Život s deformitami kloubů - jaké jsou jejich příčiny a jak jim lze pomoci? Strategie pro zmírnění bolesti a zlepšení pohyblivosti

Charakteristika

Deformace kloubu (deformatio articularis) je stav, kdy kloub přestává plnit svou správnou funkci. Jeho struktura je změněna chorobným procesem.

Obvykle se jedná o odchylku od přirozené osy kloubu, ale může jít i o nahrazení chrupavky kostí nebo vazivem (ankylózu) nebo o vznik osteomů (kostních výrůstků).

Tyto obtíže se vyskytují u celé řady onemocnění pohybového aparátu, ale také u autoimunitních a metabolických onemocnění.

Deformace kloubu často souvisí s úrazem a následným hojením. Může k ní ale dojít i při krátkodobém nebo dlouhodobém zatížení kloubu, zejména u obézních lidí.

Kloubní deformita může postihnout kterýkoli kloub v lidském těle, ale na některých místech je častější (predilekce). Souvisí to jak se systémovými onemocněními, tak s úrazy a celkovým zatížením kloubů.

Klouby se mohou deformovat i během porodu. Od narození tak můžeme někdy diagnostikovat například deformaci kyčelních kloubů, ale i jiných kloubů (talipes equinovarus congenitus apod.).

Při zánětu nebo jiném procesu v kloubu dochází k oslabení místa, což může v součinnosti s dalšími faktory vést ke vzniku deformit.

Základní dělení kloubních deformit:

• Vrozené (kongenitální) kloubní deformity
• Získané kloubní deformity

Trocha anatomie a fyziologie

Kloub (articulatio) je struktura, která v lidském těle slouží ke spojení kostí. Je to také přirozený tlumič nárazů, který udržuje celé tělo pohromadě.

Zároveň však některé klouby umožňují pohyblivost v prostoru a poskytují savcům a nižším živočichům například specifické způsoby získávání potravy.

Existují nepravé a pravé klouby. Kromě toho se pravé klouby dělí na jednoduché a složené (spojují více než dvě kosti).

Mezi nepravé klouby patří například šev lebky, stydké spojení nebo křížová kost. Mezi pravé klouby řadíme synoviální kloub. Ten se skládá z kloubní plochy, vazivového pouzdra a kloubní dutiny, avšak mohou se v něm nacházet i další struktury – disky, menisky, vazy, tíhové váčky a podobně.

V některých kloubech je přítomno mazivo zvané synoviální tekutina. Je viskózní a díky němu se kloubní struktury při pohybu příliš neopotřebovávají.

Příčiny

Mezi hlavní příčiny deformit kloubů patří např.:

• Trauma - Stavy po zlomeninách kostí, poškození kloubu po pádu, polytrauma. Hrozí zanesení infekce do kloubu, někdy je nutná chirurgická léčba problému.
• Artróza, osteoartróza - Postupná degenerace kloubu a jeho vlastních struktur, poškození kloubní chrupavky. Často související s věkem, ale může souviset i s úrazem. Dochází k celkovému opotřebení, růstu kostních výrůstků.
• Artritida, osteoartróza - Zánět kloubu včetně přilehlé kostI. Může být akutní (náhlý) nebo chronický (dlouhodobý), poúrazový nebo spojený se systémovým onemocněním. Nejčastěji je zánět bez patogenu, ale může být přítomna i infekce (např. bakteriální).
• Osteomyelitida - Jedná se o bolestivou infekci kosti, která může vést k deformaci přilehlých kloubů.
• Nádory chrupavky a přilehlých tkání - Jedná se buď o benigní (nezhoubné), nebo maligní (zhoubné) nádory, které mohou vést k deformitám.
• Systémový lupus erythematodes - Deformity kloubů se v souvislosti s tímto autoimunitním onemocněním vyskytují až u 10 % pacientů. Jsou spojeny s předchozím zánětem kloubu, převážně v prstech.
• Revmatoidní artritida - Autoimunitní onemocnění, které primárně napadá klouby prstů. Klouby prstů jsou oteklé a zanícené, bolí, ruce jsou nestabilní. Dochází k erozi kostí, destrukci chrupavek a poškození vazů. Vyskytují se deformity ruky typu labutí šíje, ale i jiné deformity. Postiženy jsou i velké klouby.
• Ankylozující spondylartritida (Bechtěrevova nemoc) je zánětlivé revmatické onemocnění, při kterém jsou postižena kloubní spojení páteře. Kromě páteře jsou poškozeny i orgány, jako je srdce a oko. Může dojít i k ankylóze obratlů a jejich deformitám, které omezují pohyblivost.
• Dna - Při dně spojené s ukládáním kyseliny močové ve formě krystalů v tkáních může dojít také k deformitám kloubů, převážně na chodidlech (palec a metatarz).
• Ostatní - Patří k nim například hallux valgus (vbočený palec), Boutonniérova deformita, kladívková noha, kladívkové prsty, loketní posun, Bouchardův uzel, plochá noha atd.

