Horečka dengue: Jaké jsou její příčiny a příznaky? (+ Přenos a komáři)

Horečka dengue je virová infekce. Zdrojem infekce je člověk. Přenašeči jsou komáři Aedes aegypti a Aedes albopictus. Horečka dengue postihuje především mladší lidi, včetně dětí.

Jsou známy 4 sérotypy viru dengue (DENV-1, DENV-2, DENV-3 a DENV-4). Infekce jedním sérotypem proti němu poskytuje dlouhodobou imunitu. Ne však proti ostatním sérotypům.

Inkubační doba je 4 až 10 dní.

Mnozí z nás si myslí, že horečka dengue se vyskytuje pouze v některých zemích. Výskyt horečky dengue byl potvrzen ve více než sto zemích světa. Odhaduje se, že ohrožuje přibližně 40 % lidské populace.

Přibližně 43 % případů horečky dengue bylo hlášeno ze západní provincie Srí Lanky. Nejvyšší počet hlášených případů pochází z okresu Colombo (18 186).

Mezi další oblasti patří např:

• Gampaha (12 121)
• Kurunegala (4 889)
• Kalutara (4589)
• Batticaloa (3946)
• Ratnapura (3898)
• Kandy (3853)

V endemických oblastech je ročně hlášeno přibližně 50 až 100 milionů případů horečky dengue. Z toho se u 250 až 500 tisíc případů vyvine těžká hemoragická horečka.

Většina pacientů nemá žádné příznaky. Příznaky onemocnění se liší. Horečka dengue se může projevovat jako mírné horečnaté onemocnění nebo jako hemoragická horečka. V nejhorším případě se může objevit šokový syndrom dengue.

Kromě endemických oblastí byly případy horečky dengue hlášeny i v některých evropských zemích (např. Německo, Velká Británie, Maďarsko, Polsko, Chorvatsko). Tyto případy byly pravděpodobně importovány.

Jaké faktory se podílejí na šíření onemocnění?

1. Nárůst světové populace

Odhaduje se, že v roce 2050 se počet obyvatel měst zvýší o 12 %. V té době bude až 90 % městské populace žít v Asii a Africe.

Tyto oblasti se vyznačují špatnou infrastrukturou, špatnými zdravotnickými systémy a vysokou mírou chudoby. Právě tyto podmínky jsou ideálním prostředím pro šíření virů.

2. Zvýšený zájem o cestování

V dnešní době není velký problém dostat se na druhý konec světa. Odhaduje se, že do 20 let se počet cestovatelů zdvojnásobí.

V letní sezóně lidé vyhledávají různé exotické země pro svůj odpočinek. Stále častěji lidé vyhledávají taková exotická místa i v zimních měsících. Právě v těchto oblastech existuje vysoké riziko nákazy nemocemi, které se v našich zeměpisných šířkách nevyskytují.

3. Zvířata

Přibližně 61 % ze 1415 druhů infekčních patogenů představuje riziko i pro člověka. Na člověka se přenášejí ze zvířat. Nemocný člověk je jakýmsi posledním článkem v řetězci infekce. Významný vliv na tuto situaci má také zvýšený počet domácích zvířat.

4. Změna klimatu

Změna klimatu ovlivňuje lidské zdraví dvěma způsoby:

• Přímo – fyziologický dopad tepla a chladu
• Nepřímo – změněné chování lidí (nucená migrace), zvýšený výskyt nemocí přenášených potravinami a vektory, záplavy atd.

Nejpočetnější skupinou infekcí přenášených komáry jsou virová onemocnění způsobená členy rodiny arbovirů. Je známo téměř 500 druhů arbovirů. Přibližně 100 arbovirů způsobuje onemocnění u lidí.

Původci jsou 4 příbuzné typy viru dengue, které patří do rodu Flavivirus a čeledi Flaviviridae. Flaviviry mají kulovitý tvar. Jejich velikost se pohybuje od 40 do 60 nm. Navzdory své velikosti mohou způsobit závažné zdravotní komplikace.

Tento rod zahrnuje původce následujících onemocnění:

• viry žluté zimnice
• japonská encefalitida
• západonilská horečka
• virus Zika
• klíšťová encefalitida

Hlavními přenašeči viru dengue jsou různé druhy komárů rodu Aedes (Aedes aegypti a Aedes albopictus). Komár Aedes aegypti je také známý jako asijský tygří komár. Tento název získal díky svému pruhovanému zbarvení.

