Co je artróza kloubů, jaké má příčiny, příznaky a stupně? Jak ji zastavit?

Artróza, také osteoartróza, je nejčastějším onemocněním, které postihuje klouby. A stejně tak je i nejčastější příčinou, která donutí člověka k vyhledání odborné pomoci.

Celosvětově touto chorobou trpí 3,6 % populace. Ve věku nad 65 let jsou přítomné změny při RTG vyšetření až v 60 % případů. Onemocnění zasahuje muže a ženy ve stejné míře.

Světová zdravotnická organizace uvádí, že osteoartróza je 4. nejčastější příčinou pracovní neschopnosti u žen a 8. nejčastější příčinou u mužů.

Osteoartróza byla považovaná za důsledek stárnutí a degenerace následkem opotřebení kloubu.

Toto tvrzení však není přesné. Na vzniku onemocnění se totiž podílí více faktorů. Těmi jsou například genetické, metabolické a biochemické aspekty. Následkem jejich působení vzniká zánětlivý proces a celá řada postižení kloubu a okolních struktur.

Co je to chrupavka?

Chrupavka je pojivová tkáň. Je pevná, ale pružná. Složená je z buněk zvaných chondrocyty. Chondrocyty následně produkují složky mimobuněčné hmoty. Chrupavka je obalená perichondriem, což je tenký vazivový obal.

Perichondrium je zásobeno cévami, které přivádí živiny. Samotná chrupavka cévy neobsahuje.

Vnitřní struktura chrupavky je uspořádaná do chondronů. Chondron je tvořený z chondrocytů. Okolo nich se nachází mezibuněčná hmota a drobná vlákna, které jí dodávají pevnost.

Chrupavka je buď buněčná, hyalinní, elastická, či vazivová. V kloubech je zastoupen hyalinní typ. Zde slouží jako tlumič nárazů a otřesů, čímž zabezpečuje pevnost a pružnost kloubu. Povrch chrupavky je kluzký, což má pozitivní vliv při tření.

Osteoartróza = poškození chrupavky

Osteoartróza se vyznačuje poškozením chrupavky, poklesem její kvality a jejím zúžením. Znehodnocení ve formě eroze zasahuje od povrchu do hlubších struktur.

Tento proces narušení má za následek spuštění procesů novotvorby a také remodelace (změny tvaru) okrajové části kosti.

Následně jsou zasaženy i kloubní plochy a kost v oblasti pod chrupavkou. Kromě toho poškození zasahuje i vazy, celkové kloubní pouzdro a okolní svalstvo. V konečném důsledku tyto změny vedou k poškození kloubu.

Poškození při osteoartróze zasahuje:

• kloubní chrupavku
  • ta se rozvlákňuje
  • zužuje se její průměr
  • na jejím povrchu vznikají trhliny
• kost
  • tvorbu osteofytů (výrůstků)
  • v oblasti pod chrupavkou (subchondrální části) dochází k subchondrální skleróze
• kloubní pouzdro
• svaly
• vazy
• kloubní štěrbina se zužuje
  • zvýšená tvorba kloubní tekutiny (synoviální tekutina)

Osteoartróza se rozděluje na primární a sekundární. Při primární osteoartróze není důvod poškození příliš objasněný.

Sekundární typ má známou příčinu, která může být vyvolaná vnitřními faktory, ale i vnějším působením. Vznik sekundární osteoartrózy podmiňuje i jiné onemocnění nebo úraz, případně vrozené vývojové vady. Mezi onemocnění, která jsou příčinou artrózy, se řadí například dna, cukrovka a artritida.

Tip: Informace o zánětlivém poškození kloubů najdete v článku o onemocnění artritida.

Chrupavka v kloubu není zásobená z krve, ale pouze z okolité tekutiny. To má vliv i na její regeneraci, ke které nedochází. To znamená, že pokud se chrupavka jednou poškodí, už se nezahojí. Při poškození a ztrátě chrupavky dochází k opotřebení přiléhajících kostí.

Poškození následně způsobuje narušení funkce kloubu, tedy omezení pohybu a bolesti. Artróza může postihnout klouby už u 30letého člověka. Poškozuje především a malé klouby a klouby, které zodpovídají za nošení váhy těla.

