Onemocnění aorty: Aneurysma, disekce a jiné? Poznejte příčiny, příznaky

Onemocnění aorty se řadí mezi méně častá, avšak o to závažnější může být jejich průběh. Z hlediska rychlosti jsou tedy akutní, vzniklá náhle, která ohrožují člověka na životě, a chronická v delším časovém horizontu.

Aorta je největší céva lidského těla. Známe ji také pod označením srdečnice.

Krev je ze srdce pod vysokým tlakem vypuzena srdečním svalem do aorty.

Z aorty je krev následně směřována do ostatních částí těla a do cílových orgánů, svalů či jiných tkání. V prvním úseku z ní vystupují dvě srdeční tepny, kterými je vyživováno srdce.

Dále krev proudí do hlavy, mozku, horních končetin, do hrudníku, břicha a dolních končetin.

Levá srdeční komora její svalovina při pumpování krve do těla vytváří vysoký tlak. Tomu je aorta přizpůsobena i svou mohutností a skladbou cévní stěny.

Levá srdeční komora a aorta jsou odděleny chlopní.
Ta brání zpětnému proudění krve do komory levého srdce.
A to v době diastoly, kdy se znovu uvolňuje a plní krví.

Více o aortě...

Aorta je velká elastická neboli pružná tepna, kterou během života člověka proteče zhruba 200 milionů litrů krve.

Z anatomického pohledu se rozděluje na několik úseků.

Aorta se dělí na tyto části:

1. Aorta ascendens - vzestupná aorta
   • vychází z levé komory srdeční
   • je aortální chlopní oddělena od komory levého srdce
   • odchází z ní tepenné zásobení srdce
     • pravá a levá koronární tepna
2. Arcus aortae je oblouk aorty, kterým se aorta stáčí doleva
   • odstupující tepny vedou krev do mozku a horních končetin, svalů krku či ramen, do hrtanu, i do stěny hrudníku
3. Aorta descendens - sestupná aorta, která je rozdělena bránicí na dvě části, a to:  
   1. aorta thoracica – hrudní aorta – přibližně ve výši obratlů Th3 až Th 12
   2. aorta abdominalis - břišní aorta – od bránice a Th12

Z aorty vedou další větve tepen. Ty vedou krev k cílovým orgánům, svalům a jiným tkáním.

Břišní aorta se v jejím konečném úseku větví na arteria ilica communis dextra et sinistra neboli kyčelní tepny – pravou a levou.

Stěna cév má tři vrstvy.

Cévní stěna aorty má také tři vrstvy.
Přičemž vnitřní se označuje jako tunica intima.
Tvoří ji endotelové buňky.

Střední vrstva (tunica media) je vnitřní silná vrstva.
Skládá se z elastinových, kolagenových vláken.
Plus ji tvoří hladká svalovina – sval.

Vnější vrstva – tunica adventitia je složena především z kolagenu.
V této vrstvě se nacházejí cévy cév.

Cévy cév – tedy cévy vyživující velké cévy.

Velké tepny i žíly mají tlustou cévní stěnu, například tepny svalovou vrstvu. Ta musí být dostatečně prokrvená, vyživovaná, k čemuž slouží cévy cév.

Malé a drobné cévy jsou vyživovány prostřednictvím difuze kyslíku a živin přímo z krve.

Cévy cév, označují se také jako vasa vasorum.

Cévy cév se dělí na tři podtypy:

1. vasa vasorum internae – vede z lumen aorty a větví se na stěně cévy
2. vasa vasorum externae – vede z větví aorty, následně směřuje zpětně do cévní stěny
3. venous vasa vasorae – z cévní stěny ústí do lumen aorty nebo do souběžné žíly

Zpět k aortě.

Hlavním úkolem aorty je distribuce krve, tedy její vedení do dalších částí, do jiných tepen a do ostatních částí lidského organismu.

Úkolem aorty je:

1. distribuce krve – směrování do dalších částí krevního oběhu
2. kontrola a řízení systémové vaskulární rezistence
3. řízení srdeční frekvence
4. pumpovací funkce – vaskulární pumpa, podobně jako sval srdce

Při zvýšení tlaku v aortě se snižuje systémová cévní rezistence a srdeční frekvence.

Naopak...

Snížení aortálního tlaku vede k vzestupu cévní rezistence a zrychlení srdeční frekvence.

