Co je metabolický syndrom a jaké jsou jeho nejčastější komplikace?

Metabolický syndrom je souhrnné pojmenování pro skupinu poruch v organismu, které jsou významným rizikovým faktorem pro vznik srdečně-cévních onemocnění, cukrovky nebo i mrtvice.

Mluvíme o pěti poruchách:
zvýšený krevní tlak
vysoký krevní cukr
nadměrný tělesný tuk v oblasti pasu
zvýšené hladiny cholesterolu a triacylglycerolů v krvi

Tyto patologické poruchy se vždy vyskytují společně. Týká-li se vás jen jedna ze zmíněných poruch, nejedná se o metabolický syndrom. Metabolický syndrom v současnosti představuje velkou zdravotní hrozbu, zejména kvůli rychlému a výrazně stoupajícímu počtu lidí s tímto syndromem na celém světě.

Metabolický syndrom sám o sobě není nemoc. Je to soubor více symptomů, které se ne náhodně vyskytují v organismu souběžně.

Přívlastek "metabolický" odkazuje na jeho spojitost s biochemickými procesy přirozeně probíhajícími v lidském těle.

O metabolickém syndromu hovoříme v tom případě, pokud v organismu koexistují některé z následujících pěti nefyziologických stavů:

• Vysoká hladina cukrů (konkrétně glukózy) v krvi
• Nízká hladina HDL cholesterolu v krvi
• Vysoká hladina triacylglycerolů (tuků) v krvi
• Nahromaděný tělesný tuk v oblasti pasu, způsobující typický tvar postavy "jablko" nebo "hruška"
• Vysoký krevní tlak

Vznik těchto poruch je výsledkem působení jiných faktorů. Nejčastěji se jedná o faktory související s životním stylem, ale i genetiku či poruchu zvanou inzulínová rezistence.

Představují také významné riziko pro vznik a vývoj srdečních chorob, aterosklerózy, cukrovky druhého typu, mrtvice, ale i jiných závažných zdravotních problémů.

Pokud zažijete tři nebo více těchto poruch současně, existuje vysoká pravděpodobnost, že vás metabolický syndrom ovlivňuje.

Také v tomto směru platí jednoduchá matematika.
Čím více uvedených poruch se u vás rozvine, tím je riziko vyšší.

Komplikace metabolického syndromu

Rozvinutý metabolický syndrom v těle, který není dostatečně kompenzován, představuje nebezpečí, zejména pokud jde o možnou progresi do závažnějších a život ohrožujících podmínek.

Nejčastějšími následky, které se v souvislosti s metabolickým syndromem zmiňují, jsou onemocnění srdce a cukrovka druhého typu.

Čtěte také:
Jaké zdravotní komplikace způsobuje cukrovka?
Hyperglykémie: Jak se projevuje nadbytek cukru v krvi a jaká je léčba?

Srdeční onemocnění vznikající na podkladě metabolického syndromu mohou vést až k srdečnímu infarktu.

Na vině jsou i cévy, které jsou v důsledku vysokých hladin cholesterolu a zároveň působení vysokého tlaku na stěnu cév poškozovány. Výsledkem je ukládání tukových částic do cévních stěn spojené se vznikem aterosklerotických plátů.

Cévy jsou zúžené až blokované, a tím se zásobení srdce krví a kyslíkem značně snižuje. Projevuje se to nejčastěji bolestí na hrudi.

Cukrovka druhého typu vzniká v případech, kdy buňky organismu nejsou schopny přijímat cukr (glukózu) z krve, jsou rezistentní na inzulín. Případně může vzniknout, když se v organismu netvoří dostatek inzulínu.

Nespotřebovaná glukóza se hromadí v krvi a způsobuje postupný rozvrat organismu.

Dalším zdravotním následkem tohoto syndromu je i poškození ledvin, zejména snížená schopnost ledvin vylučovat z organismu soli.

Zmínit můžeme i zvýšené riziko tvorby krevních sraženin nebo nadměrné ukládání tuků do jater, tzv. ztučnění jater, které se spojuje s výskytem zánětů jater.

