- medicalnewstoday.com - Vše, co potřebujete vědět o erysipelu
- ncbi.nlm.nih.gov - Erysipelas
- solen.sk - Erysipelas - diagnostika a léčba
- solen.cz - Erysipel se závažnými vnitřními komplikacemi
- prolekare.cz - Erysipel a celulitida
- prolekare.cz - Streptokokové a pneumokokové infekce z pohledu geriatra, M. Pýchová; P. Husa; R. Pařízková; A. Hajná
Erysipel: Proč je růže infekčním onemocněním, je přenosná? + Příznaky
Erysipel je běžné akutní infekční kožní onemocnění. Přenos z člověka na člověka je vzácný.
Hlavní příznaky
- Malátnost
- Třesavka
- Bolest hlavy
- Bolest kůže
- Bolestivé lymfatické uzliny
- Horečka
- Zvýšená tělesná teplota
- Nevolnost
- Nechutenství
- Nízký krevní tlak
- Otoky končetin
- Otok
- Puchýř
- Svědění kůže
- Únava
- Zvracení
- Zarudlá kůže
- Zimnice
- Zrychlený tep
- Zvětšené mízní uzliny
Vlastnosti
Erysipel je definován jako akutní streptokokové onemocnění kůže a podkožního vaziva. Je doprovázen celkovými příznaky.
Nejčastěji se vyskytuje na nohou, zejména na holeních (90 %).
Méně často se vyskytuje na rukou, obličeji a krku. Může se však vyskytnout i na jiných místech. Například v bederní oblasti u pacientů s implantovaným umělým kyčelním kloubem.
Erysipel = erysipelus = růže.
Onemocnění může postihnout pacienta v jakémkoli věku. Nejvyšší výskyt je mezi 60. a 80. rokem života. Vyskytuje se u obou pohlaví stejně.
Erysipel má celosvětový výskyt. Srovnáme-li například USA a Evropu, etiologie, klinický obraz a léčba jsou v obou případech podobné. Výskyt je vyšší v letních měsících.
Erysipel patří do skupiny bakteriálních kožních infekcí (pyodermie). Nejčastějšími původci pyodermie jsou Staphylococcus aureus a β-hemolytické streptokoky skupiny A.
Výskyt infekce závisí na následujících faktorech:
- celkový stav organismu – systémová onemocnění
- místní stav kůže – chronická kožní onemocnění, poranění kůže
- vlastnosti bakterií – virulence
- vliv vnějšího prostředí – teplota, vlhkost vzduchu
Pyodermie lze rozdělit do dvou skupin. První skupinu tvoří primární pyodermie, mezi které patří impetigo, furunkl, karbunkl a erysipel.
Druhou skupinou jsou sekundární bakteriální infekce, které dále komplikují již existující kožní změny. Příkladem jsou sekundární infekce na ekzémech, vředech, kožních ranách, popáleninách nebo planých neštovicích.
Následující tabulka uvádí přehled pyodermií podle původce
Zlatý stafylokok | Streptococcus pyogenes |
Bulózní impetigo | Nebuněčné impetigo |
Dermatitis exfoliativa staphylogenes | Ektyma |
Folikulitida | Erysipel |
Furunkl | |
Karbunkl | |
Hidradenitis suppurativa |
Příčiny
Původcem erysipelu je Streptococcus pyogenes (beta-hemolytický streptokok skupiny A).
Streptokoky tvoří rozmanitou skupinu bakterií:
- viridující streptokoky v dutině ústní a pochvě – součást fyziologické flóry sliznic
- primárně patogenní – S. pneumoniae, S. pyogenes, S. agalactiae
- podmíněně patogenní – S. mutans, S. milleri
Pouzdro S. pyogenes obsahuje kyselinu hyaluronovou. Ta je k nerozeznání od kyseliny hyaluronové v pojivové tkáni. Obal je slabě imunogenní, což umožňuje bakteriím uniknout imunitním mechanismům.
Jaká onemocnění způsobují různé druhy streptokoků?
