Co je to dezorientace? Jaké jsou hlavní příčiny ztráty orientace?

Co je to dezorientace?

Podobně jako bolest žaludku nebo demence je dezorientace příznakem nemoci nebo následkem úrazu hlavy. Dezorientovaný člověk ztrácí schopnost přesné orientace v čase, prostoru a lidech, včetně své vlastní identity. To znamená, že nemá pojem o čase, dni, měsíci nebo dokonce roce. Neví, kde se nachází, nebo si nepamatuje své jméno či jména svých nejbližších.

Pacient nejprve ztrácí orientaci v čase, pak v prostoru a nakonec v osobách.

Nejprve si začne plést minulost a přítomnost. Nedokáže si vzpomenout, jaký je rok, měsíc, den, roční období. Má potíže rozlišit, co se stalo včera a co před měsícem. Takoví lidé působí dojmem, že žijí v minulosti, jako by se jejich čas zastavil.

Mluví například o zesnulých přátelích. Vyprávění ovšem nezní jako vzpomínky, ale jako by zmíněné osoby byly stále naživu.

Prostorová dezorientace se projevuje zmateností nejprve v cizím a později ve známém prostředí. Zpočátku se lidé ztrácejí ve svém městě. Například vystoupí z autobusu o zastávku dříve a nemohou se vrátit domů. Cestou z práce najednou nevědí, kde jsou. Často propadají panice a strachu. Po nějaké době pacient nemůže najít koupelnu ve vlastním bytě a potřebuje celodenní péči.

A konečně je tu neschopnost rozpoznávat lidi. Často si do neznámých lidí promítají někoho známého. Například prodavačku v obchodě oslovují jako svou dceru nebo vnučku, pečovatelku jako svou manželku nebo matku.

V nejtěžších případech se pacienti nemohou poznat na fotografiích nebo dokonce nepoznávají svůj vlastní odraz v zrcadle. Často jsou na tohoto "cizince v zrcadle" rozzlobení a uražení.

Jak dezorientace vzniká?

S dezorientací se nejčastěji setkáváme jako s příznakem Alzheimerovy choroby. Dezorientovaný pacient však může trpět mnoha dalšími onemocněními. Většinou se jedná o nemoci spojené s poškozením mozku, například v důsledku úrazu hlavy, degenerativního onemocnění nebo působení toxických látek.

1. Různá onemocnění nervového systému

Nejčastěji se jedná přímo o onemocnění mozku, při kterých odumírají nervové buňky v důležitých mozkových centrech.

Náhlá cévní mozková příhoda (mrtvice nebo mozková mrtvice) je velmi častou příčinou náhlé dezorientace. Rozlišuje se ischemická (nehemoragická) a hemoragická (krvácivá) cévní mozková příhoda. Příznaky obou jsou velmi podobné a zahrnují náhlou slabost končetin, třes, poruchy vidění, nezřetelnou řeč, bolesti hlavy, závratě, zvracení, poruchy paměti, změny chování, demenci, dezorientaci a ztrátu vědomí.

Alzheimerova choroba je velmi časté degenerativní onemocnění mozku. Podstatou tohoto onemocnění je odumírání a postupný zánik mozkových buněk v určitých centrech mozku.

V první fázi onemocnění jsou příznaky nenápadné. Později se však začnou projevovat problémy s pamětí a dezorientace, neschopnost zapamatovat si nové informace, ztráta výkonnosti a samostatnosti.

Dezorientace je spojena i s dalšími degenerativními neurologickými onemocněními, jako je Parkinsonova choroba.

V běžném životě mohou lidé pociťovat menší míru zmatenosti při záchvatu migrény nebo po prodělání epileptického záchvatu či tetanických křečí.

Život ohrožující jsou infekční onemocnění CNS, zejména meningitida a meningoencefalitida. U těchto onemocnění je dezorientace spojena s deliriem, bolestmi hlavy, zvracením, ztuhlostí šíje, kožní vyrážkou a horečkou.

Zánět mohou vyvolat viry, bakterie, kvasinky a paraziti. Po vyléčení může pacient ještě dlouho trpět poruchami soustředění, nespavostí, depresemi, únavou, zhoršenou hybností končetin a chronickými bolestmi hlavy.

