Jaké zdravotní komplikace způsobuje cukrovka? I zanedbaná a neléčená

Cukrovka je onemocnění, které je charakterizováno poruchou metabolismu cukru. Rizikem jsou hlavně chronické, dlouhodobé komplikace, které způsobuje diabetes mellitus.

A tím nejhorším případem je zanedbaná a neléčená cukrovka.

Často se ptáte: 
Co je cukrovka?
Jak vzniká a jaké má příčiny?
Jaké má komplikace?

Rozpoznáváme dva typy této choroby.

Diabetes mellitus

Cukrovka 1. typu je vlastně nedostatek inzulínu z důvodu autoimunitní reakce organismu vůči buňkám, ve kterých inzulín vzniká.

Imunitní systém je ničí. Kvůli tomu se nemůže vytvářet dostatek inzulínu potřebný ke štěpení cukru. Jeho hladina tím stoupá. Začíná se vyskytovat kolem 15. roku života jedince. Postiženi však mohou být i novorozenci i starší lidé.

Příčina je nejasná. Objevuje se například také při primární hypertenzi, tedy vysokém krevním tlaku. Předpokládá se genetický podklad. Postižený tímto typem cukrovky je odkázán na celoživotní užívání inzulínu.

Cukrovka 2. typu je takzvaná získaná.

Je charakterizována nedostatečným účinkem inzulínu spojeným s jeho nadbytečnou produkcí. Projevuje se takzvaným relativním nedostatkem inzulínu. Vzniká na základě rezistence buněk na inzulín, tedy těch, ve kterých inzulín vzniká. Ty přestávají reagovat na zvýšenou hladinu cukru v krvi a neprodukují inzulín.

Toto onemocnění má vysokou genetickou predispozici. Vzniká však také na podkladě zvýšeného příjmu potravy a nedostatku pohybu. Tedy faktory jsou obezita a celkový nezdravý způsob života. Může však vzniknout také jako komplikace jiných onemocnění.

Nejčastěji se proto projeví až v dospělosti. Pacienti léčbu začínají dietou. V případě nutnosti přechází na perorální léčbu antidiabetiky.

Jak se stravovat při cukrovce, si můžete přečíst v našem článku.

Komplikace cukrovky

Cukr je potřebný pro správné fungování kosterních svalů a mozku. Dodává jim energii pro práci. Když se však nedokáže štěpit, aby mohl být dostatečně využit, způsobuje problém.

Vzniká jeho nadbytek.

Na tomto podkladě vzniká onemocnění zvané diabetes mellitus. S ním bývají spojeny další komplikace, které zvýšená hladina cukru způsobuje. Jedná se hlavně o její dlouhodobé působení na organismus člověka.

Avšak při nesprávném dodržování nebo podcenění určitých zásad léčby může dojít také k akutnímu snížení hladiny cukru. To je nebezpečné mnohem víc.

Pacienti s onemocněním cukrovky by proto měli dodržovat životosprávu a všechny aspekty a zásady léčby. Nic se nesmí podceňovat.

Komplikace cukrovky se v zásadě dělí na akutní a pozdější, chronické.

Zajímavé informace naleznete také v článcích: 
Hladina cukru v krvi – jaké má hodnoty
Dieta při cukrovce - vhodné i nevhodné potraviny

Hypoglykémie

Patří mezi akutní a z hlediska ohrožení života nejnebezpečnější komplikace cukrovky. Vyskytuje se často u pacientů léčených inzulínem.

Hladina glukózy v krvi se pohybuje zpravidla mezi 3,9 až 5,6 mmol/l.

Pacienti s diabetes mellitus jsou zvyklí na vyšší hodnoty, protože jejich hladina cukru v krvi je vlivem onemocnění vyšší.

Obvyklou a častou příčinou bývá nedostatečný příjem potravy po podání inzulínu. Tím pádem inzulín odboural velké množství cukru a jeho příjem byl snížen nedostatkem potravy.

Stejně tak bývá způsobena i alkoholem.

Cukr nejvíce využívají buňky svalů a mozku. Při jeho nedostatku tak může dojít k bezvědomí. Diabetici se musí hned po podání inzulínu najíst. Pokud k tomu nedojde, hypoglykémie může nastat relativně rychle.

