Co je spondylolistéza a jak se projeví? Jak se léčí posunutí obratle?

Spondylolistéza je stav, při kterém dochází k posunu obratle páteře vůči druhému obratli.

Je příčinou různých potíží, jako je například nepříjemná bolest a její vystřelování do končetin. Způsobuje vadné držení těla či omezení pohyblivosti.

Posunutí obratlů není novodobým problémem.

V lékařské literatuře jej popisuje Herbiniaux v roce 1782. Termín spondylolistéza vytvořil Kilian v roce 1854. O příčinách jejího vzniku se vedou diskuse více než 100 let, během kterých vzniklo několik klasifikací.

Slovo spondylolistéza je řeckého původu a skládá se ze dvou částí:
Spondylosis – obratel
Olisthanein – posunutí, sklouznutí

V krátkosti o páteři a obratlích

Páteř je nosnou oporou pro tělo, je součástí pohybového aparátu. Jejím úkolem je i ochrana míchy, která vede z mozku až přibližně na úroveň druhého bederního obratle.

Páteř, odborně columna vertebralis.

Páteř je fyziologicky zakřivená. Zakřivení dopředu se označuje jako lordóza a nachází se v krční a bederní části.

Zakřivení dozadu je označováno jako kyfóza, která je v úseku hrudní a bederní páteře. Toto zakřivení je fyziologické (přirozené).

Skolióza je nepřirozené (patologické) vybočení páteře do strany. Nicméně mírné a nepatrné (fyziologické) zakřivení do strany je přítomné u každého člověka.

Přechodné vybočení páteře do strany můžeme pozorovat ve stoje na jedné noze, při přenesení váhy na jednu končetinu nebo během nošení těžšího břemene v jedné horní končetině.

Páteř se skládá ze obratlů, kterých je 33 až 34.

Obratle (vertebrae) se navzájem spojují. Jejich spojení je pevné, avšak pohyblivé.

Spojení obratlů je zajištěno chrupavkami, vazy či meziobratlovými klouby.

Vzájemné spojení je tvořené více mechanismy, které uvádíme v tabulce

Mezi obratli se nacházejí meziobratlové ploténky, jejichž počet je 23.

První ploténka se nachází mezi 2. a 3. krčním obratlem a poslední mezi posledním břišním a prvním křížovým obratlem.

Meziobratlové ploténky se označují také jako disky (disci intervertebrales). Jejich úkolem je tlumení vzájemných nárazů obratlů při pohybu těla.

Mají i jiné funkce:

• tlumení nárazů při pohybu, při chůzi běhu, skákání
• stabilizují páteř
• udržují rovnováhu
• vyrovnávají tlakové a tahové síly, rozkládají je na celou plochu
• jsou interoperabilní při jakémkoliv pohybu páteře, ohýbání či rotaci těla

Jejich tvar kopíruje tělo obratlů a jsou různé výšky. Vyšší jsou mezi krčními a bederních obratlů. Nejvyšší ploténka je mezi obratli L5 a S1.

Ploténky může postihovat několik problémů.

Podrobněji, ale stručně o obratlích

Obratle se odborně označují jako vertebrae.

Je jich 33 nebo 34.

Tabulka informuje o dělení páteře na segmenty obratlů

Obratle tvoří nosnou oporu pro lidské tělo. Jejich foramina vertebralis (obratlové otvory) vytvářejí páteřní kanál, kterým prochází mícha.

Jsou to kosti specifického tvaru.

Obratel se skládá z těla obratle, oblouku a výběžků.

1. Tělo obratle (corpus vertebrae) se nachází v přední části. Je hlavní nosnou částí obratle. Jeho horní a dolní plocha je rovná. Nasedají zde ploténky.

Výška obratlů je rozličná. Nejnižší jsou krční obratle. Naopak nejvyšší jsou obratle v úseku bederní páteře. Následně se směrem ke kostrči opět jejich výška snižuje.

2. Oblouk obratle se připojuje v zadní části na tělo obratle. Jeho úloha je především ochranná, protože chrání míchu.

Oblouk má dvě části.

Jednou je ploténka (lamina arcus vertebrae). Ta směřuje na tělo obratle. K tělu obratle se připojuje dvěma nožičkami (pediculus arcus vertebrae).

Oblouky obratlů tvoří obratlový otvor (foramen vertebrae). Společně tvoří páteřní kanál (canalis vertebralis).

Pedikuly mají na svých hranách, tedy horní i dolní části, zářezy. Ty se označují jako incisura (zářez) vertebralis (obratle) superior (horní) et (a) inferior (spodní). Vytvářejí strukturu, označující meziobratlové otvory (foramina intervertebralis).

Meziobratlové otvory jsou důležité z důvodu přecházení míšních (spinálních) nervů vystupujících z míchy.

3. Výběžky obratlů vystupují z jeho oblouku. Jejich úloha je důležitá ať už při spojení obratlů, tak i při pohybu těla.

Obratle mají více typů výběžků, které uvádí tabulka

A co je to spondylolistéza?

