Revmatická horečka ohrožuje děti: Jaké má příčiny a jak se projevuje?

Revmatická horečka je akutní multisystémové zánětlivé onemocnění, které postihuje a poškozuje pojivové tkáně. Jako multisystémové se označuje proto, že zasahuje více systémů v těle. Nejčastěji se jedná o klouby, srdce, ale i nervový systém a kůži.

Vyskytuje se po infekci horních cest dýchacích a krčních mandlí, která je způsobena streptokokem.

Nejfrekventovanější je výskyt v období předškolního a školního věku, tedy u dětí v 5. až 15. roce života.

Onemocnění bylo v minulosti časté hlavně u dětí ze špatných sociálních poměrů. V rozvinutých zemích je v současnosti klesající míra výskytu.

Dopomáhá k tomu lepší hygienická úroveň, ale hlavně dostupnost antibiotické léčby streptokokových onemocnění horních cest dýchacích a tonzilitidy.

V historii se objevují první zmínky o onemocnění již v 16. století.
Až William Charles Wells ale v roce 1812 publikoval informace, které spojovaly revmatickou horečku se srdečními potížemi.
V roce 1889 popsal klinický průběh Cheadle a v roce 1904 se u pacienta izoloval původce choroby, a tedy Micrococcus rheumaticus (streptococcus).

Příčinou revmatické horečky je streptokoková infekce.

Vyvolává ji β-hemolytický streptokok skupiny A. Konkrétně se jedná o revmatogenní sérotyp pyogenního streptokoka. Infekce touto bakterií nejčastěji probíhá v oblasti horních cest dýchacích a jako streptokoková angína.

TIP: Magazínový článek Co si představit pod pojmem zanícené hrdlo?

Průběh této infekce může být někdy mírný a nerozpoznaný.

Až následně vzniká komplikace, která má nespecifické příznaky. Společné znaky, tedy průběh a symptomy, pak lékaře vedou k určení diagnózy revmatické horečky.

Revmatická horečka (odborně také febris rheumatica) je na jedné straně způsobená streptokokovou infekcí. Na druhé straně se na jejím vzniku podílejí i jiné rizikové faktory.

Vznik onemocnění podmiňují rizikové faktory, jako jsou:

• infekce horních cest dýchacích a mandlí (krčních mandlí), kterou vyvolá streptokokus pyogenes
• imunopatologických reakce na nákazu
• individuální predispozice
• imunologické faktory
• toxické mechanismy

Protilátky tvořené imunitním systémem přehnaně reagují na přítomnost patogenu. Následkem toho působí negativně a ničí i tělu vlastní tkáně. Autoimunitní složka tak nejčastěji působí na pojivové tkáně a ostatní tkáně, které se nacházejí napříč celým organismem.

I proto je toto onemocnění označováno jako systémové či multisystémové.

Postižení a poškození se projevuje na kardiovaskulárním, nervovém systému, ale i na kloubech a kůži. Podobně je to i v případě poškození ledvin, když je příčinou nefritogenní sérotyp.

Revmatogenní a nefritogenní sérotypy streptokoků v tabulce

Toto onemocnění není dědičně přenosné. V některých případech se ale může vyskytnout rodinná genetická predispozice.

Nemoc jako taková není infekční.

Streptokok se nicméně přenáší z člověka na člověka, a to prostřednictvím infikovaných slin a dýchacími cestami. K vypuknutí revmatoidní horečky následně přispívají uvedené rizikové faktory, tj. individuální vnímavost jedince.

Na rozšíření infekce má vliv nedostatečná hygienická úroveň nebo zanedbaná léčba. Přenosu bakterií přeje sociální prostředí, tedy shromáždění většího počtu lidí. Platí to zejména ve školkách a školách.

I v tomto případě má význam dodržování dostatečného hygienického standardu a důsledné mytí rukou. Velký význam v zamezení šíření streptokokových onemocnění má léčba v domácím prostředí a vyhýbání se kontaktu s ostatními lidmi.

Onemocnění je multisystémové. To znamená, že jeho projevy lze nalézt na více tělesných systémech.

Nejčastěji se vyskytuje u dětí od 5. do 15. roku života. Nastupuje po 10.–20. dnech po infekci horních cest dýchacích či tonzilitidě, kterou způsobily streptokoky.

