Toxoplazmóza: Co je to, příznaky a šíření? Jaké jsou její příznaky a jak ovlivňuje těhotenství?

Toxoplazmóza je jednou z nemocí zvířat přenosných na člověka. Tyto nemoci se nazývají zoonózy. Jednou z nejčastějších zoonóz je salmonelóza.

Mezi další zoonózy patří např:

• kampylobakterióza
• borelióza
• toxoplazmóza
• trichinelóza
• listerióza
• tularémie
• leptospiróza

Viz také:
Co je salmonelóza? 3x JAK: Vzniká, projevuje se, zbavíte se jí?
Leptospiróza

Něco z historie....

V roce 1908 objevili Nicolle a Manceaux z Pasteurova ústavu v Tunisku parazitického prvoka u afrického hlodavce. Pojmenovali ho Toxoplasma gondii.

Onemocnění u člověka poprvé popsal český oftalmolog, profesor Janků. Na počest profesora Janků se toxoplazmóza ve starší literatuře označuje také jako morbus Janků.

V roce 1969 Hutchison a jeho tým poprvé popsali složitý životní cyklus parazita. Poukázali také na epidemiologický význam kočky jako definitivního hostitele.

Původcem onemocnění je nitrobuněčný jednobuněčný parazit Toxoplasma gondii. U definitivního hostitele se vyskytuje ve třech formách. U mezihostitele tvoří dvě formy (tachyzoit, bradyzoit). Mezi vývojové formy patří:

1. Trofozoit (tachyzoit) – Vegetativní forma. Je charakteristická pro akutní stádium onemocnění. Napadá všechny buňky kromě erytrocytů.
2. Bradyzoit – Klidová forma. Je charakteristická pro chronické stádium toxoplazmózy. Cysty se nacházejí v různých tkáních (svaly, mozek).
3. Oocysta – Výsledek pohlavního rozmnožování, které probíhá pouze ve střevě koček a kocourů. Jsou velmi odolné.

Životní cyklus tohoto parazita probíhá v definitivním hostiteli a mezihostiteli. Definitivním hostitelem jsou kočky a kočkovité šelmy.

K infekci kočky dochází pouze jednou za život. Vylučování oocyst je krátkodobé. Do okolí se šíří prostřednictvím kočičího trusu.

Vylučování oocyst trvá zpravidla asi 3 až 10 dní.

Oocysty dozrávají ve vnějším prostředí. Stávají se infekčními. Poté kontaminují půdu, rostliny a vodu. K nákaze dalších zvířat dochází pozřením kontaminované potravy nebo vody.

Mezi mezihostitele patří všichni teplokrevní obratlovci (skot, prasata, drůbež, hlodavci). Mezihostitelem může být i člověk.

U mezihostitelů mohou být vývojová stadia přítomna v tkáních (např. ve svalech, mozku) ve formě cyst. Tkáňové cysty jsou životaschopné a infekční po velmi dlouhou dobu. Dokonce po celý život jedince.

Mezi ohrožené osoby patří:

• těhotné ženy a jejich děti
• novorozenci
• pacienti s poruchou imunity
• pacienti s rakovinou
• pacienti po transplantaci

Vyšší výskyt onemocnění je u lidí, kteří žijí ve venkovských oblastech. Nejvyšší výskyt toxoplazmózy je ve věku 16 až 25 let.

Člověk se může nakazit různými způsoby:

1. při čištění kočičích záchodů, při práci s půdou, při konzumaci kontaminované syrové zeleniny
2. prostřednictvím tkáňových cyst nalezených v potravinách živočišného původu – konzumací syrového nebo nedostatečně tepelně upraveného masa
3. při transfuzi krve
4. při transplantaci orgánů
5. transplacentárně z matky na dítě během těhotenství

Obecně platí, že toxoplazmóza není přenosná z člověka na člověka. Výjimkou jsou následující cesty:

• transfuzí krve a transplantací orgánů – pokud neinfikovaný příjemce obdrží krev nebo orgán od dárce infikovaného toxoplasmou
• transplacentárně z matky na dítě

Podle Světové zdravotnické organizace se v Evropě vyskytuje více než 1 milion případů toxoplazmózy způsobené kontaminovanými potravinami.

Přibližně 80 % infekcí probíhá bez klinických projevů. Příznaky onemocnění závisí na tom, jaké tkáně jsou postiženy.