Kontrola a řízení tlaku je zajištěno prostřednictvím tlakových receptorů – presoreceptorů ve vzestupné části aorty a v aortálním oblouku.

Aorta je největší tepnou v lidském těle.

Její průměr je přibližně 3–4 centimetry. Přitom celkovou anatomii ovlivňují několikeré faktory, jako je například věk, pohlaví, výška a váha těla.

Rozměry kořene aorty u dospělých jsou přibližně:
u mužů 3,63–3,91 cm, 
u žen 3,50–3,72. 

Směrem dolů se její průměr zmenšuje.

Postupem času během stárnutí organismu dochází k mírnému rozšíření průměru aorty. Uvádí se, že jde o přibližně 0,9 mm u mužů a 0,7 mm u žen každých 10 let.

Chcete vědět více o onemocněních aorty?
Co je to skleróza či dilatace aorty?
Co je jejich příčinou?
Jak probíhají?
Jaká je jejich léčba?
Čtěte dále.

Jaká onemocnění aorty známe?

Obecně onemocnění cév zapříčiňují různorodé problémy. Při aortě je tomu stejně. Přitom vznikají různé chorobné stavy, podle čehož se i rozdělují.

Řadí se mezi kardiovaskulární choroby.

Závažnost onemocnění je dána několika souvislostmi.

Aorta vede ze srdce, snáší velké tlakové zatížení při srdeční činnosti.

Je největší tepnou a protéká v ní množství krve.

+

Je uložena hluboko v hrudníku, což ztěžuje chirurgický přístup. V břišní dutině prochází mezi střevy a páteří.

Známe vrozená a získaná onemocnění.

S vrozenými se už člověk narodí. Vznikají během nitroděložního vývoje, jako například koarktace aorty – čili zúžení aorty.

Získaná nastupují během života člověka.

Tabulka uvádí některá onemocnění aorty

Příčiny vzniku onemocnění aorty jsou různorodé. Nelze ukázat na jeden příklad, který by byl na vině.

Příkladem jsou geneticky a familiárně podmíněné chyby, se kterými se člověk už jako dítě narodí. Tak je to i při zúžení aorty, které se projeví hned po porodu.

Oslabení cévní stěny má také široký základ. A to, proč vzniká výduť aorty, není každopádně zapříčiněné jediným faktorem.

Aortální onemocnění se podle doporučení ESC – European Society of Cardiology – dělí na tři základní skupiny, a to:

1. Akutní aortální syndrom – CAAS - 14 dní od vzniknutí potíží
2. Subakutní aortální syndrom – CSAS – 15 až 90 dní trvání obtíží
3. Chronický aortální syndrom – CCAS – nad 90 dní

Akutní aortální syndrom

Seskupení těchto onemocnění pod jednu hlavní kategorii má svůj praktický význam.

Přesná příčina vzniku se může lišit, ale průběh a klinické projevy mají společné znaky.

Plus.

Problémem je opožděná či nesprávně stanovená diagnóza. Jelikož jde o akutní stavy, zpoždění vhodné léčby může znamenat vznik komplikací, ohrožení zdraví a života až riziko úmrtí.

Možností je záměna s infarktem srdečního svalu.
Podobné příznaky.
Odlišná diagnóza.
Rozdílná léčba.
Zpoždění = riziko úmrtí.

Proto v případě této kategorie onemocnění je prvořadé a nejdůležitější stanovení správné diagnózy.

Skupinu CAAS uvádí tabulka

Aneurysma aorty

Jde o výduť aorty. V tomto případě se oslabená cévní stěna vyklene mimo normální průběh aorty.

Oslabení mívá různé příčiny.

Příkladem je postižení vasa vasorum neboli cévy cév. Nastává ischemie, tedy nedokrvení stěny velké cévy – aorty. Toto nedokrvení stěnu aorty oslabí.

Jiným mechanismem je ukládání nevhodných látek do stěny cévy, tak jako je tomu při ateroskleróze. Ta také způsobuje poruchu funkce cévy, její elasticity a pevnosti.

Zánětlivý proces, který může mít infekční i neinfekční původ.

I při výduti aorty se odlišují vrozené formy, které způsobí genetická chyba.

Opakem jsou...

Získaná aneurysmata. V jejich případě se uvádějí různé vnitřní nebo vnější činitele. Podporou rozvoje onemocnění je jejich multifaktoriální působení.