2. Duševní onemocnění

Druhou skupinou onemocnění, u nichž je dezorientace příznakem, jsou různá duševní onemocnění. Duševní onemocnění se mohou projevovat i dlouhodobou dezorientací. Nejčastěji se jedná o delirium a demenci.

Delirium je náhlý stav zmatenosti způsobený abnormálním fungováním mozku.

Obvykle je tento stav krátký. Trvá několik dní, maximálně týdnů.

Velmi často je delirium spojeno s akutní intoxikací, např. intoxikací alkoholem. Také se objevuje naopak v případě abstinenčního syndromu. V popředí stojí dezorientace v čase a místě, poruchy paměti, halucinace, akcentované emoce a agrese.

3. Poranění hlavy

Nejčastější příčinou náhlé dezorientace, a to i u mladého a dosud zdravého člověka, je úraz hlavy. Příčinou je poškození mozku, např. otřesem mozku nebo vnitřním poraněním.

Při lehčích nehodách s lehkým úderem do hlavy nemusí být žádné známky poškození mozku. Ale při vážných nehodách, pádech a těžkých úderech do hlavy může dojít ke ztrátě vědomí.

Bezvědomí může trvat jen několik minut. Po opětovném nabytí vědomí je osoba zmatená, nepamatuje si, co se stalo, proč ležela na zemi. Má bolesti hlavy a závratě, cítí se celkově slabá, může začít zvracet, má dvojité vidění, potíže se vstáváním a chůzí.

V takových případech se jedná o otřes mozku.

Ztráta paměti (amnézie), která je pro otřes mozku charakteristická, může být retrográdní nebo anterográdní.

Při retrográdní amnézii si pacient nepamatuje okolnosti před úrazem. Při anterográdní amnézii si nepamatuje okolnosti krátce po probuzení z bezvědomí.

4. Intoxikace látkami

Další příčinou dezorientace, a to i u mladých osob, může být intoxikace (otrava různými látkami). Příkladem jsou některé léky, alkoholické nápoje, drogy a toxické látky uvolněné z okolních materiálů nebo požité náhodně či úmyslně. Častá je otrava psychofarmaky, oxidem uhelnatým (při spalování, výfukovými plyny), analgetiky (paracetamol), jedovatými rostlinami.

Pokud zdravé osoby požijí malé množství látky, nemusí se jednat o život ohrožující stav. Toxická látka je po několika hodinách detoxikována a vyloučena z organismu. Pokud však dojde k intoxikaci velkým množstvím, těžkým jedem nebo pokud je osoba oslabená, může dojít k úmrtí.

Dezorientace může být způsobena i opačným sledem událostí, a to náhlým vysazením léků, které pacient dlouhodobě užíval. Nejčastěji se jedná o antipsychotika.

Všechny tyto situace mají podobné příznaky. Jedná se o krátkodobou dezorientaci, nevolnost, zvracení, průjem, bolesti břicha a hlavy, závratě a bezvědomí.

5. Dezorientace způsobená jinými příčinami

Mezi jiné příčiny patří stavy jako např.:

• horečka, zejména u malých dětí a starších osob
• úpal po delším pobytu na slunci
• dehydratace
• pobyt ve vysokých nadmořských výškách
• potápění s rychlým vynořením
• hypoglykémie (nízká hladina cukru v krvi)
• hyperglykémie (příliš velké množství cukru v krvi)
• srdeční onemocnění, srdeční infarkt
• nízký a vysoký krevní tlak
• onemocnění jater se selháním jater
• respirační selhání
• selhání ledvin
• velmi intenzivní bolest
• podchlazení
• rakovina
• endokrinologická onemocnění (štítná žláza, nadledviny)

Jak vnímá dezorientovaný člověk svůj život?

Člověk s chronickým onemocněním, jako je demence (například Alzheimerova choroba), si je vědom své dezorientace v počátečních stadiích nemoci. Vnímá, že má období, kdy si nepamatuje časový sled určitých událostí. Často se cítí zmateně na nových místech. Ví, že není ve své kůži nebo ve známém prostředí.