Příznaky

Deformace kloubu je příznakem výše uvedených onemocnění. Často se vyskytují přidružené příznaky, jako je bolest, omezená pohyblivost, otok, zarudnutí, hladká kůže nad postiženým kloubem, větší sklon ke zlomeninám dlouhých kostí.

Méně často dochází k luxaci (vykloubení) kloubu.

Bolest je obvykle místní, vázaná na kloub nebo skupinu kloubů. Může být ostrá, tupá, rozšiřující se, palčivá. Někdy má pacient pocit řezání, jako by měl v kloubu sklo.

V oblasti postiženého kloubu se objevuje také otok. Kloub je zvětšený.

Kloub může být také zarudlý, s hladkou kůží na něm. To je častý příznak zejména u revmatoidní artritidy.

Prakticky při každé deformaci kloubu je také omezena jeho pohyblivost. Tento stav může někdy vyústit v kompenzační ankylózu (vytvoření kostního nebo vazivového spojení). Kloub ztuhne. K tomu může dojít například při dlouhodobé nečinnosti po úrazu.

Rizikové faktory

Mezi rizika vzniku deformity kloubu patří např:

• Úrazy - Úrazy končetin nebo páteře mají za následek vyšší výskyt deformity postiženého kloubu.
• Obezita - Obezita často vede k deformitám kloubů převážně dolních končetin i páteře. Kolenní klouby mohou být vychýlené ze své osy. Páteř je nepřirozeně zakřivená.
• Věk - Vyšší četnost pádů ve vyšším věku, projevy metabolických a autoimunitních onemocnění u starších osob.
• Porod - Užší porodní cesty nebo větší plod mohou mít za následek poporodní kloubní deformity, predilekce kyčelních kloubů.
• Dědičnost - U některých onemocnění byl pozorován familiární výskyt a predispozice k deformitám kloubů.
• Strava - Strava s vysokým obsahem purinů může vést ke vzniku metabolického onemocnění dna. Při dně dochází k zánětu a následné deformaci kloubů.

Diagnostika

Diagnostika deformity kloubů je založena na cíleném vyšetření. Kromě anamnézy, během níž pacient odpovídá na otázky lékaře, lékař vyšetří samotné postižené místo.

Při poranění je někdy nutný chirurgický zákrok. V ostatních případech se používá konzervativní léčba.

Lékař vyšetřuje pacienta pohledem, pozoruje kloub a jeho okolí. Všímá si kostních výrůstků. Ptá se na bolestivost, pozoruje zarudnutí, otok apod.

Pohmatem zkoumá, do jaké míry je zachována pohyblivost kloubu. Zjišťuje, zda není přilnavý, ztuhlý a zda je bolestivý. Lékař určí, na kolik procent je pacient schopen aktivního pohybu v tomto místě a do jaké míry pouze s pomocí vyšetřujícího.

Vyšetření krve může lékaři pomoci odhalit některá závažná metabolická nebo autoimunitní onemocnění. Může také odhalit, zda se v těle nevyskytuje infekce.

