje při jiných onemocněních, jako jsou různé vrozené syndromy či systémové onemocnění kostí, revmatoidní artritida či onkologický proces na páteři.

Příznaky

Příznaky spondylolistézy jsou ovlivněny řadou faktorů. Samozřejmě, vznik obtíží závisí i na konkrétní formě olistézy.

Jak je uvedeno, ve většině případů nastupuje rozvoj patologických změn již v dětství. Přičemž potíže začínají progredovat hlavně během dospívání. Důvodem je intenzivnější růst.

Do této doby může olistéza probíhat bezpříznakově. Následně se vyvíjejí různé zdravotní problémy progresí posunu.

Mezi příznaky spondylolistézy se řadí:

  • chronická bolest v páteři – bederní a křížová oblast
  • bolest v kříži po fyzické námaze během dne
  • bolest vystřelující do končetiny
  • bolest zhoršuje stání, chůze
  • snižování vzdálenosti ušlé bez bolesti – klaudikační interval
  • poruchy držení těla – zvětšená kyfóza, lordóza a skolióza
    • při chůzi či ve stoje
    • prohloubení bederní lordózy
    • prohnutí v kolenou
  • omezení hybnosti postižené části páteře
  • ztuhlost páteřního svalstva v oblasti
  • oslabení svalů v končetině
  • mravenčení – parestézie v končetině
  • při těžších formách kořenového dráždění i sfinkterové obtíže, jako při syndromu kaudy equina

Úlevová poloha je ve většině případů předklon.
U dětí je bolest páteře spíše vzácná.

Obtíže mohou mít kořenový charakter, což znamená, že jde o dráždění nervového kořene. Kořenová bolest se vyznačuje ostrým nebo pálivým charakterem, vysokou intenzitou a vystřelováním do oblasti dermatomu.

Dermatom je část inervace příslušným nervem.

Přidružují se při něm i jiné neurologické potíže. Těmi je pocit mravenčení neboli parestézie nebo porucha citlivosti či síly. Neurolog rozpozná i ostatní motorické, senzorické a reflexní poruchy.

Jiným typem bolesti je pseudoradikulární bolest, která se vyznačuje bolestí v dané části. Podobně jako při kořenovém dráždění, ale její lokalizace není jasná, spíše neurčitá.

Může být pociťována v bocích, na bočních stranách stehen či bérci.

Hlavním rozdílem od kořenového syndromu je i nepřítomnost poruchy citlivosti a motoriky či oslabení reflexů.

Diagnostika

Vyšetření posunu obratle není náročné. V popředí je v první řadě anamnéza. Člověk postižený olistézou začne zmiňovat bolest. V jiných případech je nález náhodný při jiném vyšetření (například RTG).

Přidružuje se klinický obraz. Neurologické vyšetření, kdy specialista vyšetřuje páteř, pohledem či pohmatem – palpací. Hodnotí se hybnost, postoj, držení těla, chůze, ale i reflexy.

Důležité je zhodnocení psychické kondice. Jelikož chronické potíže snižují kvalitu života a mají významný podíl na stavu psychiky postiženého člověka.

Důležité jsou zobrazovací metody:

  • RTG
  • CT
  • MRI
  • kontrastní perimyelografie PMG
  • denzitometrie – vyšetření kvality kostní tkáně, zejména u lidí nad 70 let
  • scintigrafie

Zobrazovací metody napomáhají k celkovému zhodnocení stavu posunu obratle. Hodnotí se procentní posunutí a stupeň olistézy (I. až IV. stupeň) horního obratle oproti dolnímu, ale i úhel posunu.

Důležitá je diferenciální diagnostika. Jejím úkolem je odlišení od jiné příčiny obtíží. Jako příklad může jít o zánětlivý proces, poruchy srdečně cévního systému, koxartróza, ale i závažné onkologické onemocnění.

Průběh

Průběh, v závislosti na druhu, je spíše pozvolný. Jak je již popsáno, tak patologický nepoměr může na základě různorodých příčin vzniknout již v dětství.

Spondylolistéza tak může postupovat delší část nepozorovaně čili bezpříznakově. Až následkem vyšší míry růstu během dospívání se přidružuje bolest.

U lidí spatřujeme poruchu postoje, a to jak při stání, tak i při chůzi.

Při vyšších stupních posunu se dostavují i ​​ostatní neurologické potíže. Tedy vystřelování bolesti až poruchy citlivosti či hybnosti.

Bolest páteře se vyskytuje mezi spodním okrajem žeber až po dolní část hýždí. Svaly páteře jsou postiženy spazmy, jsou zatuhlé. Může ji zhoršit pohyb či fyzická námaha.

Jak klaudikační bolest se označuje taková, která nastupuje po delší době stání nebo sezení. Svalová bolest se vyskytuje při vyšší míře posunu. A to zhruba nad 50 %.

Přidružuje se porucha senzorických schopností. Rozumí se tím, že nastupují problémy s citlivostí kůže v průběhu inervace postiženého nervu.

Podobně se oslabují i motorické vlastnosti. Příkladem je snížení síly či napětí svalů. Závažným stavem je syndrom kaudy equina.

Ptáte se: O jaký stav jde?

Jde o závažný problém, který vzniká následkem útlaku spleti nervů. Tato spleť nervů se označuje jako kauda equina.

Mícha probíhá páteřním kanálem po obratle L1 až L2. Dále z ní vystupuje cauda equina čili koňský ohon.

Syndrom koňského ocasu se vyznačuje významnou poruchou motorických i senzorických funkcí. K poruše dochází na úrovni orgánů pánve, pánevního dna a dolních končetin.

Příčinou je hernie disku mediálního typu v oblasti bederní páteře níže od obratle L2. Příznaky jsou různorodé a závislé na místě či rozsahu útlaku.

Příkladem je porucha citlivosti v oblasti genitálu a konečníku.

Příkladem je i motorická dysfunkce a oslabení svalů v dolních končetinách, ale i porucha regulace sfinkterů (svěračů) či přidáním inkontinence neboli samovolným odchodem moči a stolice.

V tomto případě se vyvíjí i porucha sexuální funkce.

Jak se léčí: Spondylolistéza

Jak se léčí spondylolistéza, posunutí obratle? Léky i operace

Zobrazit více
fsdílet na Facebooku

Zajímavé zdroje informací