Na začátku se projevuje jako psychická porucha.
Člověk může být dezorientován a může vyprávět věci, které nedávají smysl.
Dále se může objevit fyzická slabost, bolesti hlavy, studený pot nebo pocit hladu.
Klesne-li hladina cukru příliš nízko, mohou se vyskytnout křeče až bezvědomí.

Jedná se o takzvané hypoglykemické koma. Tento symptom se častěji vyskytuje u cukrovky 1. typu.

Při včasném rozpoznání příznaků je vhodné podat postiženému potraviny s vysokým glykemickým indexem. To jsou takové, které obsahují jednoduché cukry, a tím se rychle vstřebávají do organismu. Vhodný je například kostkový cukr, sladké tyčinky, džus a podobně. Pokud došlo k bezvědomí nebo se stav nezlepšuje, je třeba volat záchrannou zdravotní službu.

Nikdy se při hypoglykemických stavech nesmí podávat inzulín.

Více se dočtete také v magazínovém článku o hypoglykémii.

Hyperglykémie

Je to akutní stav při onemocnění cukrovky. Označuje se jím zvýšená hladina cukru nad normální hodnotu. Její horní hranice je u nediabetiků přibližně 5,6 mmol/l. U diabetiků bývá tato hodnota vyšší, a to asi 6 až 7 mmol/l.

Po jídle se glykémie zvyšuje a postupně štěpením cukrů se začne snižovat. U lidí postižených cukrovkou se však tato hodnota snižuje jen velmi pomalu. Výrazně vyšší hodnota cukru může diabetika ohrozit porušením acidobazické rovnováhy.

Více se o acidobazické rovnováze dočtete v našem článku.

Způsobuje ji nedostatečná nebo chybná aplikace inzulínu. Stejně tak vynechání jeho dávky. U nediabetika se tak může manifestovat vznik cukrovky.

Projevuje se suchem v ústech, pocitem žízně a častým močením. Spolu s močí se z těla postiženého vyplavují také minerální látky.

Hyperglykémii lze snížit aplikací předepsané dávky inzulínu. Nedoporučuje se při ní sportovat z důvodu vzniku ketoacidózy.

Jelikož se cukr neštěpí, tak tělo nemůže z něj získat energii pro své buňky. Při dlouhotrvající hyperglykémii ji začne získávat z dalšího zdroje, a to z tuků. Jejich rozkladem vzniká energie a ketolátky. Ty způsobují pokles krevního pH. Vzniká tak diabetická ketoacidóza.

Nejčastější dotazy při hyperglykémii v magazínovém článku.

Diabetická ketoacidóza

Vzniká jako důsledek dlouhotrvající hyperglykémie, uvolňováním ketolátek do krevního oběhu při štěpení tuků. Riziko jejího vzniku zvyšuje téměř úplný nedostatek inzulínu a zvýšená hladina stresových hormonů.

Může se také objevit u pacientů, kteří nedodržují dávkování inzulínu, nebo u diabetiků, kteří onemocněli zápalem plic nebo infekcí ledvin.

Je to život ohrožující stav. Neléčení vede ke zhroucení metabolismu a hyperglykemickému kómatu.

Často se projevuje acetonovým zápachem z úst. Proto se někomu může zdát, že postižený je intoxikován alkoholem.

Příznaky ketoacidózy jsou dost obsáhlé. Patří mezi ně:

• velká únava
• extrémní žízeň i přes dostatečný příjem tekutin
• časté močení
• acetonový zápach z úst
• dýchání je nejprve rychlé a mělké, postupně se zpomaluje a prohlubuje
• ztráta tělesné hmotnosti
• kvasinkové infekce
• psychická podrážděnost
• pocit na zvracení
• bolest ramen, hrudníku a krku

Tyto příznaky se mohou stupňovat až do bezvědomí postiženého. Okamžitě je třeba volat záchrannou zdravotní službu.

Chronické komplikace cukrovky

Chronické komplikace diabetu se dělí na specifické a nespecifické.

V tabulce uvádíme rozdělení chronických komplikací diabetes mellitus

Makroangiopatie je postižení velkých cév, mikroangiopatie zase těch malých. Z toho pak vyplývají komplikace cukrovky daného charakteru.