Spondylolistéza je definována jako patologické posunutí těla obratle vůči sousednímu níže umístěnému obratli, a to směrem do středu těla, tedy směrem do břicha (ventrální).

+ V pozdějším stádiu posunu i směrem ventrokaudálním – směřujícím do břicha a dolů.

Nejčastěji postihuje spodní část páteře, přesněji její bederní oblast. Méně často i krční část.

Posun může mít různé formy. Typy olistézy mají význam po stránce příčiny vzniku, způsobujících potíží a také při léčbě.

Jednoduché dělení ji rozlišuje na vývojovou a získanou. Vývojová olistéza se rozděluje i na nízkou (low) či vysokou (high). Získaná na traumatickou či post chirurgickou nebo patologickou a degenerativní.

V historii spondylolistézy se vytvářely různé formy klasifikací. V dnešní době se používá klasifikace Newmana, Wiltseho a McNaba.

Tabulka uvádí klasifikaci spondylolistézy

Při spondylolistéze se uvádí i klasifikace podle procenta posunu obratle:

• I. stupeň – posun o 25 %
• II. stupeň – posun o 25–50 %
• III. stupeň – posun o 50–75 %, více než 50 % = high grade (vysoký stupeň posunu)
• IV. stupeň – posun nad 75 %

Spondyloptóza = tělo horního obratle se dostává před tělo druhého obratle = nad 100 %.

Spondylolýza

Spondylolýza označuje defekt (poškození) obratle, a to v úseku jeho oblouku. Oblouk obratle je poškozen ve zúženém místě, které se označuje jako istmus obratlového oblouku.

Istmus = zúžení, úžina.

Vyskytuje se vrozená forma, ale vyšší frekvenci má získaná. Může být přítomna na jedné straně (unilaterální), ale i na obou stranách obratle (bilaterální).

Nejčastěji postiženým úsekem páteře je bederní část, a to přesněji L4 a L5, méně často také L3.

Získaná forma se objevuje již v dětství a během dospívání. Příčinou je přetížení páteře a sportovní aktivity.

Přispívá k ní dlouhodobé opakování a náhlé změny polohy páteře při sportu, a to předklon, záklon spolu s otáčením.

Častěji se vyskytuje u chlapců.

Příznakem může být bolest páteře v poškozené oblasti. Probíhat nicméně může také zcela bezpříznakově (asymptomaticky). K odhalení dochází náhodně při RTG vyšetření.

Příčina olistézy, spondylolistézy (posunu) není zcela jasně stanovena.

Předpokládá se působení různých faktorů. Mezi ty se řadí například dědičnost, věk, rasa či degenerativní proces obratlů nebo i míra pohybové aktivity. V této souvislosti se následně rozděluje a klasifikuje na uvedené formy.

Uvádí se, že nejčastěji jí trpí právě dospívající lidé. Do tohoto období může od dětství probíhat asymptomaticky (bezpříznakově).

Progrese se spojuje s časem intenzivního růstu, a to od věku 8–20 let. Postupem věku, v dospělosti následně riziko vzniku posunu klesá. Nicméně opět stoupá přibližně po 60. roku života.

Ve vyšší míře postihuje dívky.

Jako součinnost vzniku a vyššího výskytu u dívek jsou uvedeny i sporty, jako jsou například gymnastika, tanec či krasobruslení. Příčinou je frekventované prohýbání se v zádech ve smyslu hyperextenze. Označuje se také jako stress fracture.

Tento druh spadá pod traumatickou formu. Řadí se sem i postchirurgický typ. Ten vzniká jako následek chirurgického zákroku v oblasti páteře, meziobratlové ploténky.

Příkladem může být:

Při istmické formě jde o defekt istmu (pars interarticularis). To znamená přerušení obratle v místě istmu. Ani jeho příčina není zcela objasněna.

Záleží také na jejím typu. Může být s úplným přerušením istmu nebo s jeho prodloužením (elongací). Při elongované formě je o něco nižší pravděpodobnost posunu.

Degenerativní změny mají za příčinu poškození ve více částech obratle. Případně může jít o patologický proces na kostní tkáni či kloubních plochách, ale i z důvodu poškození meziobratlové ploténky.

Patologická forma se vyskytuje při jiných onemocněních, jako jsou různé vrozené syndromy či systémové onemocnění kostí, revmatoidní artritida či onkologický proces na páteři.

Příznaky spondylolistézy jsou ovlivněny řadou faktorů. Vznik obtíží samozřejmě závisí i na konkrétní formě olistézy.

Ve většině případů nastupuje rozvoj patologických změn již v dětství. Potíže začínají progredovat hlavně během dospívání. Důvodem je intenzivnější růst.

Do této doby může olistéza probíhat bezpříznakově. Následně se vyvíjejí různé zdravotní problémy progresí posunu.

