Cytomegalovirová infekce: co to je, příčiny, příznaky a CMV u dětí

Cytomegalovirová infekce je považována za jednu z rizikových příčin nemocnosti novorozenců. Spolu s toxoplazmózou, zarděnkami a herpes virem se řadí mezi nejčastější původce vrozených infekcí.

Cytomegalovirus může u novorozenců způsobit různé vývojové vady. U pacientů s oslabenou imunitou (např. u pacientů s rakovinou, HIV pozitivních osob) je cytomegalovirová infekce častou příčinou fatálních komplikací.

Věděli jste, že....

Na každých 150 novorozenců připadá 1 dítě s vrozenou cytomegalovirovou infekcí. Cytomegalovirová infekce je považována za nejčastější vrozenou virovou infekci. V důsledku cytomegalovirové infekce utrpí jedno ze 750 novorozenců trvalé poškození.

Výskyt cytomegalovirové infekce je celosvětový. Cytomegalovirová infekce postihne 60 až 90 % dospělých.

Nejvyšší výskyt cytomegalovirové infekce je v rozvojových zemích. Je to způsobeno nízkou socioekonomickou úrovní a vyšší hustotou obyvatelstva. V rozvojových zemích se cytomegalovirus objevuje už u dětí od 5 let. 

Často se vyskytuje u dětí v uzavřeném kolektivu (školka, škola).

Rizikovým faktorem u dospívajících je zvýšená sexuální aktivita. V důsledku toho jsou matky mladší 20 let vystaveny většímu riziku vzniku vrozené cytomegalovirové infekce u svých dětí.

Výskyt cytomegalovirové infekce se zvyšuje s věkem.

Výskyt:
47 % u osob ve věku 10–12 let
68 % u osob ve věku 15–35 let
81 % u osob ve věku 36–60 let

Častěji postihuje ženy než muže.

U Afroameričanů a Asiatů se cytomegalovirus vyskytuje přibližně o 20–30 % častěji než u jiných ras.

Něco z historie...

V roce 1881 německý profesor Ribbert poprvé popsal buňky infikované cytomegalovirem. V roce 1921 Goodpasture a Talbert jako první naznačili, že cytomegalie může být způsobena virem.

V roce 1960 izolovali virus Weller, Rowe a Smith z lidských slinných žláz. V témže roce Weller a jeho spolupracovníci navrhli název cytomegalovirus.

Jak se cytomegalovirus přenáší?

Cytomegalovirus se ve většině případů šíří delším blízkým kontaktem.

Vylučování viru může být přerušované nebo trvalé. Doba vylučování i množství vylučovaného viru se mohou lišit.

U dospělých může trvat několik dní až měsíců. U dětí může trvat několik měsíců až let.

Virové částice se do prostředí šíří:

• slinami
• močí
• výkaly
• cervikálními sekrety
• ejakulátem
• mateřské mléko
• jiné tělesné sekrety

K přenosu z matky na dítě může dojít během těhotenství nebo při porodu. Jednou z možností přenosu z matky na dítě je kojení. Dalším způsobem přenosu je transplantace orgánů nebo transfuze krve.

Zdrojem infekce jsou nemocní lidé nebo nosiči viru.

Virus se aktivuje při oslabení imunitního systému. Je zákeřný v tom, že klinické příznaky nemusí být viditelné.

Inkubační doba obvykle trvá 9 až 60 dní.

Způsoby přenosu:

1. z matky na dítě – transplacentárně, při porodu, kojením
2. horizontální přenos – tělními tekutinami (např. slinami, močí, cervikálním sekretem)
3. jiný způsob přenosu – transplantace orgánů, transfuze krve

Cytomegalovirus je považován za největší a nejsložitější lidský virus.

Je klasifikován jako DNA virus. Patří mezi herpes viry. Jsou považovány za nejrozšířenější patogeny v lidské populaci.

Herpes viry mají schopnost přecházet do latentní fáze (skryté, navenek se neprojevující).

Aktivují se při oslabení organismu.

Cytomegalovirus se v lidském těle chová podobně jako ostatní herpetické viry. Jakmile virion (stavební prvek viru) pronikne do buňky, části virionu se rychle přenesou do buněčného jádra. Tam dochází k jejich rozmnožování (replikaci). Replikace probíhá relativně pomalu.

První infekce probíhá většinou v dětství a zpravidla bez projevů. Typ klinických příznaků závisí na stavu imunity pacienta.

U některých pacientů může onemocnění probíhat bez specifických příznaků:

• horečka
• zduření uzlin
• únava
• slabost
• bolesti svalů a kloubů
• nechutenství
• syndrom infekční mononukleózy

Podle způsobu získání infekce můžeme příznaky rozdělit následovně:

1. Vrozená cytomegalovirová infekce

Nejvyšší riziko přenosu z matky na dítě během těhotenství je, pokud matka prodělala první infekci (primoinfekci) v těhotenství.

Za nejrizikovější období se považuje první polovina těhotenství.

Přibližně 10 až 15 % infikovaných dětí má po narození příznaky.

Věděli jste, že...

Novorozenec by měl být vyšetřen do 21 dnů po narození. Po této době je obtížné odlišit vrozenou infekci od získané infekce.

Ve většině případů se bezprostředně po narození neobjeví žádné příznaky infekce.