Odlišují se tři základní formy aneurysmatu, a to:

• pravá výduť – aneurysma verum – vyboulení celé cévní stěny, a tedy všech 3 vrstev
• disekující aneurysma – aneurysma disecans 
  • k vyboulení se přidává roztržení cévní stěny
• pseudoaneurysma – nepravé aneurysma – odborně též aneurysma falsum
  • krev během systoly srdce do výdutě přitéká
  • během diastoly srdce odtéká
  • rizikem je ruptura, roztržení cévy

Aneurysmaty může být postižen jakýkoliv úsek aorty.
Uvádí se, že jde o přibližné přerozdělení podle četnosti, a to na:

1. 60 % zasahuje kořen aorty + vzestupnou aortu (dilatace vzestupné aorty)
2. asi 40 % sestupnou aortu (rozšíření descendentní aorty)
3. 10 % oblouk aorty a hrudní-břišní část

Ruptura aortálního aneurysmatu

Ruptura = roztržení.

Roztržení aorty neboli poškození stěny aorty s jejím otevřením způsobí masivní krvácení. Jelikož krev aortou protéká pod vysokým tlakem.

Podle místa ruptury může následně jít o:

• krvácení do perikardu, které vede k tamponádě srdce
  • krev se hromadí v okolí srdce, ve vaku, v němž je uloženo
  • nahromaděná krev utlačuje srdce
  • při diastole – uvolnění srdečního svalu, srdce není schopné se dostatečně roztáhnout a nasát krev
  • nastupuje hypotenze, snížení srdečního výdeje, snížení prokrvení orgánů a tkání až šokový stav
• krvácení do hrudní dutiny – hemothorax a respirační selhání
• krvácení do břicha – hemoperitoneum

Krvácení se prohlubuje do hemoragického šoku, a může skončit náhlou smrtí.

Při ruptuře může nastat i zavřená forma.

V tomto případě se poškozená cévní stěna uzavře blízkými strukturami, jako je například perikard (osrdečník), pleury (poplicnicí) nebo naléhající orgán.

Ostatní...

Jaké jiné stavy zahrnuje skupina onemocnění aorty?

Ostatní příčiny:

• genetická onemocnění a vzácné onemocnění
• aterosklerotická onemocnění aorty
• zánětlivá onemocnění aorty – aortitida
• aortální tumory

Geneticky podmíněná onemocnění aorty

V této skupině se nachází několik onemocnění, s nimiž souvisí i poškození aorty a při kterých se s nimi musí počítat.

Geneticky podmíněné a vzácné onemocnění.

Marfanův syndrom je vrozené onemocnění postihující pojivovou tkáň. Jde o mutaci zasahující gen fibrilin FBN1. Ten kóduje tvorbu bílkovin.

Fibrilin je součinný při tvorbě a je základem různých typů tkání a orgánů. Při onemocnění jsou postiženy kosti, cévy, srdce, plíce, oči a také mícha.

Patří sem několik onemocnění a syndromů.

Ostatní jsou například Turnerův syndrom, Loeys-Dietz syndrom, Fabryho choroba, koarktace aorty a jiné.

= onemocnění, která zapříčiní genová chyba.

Projevují se rozmanitě, vzhledem k danému tématu, s přítomným postižením kardiovaskulárního systému a také aorty.

Ateroskleróza aorty

Ateroskleróza je dlouhodobý a progresivní proces, při kterém je postižena cévní stěna.

Přesněji ateroskleróza postihuje středně velké a velké tepny, a tedy také hrudní či břišní aortu.
V tom případě mluvíme o skleróze – přesněji o ateroskleróze aorty.

Zasahuje cévy na jakémkoli místě organismu. Od mozku přes aortu po menší tepny dolních končetin.

Poškození se týká cévní stěny, přičemž do narušené tepny pronikají látky, které tam za normálních okolností nepatří.

Jde hlavně o tuky + jiné komponenty krve.

Časem se zužuje vnitřní plocha cévy. Tato změna negativně ovlivňuje proudění krve, což opětovně přispívá k procesu kornatění.

Plus...

Tento proces negativně postihuje také elasticitu cévy, v tomto případě aorty.

V cévní stěně se tvoří aterosklerotické ložisko. Komplikací je tedy zmíněné zmenšení prostoru pro proudění krve.