Mezi projevy toxoplazmózy patří:

• horečka
• bolesti kloubů, svalů, hlavy a krku
• zvětšení lymfatických uzlin
• únava
• kožní změny
• zápal plic

Diagnostika toxoplazmózy na základě klinických příznaků je problematická. Neexistuje žádný typický příznak, který by jednoznačně určil diagnózu. Jediným způsobem, jak stanovit správnou diagnózu, je laboratorní diagnostika.

Laboratorní diagnostika je založena na:

• sérologickém vyšetření
• histologickém vyšetření tkání, lymfatických uzlin a placenty
• přímém průkazu DNA pomocí metod molekulární biologie (PCR)
• izolaci gondii pokusem na laboratorních myších

V současné době se k diagnostice onemocnění používají následující metody:

• enzymatický imunosorbentní test a jeho modifikace (ELISA, ELISA capture)
• analýza proteinů (Western blot)
• molekulární biologie (PCR, PCR v reálném čase)

Základem správné diagnózy je detekce protilátek proti Toxoplasma gondii. Metodikou ELISA se nejčastěji zjišťují IgG, IgM, IgA, IgE, avidita IgG a celkový titr protilátek.

Akutní fáze toxoplazmózy je charakterizována pozitivitou protilátek IgM, IgA, IgG, případně IgE a nízkou aviditou IgG. Celkový titr protilátek je vysoký. Tato fáze trvá jeden rok. Postupně dochází k poklesu až negativitě jednotlivých tříd.

Pozitivita IgG však přetrvává po celý život. IgG jsou považovány za paměťové protilátky.

Latentní fáze je charakterizována pozitivitou IgG, středním až nízkým celkovým titrem protilátek a vysokou aviditou.

Následující tabulka uvádí charakteristiky jednotlivých protilátek

Co je to avidita IgG protilátek?

Používá se k určení přesného stádia onemocnění. Rozlišuje probíhající infekci od chronické neboli latentní infekce.

Avidita určuje sílu vazby mezi antigenem a protilátkou. Například protilátky, které se tvoří v počátečních stadiích infekce, se nevážou na antigen příliš pevně. Jejich avidita je tedy nízká.

Na základě způsobu získání toxoplazmózy se rozlišují dvě základní formy onemocnění.

1. Vrozená (kongenitální)

V těhotenství je nebezpečná akutní získaná infekce matky v době těhotenství nebo v krátké době před otěhotněním (méně než tři měsíce).

Riziko přenosu se zvyšuje úměrně s délkou těhotenství. V prvním trimestru je riziko přenosu relativně nízké (6 %). Ve třetím trimestru se naopak pohybuje již kolem 60 až 80 %.

Přenos a průběh infekce ovlivňují následující faktory:

• individuální faktory – krátkodobé výkyvy imunity, imunogenetické predispozice
• parametry virulence parazita – infekční dávka

Závažnost postižení dítěte klesá s pokročilostí těhotenství. Čím dříve k infekci dojde, tím vyšší je riziko poškození kojence. Může dojít dokonce k potratu.

Toxoplazmóza nejvíce ohrožuje těhotenství v prvním a na počátku druhého trimestru.

Informace jsou shrnuty podle jednotlivých trimestrů v následující tabulce

Projevy onemocnění jsou u těhotných žen nespecifické. Většina infekcí probíhá bez příznaků. U některých pacientů mohou být projevy podobné chřipce.

Projevy vrozené toxoplazmózy u novorozence se mohou objevit ve dvou formách:

1. Asymptomatická forma

Nejčastěji se vyskytuje při primoinfekci (první infekci) matky po 30. týdnu těhotenství. Novorozenec se narodí bez klinických příznaků vrozené toxoplazmózy.

Pokud není onemocnění včas diagnostikováno ani není zahájena kauzální léčba, může dojít k pozdnímu rozvoji příznaků (psychomotorická retardace, chorioretinitida).

2. Symptomatická forma

Vrozená toxoplazmóza se nejčastěji vyskytuje před 30. týdnem těhotenství. Za nejrizikovější období se považuje 10. až 24. týden těhotenství.

Po narození se klinické příznaky objeví přibližně u 6–10 % dětí. Tzv. klasická Sabinova triáda (hydrocefalus, chorioretinitida, mozkové kalcifikace) se vyskytuje u 2 % kojenců.

