Chlamydiová infekce: Proč vzniká a jak se projevuje u mužů či žen?

Chlamydiové infekce jsou v současnosti poměrně významně rozšířená onemocnění postihující stejně ženy i muže, v případě některých druhů dokonce i zvířata.

Způsobují je bakterie rodu Chlamydia nebo Chlamydophila a v závislosti na jednotlivých druzích této bakterie vyvolávají široké spektrum infekčních onemocnění – kromě nejčastěji zmiňovaných infekcí pohlavních orgánů jsou původci také infekce očí nebo dýchacího systému.

Chlamydie jsou mikroorganismy – bakterie běžně se vyskytující v přírodě. Z hlediska struktury jsou to malé gramnegativní bakterie, které žijí uvnitř buněk. Mluvíme o intracelulárních bakteriích.

Napadají sliznice vystlané epitelem (typ tkáně).

Od jiných gramnegativních bakterií se odlišují ve složení buněčné stěny. Ta neobsahuje kyselinu muramovou, obsahuje však větší množství lipidů.

Buňky této bakterie jsou schopny růst a množit se, avšak nedisponují vlastním enzymatickým systémem pro tvorbu adenosintrifosfátu (ATP).

ATP je organická sloučenina, která je univerzálním zdrojem energie pro buňky.

Energii pro vlastní potřeby proto chlamydie získávají z buněk hostitele. Podle toho dostaly pojmenování nitrobuněční energetičtí paraziti.

Chlamydie se vzhledem ke své absolutní energetické závislosti na hostitelských buňkách považovaly v minulosti za prvoky, později za viry větších rozměrů.

Přežívání chlamydií mimo hostitelský organismus je poměrně krátké. Ve vodě s teplotou do 50 °C přežívají po dobu 30 minut, v odumřelých orgánech v rozmezí 1–7 dní.

I jejich odolnost vůči chemickým a fyzikálním vlivům je nízká. Jsou citlivé na mnohé dezinfekční prostředky na bázi 70 % etanolu, formaldehydu atp. Také je lze inaktivovat vlhkým nebo suchým teplem.

Klasifikace bakterií čeledi Chlamydiaceae pro rody a druhy v tabulce

Přehled vybraných druhů chlamydií a jejich působení na hostitele (tabulka)

Chlamydie způsobují vznik bakteriálních infekčních onemocnění různých orgánů a tkání. Někdy se tato onemocnění označují obecným pojmem chlamydiózy.

První objevenou bakterií z čeledi Chlamydiaceae byla Chlamydia trachomatis v roce 1907.

Nejrozšířenějším druhem chlamydií je Chlamydia trachomatis, která je původcem infekce genitálního traktu. Je to zároveň i nejčastější infekce, která se v souvislosti s chlamydiemi zmiňuje v literatuře.

Chlamydiová infekce genitálií

Genitální chlamydióza představuje jednu z nejfrekventovanějších pohlavně přenosných onemocnění. Vyskytuje se častěji než kapavka nebo syfilis.

Postihuje muže i ženy. U žen je však výskyt tohoto onemocnění vyšší. Častěji se vyskytuje u mladých sexuálně aktivních lidí, zejména u žen ve věku 15–24 let.

Průzkumy ukazují, že počet chlamydiových infekcí v Evropě neustále roste.
Ročně přibudou přibližně tři miliony nových případů onemocnění.

Hlavní nebezpečí chlamydiové infekce spočívá v tom, že ve značné většině případů má bezpříznakový průběh (až 80 % infekcí u žen a 50 % infekcí u mužů je bez doprovodných příznaků).

Bezpříznaková infekce oddaluje diagnózu a může vést ke vzniku závažných zdravotních následků. Pokud není infekce rozpoznána již v raném stadiu, prvními příznaky jsou poměrně vážné a pozdní komplikace, které jsou v mnoha případech již nevratné.

Neléčená genitální chlamydióza může u žen způsobit chronický hluboký pánevní zánět, mimoděložní těhotenství až neplodnost.

Klíčovým faktorem pro zjištění již existujícího onemocnění je proto pravidelná prohlídka u lékaře.

Chlamydiové infekční onemocnění pohlavní soustavy způsobuje bakterie druhu Chlamydia trachomatis.

Infekce se šíří kapénkami nebo přímým kontaktem z člověka na člověka.