Zúžená aorta není jediný problém...

Nicméně, prudší průběh nastává v případě prasknutí aterosklerotického ložiska – plaku.

Na takto poškozenou cévní stěnu nasedají krevní destičky a jiné složky hemostázy.

Tvoří se trombus, tedy krevní sraženina. Ta následně přispívá k zúžení prostoru uvnitř cévy a omezuje průtok krve.

Syndrom akutní aortální okluze.

Nastává syndrom akutní aortální okluze.

Okluze = uzavření, uzávěr, překážka.
Tato překážka v průtoku krve zapříčiní nedokrvení cílových orgánů či tkáně, končetiny.

Podle oblasti okluze plyne riziko nedokrvení, například při dolní končetině je jím nekróza až gangréna. Ve vyšších úsecích aorty i náhlá smrt.

V případě, že je zachován přívod krve do cílové tkáně či orgánu kolaterálním oběhem, nemusejí být přítomny žádné známky a probíhá asymptomaticky.

Kolaterální = postranní, vedlejší.

Případně se vyskytuje pouze částečná porucha funkce. Což závisí na stavu postranního krevního zásobení.

+

Trombus = riziko odtržení = embolie v jiném místě organismu.

Zánětlivá onemocnění aorty – Aortitida

Popisují se dvě formy, a to infekční a neinfekční.

1. infekční forma – při neléčení je rizikem pro rozvoj stavu jako:
   • tromboembolismus – tvorba krevních sraženin s jejich embolizací
   • ruptura – roztržení aorty
   • až smrt
   • zapříčiní ji infekční masa – septický embolus pocházející ze srdce, stává se tak například při infekční endokarditidy
   • riziko při syfilidě, salmonelóze
2. neinfekční forma sdružuje několik základních chorob, jako například:
   • revmatoidní artritida
   • spondyloartropatie, jako je například ankylozující spondylitida
   • systémový lupus erythematodes
   • Behcetův syndrom
   • idiopatická aortitida
   • velkobuněčná - obrovskobuněčná artritida
   • Takayasuova arteritida

Hlavní rizikové faktory vzniku

Tak jako při jiných onemocněních, i při poškození aorty se uvádí společné multifaktoriální rizikové faktory.

Ty ve vzájemné spolupráci formují postižení. A to v různé kombinaci.

Rizikové faktory se dělí na vnitřní a vnější.

Vnitřní seskupují ty, které jsou neovlivnitelné. To znamená, že je neumíme svým jednáním změnit.

Vnější ovlivnitelné umíme.

Vnitřní = endogenní / vnější = exogenní.

Soubor rizikových faktorů tvoří například:

• věk – stoupá opotřebení cév, které podmiňuje aterosklerotický proces + mění se poměr vláken v cévní stěně
• pohlaví – hlavně muži a ženy po menopauze
• genetická predispozice a rodinný výskyt
• kouření
• porucha metabolismu tuků
• hypertenze
• cukrovka
• metabolický syndrom
• nadváha a obezita
• úrazy 
  • hlavně úrazy hrudníku
  • při dopravních nehodách
  • pády z velké výšky
• zvedání těžkého břemene
• nedostatek pohybu
• špatné stravování
• alkohol
• drogy, kokain 
  • stimulanty
• trombotický stav
• hyperurikémie
• zánět

Příznaky vyvíjející se při onemocněních aorty závisí na přesné vyvolávající příčině, místě, kde se vyskytuje problém, a rozsahu, v jakém došlo k jejímu poškození.

Samozřejmě, odvíjejí se i v závislosti na časovém horizontu, během kterého potíže probíhají.

Výskyt projevů souvisí s krevním zásobením a nedostatečným prokrvením cílových orgánů či selháváním funkce v širokém okruhu.

Nastává nerovnováha při dodávce a potřebě krve.

Aorta prochází přes hrudní a břišní dutinu, v okolí rozličných struktur. Odstupují z ní větve tepen, které jsou zodpovědné za prokrvení mnoha částí organismu, ať už jde o mozek, orgány hrudníku nebo břicha, tkání, svalů, končetin.

V následující části uvádíme shrnutí možných příznaků, které se popisují v souvislosti s onemocněním největší tepny lidského organismu.