Pohled do historie...

Souběžně se vyskytující stavy cukrovky, obezity a vysokého krevního tlaku byly známy již v dřívějších dobách. Už tehdy si lidé všímali spojitosti mezi nimi.

Například výskyt diabetu vyplývajícího ze základu obezity již byl popsán ve starověku.

Základy současné definice metabolického syndromu byly položeny americkým internistou a endokrinologem Geraldem M. Reavenem v roce 1988. Zabýval se hlavně inzulínovou rezistencí. Ve spojení s ní prokázal, že vztah mezi inzulínem, glukózou, triacylglyceroly, HDL cholesterolem a zvýšeným krevním tlakem není náhodný.

V té době se syndrom nazýval syndrom X.

Až do roku 1999 chyběla metabolickému syndromu jednotná a všeobecně uznávaná definice, a to i přesto, že byl předmětem výzkumů již mnohem dříve.

S ní nakonec přišla v tomto roce Světová zdravotnická organizace (WHO, World Health Organization).

Definice metabolického syndromu podle WHO je následující.
Je to patologický stav charakterizovaný abdominální obezitou, inzulínovou rezistencí, vysokým krevním tlakem a vysokým obsahem tuků v krvi.

Kromě definice sjednotila WHO i pojmenování syndromu. Od roku 1998 doporučuje používat název "metabolický syndrom", který je v současnosti i nejvíce používaným názvem.

Jaké další názvy metabolického syndromu se běžně používaly v praxi?

Byla to pojmenování jako například:

• Pluri-metabolický syndrom
• Kardiologický dysmetabolický syndrom
• Smrtící kvarteto
• Syndrom obezity
• Syndrom inzulínové rezistence
• Syndrom 5H
• Syndrom X

Do vývoje a vývoje metabolického syndromu je zapojeno několik faktorů. Důvody jsou tedy multifaktoriální, ale přesná příčina stále není známa.

Mnohé literární údaje uvádějí, že vývoj metabolického syndromu v organismu souvisí primárně s nadváhou, obezitou a neaktivním životním stylem.

Špatný nebo nevhodný životní styl se v současnosti stává globálním problémem. Ať už mluvíme o způsobu stravování, nebo o každodenních pohybových aktivitách.

Zvýšený příjem zejména vysoce kalorických jídel, která mají zároveň nízký obsah bílkovin, snížená fyzická aktivita, sedavý způsob života nebo pasivní volnočasové aktivity se výrazně podepisují na celkovém zdraví populace.

Přibývají počty lidí s nadváhou, dokonce i počty obézních lidí.

Nadváha/obezita jako rizikový faktor metabolického syndromu

Pro rozvoj metabolického syndromu je důležitý způsob a hlavně místo, kde dochází k nadměrnému ukládání tuků.

Rizikové je v tomto případě ukládání tuků v horní polovině těla, tzn. v oblasti pasu. Nahromaděný tuk v této části těla zapříčiňuje typický tvar postavy zvaný jablko nebo hruška.

Nadměrné ukládání tuku v těle (v odborném jazyce adipozita) přispívá ke vzniku metabolického syndromu dvěma způsoby.

První způsob spočívá v tom, že tuková tkáň je kromě zásobárnou energie považována i za aktivní orgán. Produkuje tukové hormony (leptin) a chemické látky navozující vznik zánětlivé reakce (zánětlivé cytokiny).

Leptin má za úkol navozovat v organismu pocit sytosti a snižovat stav tukových zásob podporou energetického výdeje.

Při obezitě je tukové tkáně více. Proto se tvoří poměrně velké množství leptinu. Organismus na takové množství hormonu reaguje jinak, než bychom čekali. Stane se rezistentním, tedy odolným vůči jeho působení, a nahromaděné tuky odbourává v menší míře.

Souběžně s prozánětlivým efektem cytokinů se tak podílí na ukládání tuků do stěn cév, což vede ke vzniku aterosklerózy a také ke zvýšení krevního tlaku.

Druhý způsob, jak adipozita pomáhá v rozvoji metabolického syndromu, je navození inzulínové rezistence. Pro pochopení tohoto mechanismu je třeba vysvětlit pojem inzulínová rezistence.