Další diagnostika je založena na nálezech z rentgenu, ultrazvuku, CT nebo magnetické rezonance. Díky těmto vyšetřením má lékař podrobnější informace o kloubu a přilehlých strukturách. Je tak možné odhalit probíhající zánětlivé procesy, zlomeniny okolních kostí se zhoršením funkce kloubu, nádory nebo poškození vazů.

Léčba

Léčba deformity kloubu závisí na příčině, typu a závažnosti deformity.

U akutního zánětu kloubu se zaměřujeme na původce. U systémových a metabolických onemocnění můžeme léčit kortikosteroidy, imunosupresivy, léky ze skupiny NSAID nebo alopurinolem. Přikládáme také ledové obklady a nutíme pacienta, aby kloub nezatěžoval.

Někdy je nutné přistoupit k terapeutické punkci postiženého kloubu. K lokální léčbě se používají kortikosteroidy nebo kyselina hyaluronová (laicky řečeno kloubní výživa).

U traumatických poranění je obvykle nutný zásah traumatologa a někdy je nutná i chirurgická léčba.

Z dlouhodobého hlediska mají při těchto obtížích své terapeutické místo analgetika.

Hlavním terapeutickým přístupem k deformitě kloubu je rehabilitace. Je důležité, aby se pacient za pomoci fyziatra a fyzioterapeuta naučil sérii cviků zaměřených na zlepšení pohyblivosti a celkové ohebnosti daného kloubu (končetiny, páteře).

Součástí rehabilitace je podrobný návod, jak cvičit v domácím prostředí. Postupné zatěžování po úrazu by mělo přicházet postupně, bez přetěžování akcentované oblasti. U deformit spojených s akutním zánětem není cvičení vhodné. Nejprve se léčí zánět.

V některých případech není cvičební terapie možná, protože kloub je těžce poškozen, například ztuhlostí. V takovém případě se můžeme spolehnout na léčbu ultrazvukem. Rehabilitační procedury, které by mohly postiženou tkáň zahřát, se nepodávají, dokud probíhá aktivní zánět. Patří mezi ně parafín, termální voda nebo diatermie.

Fyzioterapeut (rehabilitační lékař) také předepisuje ortopedicko-protetické pomůcky, které zlepšují kvalitu života pacienta. Mohou to být vložky do bot, dlahy, korzety, ortézy na zpevnění kloubů, francouzské berle apod.

Podpůrná rehabilitační léčba pomocí pomůcek na míru má tu výhodu, že pomáhá zlepšit architektoniku a funkčnost léčeného segmentu (v tomto případě kloubu a přilehlých struktur). Také dlouhodobě zmírňuje bolest, vyrovnává a kompenzuje disproporce.

Některé deformity lze řešit chirurgicky, zejména pokud jiné terapeutické přístupy dlouhodobě nefungují.

Prevence

Mezi hlavní preventivní opatření patří vyhýbání se pádům. Platí to zejména u starších osob, které mají i další přidružená onemocnění.

Z hlediska dietních opatření je důležité vyhnout se zvýšenému příjmu purinů z masa, vnitřností nebo alkoholu. Tím se předejde metabolickým onemocněním, jako je dna. Zároveň je třeba zdůraznit potřebu stravy, která spolu se sportovními aktivitami zabrání obezitě.

Nejdůležitější prevencí kloubních deformit je fyzická aktivita prováděná správně v souladu se základními principy fyziologického cvičení. Je třeba vzít v úvahu postižený kloub nebo klouby a tomu přizpůsobit sportovní nebo jinou fyzickou aktivitu.

Kyselina hyaluronová napomáhá regeneraci chrupavky po úrazech, ale jako doplněk stravy je také vhodným preventivním opatřením proti opotřebení kloubů.

Z dlouhodobého hlediska má lázeňská léčba nejen léčebný, ale i ochranný účinek.

Při sklonu ke vzniku deformit mohou ortopedické pomůcky a další léčba zabránit prohloubení obtíží i vzniku nepříjemné ankylózy.

Kloubní deformity jsou rozšířeným příznakem, zejména u starších osob. Vyskytují se jako nález při různých onemocněních pohybového aparátu. Existuje účinná komplexní léčebná strategie.