Bakterie se nejčastěji přenáší nechráněným pohlavním stykem s infikovanou osobou (vaginální, anální nebo orální formou). Mluvíme o pohlavně přenosné nemoci.

Ženy se infikují nejčastěji přes děložní čípek, konečník nebo i hrdlo. U mužů se infekce dostává do organismu přes močovou trubici, konečník nebo hrdlo.

Nejčastějšími rizikovými faktory vzniku a přenosu infekce jsou:

• Nechráněný pohlavní styk
• Nižší věk (<24 let)
• Nový sexuální partner
• Střídání sexuálních partnerů

Kromě pohlavního styku se infekce může přenášet i jinými cestami, například z infikované matky na dítě během porodu. Ve velmi výjimečných případech byl zaznamenán přenos infekce přes oční sliznici.

Jak jsme již zmínili, genitální chlamydiové infekce jsou významně nebezpečné zejména proto, že vysoké procento infikovaných lidí nevykazuje žádné doprovodné příznaky onemocnění.

Mluvíme o tzv. tiché infekci.

Nepřítomnost příznaků rozvinutého onemocnění a s tím související nevědomost o infekčnosti způsobuje, že postižení lidé šíří infekci dále na své sexuální partnery. K šíření onemocnění přispívá i fakt, že se jeho příznaky objeví až později (pokud vůbec), několik týdnů po pohlavním styku s infikovaným člověkem.

Příznaky infekce u žen

U žen, které se nakazí chlamydiemi, primárně dochází k infikování děložního čípku. Vzniká zánět děložního čípku, který se odborně nazývá cervicitida.

Nejčastějšími příznaky zánětu jsou:

• hnisavý výtok z pochvy
• někdy doprovázen krvácením
• svědění pochvy
• a tupá bolest v podbřišku

Někdy dochází k infekci močové trubice, což vede ke vzniku zánětu – uretritidy.

Projevuje se:

• potížemi při močení, jako je bolest nebo pálení
• a laboratorně zjistitelnou přítomností bílých krvinek až hnisu v moči.

Vzhledem k poměrně těsné anatomické blízkosti močovodu a pochvy zánět pohlavní a močové soustavy mnohokrát koexistuje.

Infekce se může z děložního čípku dostávat až do výše lokalizovaných reprodukčních orgánů, a tedy do dělohy, vejcovodů a okolních tkání. Zde způsobuje závažný hluboký pánevní zánět, při kterém je nutná intervence lékaře.

Příznaky tohoto zánětu zahrnují:

• silnou bolest a citlivost v pánevní oblasti
• horečku
• případně nevolnost

Negativním následkem hlubokého pánevního zánětu u žen je vznik chronické pánevní bolesti, neplodnosti nebo mimoděložního těhotenství.

Postižení vejcovodů může vést k vytvoření cysty, která zužuje jejich průchodnost. To může být jedním z faktorů přispívajícím k neplodnosti u žen.

Při přímém infikování rektální oblasti nebo rozšíření chlamydií z vaginální oblasti do oblasti konečníku dochází k rozvoji zánětu konečníku – proktitidě.

Projevuje se:

• nutkáním na stolici
• bolestí
• svěděním
• nebo krvácením z konečníku s příměsí hnisu

Při kontaktu infikovaných genitálních výměšků s očima se může rozvinout zánět očních spojivek (konjunktivitida) s příznaky jako:

• zarudnutí
• otok
• svědění a podráždění očí
• nebo také citlivost na světlo

Chlamydiová infekce očí je mnohdy zaměňována s jinými, častěji se vyskytujícími očními infekcemi.

V ojedinělých případech dochází při kontaktu bakterie s ústní dutinou nebo hrdlem ke vzniku zánětu hltanu (faryngitidě). Příznakem zánětu může být kašel, horečka a bolest v krku.

Chlamydiová infekce v těhotenství

U těhotných žen s neléčenou chlamydiovou infekcí může dojít k předčasnému porodu.

Během porodu může infikovaná matka přenést infekci na novorozence a způsobit rozvoj zánětu spojivek a zápalu plic. Klíčovou metodou prevence novorozeneckých chlamydiových onemocnění je proto pravidelná kontrola a případná léčba chlamydií u těhotných žen.

Novorozenci, kteří se narodí matkám infikovaným chlamydiemi, mají až 70 % pravděpodobnost nákazy.