- Streptococcus pyogenes – faryngitida, infekce kůže a měkkých tkání, bakteriémie, revmatická horečka, glomerulonefritida
- Streptococcus agalactiae – novorozenecké infekce, endometritida, infekce močových cest, infekce ran, bakteriémie, pneumonie, infekce kůže a měkkých tkání
- Streptococcus dysgalactia – faryngitida, akutní glomerulonefritida
- Streptococcus anginosus – abscesy
Streptococcus pyogenes způsobuje angínu, faryngitidu a kožní infekce (impetigo, pyodermie, celulitidu, flegmónu). Kmeny, které produkují erytrogenní toxin, způsobují erysipel.
Některé kmeny mohou způsobit pozdní následky streptokokových infekcí (revmatická horečka, akutní glomerulonefritida).
Původce erysipelu se do těla dostává zpravidla v místě, kde je porušena kožní bariéra. Jako vstupní brány přicházejí v úvahu predilekční místa na holeních a obličeji.
Typická je určitá prostorová vzdálenost mezi erysipelem a místem vstupu původce. Příkladem jsou ragády v meziprstních prostorech dolních končetin (vstup patogenu) a následný erysipel na holeni.
Za zdroj původce onemocnění se považuje nosohltan.
Mezi nejčastější faktory přispívající ke vzniku erysipelu patří drobné úrazy, poruchy žilního a lymfatického oběhu, diabetes mellitus a alkoholismus. Svou roli může hrát i dlouhodobé stání nebo namáhavé několikahodinové túry.
Predispoziční faktory pro první záchvaty erysipelu mohou být místní, systémové nebo sociální. Mezi sociální faktory patří nedostatečná hygiena.
V následující tabulce uvádíme jednotlivé místní a celkové predispoziční faktory
Lokální | Celkové |
Porušená kožní bariéra | Obezita |
Ekzém | Diabetes mellitus |
Herpes zoster | Nefrotický syndrom |
Herpes simplex | Imunosuprese |
Tinea pedis | Chronická žilní nedostatečnost |
Onychomykóza | Neurologické poruchy |
Příznaky
Inkubační doba trvá několik hodin až dva dny.
Onemocnění začíná náhle zimnicí a horečkou (40 °C). Objevují se také příznaky jako nevolnost, malátnost a bolest hlavy.
Během několika hodin se na kůži objeví asymetricky lokalizovaná, intenzivně červená, plochá edematózní léze. Léze se rychle šíří do okolí. Léze je přesně ohraničená. Vystupuje do okolí v typických jazykovitých výběžcích.
Ještě před vznikem zarudnutí pacienti často pociťují brnění nebo mírnou bolest. Zarudnutí se šíří do okolí rychlostí přibližně 2 až 10 cm za den. Může dosáhnout velkých rozměrů. Regionální lymfatické uzliny mohou být zvětšené a bolestivé.
Při těžším průběhu se mohou objevit vezikuly, pustuly, puchýře nebo malé oblasti hemoragické nekrózy.
Mezi nejčastější příznaky erysipelu patří:
- plošný a bolestivý erytém (zarudnutí kůže)
- otok
- přehřátí
- zimnice
- horečka
- bolest hlavy
- lymfangitida
- lymfadenitida
Může se také objevit tachykardie a hypotenze. Tyto příznaky signalizují závažnější průběh onemocnění.
Rozlišujeme následující typy erysipelu:
- Erysipelas erythematosum – Povrch léze je teplý a na dotek mírně bolestivý.
- Erysipelas vesiculosum et bullosum – U tohoto typu se na erytému objevují puchýřky a velké puchýře.
- Erysipelas gangraenosum – Nekrotická forma, která se vyskytuje při oslabené imunitě nebo predisponujících faktorech.
- Erysipelas phlegmonosum – Vzniká, pokud proces přechází do podkožní pojivové tkáně. Tímto způsobem se mohou tvořit flegmóny až abscesy.
Co je flegmóna?
Flegmóna je prudký hnisavý zánětlivý proces, který probíhá v podkoží. Odtud se šíří směrem nahoru (do kůže) a dolů (do šlach a fascií). Vzniká zanesením infekce do hlubších vrstev po úrazech, erysipelu a dalších.
Erysipel na obličeji je velmi častý a nebezpečný. Začíná v sedle nosu a šíří se motýlovitě. Vzniká oboustranný otok řas.