Komár Aedes aegypti je ve srovnání s ostatními komáry malý, jeho tělo měří 3 až 4 mm. Navzdory své velikosti je téměř nepřehlédnutelný. Poznáte ho podle bílých čar na jeho černém těle. Na nohách má bílé kroužky.

Tento komár žije několik měsíců. Má důmyslný systém kladení vajíček. Klade je odděleně, což mu pomáhá rozšiřovat své teritorium. Za šíření nemocí jsou zodpovědné zejména samičky.

Samec se živí pouze nektarem.

Jaké nemoci mohou komáři přenášet?

Komár Aedes aegypti je známým přenašečem zejména arboviru žluté zimnice a horečky dengue. Komár záplavový (Aedes vexans) přenáší virus přenášený klíšťaty, který způsobuje "valtickou horečku".

Některé druhy komárů mohou pasivně přenášet také boreliózu.

Obecně se rozlišují 4 formy horečky dengue:

1. Forma: inaparentní horečka dengue

Tato forma je považována za nejčastější typ onemocnění. Vyskytuje se především u dětí. Pacienti obvykle nevykazují žádné příznaky. V některých případech se mohou objevit minimální příznaky onemocnění.

Odhaduje se, že touto formou trpí přibližně 80 % dětí v rizikových oblastech.

2. forma: klasická horečka dengue

Příznaky horečky dengue se podobají těžší chřipce. Jejich trvání je přibližně 2 až 7 dní. Typickým příznakem je horečka 38 až 41 °C doprovázená 2 z následujících příznaků:

• silná bolest hlavy
• bolest za očima
• nevolnost
• zvracení
• zduření uzlin
• bolesti svalů a kloubů
• vyrážka

I v případě mírného průběhu onemocnění je rekonvalescence dlouhá. Může trvat až několik týdnů. Pacienti mohou v jejím průběhu pociťovat nechutenství, únavu a deprese.

3. forma: hemoragická (krvácivá) forma horečky dengue

V některých případech se může vyskytnout těžká forma horečky dengue, nazývaná hemoragická horečka dengue. Tato forma může způsobit smrt. Mezi typické příznaky patří např:

• silná bolest břicha
• přetrvávající zvracení
• zrychlené dýchání
• krvácení z dásní
• přítomnost krve ve zvratcích
• únava
• neklid

U této formy se objevují neurologické komplikace. Také se může objevit hypotenze a hypovolémie (snížení celkového množství krve). Opakované infekce vystavují lidi většímu riziku těžké horečky dengue a šokového syndromu.

4. forma: šokový syndrom dengue

Tato forma se může projevit jako počáteční šok s příznaky oběhového selhání.

Diagnostika je založena na klinických příznacích. Další složkou je cestovní anamnéza pacienta. Jedním z důležitých kroků při správné diagnostice onemocnění je odlišení horečky dengue od jiných onemocnění souvisejících s horečkou:

• jiné arboviry
• chřipka
• malárie
• břišní tyfus
• leptospirózy
• jiná akutní horečnatá onemocnění

V laboratoři se používá metoda PCR a sérologické testy.

Průběh horečky dengue ovlivňují:

• genetické faktory
• věk
• rasa – běloši mají vyšší riziko vzniku závažnějších forem onemocnění než černoši
• těhotenství – u těhotných žen nakažených horečkou dengue je vyšší výskyt malformací plodu

Horečka dengue probíhá ve 2 fázích:

1. benigní forma horečky dengue

Tato forma je bez komplikací. K prvním projevům onemocnění patří: 

• vysoká horečka
• zimnice
• bolest hlavy (zejména za očima)
• bolesti svalů

V pozdějších stádiích se objevuje generalizovaná lymfadenopatie. Lymfatické uzliny jsou bolestivé na tlak. Horečka trvá asi 2 až 3 dny. Po této době klesá a opět stoupá (trvá 3 až 6 dní).

Asi v polovině případů se může objevit vyrážka na obličeji. Později můžeme pozorovat výskyt vyrážky na trupu a končetinách. Vyrážka při horečce dengue se podobá vyrážce potniček. Někdy mohou být splývající jako u spály.