Mezi příznaky spondylolistézy se řadí:

• chronická bolest v páteři – bederní a křížová oblast
• bolest v kříži po fyzické námaze během dne
• bolest vystřelující do končetiny
• bolest zhoršuje stání, chůze
• snižování vzdálenosti ušlé bez bolesti – klaudikační interval
• poruchy držení těla – zvětšená kyfóza, lordóza a skolióza
  • při chůzi či ve stoje
  • prohloubení bederní lordózy
  • prohnutí v kolenou
• omezení hybnosti postižené části páteře
• ztuhlost páteřního svalstva v oblasti
• oslabení svalů v končetině
• mravenčení – parestézie v končetině
• při těžších formách kořenového dráždění i sfinkterové obtíže, jako při syndromu kaudy equina

Úlevová poloha je ve většině případů předklon.
U dětí je bolest páteře spíše vzácná.

Obtíže mohou mít kořenový charakter. To znamená, že jde o dráždění nervového kořene. Kořenová bolest se vyznačuje ostrým nebo pálivým charakterem, vysokou intenzitou a vystřelováním do oblasti dermatomu.

Dermatom je část inervace příslušným nervem.

Přidružují se při něm i jiné neurologické potíže. Patří mezi ně pocit mravenčení (parestézie) nebo porucha citlivosti či síly. Neurolog rozpozná i ostatní motorické, senzorické a reflexní poruchy.

Jiným typem bolesti je pseudoradikulární bolest, která se vyznačuje bolestí v dané části. Podobně jako při kořenovém dráždění. Její lokalizace není jasná, spíše neurčitá.

Může být pociťována v bocích, na bočních stranách stehen či bérci.

Hlavním rozdílem od kořenového syndromu je i nepřítomnost poruchy citlivosti a motoriky či oslabení reflexů.

Vyšetření posunu obratle není náročné. V popředí je v první řadě anamnéza. Člověk postižený olistézou začne zmiňovat bolest. V jiných případech je nález náhodný při jiném vyšetření (například RTG).

Přidružuje se klinický obraz. Při neurologickém vyšetření specialista vyšetřuje páteř, pohledem či pohmatem (palpací). Hodnotí se hybnost, postoj, držení těla, chůze, ale i reflexy.

Důležité je zhodnocení psychické kondice. Chronické potíže totiž snižují kvalitu života a mají významný podíl na stavu psychiky postiženého člověka.

Důležité jsou zobrazovací metody:

• RTG
• CT
• MRI
• kontrastní perimyelografie PMG
• denzitometrie – vyšetření kvality kostní tkáně, zejména u lidí nad 70 let
• scintigrafie

Zobrazovací metody napomáhají k celkovému zhodnocení stavu posunu obratle. Hodnotí se procentní posunutí a stupeň olistézy (I. až IV. stupeň) horního obratle oproti dolnímu, ale i úhel posunu.

Důležitá je diferenciální diagnostika. Jejím úkolem je odlišení od jiné příčiny obtíží. Například může jít o zánětlivý proces, poruchy srdečně cévního systému, koxartrózu, ale i závažné onkologické onemocnění.

Průběh, v závislosti na druhu, je spíše pozvolný. Patologický nepoměr může na základě různorodých příčin vzniknout již v dětství.

Spondylolistéza tak může postupovat delší část nepozorovaně (bezpříznakově). Až následkem vyšší míry růstu během dospívání se přidružuje bolest.

U lidí spatřujeme poruchu postoje, a to jak při stání, tak i při chůzi.

Při vyšších stupních posunu se dostavují i ​​ostatní neurologické potíže. Tedy vystřelování bolesti až poruchy citlivosti či hybnosti.

Bolest páteře se vyskytuje mezi spodním okrajem žeber až po dolní část hýždí. Svaly páteře jsou postiženy spazmy, jsou zatuhlé. Může ji zhoršit pohyb či fyzická námaha.

Jak klaudikační bolest se označuje taková, která nastupuje po delší době stání nebo sezení. Svalová bolest se vyskytuje při vyšší míře posunu, a to zhruba nad 50 %.

Přidružuje se porucha senzorických schopností. Rozumí se tím, že nastupují problémy s citlivostí kůže v průběhu inervace postiženého nervu.

Podobně se oslabují i motorické vlastnosti. Příkladem je snížení síly či napětí svalů. Závažným stavem je syndrom kaudy equina.

Ptáte se: O jaký stav jde?

Jde o závažný problém, který vzniká následkem útlaku spleti nervů. Tato spleť nervů se označuje jako kauda equina.

Mícha probíhá páteřním kanálem po obratle L1 až L2. Dále z ní vystupuje cauda equina (koňský ohon).

Syndrom koňského ohonu se vyznačuje významnou poruchou motorických i senzorických funkcí. K poruše dochází na úrovni orgánů pánve, pánevního dna a dolních končetin.

Příčinou je hernie disku mediálního typu v oblasti bederní páteře níže od obratle L2. Příznaky jsou různorodé a závislé na místě či rozsahu útlaku.

Příkladem je porucha citlivosti v oblasti genitálu a konečníku.

Příkladem je i motorická dysfunkce a oslabení svalů v dolních končetinách, ale i porucha regulace sfinkterů (svěračů) či inkontinence (samovolný odchod moči a stolice).

V tomto případě se vyvíjí i porucha sexuální funkce.