Kardiogenní šok: Jaké má příčiny a příznaky? + Léčba

Kardiogenní šok je závažná komplikace některých srdečně-cévních onemocnění. Díky moderní době a účinné léčbě se nevyskytuje až tak často. Při zanedbání či zpoždění léčby ovšem končí smrtí.

Co je to kardiogenní šok a co vlastně slovo šok znamená?

Co znamená z medicínského pohledu slovo šok?

Šok.

Toto slovo ve většině případů používáme pro označení různorodých psychických reakcí. Například stresujících či překvapivých.

Z medicínského hlediska má úplně jiný význam.

Definice šoku jsou různorodé:

Šok je život ohrožující stav, kdy nastala porucha prokrvení tkání a orgánů. Pokud se včas neléčí, dochází k postupnému selhávání orgánů (jejich funkce) a orgánových systémů. Postihuje životně důležité orgány, jako je mozek, srdce, plíce či ledviny.

Nebo...

Šok je nepoměr mezi potřebou organismu a dodávkou kyslíku či živin.

Ale také...

Šok je akutní (náhlá) nebo i subakutní změna mikrocirkulace a makrocirkulace, která se projeví snížením prokrvení tkání a orgánů. V buňkách není dostatek kyslíku (tento stav se označuje jako hypoxie) a hromadí se v nich toxické produkty metabolismu.

Přechází do poruchy funkce buněk, orgánů a celých orgánových systémů. Pokud se včas neléčí, dochází k nevratnému (ireverzibilnímu) poškození orgánů, jako je konkrétně mozek, srdce, plíce či ledviny a játra.

Proč šok vzniká?
Příčiny vzniku mohou být rozličné. Příkladem je velké vnější krvácení, vnitřní krvácení, zlomeniny, onemocnění trávicího traktu, dlouhotrvající průjmy, zvracení a dehydratace, ale i infarkt srdce či alergická reakce.

Podle vyvolávající příčiny se dále šok rozděluje.

Tabulka uvádí rozdělení šoku podle příčiny

Fáze šoku

Šok má několik fází. Nevyskytne se hned ve smrtelné podobě. Rychlá a účinná léčba ale zabrání přechodu do jeho nezvratné části. Známe fázi kompenzace, dekompenzace a ireverzibilní fázi.

Fáze šoku v tabulce

Jaké projevy má šok?

Šok se projevuje na několika částech lidského těla. Změny nastupují postupně. V případě, že se neléčí, dochází k takzvanému multiorgánovému selhání (také jako syndrom multiorgánové dysfunkce). Nakonec může dojít až k úmrtí postiženého člověka.

Co můžeme pozorovat při šoku:

• dýchání a plíce
  • zrychlení dýchání (tachypnoe)
  • snížené prokrvení plic vede k jejich poškození, šokové plíce až selhání dýchání
• srdce a kardiovaskulární systém
  • zrychlení srdeční činnosti (tachykardie)
  • zrychlený puls, který je mělký
  • následně nitkovitý pulz, při hmatání je puls jen těžko nahmatatelný a slabý
  • až nehmatný puls
  • z důvodu nedokrvení srdce vznik arytmií
  • nízký krevní tlak
  • následně až neměřitelný krevní tlak
• kožní změny
  • bledost
  • až cyanóza (modré zbarvení kůže prstů, rtů, nosu, uší, sliznic dutiny úst)
  • zvýšené pocení
  • studený pot
  • studené končetiny
  • chladná pokožka
• neuropsychické změny a mozek
  • neklid
  • zmatenost
  • strach ze smrti
  • apatie
  • ospalost (somnolence)
  • porucha vědomí, bezvědomí – kóma
  • může se vyvinout infarkt mozku, tedy cévní mozková příhoda kvůli nedokrvení
• ledviny – pro snížené prokrvení nastává:
  • snížení tvorby moči (oligurie)
  • až zastavení močení, tvorby moči (anurie)
  • pokud trvá ischemie ledvin více než 90 minut, ledviny selhávají (šoková ledvina)
• játra – snížení prokrvení a funkce
  • únik toxických látek do krve
  • může nastat ikterus (žluté zbarvení kůže a žluté oční bělmo)

Z doslechu možná známe výrazy jako protišoková opatření či protišoková poloha (v poloze vleže na zádech – zvednutí dolních končetin nad rovinu, do asi 30 cm nad podložku). Léčba šoku je nicméně složitá, komplexní a odvíjí se od vyvolávající příčiny.

Je nezbytné a velmi důležité, aby byla terapie podána včas a bez časového prodlení.
Jinak šok přechází do nezvratné fáze a následuje smrt.

Kardiogenní šok je...

Kardiogenní šok se definuje jako:

Stav kritického snížení prokrvení tkání, orgánů a orgánových systémů na základě sníženého srdečního výdeje.

Není přítomno snížení objemu cirkulující krve, jako je to například při krvácení.

Srdce selže jako pumpa.

Při zhodnocení kardiogenního šoku se používají kritéria:

1. hodnota systolického krevního tlaku je nižší než 90 mmHg, a to po dobu minimálně 30 minut
   • nebo je třeba použití léků ke stažení cév (vazopresory) pro výslednou hodnotu vyšší než 90 mmHg
2. přidružuje se stáza krve za levou srdeční komorou
   • stoupá krevní tlak v plicích
   • riziko vzniku plicního edému
3. snížení prokrvení tkání a orgánů, kdy se vyskytuje alespoň jeden z uvedených příznaků:
   • chladná a zpocená pokožka
   • oligurie, tedy snížení tvorby moči
   • změna psychiky
   • zvýšená hodnota laktátu – metabolický produkt

Vyskytuje asi v 4–9 % případů akutního infarktu srdečního svalu.
Uvádí se, že úmrtnost v prvních 4 hodinách je 20–35 %.
Následně se riziko zvyšuje na 40–60 %.
Při výskytu arytmie nad 80 %.
Neúspěšná léčba znamená 100 % úmrtnost.

