Zápal plic: Jaké příznaky má pneumonie a jak se dělí?

Zápal plic (odborně pneumonie) je zánět plicního parenchymu. Infekční zápal plic je častější.

Průběh i závažnost této respirační choroby závisí nejen na původu zánětu, ale také na celkovém stavu člověka a případném stavu imunity, který má velký podíl na průběhu léčby.

Původcem onemocnění je většinou kapénková infekce. Šíří se hlavně z horních cest dýchacích.

Méně často se vyskytují i ​​neinfekční zápaly plic. Jejich příčinou může být alergická reakce a fyzikální nebo chemické působení. Zápaly plic patří mezi nejčastější zánětlivá onemocnění.

Zápal plic se rozděluje podle několika kritérií. Může mít různé formy. Například infekční forma může být způsobena bakteriemi, viry, houbami. Nejčastější jsou bakteriální záněty, které vznikají prostupem přes ústní dutinu a horní cesty dýchací. Nejméně časté jsou záněty způsobené infekcí hub nebo plísní.

Neinfekční zápaly jsou charakteristické tím, že dochází k zánětlivé reakci i bez vzniku infekce. Do plic se mohou například dostat chemikálie, plyny nebo tekutiny. Rizikem je však, pokud se k tomuto typu zánětu přidruží i infekce.

Rozdělení zápalu plic:

• podle průběhu
  • akutní – náhlý, s trváním maximálně do 3 měsíců
  • opakující se (recidivující) v jedné oblasti
  • migrující, kdy se zánět přesouvá na různá místa
• podle vyvolávající příčiny
  • infekční – bakteriální, virový, plísňový, parazitární
  • neinfekční – po aspiraci (vdechnutí) agresivní látky, z alergie
• podle epidemiologie
  • komunitní – na běžných veřejných místech, lehčí léčba
  • nozokomiální – v nemocničním prostředí, horší průběh léčby
• podle klinického projevu
  • typický – když příznaky značí zápal plic, například kašel, horečka, dušnost
  • atypický – zápal plic může probíhat bez horečky či zvýšené tělesné teploty, případně chřipkových příznaků, jako je slabost, únava, bolest kloubů a svalů
• podle mechanismu vzniku
  • primární – pouze zápal plic
  • sekundární – je následkem jiného onemocnění
• podle patologického obrazu
  • alveolární – postiženy jsou plicní měchýřky
  • intersticiální – postižené je tkáň mezi ostatními strukturami, jako jsou plicní měchýřky
• podle RTG nálezu
  • alární – pokud je postižená celé plicní křídlo
  • lobární – zánět je pouze v jednom plicním laloku
  • segmentální – případně v segmentu
  • bronchopneumonie – zánět postihuje i dýchací cesty

Obecně při zánětu v plicích dochází k poškozování plicní tkáně. To způsobuje kašel a problémy s dýcháním. Vzhledem k častému komplikovanému průběhu a dlouhodobé léčbě zánětu plic je lepší prevence, a to v podobě pravidelného očkování proti respiračním chorobám a chřipce. A také v podobě zdravého životního stylu.

Zápal plic vzniká tehdy, pokud dochází vlivem infekce nebo neinfekčního dráždění k narušení a poškozování plicní tkáně. Nejčastěji vzniká zánět na infekčním základě, ať už bakteriálním, virovém, mykotickém nebo parazitárním.

Neinfekční může vzniknout při podráždění plynnými nebo kapalnými chemikáliemi, které se dostanou do dýchacích cest. Podobně je to i následkem aspirace (vdechnutí) cizího tělesa do plic. Nejrizikovější je aspirace žaludečních šťáv.

Ty totiž obsahují agresivní žaludeční kyselinu, případně částečky stravy. Následkem toho vzniká komplikovaný zánět. Riziko aspirace žaludečního obsahu vzniká hlavně v bezvědomí, při těžké opilosti, ale i při intoxikaci léky či drogami.