Inzulínová rezistence jako rizikový faktor metabolického syndromu

Inzulinová rezistence znamená sníženou citlivost na tkáň a inzulínové buňky. Inzulín je hormon vytvořený v slinivce břišní. Má pomoci glukóze přijaté ze stravy přecházet do buněk, kde je využita pro produkci energie.

V tomto případě jsou buňky kosterních svalů rezistentní k působení připojeného inzulínu a nepřijímají glukózu do svého nitra. Ta se hromadí v krevním řečišti.

Tělo kompenzuje tuto poruchu nadměrnou produkcí inzulínu za účelem snížení zvýšené hladiny glukózy. Nadměrná produkce inzulínu však způsobuje řadu dalších vedlejších následků, jako je zvýšený krevní tlak nebo narušení hladiny krevního tuku.

Tento mechanismus přispívá k vývoji buněk k vývoji metabolického syndromu a patří k jedné z jeho nejčastějších příčin.

Zvýšená adipozita (nadměrné ukládání tuků) se také pravděpodobně podílí na inzulínové rezistenci.

Tento mechanismus se vysvětluje následovně.
Adipozita způsobuje zvýšení hladiny volné mastné kyseliny.
Tyto kyseliny působí proti procesu využívání glukózy v kosterních buňkách tak, že zasahují do působení inzulínu.
Následně se rozvíjí rezistence buněk na inzulín.

Adipozita spolu s inzulínovou rezistencí a nadměrnou hladinou inzulínu v organismu jsou v současnosti považovány za primární příčiny vzniku metabolického syndromu.

Další možné příčiny metabolického syndromu

Kromě uvedeného můžeme jako příčinu vzniku metabolického syndromu zmínit i poruchy hladin tuků v krvi (zejména zvýšenou hladinu triacylglycerolů a sníženou hladinu HDL cholesterolu). V tomto případě mechanismus účinku spočívá ve zvyšování rozkladu tělesného tuku.

Další příčiny jsou vysoký krevní tlak (mechanismus nevysvětlený), genetické faktory, rasa, pohlaví a v neposlední řadě věk.

Se zvyšujícím věkem se zvyšuje i riziko vzniku metabolického syndromu.

Jednou z hypotéz vzniku metabolického syndromu je tzv. hypotéza úsporného genotypu. Úsporné geny se uplatňovaly zejména v obdobích nedostatku energetického příjmu (např. války, hladomor). Geny měly za úkol vysoce efektivně ukládat energii z dodané potravy. V současné populaci je však role těchto genů spíše nevýhodou. Denní energetický příjem jedince je mnohem vyšší, a tím se zvyšuje ukládání energie v podobě tukových zásob.

V současnosti jsou předmětem studií ještě další příčiny potenciálně přispívající ke vzniku metabolického syndromu. Jedná se o onemocnění jako ztučnělá játra, syndrom polycystických vaječníků, žlučové kameny nebo dýchací problémy během spánku (spánková apnoe).

Rizikové skupiny lidí

Z uvedených informací můžeme stručně shrnout skupiny lidí, u kterých existuje vyšší riziko rozvoje metabolického syndromu.

• Lidé s nadváhou nebo obezitou, s nadměrně nahromaděným tukem zejména v oblasti pasu
• Lidé s neaktivním životním stylem (málo pohybových aktivit, sedavý způsob života)
• Lidé s rozvinutou inzulínovou rezistencí
• Lidé s cukrovkou nebo pokud se cukrovka vyskytuje v jejich rodinné anamnéze
• Určitá rasa nebo etnické skupiny. Například u hispánské rasy je riziko nejvyšší. Následuje bílá rasa a pak černá
• Konkrétní pohlaví. Ženy mají vyšší riziko rozvoje syndromu než muži
• Lidé užívající některé léky, například léky ovlivňující hmotnost, krevní tlak, cholesterol, hladinu tuků v krvi atp.

Prevence

Kromě samotné léčby se v praxi osvědčila i vhodná prevence.