Všechny těhotné ženy by měly být sledovány z hlediska výskytu chlamydiové infekce již během první gynekologické prohlídky.

Těhotné ženy ve věku méně než 25 let a těhotné ženy, které mají zvýšené riziko vzniku chlamydiové infekce (například nový sexuální partner, neznámí sexuální partneři), by měly být opětovně sledovány ve třetím trimestru těhotenství.

Příznaky infekce u mužů

Typickým následkem genitální infekce chlamydiemi u mužů je vznik zánětu močové trubice (uretritidy). Projevuje se zejména hlenovitým nebo vodovým výtokem a obtížemi při močení, jako je bolest nebo pálení.

V menší míře může infekce způsobit zánět nadvarlete (epididymitidu) s příznaky jako bolest, citlivost nebo otok nadvarlete.

Infekce se může rozšířit dokonce i na prostatu a způsobit zánětlivé komplikace jako horečka, bolest při pohlavním styku a také bolest v křížové oblasti páteře.

Stejně jako u žen i u mužů se může infekce chlamydiemi projevit zánětem konečníku, zánětem očních spojivek nebo zánětem hltanu.

Čtěte také: 
Co způsobuje chronickou pánevní bolest a jak se léčí?

Tabulkový přehled nejčastějších příznaků genitálních chlamydiových infekcí u žen a mužů

Proces diagnostiky chlamydií sestává z více kroků. Na začátku se posuzuje klinický stav pacienta. Pokračuje se vyšetřeními mikrobiologického nebo imunologického charakteru. V závěru se navrhuje nejvhodnější léčba.

K diagnostice se v současnosti používá několik metod. Obecně je dělíme na metody přímého a nepřímého důkazu.

Přímý důkaz se provádí přímo na odebraném buněčném materiálu.

Nepřímý důkaz je založen na stanovení titru protilátek. Jedná se o typ krevního testu používaného ke zjištění přítomnosti a hladiny protilátek v krvi, které si organismus vytvořil jako odpověď na vzniklou infekci.

Metody nepřímého důkazu se nikdy nepoužívají samostatně, jsou vždy jen doplňkem k přímému důkazu k dotvoření celkového klinického obrazu.

Výtěry pro přímý důkaz se odebírají z děložního čípku, močové trubice, spojivek, nosohltanu nebo konečníku. Při nepřímých důkazech se používají vzorky krve.

Metody přímého a nepřímého důkazu chlamydiové infekce (tabulka)

Jaký je průběh a postup chlamydií?

Růst a rozmnožování chlamydií

Vývojový cyklus chlamydií je ve srovnání s ostatními mikroorganismy výrazně odlišný. Během něj procházejí chlamydie dvěma základními procesy.

Na začátku dochází k infekci hostitelské buňky. Bakterie se po kontaktu s buňkou hostitele dostává dovnitř, a to prostřednictvím fagocytózy. Fagocytóza je proces, kdy se bakterie vnoří do membrány buňky, ta ji obalí do vezikuly a této podobě ji dopraví dovnitř buňky.

Bakterie do buňky proniká v podobě vysoce infekčního tzv. elementárního tělíska. Elementární tělíska mají speciální obal, který je chrání před obrannými mechanismy napadené buňky, a tak dokáží v buňce přežívat.

Specifický vývojový cyklus chlamydií z nich činí velmi odolný druh bakterií vůči působení antibiotik.

Několik hodin po vstupu do buňky se elementární tělíska mění na retikulární tělíska, která jsou větší a zároveň již málo infekční. Jejich úkolem je intenzivně se dělit, čímž dochází k množení bakterie.

Po dělení se tělíska opět dostávají do podoby elementárních tělísek, pronikají do prostoru mimo buňky a napadají další buňky hostitele. Takovým způsobem dochází k šíření infekce v organismu.

Během jednoho vývojového cyklu dochází k vytvoření až 10 000 tělísek v jedné hostitelské buňce.

Vývojový cyklus končí rozpadem, resp. usmrcením hostitelské buňky (mluvíme o přímé destrukci buněk). Celý cyklus trvá přibližně 48–72 hodin a je charakteristický pro akutní formu chlamydiové infekce.

Kromě akutní formy rozlišujeme také chronickou formu chlamydiové infekce. Při této formě se retikulární tělíska přemění namísto elementárních tělísek na perzistující tělíska.