Pro označení postiženého kloubu jsou i široké veřejnosti známa pojmenování jako:

• koxartróza (postižení bederního kloubu)
• gonartróza (pokud artróza zasahuje koleno)
• nodální osteoartróza (zasahuje drobné klouby prstů na rukách)
• spondylartróza (poškození meziobratlových kloubů, tedy páteře)

Artróza nepostihuje všechny klouby najednou.

Někdy může postihnout pouze jeden kloub. Někomu zasáhne malé klouby rukou a nohou, jinému velké klouby, jako je koleno či bedro. U mužů to bývá nejčastěji koleno a u žen zase bederní kloub. Případně se může vyvíjet postupně na více kloubech.

Podle počtu zasažených kloubů se také dělí na:

• generalizovaná – polyartikulární forma, kdy jsou postiženy nejméně tři klouby nebo skupiny kloubů
• oligoartikulární – při méně než třech kloubech
• monoartikulární – lokalizovaná, postižen je pouze jeden kloub

Artróza vzniká na základě spuštění kaskády, které má za následek degeneraci kloubu nebo jeho chrupavky (poškození a ztráta chrupavky a jejích vlastností), kosti, kloubního pouzdra, přilehlých svalů a jiných měkkých tkání.

Primární osteoartróza nemá zcela objasněnou příčinu.

Sekundární osteoartrózu způsobuje známá příčina.

Ta může mít základ v jiném onemocnění, metabolické poruše, endokrinní poruše, hormonální poruše, zánětu i úrazu. Způsobit ji může i chybné anatomické postavení, jako v případě hypermobility kloubu nebo při rozdílné délce kostí dolních končetin, které způsobuje problém především při chůzi.

Mezi rizikové faktory, které mají vliv na vznik osteoartrózy, patří:

• vysoký věk
• genetické faktory
• dědičnost
• pohlaví – u žen většinou koxartróza, u mužů gonartróza
• vrozené vývojové chyby
• zánětová onemocnění kloubů
  • revmatoidní artritida
  • septická artritida
• metabolické příčiny
  • cukrovka
• dna
• endokrinní onemocnění
• obezita
• hypertenze
• hormonální faktory
  • u žen i počet těhotenství
• kouření
• úraz
• anatomické postavení, osové postavení kloubů, hypermobilita, zkrácení jedné končetiny
• špatný pohybový návyk, biomechanická příčina
• nedostatek pohybu
• nadměrná zátěž, ať už pracovní, nebo pohybová aktivita, sport
• svalová síla

Jde o degenerativní děj, jehož důsledkem je postupná eroze chrupavky, narušení jejího povrchu a trhliny ve struktuře. Následně dochází k poškození funkce chrupavky jako tlumiče a kloubního ložiska.

Přidružuje se tvorba kostních výběžků, zvýšená tvorba nitrokloubní tekutiny, a tím pádem i zvýšený tlak uvnitř kloubu. Dochází k poškození kosti pod kloubní chrupavkou a narušení okolních měkkých tkání, jako jsou vazy a svaly. Výsledkem je porucha funkce kloubu, bolest a další obtíže.

Z pohledu etiologie (původu) se dělí na:

1. primární
2. sekundární
   1. metabolické choroby
      • ochronóza, akromegalie, hemochromatóza
   2. anatomické změny kloubů
      • dysplazie kloubů, hypermobilní syndrom, rozdílná délka končetin
   3. úrazy – poškození kloubu kvůli zlomenině a jiným traumatům
   4. zánětlivé artropatie
      • septická artritida, revmatická onemocnění

Uvedené strukturální změny chrupavky a ostatních částí jsou příčinou poruchy funkce kloubu. Funkcí kloubu je zejména součást na tvorbě pohybu. Porucha tedy znamená omezení pohybu. Následně přichází bolest.

Kromě těchto dvou hlavních příznaků se vyskytují i jiné přidružené obtíže. Samotná porucha pohybu má svůj typický průběh. Charakteristické je zatuhnutí kloubu během neaktivity. Převážně k němu dochází ráno. Ztuhnutí kloubu může trvat 15 až 30 minut do rozhýbání.

Závažnější je omezení pohyblivosti kloubu.