Mezi příznaky může patřit například (tabulka)

Diagnostika je velmi důležitá. V podstatě platí pravidlo, že na onemocnění je potřeba myslet při výskytu uvedených obtíží a příznaků.

Onemocnění se dá zaměnit s jiným kardiovaskulárním onemocněním. A tehdy stoupá riziko komplikací.

Jelikož i disekce hrudní aorty může probíhat bezpříznakově, je ji složité diagnostikovat. Proto v diferenciální diagnostice vyskytujících se obtíží je nutné provést dostupné vyšetřovací metody.

Mezi základ patří anamnéza, která zahrnuje vyskytující se potíže, období před jejich výskytem, dosavadní onemocnění a také rodinný výskyt.

Klinická a fyzikální vyšetření od krevního tlaku, pulsu, dýchání přes ostatní. Odběr krve a její laboratorní parametry.

Zjišťuje se arteriální tuhost – měření rychlosti tepové vlny – Puls Wave Velocity PWV.

Důležité jsou zobrazovací metody:

• RTG
• CT
• MRI
• ECHO, transthorakální či transesofageální
• plus EKG
• SONO, USG
• PET
• Aortografie
• monitorování krevního tlaku (TK) a tepové frekvence (TF, SF)

V případě, že není disekce aorty včas diagnostikována a léčena, stoupá riziko úmrtí následovně:

• 21 % po 24 hodinách
• 49 % po 4 dnech
• 74 % po dvou týdnech
• 93 % po roce

Pamatujte na aortální onemocnění v případě výskytu:

• prudké a náhlé bolesti - 74–90 % případů
• bolest se šíří a je dobře lokalizována
• 90 % bolest na přední straně hrudi – vzestupná aorta – 90 % případů
• bolest mezi lopatkami – sestupná aorta – 90 % případů
• může nastat po velkém fyzickém vypětí, zvedání břemene 

Průběh onemocnění je variabilní a závisí na přesné příčině.

V některých případech se stává, že onemocnění probíhá skrytě bez příznaků – asymptomaticky. K jeho odhalení může dojít náhodně při jiném vyšetření.

Chronický a progresivní průběh má například i ateroskleróza. O ní člověk neví, dokud se akutní nezhorší. Stává se tak při prasklém sklerotického plaku v cévní stěně.

Podobně to je i při aneurysmatu, tedy výduti cévy kdekoli v organismu. Vydutá cévní stěna může být skryta a přetrvává bez symptomů.

Riziko komplikací ale stále přetrvává.

Příkladem je prasknutí aorty. I v tomto případě záleží, kde a v jakém rozsahu nastane.

Následně se podle toho rozvíjí klinický obraz a příznaky akutní zhoršeného onemocnění.

Postižení udávají náhle vzniklou a prudkou, ostrou bolest. Její lokalizace je na hrudi, v zádech mezi lopatkami či v oblasti břicha.

Poškození aorty podle úseku a příznaky:
Srdeční selhání a známky infarktu srdce = vzestupná, vzestupná aorta.
Bolest v krku a v čelisti = oblouk aorty.
Bolest mezi lopatkami až do břicha = sestupná část aorty / hrudní-břišní část aorty.

Bolest se může přesouvat. V případě disekce aorty je to podél porušení – praskliny cévní stěny.

Léky na tlumení bolesti nezabírají.

Přechodně v některých případech může dojít k jejímu zmírnění potíží. Což může ztížit pátrání po onemocnění aorty.

Nejzávažnější = Nejnaléhavější.

Nejzávažnější skupinu tvoří ty nejnaléhavější formy, které ohrožují člověka na životě. Masivní krvácení akutní uzavření cévy či jiné akutní syndromy.

Jejich nesprávná i pozdní diagnostika či zanedbání vede k šokovému stavu až k náhlé smrti.

Na druhou stranu, opakem prudkých bolestí je průběh, během kterého se bolest nevyskytuje.

Vzácně se při disekci aorty může stát, že se neprojeví bolestí, ale spíše kolapsem – synkopou, poruchou vědomí či neurologickým deficitem jako cévní mozková příhoda, nebo srdeční selhání.

Bývá tak zejména u skupiny starších lidí.

Plus.

K uvedeným příznakům se mohou také přidat jakékoliv symptomy selhávání funkce cílového orgánu, tkáně či končetiny, který trpí nedokrvením – ischemií.