Horečka dengue trvá v nejlepším případě 7 až 10 dní. V krevním obraze pozorujeme nízký počet bílých krvinek (leukopenie) s relativní lymfocytózou (vysoký počet lymfocytů), nedostatek krevních destiček (trombopenie) a zvýšené hodnoty sérových aminotransferáz.

2. hemoragická horečka dengue

Pokud pacient překoná benigní formu horečky dengue, získá pouze omezenou imunitu. Pacient se může nakazit jiným sérotypem onemocnění. Opětovná infekce má často podobu hemoragické horečky. Která může vést k život ohrožujícímu stavu.

V prvních dnech se hemoragická horečka dengue projevuje jako benigní forma onemocnění. Po třech až sedmi dnech dochází k prudkému poklesu krevního tlaku, pacient je neklidný, pociťuje bolesti břicha a zvrací.

Na kůži se objevují petechie. Dochází ke krvácení do trávicího traktu nebo pohlavních orgánů. U pacienta se rozvíjí hypovolemický šok.

V 10 % neléčených případů dochází k úmrtí. Až 40 % pacientů s hemoragickou horečkou dengue umírá, pokud dojde k šoku.

Jak se chránit před komáry?

Na prvním místě je prevence. Ta se zaměřuje především na boj s komáry.

1. Pravidlo: Vyhýbejte se ohniskům výskytu komárů

Kromě zážitků z cestování jsou některé oblasti známé jako ohniska přenosu některých nemocí. Například ve střední Africe je ohnisko spavé nemoci. Proto bychom se měli před cestou seznámit se situací v dané zemi a zvážit volbu jiné země.

2. Pravidlo: Buďte ve správný čas na správném místě

Největší riziko hrozí v noci. Například malárií jsme více ohroženi v noci než ve dne. Na pozoru bychom se však měli mít i během dne. Například komáři, kteří přenášejí horečku dengue, jsou aktivní ve dne. Z toho vyplývá, že bychom měli být ostražití ve dne i v noci.

3. Pravidlo: Noste vhodné oblečení

Při cestě do rizikové země bychom měli dbát na to, abychom měli vhodné oblečení a obuv. Měli bychom mít dlouhé kalhoty, tričko s dlouhým rukávem, na hlavě klobouk a na nohou pevnou obuv.

4. Pravidlo: Pravidelná kontrola

Po návratu z přírody bychom si měli zkontrolovat celé tělo, zda nás neštípl hmyz. Včasným odstraněním klíštěte můžeme například snížit riziko přenosu infekčního onemocnění.

5. Pravidlo: Sítě proti hmyzu

Síťkám proti hmyzu se také říká moskytiéry. Jejich používání je v rizikových zemích nepsaným pravidlem.

6. Pravidlo: Používejte repelenty

Komáři mají rádi teplokrevné živočichy. Svou kořist lokalizují podle tepla, pachu a potu, který produkuje. Principem účinku repelentů je narušení "čichové" orientace komárů.

Mezi doporučené repelenty patří:

1. DEET

Nejpoužívanějším repelentem je DEET (N,N-diethyl-meta-toluamid). DEET byl vyvinut na konci druhé světové války. Pro civilní použití je registrován od roku 1957. Vyznačuje se širokým spektrem účinku.

Většinou se používá v koncentraci 5–35 %, v tropických oblastech se doporučuje koncentrace 30–50 %. Zvýšená koncentrace DEET prodlužuje dobu působení repelentu.

2. Ikaridin

Ikaridin (pikaridin) je na trhu od roku 2000. Ve srovnání s DEET se vyznačuje nižší toxicitou a dráždivostí a nepoškozuje plasty a jiné syntetické materiály. Používá se v koncentracích 5–20 %. V těchto koncentracích je doba jeho účinku přibližně 2,5–8 hodin.

3. Esenciální oleje

Esenciální oleje jsou velmi dobře snášeny a neznečišťují životní prostředí. Nevýhodou éterických olejů je, že jsou těkavé, a proto mají kratší dobu působení. Jejich aplikace se musí obnovovat přibližně každé 2 hodiny.

Mezi nejčastěji používané éterické oleje patří např:

• olej z eukalyptu citronového (Corymbia citriodora) – obsahuje p-menthan-3,8-diol (PMD), který je svou účinností podobný DEET
• Olej z citronové trávy (rod Cymbopogon) – obsahuje geraniol (18–20 %), limonen (9–11 %), methylisoeugenol (7–11 %), citronellol (6–8 %) a citronellal (5–15 %)