Mezi celkové příznaky onemocnění patří:

• únava
• slabost
• pocení
• zvýšení tělesné teploty až horečka
• bolest hlavy
• bolest břicha
• nechutenství
• krvácení z nosu neboli epistaxe

Následně se onemocnění projevuje v závislosti na postižení daného tělového systému. Nejčastěji se onemocnění projevuje na:

• kloubech
• kardiovaskulárním systému
• nervovém systému
• kůži

Prvotně se onemocnění projeví hlavně na kloubech, jako polyartritida neboli zánět kloubů.
A to až v 75 % případů.
Postižení srdce bývá přítomné u 35–50 %.
Při neurologické formě se může jako pozdní příznak vyskytnout takzvaný tanec svatého Víta.

Tanec svatého Víta, jinak i Sydenhamova chorea minor, se projeví v 10–15 % případů u dětí. Jsou při něm typické mimovolní pohyby, porucha řeči a polykání. Často se zaměňuje s poruchou chování a s tiky. Potíže ustupují a jen zřídka přetrvávají měsíce.

Tabulka uvádí příznaky pro jednotlivé systémy

Diagnostika revmatické horečky se opírá o klinický obraz, anamnézu prodělané streptokokové infekce dýchacích cest či tonzilitidy.

Následně se provádějí fyzikální vyšetření, a to hlavně poslech ozev srdce a přítomnost šelestu.

Jako pomocné laboratorní vyšetření se provádějí CRP, sedimentace neboli FW a zhodnocení krevního obrazu či ASLO. Kultivace stěrů má význam při přetrvávání zánětu horních cest dýchacích.

Při srdečních potížích je významné EKG a ECHO. Pro diagnózu nicméně neexistuje jednoznačný příznak či test.

Tabulka uvádí modifikovaná Jonesova kritéria pro diagnostikování revmatické horečky

Revmatická horečka vzniká obvykle s odstupem 10 dnů až dvou týdnů po angíně nebo jiném streptokokové zánětu horních cest dýchacích (hrdla, nosohltanu).

Dochází k tomu hlavně v případech, kdy nebyla infekce dostatečně přeléčena antibiotiky.

Součinné rizikové faktory zakládají vznik autoimunitní odpovědi, která má za následek poškození tělu vlastních tkání. Probíhá jako sterilní zánět v postižené tkáni.

Revmatická horečka nastupuje obvykle 10–20 dní po zánětu.

Jako první se objevují horečky, slabost a únava, pocení. Přidává se bolest hlavy a může se objevit bolest břicha. Následně se až v dalším průběhu objevují potíže s klouby a srdečně-cévním systémem.

Pro postižení kloubů je typické, že zánět postihuje jeden či více kloubů. Zánět je migrující a má krátké trvání. Přítomna je výrazná bolestivost kloubu, zhoršení funkce (hybnosti). Také se objevuje zvýšení teploty, zarudnutí a otok v oblasti postiženého kloubu.

Velmi dobře reaguje na léčbu nesteroidními antiflogistiky.

Následně je časté postižení srdce. To se projevuje v závislosti na tom, kterou jeho část zánět poškodí. Při perikarditidě je přítomen třecí šelest, který slyší lékař při vyšetření poslechem. Při endokarditidě je to šelest, který vzniká následkem postižení srdečních chlopní.

Kardiální potíže zahrnují poruchy srdečního rytmu. Tachykardie bude přítomna i v klidu a ve spánku. Nejen při zátěži.

Porucha srdečního rytmu může být vnímána jako bušení srdce (palpitace). Vážnou komplikací je selhání funkce srdce. V některých případech přetrvává trvalé poškození srdce, tj. revmatická chloppenní vada.

Méně časté jsou kožní projevy. A to hlavně ve formě vyrážek. Typická je přítomnost erythema marginatum (erythema annulare). To je prstencová, kruhová vyrážka, světle červená až červená a má vybledlý střed.

Při výskytu podkožních uzlíků se velmi často vyskytuje i srdeční postižení. Uzlíky jsou pohyblivé vůči svému okolí a jsou nebolestivé. Barva kůže v jejich místě je normální. Nejčastěji se nacházejí v okolí kloubů, ale i na záhlaví.

Neurologické příznaky nastupují jako pozdní symptomy onemocnění. A to hlavně jako chorea.

Chorea je v překladu tanec, podle čehož dostal název také tanec svatého Víta. To jsou vlastně mimovolní pohyby těla. Přidává se zhoršení řeči, polykání, ale i motoriky či chůze.

Tyto obtíže se zhoršují při únavě a stresu.

Během klidu a spánku naopak ustupují. Mezi ostatní projevy patří porucha koncentrace, nálady a úzkost.

Neurologické problémy časem spontánně ustupují. Průběh prvotního onemocnění může být mírný a nerozpoznaný. Toto onemocnění často recidivuje. To znamená, že se vrací.