Při dlouhodobém ležení se hromadí hlen v dolních dýchacích cestách a v plicích. To podporuje množení bakterií, což vyvolá také zánětlivou reakci. Tyto záněty jsou časté zejména u starších nesoběstačných a imobilních lidí, kteří se nemohou pravidelně polohovat.

Zápalem plic jsou nejvíce ohroženy malé děti, hlavně do 1 roku života. Velmi ohroženi jsou také lidé nad 60 let, lidé s oslabenou imunitou i lidé s přidruženými chronickými onemocněními. Problém může být pneumonie způsobená odolnou infekcí. Tehdy probíhá komplikovaněji.

Nejčastěji jsou bakteriální zápaly plic. Vyvolávají je bakterie, jako jsou Streptococcus pneumoniae, Streptococcus pyogenes či aureus. Ale i Haemophilus influenzae nebo Klebsiella pneumoniae, Chlamydia pneumoniae, Legionella pneumophila. Toto jsou zástupci komunitního typu bakteriálního zápalu plic. Vyskytují se běžně v komunitě, na veřejném prostranství, mimo nemocniční prostředí.

V případě nemocničních nákaz (nozokomiálních) je to hlavně zastoupení Pseudomonas aeruginosa, Klebsiella pneumoniae nebo například E. coli, RS virus. Při tomto typu pneumonie je riziko těžšího léčení, a to z důvodu rezistentních (odolných) kmenů.

Rizikové faktory pro vznik pneumonie:

• věk (děti a lidé nad 60 let)
• chřipka
• infekce horních cest dýchacích
• chronická onemocnění respiračního systému (chronická bronchitida, chronická obstrukční plicní nemoc)
• chronická onemocnění kardiovaskulárního systému
• cévní mozková příhoda
• oslabený imunitní systém (po chemoterapii, imunosupresiva, AIDS)
• onkologická onemocnění
• cukrovka
• onemocnění ledvin – dialyzovaní pacienti
• těhotenství
• kouření
• drogová závislost
• alkoholismus
• působení chemikálií, například pracovní prostředí ve stavebnictví či zemědělství

Vzhledem k rozmanitosti původců a příčin pneumonie se dá předpokládat, že i příznaky budou odlišné. Bakteriální zánět plic se projevuje trochu jinak než virový či plísňový.

Obecně by se dalo uvést, že pneumonie má příznaky jako:

• dušnost
• může být přítomné zrychlené dýchání
• kašel (podle původce buď suchý, nebo naopak produktivní)
• bolest na hrudi, zhoršená při hlubokém nádechu, kašli

Přidružují se i celkové projevy, a to v různé intenzitě:

• třes, zimnice
• zvýšení tělesné teploty až horečka
• nechutenství
• nevolnost
• únava
• slabost
• bolest hlavy
• bolest kloubů, svalů

Typickým příznakem pro pneumonii je tedy obtížné dýchání a kašel. Může být suchý, později vlhký i s hlenem. Obvykle mezi charakteristické klinické projevy patří i zvýšená teplota, někdy horečka.

Podle vyvolávající příčiny však zánět provázejí i jiné příznaky. Při těžších formách pneumonie dochází k dušnosti a bolestem na hrudníku. Bolesti na hrudi mohou být palčivého, bodavého nebo jiného charakteru.

Bakteriální zápal plic

Při bakteriálních zánětech je přítomna horečka (tělesná teplota nad 38 °C) a celková schvácenost. Bakteriální zánět se vyznačuje i produktivním kašlem. Objevuje se i vykašlávání hlenu či hnisu. Hlen může být různé konzistence, barvy (zelený, žlutý, hnědavý, s příměsí krve) a různého množství.

Virový zápal plic

Při virovém zánětu je obvykle jen zvýšená teplota (tělesná teplota do 38 °C). Virové záněty probíhají s menší intenzitou příznaků. Kašel je dráždivý, suchý, dusivý. Přidružují se samozřejmě potíže s dýcháním. Vyskytuje se u nich i bolest na hrudi.