Riziko úmrtí zvyšuje vysoký věk, poškození mozku následkem nedokrvení, těžká systolická porucha levé komory srdeční, ledvinové selhání či vysoká hodnota laktátu.

Kardiogenní šok vzniká následkem různých příčin. Dochází tehdy k selhání funkce srdce jako pumpy. Srdce není schopno do tělového oběhu dodávat (vypuzovat) dostatečné množství krve.

Krev je nosičem kyslíku a živin. Aby se dostala do celého organismu, musí ji srdce pumpovat.

Buňky, tkáně, orgány a celé orgánové systémy jsou neokysličené, ischemické. Nemají živiny na práci a hromadí se v nich zplodiny, toxické látky metabolismu.

Nejčastější příčiny kardiogenního šoku jsou:

1. nejčastěji při infarktu srdečního svalu
   • 80 % ze všech při akutním infarktu levé komory
   • infarkt velkého rozsahu – zasahující 40 procent a více levé komory
   • infarkt pravé komory srdeční
2. srdeční selhání
   • akutní dekompenzace chronického srdečního selhání
   • nebo akutní vzniklé z jiné příčiny
3. mechanická komplikace, například při:
   • mitrální regurgitaci – chlopenní vada, aortální insuficience
   • poškození mezisíňové přepážky
   • prasknutí stěny srdce
4. závažná srdeční nepravidelnost (maligní arytmie)
5. myokarditida (zánět svaloviny srdce)
6. endokarditida (zánět endokardu – vnitřní sliznice srdce)
7. kardiomyopatie
8. kontuze srdce – při úrazech
9. obstrukce při nádorovém onemocnění
10. masivní plicní embolie
11. disekce aorty
12. srdeční tamponáda
13. intoxikace léky (beta-blokátory, blokátory kalciových kanálů)

Šok obecně má své příznaky, které uvádíme v první části článku.

Symptomy kardiogenního šoku ve zkratce:

• pokožka je bledá až mramorová
• přidružuje se cyanóza, tedy modré zbarvení prstů, rtů
• studená kůže
• studený pot
• zrychlená srdeční činnost
• až arytmie
• zrychlené dýchání
• plicní hypertenze (zvýšený tlak v plicním krevním řečišti)
  • následně vzniká otok plic
  • chrůpky a bublání slyšitelné fonendoskopem
  • později i na dálku
  • suchý kašel, později vykašlávání růžové pěny
  • přetížení pravé komory a oboustranné srdeční selhání
• dušnost, pocit dušení se
• nízký krevní tlak
• bolest na hrudi, při infarktu srdce
• zvýšená náplň krčních žil při selhání srdeční činnosti
• mentální změny a mozková činnost
  • únava
  • neklid
  • zmatenost
  • úzkost
  • strach ze smrti
  • porucha vědomí, bezvědomí, kóma
• snížení tvorby moči (oligurie)

Riziko vzniku a průběh potíží zhoršují i faktory, jako je věk nad 70 let, přítomná cukrovka, onemocnění koronárních (srdečních) cév.

Diagnostika je velmi důležitá. Musí být včasná a rychlá. Důležité je odhalit prvotní příčinu. Následně nastupuje speciálně zaměřená léčba.

V počáteční fázi se posuzuje celkový stav člověka, základní anamnéza. Hodnotí se fyziologické funkce, jako je krevní tlak, puls a jeho pravidelnost a kvalita či saturace krve kyslíkem. Poslouchá se dýchání a činnost srdce.

Hodnotí se i stav kůže, její barva a přítomnost nadměrného pocení.

Důležité je i EKG, které odhalí infarkt srdce, maligní arytmii.

Postupuje se také podle přidružených potíží. Přednemocniční fáze musí být rychlá s včasným zahájením léčby.

V nemocnici se doplňuje laboratorní vyšetření krve, biochemie, ale i ECHO.

Diferenciální diagnostika následně po stabilizaci pacienta pátrá po příčině vzniku obtíží. V tom případě se doplňuje také RTG, SONO, CT či MRI.

Při bolesti na hrudi a pozitivním EKG nálezu je indikací koronarografie a reperfuzní léčba.

Průběh záleží na vyvolávající příčině a také rozsahu poškození srdeční funkce. Čím dříve se začne léčba prvotního problému, tím je nižší riziko vzniku komplikací včetně kardiogenního šoku.

Průběh onemocnění může být mírnější. K dekompenzaci dochází po delším čase bez léčby. Když je dostatek času na nemocniční léčení, předchází se vzniku šoku.

Vyskytuje se ale i náhlá dekompenzace a prudký rychlý průběh s časovým horizontem během několika minut.

Uvádí se, že kardiogenní šok je nejzávažnější ze všech šoků s vysokou mírou úmrtnosti.

Proto je obtížné až nemožné vyjádřit se obecně k průběhu. Je potřebné hodnocení konkrétního případu a specifické příčiny, která může vést ke vzniku dekompenzace celkového zdravotního stavu a vyústění do kardiogenního šoku.

Při výskytu obtíží je vždy lepší včasné odborné vyšetření nežli pozdní a neúčinná léčba, která v případě jakéhokoliv šoku může znamenat smrt.