Erysipel může postihnout i sliznice. Erysipel hrtanu je velmi nebezpečný a může skončit smrtí.
Erysipel vulvy se projevuje masivním otokem a zarudnutím stydkých pysků. Ty se mohou nekroticky rozpadnout. Erysipel penisu může mít také prudký gangrenózní průběh.
Diagnostika
Diagnóza se stanoví na základě klinických příznaků (horečka, zimnice, vysoká sedimentace, leukocytóza). Základem diagnózy je anamnéza, klinický obraz a laboratorní vyšetření.
V laboratorních výsledcích se objevuje leukocytóza. Zvýšené jsou i další zánětlivé parametry, jako je rychlost sedimentace a C-reaktivní protein (CRP).
Vynikajícím ukazatelem streptokokové infekce je antistreptolysin O (ASLO).
Co je ASLO?
Antistreptolysin O (ASLO) je protein produkovaný proti antigenu streptolysinu O. Ten je součástí buněčné stěny streptokoků skupiny A.
Zvýšená hladina ASLO nás upozorňuje, že v našem těle kolují protilátky namířené proti streptokokům, ale také proti našim vlastním tkáním. Normální hladina u zdravých dospělých je 200 IU/ml. U dětí je tato hladina vyšší (400 IU/ml).
V praxi musíme posuzovat dynamiku protilátkové odpovědi. Protilátky proti streptolyzinu se v krvi objevují přibližně 1 až 3 týdny po propuknutí infekce.
Maximální hladiny se obvykle objevují po 3 až 6 týdnech. Normálních hodnot je dosaženo během 6 až 12 měsíců.
Diferenciální diagnóza
V některých případech je diagnóza erysipelu stanovena chybně. Nejčastěji jsou jako erysipel chybně diagnostikovány ekzém, lymfedém a lipodermatoskleróza.
Příklady diferenciální diagnózy jsou uvedeny v následující tabulce
Infekční onemocnění | Neinfekční onemocnění | Onemocnění žil |
Erythema migrans | Kontaktní dráždivá dermatitida | Hluboká žilní trombóza |
Herpes zoster | Kontaktní alergický ekzém | Povrchová tromboflebitida |
Osteomyelitida | Místní alergická reakce při bodnutí hmyzem | |
Septická artritida | Akutní dna | Stázová dermatitida |
Septická burzitida | Karcinom erysipelatoides | Lipodermatoskleróza |
Vaskulitida |
Průběh
U normální erytematózní formy začne po týdnu teplota klesat, zánět ustupuje a proces se hojí. Erysipel nezanechává imunitu. Časté jsou vícenásobné recidivy. Branou pro vstup infekce jsou různé eroze a trhliny (ragády).
Jaké jsou komplikace erysipelu?
Komplikace se vyskytují zejména v případech, kdy je onemocnění léčeno pozdě. Při výrazném otoku se tvoří puchýře. Ty jsou vyplněny serózní tekutinou. Sekundární stafylokoková infekce vede k jejich impetiginizaci.
Puchýře se častěji vyskytují u starších pacientů s atrofickou kůží. Absces je rovněž lokální komplikací.
Mezi vzácné komplikace patří bakteriémie a septikémie (méně než 5 %). Častou komplikací je recidiva onemocnění (15 až 34 %). Příčinou je přetrvávání a neléčené rizikové faktory.
Mezi takové rizikové faktory patří např.:
- otok
- bércový vřed
- onychomykóza
- zranění
- drobná poranění kůže
- nadváha
Mezi další komplikace patří:
- myokarditida, endokarditida nebo perikarditida
- glomerulonefritida
- revmatické postižení kloubů
- metastatický zápal plic
- lymfedém
- lokální devastace tkání
- flebotrombóza
V současné době jsou výše uvedené komplikace vzácné. Mohou se vyskytnout u dětí, starších osob a pacientů s rizikovými faktory. Prognóza onemocnění je při včasné léčbě velmi dobrá.
Jak se léčí: Erysipel - růže
Léčba erysipelu, růže: Léky, antibiotika a lokální masti
Zobrazit více