Oboustrannou pneumonii s typickým obrazem mléčného skla na RTG má také onemocnění COVID-19, které vyvolává nový koronavirus, tj. SARS-CoV-2.

Ostatní typy zápalu plic

Při mykotickém původu zánětu jsou projevy podobné jako při virovém. 

Odborná garantka článku MUDr. Zuzana Kožlejová, PhD., doplňuje informaci: Mykotický zápal plic se vyskytuje zejména u osob s oslabenou imunitou, např. u onkologických pacientů.

Zápal plic může probíhat i atypicky. Existuje například zápal plic bez tělesné teploty až horečky, s mírným kašlem. Může se přidružit dušnost po námaze. V případě vyšetření poslechem může být nález negativní, přestože RTG snímek vykáže rozsáhlé postižení plic.

Diagnózu zápalu plic určíme na základě anamnézy a klinického obrazu. Přítomnost změn při dýchání se vyšetřuje poslechem, a to pomocí fonendoskopu. Mezi zobrazovací metody patří RTG hrudníku, případně CT.

RTG a CT vyšetření hrudníku a plic odhaluje rozsah napadení a poškození plicní tkáně a určuje místo zánětu. Na základě anamnézy a příznaků se zjišťují možné rizikové faktory pro vznik komplikací.

Jako při každém zánětu se provádí i laboratorní vyšetření krve. Provádí se hlavně krevní obraz, sérologické vyšetření. Doplňuje se vyšetření sputa na mikrobiologické vyšetření a citlivost na antibiotika.

Případně se provádí bronchoskopie, a to při chronických obtížích a v případě nejasného nálezu na RTG. Důvodem je vyloučení tumoru – onkologického onemocnění. Někdy je nutné při bronchoskopii odebrat vzorek i přímo z dýchacích cest.

Primární zápal plic v případě bakteriálního původce má těžší průběh a vyznačuje se vzestupem tělesné teploty, a to až nad úroveň 38 °C (až do horečky). Během prvních hodin bývá přítomen suchý kašel. Následně se mění na produktivní.

Vykašlává se hlen různé konzistence, barvy, jako například zelené, žluté, hnědavé, hnisavý hlen či s příměsí krve. Virový původce nevyvolává vysoké horečky, ale většinou jen zvýšenou tělesnou teplotu (maximálně do 38 °C). Kašel je suchý, dráždivý a dusivý.

Přidružuje se dušnost. Dýchání může být zrychlené a mělké. Slyšet je chrapot, pískání či šelesty. Problém v podobě bolesti na hrudi působí hlubší nádech a kašel. Výrazné bolesti vázané na dýchání svědčí o zánětu pohrudnice.

Takzvané chřipkové projevy mohou být přítomny i pro prvotní chřipku, ale také z důvodu pneumonie. Mezi celkovými příznaky se vyskytuje celková slabost, malátnost, únava, nevolnost, bolesti svalů, kloubů, končetin. Ale i bolest hlavy, nechutenství, tíha na žaludku až zvracení.

Celkové příznaky, bez typického průběhu pneumonie, mohou být přítomny při atypickém zápalu plic. Důležité je při výskytu závažnějších potíží okamžité odborné vyšetření, aby se předešlo komplikacím.

Mezi možné komplikace pneumonie patří:

• pleuritida, zánět pohrudnice
• empyém – hnisavé ložisko v pleurálním prostoru
• absces – opouzdřený zánětlivý proces
• gangréna – odumření tkáně
• septický šok
• při těžkých pneumoniích smrt

Zánět vzniká imunitní reakcí organismu na narušování a poškozování plicní tkáně. Velmi důležité je rychlé stanovení diagnózy a co nejdřívější zahájení léčby. V případě nedostatečné léčby hrozí vznik chronického plicního onemocnění, případně může vzniknout plicní absces a také trvalé snížení plicních funkcí. U rizikových skupin dokonce končí skoro třetina případů až smrtí.