Bulimie: Jaké má příčiny, příznaky, důsledky a léčbu?

Bulimie se označuje také jako mentální bulimie, odborně bulimia nervosa. Tato porucha se řadí mezi poruchy příjmu potravy. Do této skupiny patří i známá anorexie.

Poruchy příjmu potravy jsou civilizační onemocnění.

Člověk trpí chorobnou představou, že musí vypadat štíhle a žít zdravě. Omezuje nebo jinak přehnaně redukuje hmotnost. Za vznikem této poruchy je většinou jiná psychologická porucha, jako například těžký stres, traumatický zážitek, mnohdy rozvod rodičů.

Poruchami příjmu potravy trpí zejména mladí lidé. Převážně děvčata, a to až 10násobně častěji než chlapci. Nejvyšší výskyt je v období puberty a dospívání, tedy od 13. do 18. roku života. Přičemž při bulimii je to typicky mezi 17.–18. rokem. Uvádí se, že bulimie postihuje přibližně 1–3 % žen v tomto období.

Odhad je pouze přibližný, jelikož je velmi obtížné tuto poruchu identifikovat. Spousta mladých dívek se naučilo bulimii dokonale maskovat. Ať už před svými kamarády, nebo rodinou. Jejich problém se jim daří skrývat někdy i roky.

Co je bulimie?

Bulimie je porucha příjmu potravy, která má záchvatový, epizodický charakter. Období nadměrného příjmu stravy se střídá se snahou udržet si příjem kalorií a požadovanou postavu. Období přejídání může střídat nepřiměřené hladovění. Kromě chorobného hladovění k tomu postiženým pomáhají i jiné mechanismy. Bulimik při kontrole své váhy využívá například:

• zvracení po příjmu stravy
• období hladovění
• nadměrnou až nebezpečnou fyzickou aktivitu
• projímadla
• diuretika, tedy látky na podporu močení

Člověk s bulimií trpí chorobnou kontrolou příjmu stravy, tedy kalorií. Pokouší se o diety, aby udržel svou tělesnou váhu a proporce. Nicméně tělesná váha bulimika je průměrná či trochu nad normu BMI (body mass index – index tělesné hmotnosti). Což ho tělesně neodlišuje od ostatních lidí a napomáhá mu k utajení poruchy.

Bulimie se spojuje i s jinými psychickými obtížemi. Příklady jsou nízké sebehodnocení, úzkost, emoční nestabilita a dlouhodobý stres. Ale i nervozita, frustrace či osamocenost. A i kvůli těmto psychickým obtížím se bulimie prohlubuje.

Bulimie se hodnotí jako samostatná porucha od roku 1979. Její podoba byla známá již ve starověkém Římě, kdy se na přepychových hodech slavilo přejídáním a následným uvolňováním žaludku pro další příjem stravy. A to před ostatními lidmi, ne utajeně.

Bulimik se snaží svůj špatný psychický stav zahnat přejídáním. Následně u něj nastupují výčitky svědomí, vyvolává si zvracení nebo zapojuje jiné praktiky odbourávání kalorií. Oba tyto mechanismy, přejídání a zvracení, krátkodobě pomáhají zmírnit stav úzkosti a napětí. Dlouhodobě jsou nicméně bez efektu.

Mezi hlavní znaky hodnocení bulimie patří:

• chorobné zabývání se jídlem, neodolatelná touha po jídle a záchvaty přejídání
• snaha potlačit účinky přejídání, a to zvracením, hladověním či projímadly
• strach z nadváhy a obezity

Bulimie se rozděluje na dva typy:

• purgativní (očistný), kdy se bulimik očišťuje od jídla zvracením, projímadly či diuretiky
• nepurgativní typ, není očistný, ale na regulaci využívá hladovění, nadměrnou fyzickou aktivitu

Příčiny bulimie jsou multifaktoriální. A to znamená, že se na jejím vypuknutí podílejí sociální, tělesné, ale i psychologické faktory. Sociální znamená, že vzniká vlivem společenského přesvědčení, že člověk musí být štíhlý, aby byl zdravý a šťastný. Následkem čehož vzniká chorobná snaha.

