Artritida: Jako infekční či neinfekční zánět kloubů, jaké má příznaky?

Artritida je zánětlivé onemocnění kloubu. Slovo pochází z řeckého arthro (kloub) a itis (přípona označující zánět). Zánět je příčinou poškození kloubu, což má za následek nepříjemné příznaky nemoci.

Příčinou artritidy je tedy zánět, a ne degenerativní poškození či opotřebení kloubu. To se nazývá artróza. Artritida se rozděluje na infekční a neinfekční. Následně se rozlišuje více forem tohoto onemocnění.

Známe tyto formy artritidy:

• osteoartritida
• revmatoidní artritida, jako autoimunitní nemoc
• psoriatická artritida, též autoimunitní příčina
• ankylozující spondyloartritida, tedy Bechtěrevova choroba
• juvenilní idiopatická artritida, taktéž autoimunitní příčina
• dna, známa i jako křivice, metabolická příčina
• septická artritida, tedy infekční zánět kloubu
• reaktivní artritida, zánět kloubu po jiné infekci v těle (revmatická artritida, například po tonzilitidě)
• boreliová artritida vzniká po štípnutí klíštětem, jako komplikace lymské boreliózy

Další způsob dělí artritidu podle toho, zda je postižený jeden, nebo více kloubů. Odborně se označují jako monoartritida (onemocnění jednoho kloubu) a polyartritida (postižení více kloubů).

Následně se může artritida označit podle toho, jaký kloub je poškozený, a to:

• coxitis, zánět bederního kloubu
• gonitis, zánět kolena
• omarthritis, zánět lokte

Neinfekční artritidy

Neinfekční artritida je zánět kloubu, který může vzniknout na základě autoimunitních procesů. Tedy když imunitní systém z patologických příčin napadá vlastní tkáně. V tomto případě měkké tkáně, jako jsou například svaly, šlachy, chrupavky a klouby.

Mezi autoimunitní onemocnění patří i revmatoidní artritida. Podobně je to i při psoriatické artritidě. U dětí je tato forma označovaná jako juvenilní idiopatická artritida. Mezi neinfekční artritidy patří i Bechtěrevova choroba.

I dna je onemocnění, které postihuje klouby. Řadí se mezi neinfekční onemocnění. Neinfekční zánět je tedy takový, který nevyvolává cizorodý patogen, tedy nějaká infekce. Ať už bakterie, nebo virus.

Více informací o onemocnění dna v samostatném článku.

Osteoartritida

Tato nejčastější forma artritidy zasahuje všechny volně pohyblivé klouby.

Jsou to například kolena, bederní klouby, ale i klouby prstů a zápěstí. Přesná příčina není úplně objasněná. Ale negativní vliv má přetěžování, genetická predispozice či věk.

Nejčastěji se vyskytuje ve vyšším věku, a to po 65. roce života.

Rizikové faktory vzniku osteoartritidy:

• věk už od 40. roku života
• rodinná anamnéza (výskyt v rodině)
• genetická predispozice
• nadváha, obezita
• přetížení kloubu, jako je například tenisový loket
• poranění kloubu
• častěji u žen po menopauze
• u mužů do 45. roku života je výskyt frekventovanější

Revmatoidní artritida

Revma je autoimunitní systémové zánětlivé onemocnění.

Postihuje měkké struktury, jako jsou svaly, šlachy a i klouby. Častěji se vyskytuje u žen. Věková kategorie, kterou zasahuje, je poměrně široká, a to od 30. až do 60. roku života.

Těžké formy této choroby postihují oči, ale i plíce či cévy a srdce.

Přečtěte si také: Revmatoidní artritida.

Psoriatická artritida

Psoriatická artropatie je autoimunitní onemocnění, které je chronické a vyskytuje se u lidí s psoriázou. A to přibližně v 40 procentech případů.

Posiluje stejně ženy i muže.

Juvenilní idiopatická artritida

Označení juvenilní určuje, že se onemocnění týká dětského věku. Juvenilní onemocnění jsou ta, která vznikla před 16. rokem života. Jinak by se dala označit jako dětská idiopatická artritida.

Juvenilní = mladistvý, nedospělý.

Slovo idiopatická dále vysvětluje, že její příčina není přesně známá. Ale v podstatě jde o autoimunitní onemocnění, které je chronické a podílí se na poškození kloubu a vzniku invalidity.

Infekční formy artritidy

Co se týče infekčních forem artritidy, může jít o zánět vyvolaný bakteriemi streptokoka nebo virusem. Jsou to různá virová onemocnění, jako je herpes virus nebo virus hepatitidy B. Infekce se do kloubu může dostat při otevřeném zranění nebo z okolí, například krevní cestou.

Revmatická artritida má podobný název jako revmatoidní. Jsou to ale rozdílné nemoci, hlavně co se příčin týče. Spouštěčem je předešlá bakteriální infekce v organizmu. Jinak se tyto artritidy označují také jako reaktivní.

Zařazují se mezi ty záněty kloubů, které zasahují přímo klouby, tedy septická artritida. Ale i záněty, které vznikly jako následek infekce v jiné části těla, jako je to například také v případě komplikace tonzilitidy či lymské boreliózy.