Takový člověk přestává důvěřovat svému okolí a světu, nedůvěřuje svým přátelům a rodině. Důsledkem této nedůvěry k nejbližším je ještě větší uzavření se do sebe.

Pacient má tendenci soustředit se pouze na to, co již dlouho a důvěrně zná. Odmítá uznávat nové věci, poznatky a lidi.

V pozdějších stadiích si dezorientovaný pacient nechce připustit, že s ním není něco v pořádku. Časté zapomínání se proto snaží maskovat.

Může začít prožívat stará traumata v přítomnosti a vnímat je jako problém, který je třeba vyřešit. Pokud mu příbuzní začnou vysvětlovat, že problém již není aktuální, často se cítí ukřivděný a může se stát úzkostným a agresivním.

Z výše uvedeného je zřejmé, že dezorientace jde ruku v ruce s demencí, depresí, agresivitou, nespavostí, apatií. Takto komplexní syndrom se stává náročným jak pro postiženého, tak pro jeho pečovatele.

Je dezorientace nebezpečná?

Ano, dezorientace představuje riziko, zejména v každodenním životě postiženého. Dezorientovaní pacienti často odcházejí z domova, nevědí, jak se dostat zpět, bloudí po ulicích. Kolemjdoucí se bojí takové lidi oslovit a pomoci jim.

Často vzbuzují dojem, že jsou pod vlivem alkoholu nebo že jsou sami nebezpeční.

Zmatení jedinci na ulici mohou být oběťmi dopravních nehod, násilí, krádeží nebo zneužívání.

Ve stresových situacích mohou upadnout do stavu deliria, které je doprovázeno halucinacemi.

Když ztratí pojem o čase, tito lidé také běžně zapomínají pít, jíst, užívat důležité léky nebo udržovat hygienu. Riziko se zdvojnásobuje, pokud je osoba starší, ve špatném zdravotním stavu a užívá velké množství léků.

V neposlední řadě je důležité zmínit ty, kteří takto nemocné lidi zneužívají. Existuje řada podvodníků, kteří je okrádají.

Diagnostika a léčba dezorientace

Diagnostika je založena na vyšetření přímými cílenými otázkami:

• Jaké je datum?
• Kde se nacházíte?
• Jak se jmenujete?
• A podobně

Při nejistých odpovědích je třeba se ptát podrobněji na datum, den, roční období. Podrobnější vyšetření k diagnostice poruchy mozku provádí neurolog nebo psychiatr.

Mezi základní vyšetření patří zobrazovací metody, a to CT mozku při úrazech hlavy a podezření na krvácení do mozku nebo mozkovou mrtvici. Magnetická rezonance je užitečná při diagnostice poruch mozku, jako jsou nádory, zánětlivá nebo degenerativní onemocnění.

Při podezření na intoxikaci jsou nezbytné podrobné krevní testy a vyšetření moči.

Specifická léčba dezorientace neexistuje. Jedná se o příznak poškození nebo onemocnění mozku. Pokud takové onemocnění mozku stojí za vznikem dezorientace, je třeba ho cíleně léčit.

Při extrémním neklidu lze podat léky na zklidnění.

Trpělivost je nezbytná zejména u dezorientace způsobené úrazem hlavy, kdy příznaky spontánně odezní.

Samozřejmě pokud se jedná o vážné poranění hlavy doprovázené bezvědomím, je nejdůležitější rychlá lékařská pomoc.

Jsem ošetřovatel dezorientované osoby. Co mám dělat a čeho se vyvarovat?

1. Ihned po ranním probuzení si společně zopakujte základní informace, např. jak se jmenujete, kdo jste, jména nejbližších příbuzných, jaký je den, jaký je rok, jaké je roční období, v jakém jste městě.
2. Udržujte komunikaci po celý den. Projevujte zájem, ptejte se na pocity hladu, žízně, nevolnosti.
3. Dodržujte každý den stejnou rutinu a rozvrh činností.
4. Pokud dotyčný začne říkat nepřesné informace, neodporujte mu a nesnažte se ho za každou cenu opravit. Tím se zmatek, hněv a nedůvěra ještě znásobí.
5. Při rozčilení se snažte odvést pozornost na jiné téma.
6. Nikdy nenechávejte takového člověka o samotě.