Infekční mononukleóza: Co je, jak se přenáší, jaké má příznaky?

Mononukleóza je onemocnění důsledkem nákazy humánním herpetickým virem Epsteina a Barrové (EPV), v méně případech cytomegalovirem (CMV), Toxoplasma gondii, HIV či adenovirem, ale ty jsou následně klasifikovány jako "syndromy podobné mononukleóze".

Infekční mononukleóza je rozšířena celosvětově, ale nejčastěji postihuje bílou rasu a lidi v dětském a mladém věku. V dospělosti má více než 90 % populace již vytvořené protilátky.

Ve většině případů má mononukleóza benigní charakter s malým množstvím příznaků.

Infekce mononukleózy obvykle není závažná a bez náročné léčby příznaky samy vymizí do 1 až 2 měsíců.

Infekční mononukleózu prodělá člověk s největší pravděpodobností pouze jednou za život. Nicméně virus může přetrvávat v těle v klidové spící formě.

Ve vzácných případech, zejména při velkém oslabení imunitního systému, nadměrně stresových situacích, vážných onemocněních, v těhotenství nebo v jiných situacích zatěžujících organismus, se může virus EPV v těle opět aktivovat a projevit jako jiný druh onemocnění.

Infekční mononukleóza je přenášena virem Epsteina-Barrové zejména pomocí orofaryngeálního sekretu, slinami a krví.

Hlavní vstupní bránu tvoří dýchací cesty.

Přenos je možný také prostřednictvím pohlavního styku. Nejčastějším druhem přenosu jsou však sliny, a právě proto je onemocnění přezdíváno jako "líbací" nebo "dětská nemoc".

Virus se v některých případech může přenést z infikované matky na plod.

Mononukleóza je šířena zejména líbáním, sdílením sklenice a příboru s jinou osobou, kýcháním a kašláním.

Virus Epsteina a Barrové se v lidském organismu pomocí buněk sliznice nosohltanu, slinných žláz a lymfatické tkáně mandlí rozmnoží. Následně se krví roznese do celého těla.

Inkubační doba infekční mononukleózy je přibližně 4–6 týdnů od styku s nakaženou osobou.

Nicméně je možné zpozorovat některé první příznaky již po 1–2 týdnech. Jedná se hlavně o únavu, zvýšenou teplotu a zvětšení lymfatických uzlin v krku a podpaží.

Při neléčené mononukleóze se v některých vzácných případech může objevit závažnější komplikace této choroby.

Jedná se o neprůchodnost dýchacích cest, poškození jater, zánět mozkových blan, zánět srdečního svalu a jiné komplikace postihující hematologické, neurologické a kardiální funkce organismu.

Jednou z nejvážnějších komplikací je ruptura sleziny, která bývá spojena s intenzivními bolestmi břicha a příznaky hemoragického šoku.

U malých chlapců nakažených virem Epsteina-Barrové může ve vzácných případech vyvolat Duncanovu chorobu – genetické onemocnění imunodeficience vázané na chromozom X způsobující mutaci genu SH2D1A.

Je proto vždy nutné odborné vyšetření a stanovení léčby lékařem.

Průběh infekce mononukleózou je individuální: od asymptomatického (bezpříznakového) průběhu přes běžně vyskytující se příznaky až po vážné zdravotní komplikace (zřídka).

Ve většině případů nákazy pod dohledem lékaře se jedná o benigní průběh onemocnění.

Infekční mononukleóza je přezdívaná také jako žlázová horečka kvůli zvětšení lymfatických uzlin zejména v oblasti krku podpaží i třísel a zvětšení orgánu sleziny a jater (splenomegalie a hepatomegalie).

Onemocnění je doprovázeno bolestí hlavy, bolestí v krku (angínou), otokem a zarudnutím nosohltanu, bolestí a diskomfortem oblasti břicha, zvýšenou nadměrnou únavou, celkovou tělesnou slabostí, nevolností, nechutenstvím a zvýšenou teplotou až horečkou kolem 39.

Možná je i přítomnost petechie, specifické tečkovité červené vyrážky na měkkém patře v ústní dutině.