Samozřejmě záleží na stupni degenerace a poškození kloubu, od rozsahu postižení se odvíjí i bolest. Ta může být nejprve námahová, poté i ráno a po neaktivitě. Klidová bolest značí závažné poškození kloubu.

V pozdějším stádiu mohou být při pohybu slyšitelné různé zvuky. Pochází z kloubu kvůli zvýšenému tření na sebe naléhajících kostí. Projevem je vrzání či skřípot, jako by byl v kloubu písek.

Novotvorba kostí má za následek různé kostní výběžky a výrostky. Odborně se označují jako osteofyty. Tyto výrostky vznikají dlouhou dobu a jsou příčinou zhoršení funkce postiženého kloubu, bolesti či mravenčení a deformace kloubu.

Mezi příznaky osteoartrózy patří:

• omezení funkce kloubu, to se může projevovat jako kulhání
• zatuhnutí kloubu po neaktivitě, zejména ráno po probuzení
• omezení pohybu až ztráta pohyblivosti kloubu
• bolest
  • startovací bolest po neaktivitě
  • námahová bolest
  • bolest při pasivním pohybu
  • v pozdějším stádiu i bolest v klidovém stavu, noční bolesti
  • bolest může zhoršovat i poloha končetiny a počasí
• mravenčení
• skřípání, vrzání (jako by byl v kloubu písek)
• deformace kloubu
• otok v oblasti kloubu
• lokální zvýšení teploty pokožky
• začervenání kůže v místě kloubu
• v pozdějším stádiu je postižený i sval, což sekundárně přispívá k bolesti
  • ochabnutí svalu, svalová atrofie
  • zkrácení svalu
• zkrácení končetiny – následuje po poškození svalů
• nestabilita kloubu

Diagnóza osteoartrózy se určuje na základě anamnézy odebrané od postiženého člověka a klinického obrazu. Následně se vykonává fyzikální vyšetření.

Lékař, především ortoped, při klinickém vyšetření hodnotí:

• funkční stav kloubu
• rozsah pohybu
• ztuhlost
• bolestivost
• deformitu
• otok, teplotu a barvu pokožky

Důležité je vyloučení revmatoidní artritidy a jiných onemocnění. Na vyloučení jiné diagnózy se může volit laboratorní vyšetření krve (revmatické onemocnění, psoriáza, dna). Důležité jsou i zobrazovací metody, jako je RTG, USG, scintigrafie, CT či MRI. Rozsah osteoartrózy se rozděluje do čtyř stádií po vyhodnocení RTG nálezu.

Tabulka znázorňuje 4 stádia podle RTG nálezu

Artroskopie může být indikována kvůli jiné příčině. Kromě ní se najde i vedlejší nález, kterým je poškození chrupavky. Jako při každém onemocnění i při artróze je důležitá včasná diagnostika. Po včasném odhalení diagnózy nastupuje léčba, která má za účel omezení projevů a komplikací onemocnění.

Degenerativní změny, zánět, obnova a novotvorba postupně působí na chrupavku. Chrupavka se ztenčuje, ztrácí lesk, strukturu a trhá se. To má negativní vliv i na její okolí. Osteoartróza kromě toho zasahuje všechny další struktury kloubu.

Prvním příznakem je startovací bolest kloubu. Ta se zmírní po rozhýbání a dokonce úplně ustoupí. Později se začne vyskytovat bolest po námaze. Další stádium se vyznačuje bolestí v klidu, například noční bolestí.

Bolest zhoršuje námaha a nevhodná poloha končetiny. Výrazně ji může ovlivňovat i počasí. Přidružená je ztuhlost kloubu po neaktivitě, a to zejména ráno. Většinou trvá 10 až 15 minut, někdy i půl hodiny.

V pozdějším stádiu se mění tvar kloubu. Objevují se různé deformace a neobvyklé postavení kostí. Zmenšuje se rozsah pohybu. Nastává jeho omezení nebo úplný zánik schopnosti pohybu. V poslední stádiu je slyšitelné skřípání a vrzání. Pacienti jej popisují tak, jako by měli v kloubu písek.

Lokálně se objevuje otok, začervenání a zvýšená teplota pokožky. Postižení se týká i svalu a ostatních měkkých tkání. To má za následek nestabilitu v daném kloubu. Svaly ochabují, končetina může být zkrácená.