Velký sociální efekt má televize, módní časopisy, modeling. Dívky v pubertálním věku se porovnávají s modelkami, misskami, herečkami. Multimédia jsou proto silným faktorem. Uvádí se však, že jde většinou o sekundární vliv. Hlavní roli hraje psychologická a genetická predispozice.

Mezi biologické vlivy patří:

• genetická predispozice, dědičnost
• individuální tělesné předpoklady
• hormonální poruchy

K vypuknutí bulimie přispívá povaha, tedy hlavně psychologický faktor. V dnešní době je známo, že bulimie vzniká i na podkladě jiné psychické poruchy, jako třeba úzkosti či deprese. Ale také jako následek nepřiměřené psychické zátěže, nesplněných očekávání, jako důsledek těžkého stresu.

Predispozicí je labilní povaha, nedostatečná rodičovská péče nebo zanedbávání. Ale i zneužívání. Negativně působí také rodinný výskyt obezity a obezita u dítěte či alkoholismus rodičů.

Za vznikem může být i stresující životní událost, rozvod rodičů a jiný nepříjemný traumatický zážitek.

Bulimie je většinou před okolním světem skrytá. Ale k jejím hlavním rysům patří charakteristické období přejídání, na které navazuje vyvolání zvracení. Kromě zvracení se na kontrole hmotnosti může podílet jiný způsob. Tím může být například zneužívání projímadel, diuretik, nadměrná až nebezpečná fyzická aktivita a chorobné hladovění.

Hodnotící kritérium uvádí, že tyto etapy by se měly objevovat alespoň 2x během jednoho týdne po dobu tří měsíců. Záchvaty přejídání mohou trvat několik minut až hodin, většinou 2 hodiny. Frekvence během měsíce je individuální. V některých případech třikrát za měsíc až několikrát za den.

Období nadměrného příjmu stravy předchází úzkost či deprese. Přejídání potlačí tyto duševní potíže. Po etapě nadměrného příjmu potravy nastupuje fáze výčitek. A opět se prohlubuje špatný psychický stav.

Chorobná touha po jídle může mít v případě finančních problémů za následek kriminální chování a krádeže. Mezi psychické projevy mentální bulimie patří i jiné potíže, jako jsou:

• deprese
• úzkost
• sebepoškozování
• sebevražedné myšlenky a sklony
• touha po štíhlosti
• zkreslený pohled na váhu a postavu
• chorobný zájem o váhu, kalorie
• redukční diety
• selekce jednotlivých potravin
• ztráta zájmů, oblíbených činností
• nezájem o vztahy, kamarádů, rodinu, vyhýbání se jim
• samotářský způsob života
• poruchy koncentrace
• snížená psychická kondice
• nekritické chování
• snížené sebevědomí, nedůvěra
• nervozita, emoční labilita
• pocity studu
• únava

Tak jako anorexie i bulimie má samozřejmě dopad na tělesnou stránku. Projevuje se následek hladovění, zvracení, ale i dehydratace. K tomu se přidružuje snížená hladina minerálů a stopových prvků.

Tělesné obtíže, které vyplývají z bulimie:

• časté zvracení
• kolísání váhy
• nadměrná až škodlivá fyzická zátěž
• dehydratace a porucha vnitřního prostředí 
  • hypochloremie
  • hypokalemie
  • alkalóza
• srdečně-cévní potíže, arytmie, nízký krevní tlak
• dušnost
• riziko vdechnutí zvratků, zápal plic
• bolest břicha
• nafouknuté břicho
• ruptura jícnu
• poruchy menstruace
• poruchy potence
• ztráta libida
• neplodnost
• poškození zubní skloviny, žluté zuby, zubní kazy
• poškození dásní
• zvětšení příušních žláz
• zpomalení růstu
• postižení svalů, svalová slabost, ochablost
• postižení kostí, řídnutí kostí
• lámavé nehty
• špatná kondice vlasů a jejich řídnutí, vypadávání
• suchá kůže
• popraskané ústní koutky
• odřeniny na rukou, hlavně na kloubech - Russellovy značky
• celková slabost

Bulimie se hodnotí na základě kritéria, které určuje, že epizody přejídání přetrvávají během tří měsíců. Jejich frekvence je alespoň dvakrát týdně. V krátkém časovém úseku bulimik zkonzumuje nadměrné množství jídla.