Možné projevy a příznaky infekční mononukleózy:

• Zvětšení lymfatických uzlin
• Zvětšení sleziny (splenomegalie)
• Zvětšení jater (hepatomegalie)
• Horečka
• Zvýšená únava
• Chronický únavový syndrom
• Celková slabost
• Malátnost
• Nechutenství
• Zvracení
• Bolest břicha
• Bolest hlavy
• Bolest v krku
• Tonzilitida
• Petechie (vyrážka patra ústní dutiny)
• Kožní vyrážka
• Angína
• Bolest svalů
• Otok nosohltanu
• Otok okolí očí

Diagnostika prvotně probíhá na základě odborného vyšetření lékařem. Vyšetření zahrnuje odebrání anamnézy a aspekční kontrolu stavu nosohltanu.

V rámci palpačního vyšetření lékař pohmatem diagnostikuje stav zvětšení lymfatických uzlin a břišních orgánů. Využívá zobrazovací diagnostickou metodu ultrasonografie, zejména k přesnému zobrazení vnitřních struktur jater.

Ve většině případů dochází k odebrání vzorku povlaku sliznice hrdla na mikrobiologické laboratorní testy. Výsledek testu určuje přítomnost viru mononukleózy v odebraném vzorku.

Pacientovi je odebrán vzorek krve k hematologickému vyšetření. Na základě sérologického testu je zjištěn krevní obraz, hladiny jaterních testů, zánětlivé procesy a hladiny bílých krvinek v organismu pacienta.

Na základě heterofilních krevních testů na protilátky lze prokázat přítomnost EBV viru v organismu. Podle přesné hladiny protilátek je také možné rozlišit i aktuální fázi (stádium) mononukleózy.

Prevence infekční mononukleózy

Primární prevencí viru mononukleózy je zdravý životní styl, stabilita imunitního systému a vysoká obranyschopnost organismu.

Vhodné je předcházet šíření infekce. V případě výskytu tohoto onemocnění v rodině a blízkém okolí se doporučuje dezinfikovat předměty, které přišly do kontaktu se slinami infikovaného a jsou potencionálním zdrojem infekce viru.

Infekční mononukleóza se přenáší zejména prostřednictvím slin, a proto je třeba omezit fyzický kontakt ve formě líbání a sdílení společných sklenic a příboru.

Infekční mononukleóza v těhotenství

Onemocnění EBV virem může postihnout i dospělého člověka. Pokud žena virus EBV ještě neměla, může snáze onemocnět, a to kvůli slabšímu imunitnímu systému během období těhotenství.

I když se v případě mononukleózy způsobené EBV jedná o herpetický virus, ve většině léčených případů nezanechá následky na plodu v těle matky. EBV virus by se neměl přenášet transplacentární cestou.

Vzhledem k individuálnímu zdravotnímu stavu je však vždy nutná konzultace s lékařem.

Kvůli potencionálnímu riziku jiných nebezpečných herpetických virů způsobujících infekční mononukleózu (toxoplazma, CMV...) je nutné odborné vyšetření a stanovení léčby lékařem.

Během celého období těhotenství je zapotřebí pravidelné sledování plodu i matky gynekologem.

Objevitelé viru Epsteina-Barrové (mononukleózy)

Poprvé v roce 1885 popsal infekční mononukleózu ruský lékař Filatov pod názvem idiopatická adenitida – lymfadenopatie. Následně doktor Pfeiffer toto onemocnění vzhledem k jeho příznakům označil jako Drüsenfieber – žlázovou horečku.

V roce 1964 virologové Tony Epstein a Yvonne Barrová pomocí mikroskopu poprvé prokázali přítomnost herpetického viru infekční mononukleózy.

Existenci viru se jim podařilo dokázat z nádorových buněk Burkittova lymfomu za pomoci elektronového mikroskopu.

Bylinná přírodní pomoc na podporu jater

Mezi nejznámější byliny, které mají příznivý vliv na játra, patří rostlina Silybum marianum – ostropestřec mariánský. Bylinka obsahuje látku zvanou silymarin, která disponuje detoxikačními a antioxidačními účinky.

Přispívá k obnově a ochraně buněk jater. Pomáhá játra chránit před poškozením a zároveň zvyšuje jejich odolnost. I když je látka silymarin bezpečná, nedoporučuje se podávat dětem do 5 let, těhotným a kojícím ženám.

Není doporučena při kardiovaskulárních onemocněních a některých alergiích (ořechy, semena). Je nutná konzultace s lékařem o vhodnosti užití této byliny vzhledem k individuálnímu zdravotnímu stavu pacienta a možné kontraindikaci užití byliny s farmakoterapií (léky a léčivy).