Příčinou onemocnění v kloubu je v tomto případě zánět. Ten může vzniknout neinfekční nebo infekční cestou. Při artritidách je rizikovým faktorem i:

• dědičnost
• genetická predispozice
• hormonální poruchy
• nesprávná životospráva
• nadměrné psychické zatížení, tedy stres
• alergie
• časté infekce, a to bakteriální či virové
• oslabení imunity
• cukrovka
• užívaní některých léků, například kortikoidů (při astmatu)
• nádorové nemoci

Zánět může také vzniknout i na základě nadměrné fyzické námahy nebo v důsledku vyššího věku. Někdy dochází k těžkostem i u lidí s nadváhou, ale nejde vždy o přímo potvrzenou souvislost.

Při infekčních artritidách jsou rizikové infekce, které mají původ v jiné části těla, ale mohou se přenést do kloubů.

Tím je například tonzilitida, ale i různé herpetické infekce. Typickým infekčním onemocněním, které má častou kloubní komplikaci, je lymská borelióza. Její původcem je hmyz, a to nejčastěji klíště.

Na rozdíl od artrózy, což je také onemocnění pohybového aparátu a kloubů, nedochází při artritidě k degeneraci samotného kloubu. Člověk pociťuje projevy a příznaky jen na základě zánětlivých procesů v kloubu, a ne na základě jeho destrukce či degenerace.

Nejčastějším projevem artritidy je bolestivost kloubu, kterou většinou provází i jeho otok a ztuhlost.

Při revmatoidní formě artritidy dochází i k výskytu ranní ztuhlosti, která se přes den zmírní. Někdy jsou přítomné i záchvaty nadměrné bolesti.

Příznakem zánětlivého procesu je i začervenání pokožky nad kloubem a zvýšená tělesná teplota. Člověk s artritidou má jako důsledek nemoci problémy a poruchy chůze i hybnosti kloubů.

Někdy může dojít při revmatoidní artritidě nebo při dně k mírným deformacím. Vyskytuje se přirozeně i únava, ve výjimečných případech i horečka.

Tabulka uvádí nejčastější příčiny artritidy a jejích projevů

Diagnóza vyplývá z příznaků, tedy z anamnézy.

Bolest kloubů, otok a další přidružené příznaky mohou směrovat ke konečné diagnóze. Důležité je samozřejmě i odborné vyšetření.

Při diagnostice spolupracuje praktický lékař, revmatolog či ortoped. Následně i ostatní specialisté, podle vyvolávající příčiny a komplikací.

Různé formy artritidy mají i různé příčiny. Mírně odlišné jsou i příznaky a jejich nástup. Pokud je artritida podmíněná autoimunitním procesem, může být diagnostika základní příčiny složitější.

Při artritidě, které vznikla následkem infekce v jiné části těla, je také důležité znát vyvolávající příčinu. Na základě správné diagnostiky se následně volí i vhodná léčba. Pro každý druh artritidy je totiž léčba odlišná.

Do diagnostiky patří i laboratorní vyšetření krve.

Lékař udělá krevní obraz či sérologické vyšetření krve, ale i kultivaci krve nebo kloubní tekutiny. Sleduje se míra reakce organismu na zánět, stejně tak i různé jiné složky, které mohou napovědět něco o konkrétní formě artritidy.

Dělá se i zobrazovací RTG vyšetření. A to kvůli možným deformacím a pozorování změn kloubu a jeho okolí. Případně je možné doplnit CT a MRI vyšetření. Přidružené komplikace a těžkosti na jiných tělních systémech vyšetřuje daný specialista. Například oční lékař, kardiolog či chirurg.

Samozřejmě i průběh nemoci závisí na daném typu artritidy. Při revmatoidní artritidě to může být nejprve ranní ztuhlost kloubů nebo ztuhlost při neaktivitě. Ranní ztuhlost může trvat i více než hodinu.

Stejně tak i bolest. Ta může reagovat na rozcvičení. Následně se pohybem zmírňuje. Přesným opakem je bolest, která je zhoršená pohybem. Tento typ bolesti je přítomný při septické artritidě.

Charakteristická bolest, která určuje i revmatoidní artritidu, je lokalizovaná v oblasti malých kloubů prstů rukou a nohou, ale i zápěstí, lokte, kolena či kotníku. Při juvenilní artritidě se jako první dostaví porucha funkce kloubu, později bolest a následně i otok.

Otok bývá většinou přítomný bez rozdílu vyvolávací příčiny. Například typicky při psoriatické artritidě zasahuje celou oblast prstu, a nejen okolí kloubu, jak to běžné při infekčním zánětu.

Následně se při artritidách často vyskytují i kožní projevy. Na kůži je možné sledovat začervenání v oblasti postiženého kloubu, ale i lokální zvýšení teploty. Horší variantou jsou kožní defekty nebo jiné změny, jako je například zhrubnutí kůže.

V časném stádiu kloub nemusí být poškozený. Ale dlouhodobé obtíže mají zpravidla za příčinu jeho deformace. Při revmatoidní artritidě a při Bechtěrevově chorobě se poslední stádia charakteristicky projevují závažnými změnami kloubů a omezením hybnosti.

Lokální příznaky se vyskytují společně s celkovými. Jako první může nastoupit nevýkonnost a únava, ale i zvýšená teplota. Infekční artritida bývá příčinou horečky. Přidružuje se i nevolnost.

Následkem chronického přetrvávání těchto onemocnění vzniká poškození dalších tělních systémů. Časté je například postižení očí, hlavně při neinfekčních zánětech kloubů. Ale i jiné, například kardiovaskulární komplikace, problém s respiračním systémem nebo trávicí potíže.