Diagnostika poruchy příjmu potravy je složitá. Přitěžuje jí i fakt, že hlavně dětský pacient častokrát bagatelizuje (zjednodušuje) nebo zakrývá potíže. V jiném případě může omezený příjem stravy dávat za vinu bolestem břicha nebo jiným potížím.

Bulimie je sice porucha příjmu potravy, nicméně jejímu vzniku předchází jiná psychická porucha. Proto je v rámci diagnostiky důležité, aby se určila i tato prvotní psychická příčina. Hlavně pokud jde o depresivní poruchu a přidružené sebepoškozování či riziko sebevražedných sklonů.

Při diagnostice má roli samotná anamnéza. Důležité jsou i údaje od rodinných příslušníků a blízkých. Ti si mohou jako první všimnout zaostávání vývoje dítěte, ztráty zájmu, má smutnou náladu, je ustrašené, vyhýbá se stravování, zahazuje svačinu a jedním znakem může být i časté chození na toaletu.

Protože epizody přejídání střídá období redukčních diet, má význam i laboratorní vyšetření krve. To odhalí odchylky vnitřního prostředí a ostatní potíže. Diagnostickým ukazatelem může být i kolísání tělesné váhy a viditelné změny například na kůži či vlasech.

Následně, pokud již jsou přidružené komplikace, i jiné vyšetření podle tělesných potíží. Důležitá je samozřejmě i diferenciální diagnostika, která má odhalit, že jde o jiné onemocnění než o poruchu příjmu potravy. V tom případě mohou pomoci vyšetření jako například USG, RTG, CT, EKG.

Spouštěč onemocnění bychom měli hledat v biologickém, sociálním či psychickém faktoru. Tyto předcházejí vzniku poruchy příjmu potravy. Start potíží závisí samozřejmě i na osobnostních předpokladech.

Prvotně nastává období úzkosti nebo deprese.

Postižený člověk tento špatný duševní stav kompenzuje epizodou přejídání. Akt příjmu nadměrného množství stravy a následně i zvracení působí tlumivě na psychické potíže.

Přebytek přijatého jídla střídá etapa výčitek svědomí, nespokojenosti s kaloriemi a neutuchajících problémů s vlastní postavou. To vyvolává opětovné zhoršení psychické kondice. Tento bludný kruh pokračuje dokola a je těžké se z něj dostat.

Duševní neklid je zapříčiněn i ostatními faktory. Mezi ty patří například skrývání se před rodinou a kamarády, stres z odhalení. Postižený je stále zručnější v ukrývání svého problému. Přidružují se ostatní příznaky jako ztráta zájmu, samotářský způsob života, emoční stavy, ale i únava. Člověk selektuje a přijímá jen určitý druh potravin.

Při dlouhodobém problému se začnou vyskytovat i tělesné potíže. U dětí můžeme sledovat zaostávání tělesného, ale i duševního vývoje, zpomalení růstu, svalovou slabost. Kůže je suchá, vlasy jsou lámavé a ve vyšší míře vypadávají.

Závažná je dehydratace, poruchy vnitřního prostředí, což může vést k srdečně-cévním potížím. Objevuje se nízký krevní tlak, riziko vzniku srdečních arytmií či dušnost. Opakované zvracení může vyvolat bolesti v krku a je rizikové pro aspiraci, tedy vdechnutí zvratků do dýchacích cest, což následně vyvolává agresivní zápal plic.

Časté zvracení má za následek poškození zubní skloviny, a tedy zvýšenou náchylnost k zubní kaz. Zuby žloutnou, žaludeční obsah škodí i dásním, následkem čehož bývá paradentóza.