U 5 až 15 % dětí s cytomegalovirem se v pozdější fázi onemocnění objevují různé formy neurologických poruch s psychomotorickou retardací, hluchotou nebo poruchou některé z endokrinních žláz (např. hypofýzy, nadledvin, štítné žlázy).

Mezi příznaky vrozené infekce patří např.:

• předčasný porod
• nízká porodní hmotnost
• postižení CNS – mikrocefalie (nepřiměřeně malá hlava), hydrocefalus (výtok z mozku), kalcifikace (zvápenatění)
• postižení očí – zánět rohovky (keratitida), zánět duhovky a sítnice (chorioretinitida), katarakta (šedý zákal), zánět zrakového nervu
• zvětšení jater a sleziny (hepatosplenomegalie)
• anémie
• zápal plic
• žloutenka
• trombocytopenie

2. Získaná cytomegalovirová infekce

Získaná infekce ve většině případů probíhá bez příznaků.

Obvykle nemá negativní dopad na celkový zdravotní stav dětí. Výjimkou jsou případy, kdy k infekci dojde během porodu nebo při kojení nedonošených novorozenců.

Onemocnění se u takových dětí projevuje podobně jako:

• hepatitida
• lymfadenopatie (zvětšené lymfatické uzliny)
• pneumonie (zápal plic)
• meningitida (zánět mozkových blan)

Mohlo by vás také zajímat:

Zvětšené lymfatické uzliny: bolestivé nebo nebolestivé a jejich příčiny?

Zápal plic: Jaké příznaky má zápal plic a jak se dělí? (atypický, virový, bakteriální)

U dospívajících se první infekce cytomegalovirem projevuje podobně jako mononukleóza. Mezi hlavní příznaky patří horečka a celková malátnost. V krevním obraze je zjištěna atypická lymfocytóza a zvýšené jaterní testy.

V praxi je poměrně obtížné odlišit tuto infekci od mononukleózy.

Mohlo by vás také zajímat:

Co je to infekční mononukleóza, jak se přenáší a jak se projevuje?

3. Cytomegalovirová infekce u imunokompromitovaných pacientů

Cytomegalovirová infekce se u těchto pacientů může projevit jako pneumonie (po transplantaci kostní dřeně má až 90% úmrtnost), onemocnění gastrointestinálního traktu a cytomegalovirová retinitida.

U imunokompromitovaných pacientů (pacienti s AIDS, pacienti užívající imunosupresiva) může mít první infekce i reaktivace cytomegaloviru závažný průběh nebo dokonce ohrozit život.

K diagnostice cytomegalovirové infekce se používají následující metody:

• Sérologické vyšetření – nejčastěji používaná metoda
• Přímá detekce virové DNA – zlatý standard v diagnostice cytomegalovirové infekce
• Kultivace – vysoce specifická detekce viru v různých biologických materiálech
• Histopatologické vyšetření – nejspecifičtější vyšetření, potvrzuje přímé postižení tkání
• Krevní obraz – vyšetření krevního obrazu s diferenciálním počtem bílých krvinek je nedílnou součástí diagnostiky cytomegalovirové infekce

Co znamenají zkratky ve výsledcích?

Jak se ve výsledcích vyznat?

V tabulce jsou uvedeny zkratky a jejich vysvětlení

Před narozením dítěte se diagnóza stanoví následovně:

Nejprve se dítě a jeho vývoj sleduje ultrazvukem. V odůvodněných případech se provede odběr pupečníkové krve (kordocentéza) nebo plodové vody (amniocentéza).

V dalším kroku se provede izolace viru, hematologické a imunologické testy.

Jak se provádí diagnostika u novorozenců?

U novorozenců se stanoví specifické protilátky (IgM a IgA), DNA cytomegaloviru, virová nálož a izolace viru.

V dalším kroku se provádí ultrazvuk mozku, CT (počítačová tomografie) a MRI (magnetická rezonance), lumbální punkce, vyšetření sluchu, očí a neurologické vyšetření.

Ve většině případů je první infekce (primoinfekce) cytomegalovirem asymptomatická. Někdy se může objevit horečka a angína.

Po primoinfekci následuje latentní (skrytá) fáze. V této fázi virus přežívá v makrofázích.

Cytolegalovirus přetrvává v člověku (hostiteli) latentně po celý život. Pouze občas dochází k obnovení aktivity. Obvykle se při tom neobjevují symptomy.

U pacientů s oslabenou imunitou je situace zcela odlišná. Onemocnění se projevuje horečkou, nízkým počtem bílých krvinek (leukopenií) a orgánovým poškozením.

Mezi cílové orgány patří plíce, centrální nervový systém (CNS), játra a trávicí trakt. Ve většině případů se jedná o obnovení latentní (skryté) aktivity cytomegaloviru.

Jaké typy cytomegalovirové infekce jsou známy?

1. Primární – Člověk přichází do kontaktu s cytomegalovirem poprvé. Osoba si nevytvořila žádné protilátky.
2. Opakovaná (rekurentní) – Osoba prodělala cytomegalovirovou infekci v minulosti a při oslabení imunitního systému se virus opět aktivuje. U tohoto typu se pouze sporadicky objevují příznaky onemocnění. Organismus si již vytvořil protilátky z předchozí první infekce.
3. Reinfekce – Nová infekce, která je způsobena jiným kmenem cytomegaloviru.