V novorozeneckém období se mohou objevit horečky, křeče a přetrvávající žloutenka. Nejčastější je latentní forma. U latentní formy se příznaky onemocnění objeví až v pozdějším věku.

Pro vrozenou formu toxoplazmózy jsou typické následující příznaky:

• mikrocefalie (neurologická vývojová porucha)
• hydrocefalus (způsobený nahromaděním velkého množství mozkomíšního moku v mozkových komorách nebo dutinách)
• chorioretinitida (zánět duhovky a sítnice oka)
• slepota
• epilepsie
• mentální retardace
• anémie
• trombocytopenie

Může toxoplasma způsobit neuropsychiatrické komplikace?

Odpověď zní ano. Toxoplasma gondii může napadat centrální i periferní nervový systém. Může způsobit závažné neurologické a psychiatrické poruchy. Závažné psychiatrické poruchy jsou spojeny s asymptomatickou chronickou toxoplazmózou:

• schizofrenie
• obsedantní poruchy
• Parkinsonova choroba

2. Získaná (akviziční) forma

Inkubační doba onemocnění se pohybuje od 1 do 3 týdnů. Ve více než 95 % případů je průběh primoinfekce skrytý (inaparentní). Dochází k celoživotní latentní infekci.

V některých případech se objeví příznaky jako lymfadenopatie, horečka, únava, malátnost, bolesti hlavy a svalů. Výjimečně se u pacientů objeví příznaky jako makulopapulózní vyrážka, splenomegalie, hepatitida, encefalitida a myokarditida.

Pokud se objeví příznaky onemocnění, dělí se toxoplazmóza na základě převažujících příznaků na:

• Uzlovitou formu toxoplazmózy

Nodulární toxoplazmóza je poměrně častá forma získané toxoplazmózy. Objevuje se během 4 až 6 týdnů průběhu infekce.

Typické lokalizace zahrnují krční oblast, někdy axilární (podpažní jamka) a inguinální (tříselná) oblast. Velikost uzlíků může být různá. Jsou volně pohyblivé, citlivé a nemají tendenci splývat.

Mezi typické příznaky patří:

• subfebrilní teploty
• malátnost
• bolest hlavy a svalů
• generalizovaná lymfadenopatie (vzácně)
• hepatosplenomegalie

Nodulární forma toxoplazmózy má dobrou prognózu. Ve většině případů dochází k ústupu příznaků během několika týdnů. Zduření uzlin však může přetrvávat několik měsíců.

• Oční forma toxoplazmózy

Oční forma toxoplazmózy je považována za závažnou formu onemocnění. Může vážně poškodit zrak. Může se jednat o formu získané nebo vrozené (častější) toxoplazmózy. Ve většině případů postihuje pouze jedno oko.

Typickým charakteristickým znakem je zánětlivé postižení sítnice (chorioretinitida). Mezi další typické příznaky onemocnění patří rozmazané vidění, světloplachost, bolest očí a skotomy.

Přečtěte si také:
Výpadek zorného pole: Co je příčinou skotomů a co je to zorné pole?

Neléčená oční forma toxoplazmózy může vést ke vzniku glaukomu. V některých případech až ke ztrátě zraku.

Jaká je prevence toxoplazmózy?

1. Jako preventivní opatření se doporučuje jíst pouze řádně omytou zeleninu, dostatečně tepelně upravené maso.
2. Po manipulaci se syrovým masem si musíme vždy řádně umýt ruce a kuchyňské náčiní, které jsme použili. Se syrovým masem je nejlepší manipulovat v rukavicích.
3. Kočky by neměly být krmeny syrovým masem.
4. Kočičí záchod bychom měli čistit každý den. Buďte však opatrní! Těhotné ženy by měly tento druh péče o zvířata přenechat jiným členům rodiny.
5. Prostředí, kde si hrají děti (pískoviště, zahrada), by mělo být chráněno před znečištěním kočičím trusem.
6. Při kontaktu se zvířaty, potenciálně kontaminovanou půdou a substrátem je třeba dodržovat hygienické návyky. Při práci bychom měli používat rukavice.
7. Nejúčinnějším preventivním opatřením je dostatečná informovanost lidí, zdravotní osvěta a screening těhotných žen.