Tato tělíska jsou největší, nejsou schopna dělit se a přežívají uvnitř hostitelských buněk delší dobu, a to až do vzplanutí další ataky akutní infekce. Jsou příčinou chronicity onemocnění.

Odpověď organismu na infekci

Množení bakterie a rozvoj infekce vyvolá v hostitelském organismu vznik imunitní reakce. Dochází k aktivaci buněk imunitního systému, ale také i k tvorbě protilátek.

Protilátky jsou detekovatelné až po 2–3 týdnech od zahájení onemocnění, což je třeba brát v úvahu při diagnostice.

Inkubační doba, tzn. doba od infikování do výskytu prvních příznaků, je přibližně 1–3 týdny.

Chlamydie umí významným způsobem modifikovat průběh přirozené imunitní odpovědi hostitele. Je to díky jejich schopnosti napadat buňky imunitního systému nebo jejich specifické formě parazitismu ve vnitřním prostředí buněk.

Finální odpověď organismu na probíhající infekci proto závisí na vlastnostech samotné bakterie (druh, invazivita atd.) a také na stavu imunity hostitele.

Nákaza chlamydiemi je akutní. Průběh onemocnění je však chronický (dlouhodobý). Po akutní fázi příznaky obvykle rychle ustupují, avšak bez léčby k eliminaci bakterie nedochází.

Bakterie tak přetrvává v buňkách hostitele i několik let. Je ložiskem mikrozánětů, které mohou kdykoliv propuknout do další akutní ataky.

Infekce chlamydiemi se může opětovně vyskytovat i u lidí, kteří již prodělali infekci v minulosti.

Chlamydiová infekce dýchacího systému

C. pneumoniae nejčastěji vyvolává infekci horních cest dýchacích, konkrétně zánět hltanu (faryngitidu) a zánět krčních mandlí (tonsilitidu).

Ve srovnání se stejnými záněty vyvolanými jinými druhy bakterií, například streptokoky, bývá průběh chlamydiové infekce mírnější.

Ve vzácných případech způsobují chlamydie zánět vedlejších nosních dutin a zánět ucha.

Velmi časté jsou tzv. duální infekce, při kterých probíhá infekce chlamydiemi souběžně s jiným patogenem.

Při postižení dolních cest dýchacích dochází ke vzniku zánětu průdušek (bronchitidy), s akutním nebo chronickým průběhem.

V závažnějších případech se rozvíjí zápal plic (pneumonie). Jeho průběh se od zápalu plic vyvolaného typickými patogeny liší déle trvajícím kašlem, kratšími a méně častými horečkami.

Zápal plic vyvolaný chlamydiemi představuje přibližně 6–25 % ze všech případů zápalu plic.

Rizikovou skupinou pacientů, u kterých může být průběh chlamydiové infekce výrazně zhoršen, jsou následující pacienti:

• Geriatričtí pacienti
• Pacienti s cystickou fibrózou
• Pacienti se sníženým počtem bílých krvinek
• Pacienti s již existujícími a dlouhodobými plicními onemocněními (například astma)

Chlamydiová nákaza se šíří kontaktem mezi lidmi, nejčastěji kapénkovou infekcí.

Diagnostika probíhá výtěrem z horních cest dýchacích nebo, častěji a přesněji, důkazem z hlenu. V léčbě se používají stejné postupy jako v případě genitálních chlamydiových infekcí.

V případě C. Pneumoniae bylo prokázáno, že způsobuje i nozokomiální infekce, tzn. infekce vznikající u hospitalizovaných pacientů ve zdravotnických zařízeních.

Pár slov na závěr

Na závěr můžeme zmínit další infekční onemocnění, způsobené tentokrát druhem Chlamydophila psittaci.

Postihuje nejčastěji papoušky (tehdy mluvíme o psi-takóze). Může napadat i jiné druhy ptáků, například holuby nebo drůbež. V tomto případě se nazývá ornitóza.

Infekce může být přenášena z ptáků na člověka a postihuje zejména dýchací cesty, v závažnějších případech srdce, játra nebo mozek.

Projevuje se vznikem:

• náhlé horečky
• bolestí hlavy a svalů
• někdy je přidruženo i zvracení

Diagnostika a léčba je založena na stejných, již zmiňovaných principech.