Nejzákladnější preventivní opatření, pomocí kterého je možné předcházet jeho vzniku nebo zhoršení příznaků a projevů, je úprava zažitého životního stylu.

Na základě mnoha klinických studií lze tvrdit, že jakýkoli zásah do jednotlivých složek metabolického syndromu má pozitivní dopad na celkovou morbiditu (nemocnost) i mortalitu (úmrtnost).

Čtěte také: Jak na prevenci kardiovaskulárních onemocnění?

Důležité jsou také pravidelné prohlídky u lékaře, během kterých je sledována hladina cholesterolu, tuků, krevního cukru a také krevní tlak.

Přehled základních činností s cílem snížení rizika vzniku nebo zhoršení metabolického syndromu (tabulka)

Stejné postupy úpravy životního stylu se uplatňují následně i v nefarmakologické léčbě metabolického syndromu.

Kromě snahy ze strany jednotlivce můžeme mezi preventivní opatření zahrnout i komplexnější opatření, jako jsou územní plány na podporu aktivního životního stylu obyvatelstva, dotace na zdravé potraviny, propagace zdravých stravovacích návyků a vzdělávání obyvatelstva ve zdravé výživě, omezení reklamy na nezdravé potraviny atd.

Vyšší výskyt metabolického syndromu se váže k populaci lidí žijících v městech a v rozvinutých zemích. Na této převaze se podílí zejména vyšší konzumace vysoce kalorických potravin, souběžně s nedostatkem fyzické aktivity a sedavým způsobem života.

Většina patologických stavů, které jsou charakteristické pro metabolický syndrom (tzn. zvýšená hladina cholesterolu, tuků nebo glukózy v krvi), nemá žádné typické příznaky, které by byly patrné navenek.

Jejich existence se dokazuje řadou klinických testů (krevní testy).

Nejtypičtějším a zároveň na první pohled viditelným příznakem možné přítomnosti syndromu je široký obvod pasu, způsobený nahromaděným podkožním tukem.

Pokud je u jednotlivce přítomna nadváha nebo obezita, nejčastějšími přidruženými příznaky jsou:

• problémy s dýcháním
• zvýšené pocení
• noční chrápání
• problémy s pohybem a prováděním fyzických aktivit
• únava
• bolest kloubů a páteře

Závažnější formy zvýšeného krevního tlaku se mohou projevovat

• bolestí hlavy
• závratě
• ztíženým dýcháním
• krvácením z nosu

V případě nadměrně zvýšené hladiny glukózy v krvi se vyskytuje

• výrazná žízeň
• zvýšené vylučování moči (zejména v nočních hodinách)
• únava
• rozmazané vidění

Tyto příznaky jsou však charakteristické pro dlouhodobé zvýšení glukózy v krvi. Nevyskytují se při krátkodobém zvýšení. V případě dlouhodobě zvýšených hladin glukózy se již uvažuje o rozvinuté cukrovce, která se považuje za negativní následek metabolického syndromu.

Souhrn zmíněných příznaků:

1. Široký obvod pasu
2. Nadváha
3. Obezita
4. Problémy s dýcháním
5. Zvýšené pocení
6. Noční chrápání
7. Problémy s pohybem a prováděním fyzických aktivit
8. Únava
9. Bolest kloubů a páteře
10. Vysoký krevní tlak
11. Bolest hlavy
12. Závratě
13. Zkrácený dech
14. Krvácení z nosu
15. Zvýšená hladina glukózy v krvi
16. Výrazná žízeň
17. Zvýšené vylučování moči (zejména v nočních hodinách)
18. Rozmazané vidění
19. Zvýšená hladina cholesterolu v krvi
20. Bolest na hrudi
21. Tvorba krevních sraženin
22. Ztučnění jater spojené se zánětem

Diagnostický postup metabolického syndromu sestává z fyzikálního vyšetření a řady krevních testů.

Posuzuje se přítomnost pěti patologických stavů – zvýšený krevní tlak, vysoký krevní cukr, nadměrný tělesný tuk v oblasti pasu, zvýšené hladiny cholesterolu a triacylglycerolů v krvi.

K tomu, aby byl metabolický syndrom u pacienta diagnostikován, musí být u něj přítomny minimálně tři ze zmíněných poruch, případně více.

V současnosti existuje několik přístupů v diagnostice syndromu, které byly doporučeny organizacemi působícími v oblasti zdravotnictví. Tyto přístupy se liší zejména v tom, kterou příčinu vzniku metabolického syndromu považují za primární.

Kromě toho se rozcházejí i v hraničních hodnotách některých biochemických parametrů, které se při diagnostice stanovují a které indikují chorobný stav.

Přehled diagnostických kritérií metabolického syndromu doporučených zdravotnickými organizacemi (tabulka)

Rozvoj metabolického syndromu je poměrně dlouhodobý proces. Čas do plného rozvinutí syndromu, resp. do případného výskytu prvotních symptomů, je závislý na jeho jednotlivých součástech.

Patologické poruchy charakteristické pro metabolický syndrom vznikají postupně. K tomu, aby se tyto poruchy dokázaly projevit v organismu viditelným způsobem, musí být kontinuální a přítomné delší dobu.

Poruchy se mohou rozvíjet nezávisle na sobě, avšak ve většině případů na sebe navazují. Jedna porucha vzniká na podkladě jiné, již existující poruchy. Je to podobné jako řetězová reakce.

O metabolickém syndromu hovoříme teprve tehdy, pokud se u jednotlivého souběžně prokáží minimálně tři nebo více ze zmíněných poruch.

U metabolického syndromu nepozorujeme typické, navenek viditelné příznaky, které by poukazovaly na případný problém.

Příznaky jsou obvykle zpozorovatelné až při výrazném zhoršení některé ze součástí syndromu, například nadměrně vysoký krevní tlak nebo nadměrně vysoká hladina glukózy.

Samotný vznik a následně i průběh metabolického syndromu úzce souvisí se životosprávou jednotlivce. Špatná životospráva spojená s nevyváženým příjmem potravy a nedostatečným pohybem způsobuje stále častější výskyt problémů s nadváhou.

Směrodatným příznakem, který může napovědět o riziku existence metabolického syndromu, je nadměrný tuk soustředěný zejména v okolí pasu pacienta.

Přestože většina součástí metabolického syndromu není patrná na první pohled, jejich včasné rozpoznání je rozhodujícím faktorem pro zachování zdravého a fungujícího organismu.

Není proto dobré zapomínat na pravidelné preventivní prohlídky u lékaře, které mohou napomoci k odhalení na pohled neviditelného problému.

Metabolický syndrom u dětí

Výskyt metabolického syndromu není výjimečný ani v dětské populaci. Vzhledem k tomu, že počty dětí s nadváhou (dokonce obezitou) neustále stoupají, je pozorován i častější výskyt metabolických změn.

Primární příčina vzniku obezity je u dětí stejná jako v případě dospělých – nepoměr mezi příjmem a výdejem energie.

Obezita v dětském věku, resp. nadbytek tukové tkáně ve vztahu k ostatním orgánům, způsobuje výkyvy v metabolismu tuků i cukrů.

Tyto výkyvy spolu s obezitou a přidruženým zvýšeným krevním tlakem ústí do rozvoje metabolického syndromu u dětí.

Způsoby diagnostiky syndromu v dětské populaci se podobají těm u dospělých, pochopitelně s rozdíly v hraničních hodnotách některých biochemických parametrů.

V současnosti se doporučuje syndrom diagnostikovat podle kritérií Mezinárodní diabetologické federace, která za primární příčinu vzniku a rozvoje metabolického syndromu u dětí považují obezitu.

Diagnóza se stanovuje pouze u dětí ve věku od 10 do 16 let. U mladších dětí se stanovování diagnózy nedoporučuje. Na pacienty starší 16 let se již vztahují kritéria jako pro dospělý věk.

Přehled diagnostických kritérií metabolického syndromu u dětí (tabulka)

Kolik energie přijímáme ve stravě: 
Kalorické tabulky: Jaké jsou výživové/nutriční hodnoty jídel, potravin?