Diabetická retinopatie

Je to postižení cév vyživujících sítnici oka. Patří k postižením malých cév, tedy k mikroangiopatiím.

Vlivem zvýšené hladiny cukru se tyto cévy poškozují. Dochází k jejich ucpávání a nedokrvení sítnice oka.

Z toho důvodu se začnou vytvářet nové cévy, které obcházejí ty původní uzavřené. Nové však nejsou tak kvalitní. Přes jejich zesláblou stěnu prosakuje krev. Z toho důvodu sítnice zakrvácí nebo oteče. Jsou to projevy její nejzávažnější formy, takzvané proliferativní retinopatie.

Rozeznávají se tři druhy cévního postižení sítnice: ucpání cév, rozšíření cév nebo jejich novotvorba.

Tato komplikace cukrovky nezpůsobuje pacientovi téměř žádnou bolest.

Projevy jsou různé:

• zhoršování zraku v důsledku otoku v místě nejostřejšího vidění
• pokles schopnosti rozlišování barev
• postižení pozorují drobné černé tečky před očima
• pokřivení obrazu
• vypadávání části obrazu

Mezi rizikové faktory vzniku retinopatie u diabetiků patří: vysoký krevní tlak, kouření, pití alkoholu, hormonální antikoncepce, poruchy hladiny krevních tuků, špatná kompenzace cukrovky.

Každý diabetik by si měl dát alespoň jednou ročně vyšetřit oční pozadí.

Léčba retinopatie spočívá hlavně ve snížení krevního tlaku a krevních tuků a jejich stabilizaci a metabolické kompenzaci cukrovky. K vlastní léčbě sítnice se využívá laser. Metoda se nazývá fotokoagulace. Ničí se při tom nově vzniklé méněcenné cévky. Tím se zabrání jejich praskání a prosakování krve do sítnice.

Diabetická nefropatie

Je to poškození ledvin.

Patří mezi nejnebezpečnější chronické komplikace cukrovky. Vzniká z důvodu poškození malých cév. Tedy patří do skupiny diabetické mikroangiopatie.

Zapříčiněná bývá většinou z důvodu nedostatečné léčby nebo z jejího zanedbávání. Projevuje se tak u 1. typu i u 2. typu diabetu.

Diabetická nefropatie se projeví téměř u 40 % diabetiků.

Její vývoj od diagnostikování cukrovky po první příznaky může trvat i 15 let. Ze začátku se začne projevovat zvýšeným obsahem bílkovin v moči. Ty se tam dostávají z malých cév ledvin poškozených cukrovkou. Je to takzvaná mikroalbuminurie.

Ta lze zjistit jedině vyšetřením moči. Proto je třeba, aby se diabetikům preventivně a pravidelně vyšetřovala moč. Jsou-li během 2 až 4 týdnů zaznamenány 2 pozitivní výsledky, lze hovořit o mikroalbuminurii. Musí se samozřejmě potvrdit dalšími vyšetřeními ledvin.

Dalšími faktory, které způsobují diabetickou nefropatii, jsou hypertenze, kouření nebo vysoká hladina tuku v krvi. Pokud se však onemocnění zachytí ještě ve fázi mikroalbuminurie, je větší šance na jeho úspěšnou léčbu.

Předejít komplikaci cukrovky spojené s poškozením ledvin lze těmito způsoby:

• ustálit hodnotu krevního tlaku na správných hodnotách
• udržovat ideální hladinu cukru v krvi
• snížit hladinu tuků v krvi, je-li zvýšena
• snížit příjem bílkovin ve stravě, ideálně méně než 10 % celkového denního příjmu energie
• nepřijímat žádný nikotin
• dodržovat pravidelná vyšetření a kontroly

V našem dalším článku se dočtete, jak pečovat o ledviny. 

Diabetická neuropatie

Je to poškození nervů u diabetiků.

Vzniká z důvodu dlouhodobě zvýšené hladiny cukru v krvi. Ten se rozkládá tak, že vzniknou toxiny, které působí škodlivě na nervové buňky. Vlivem toho narušují bílkovinu nervového vlákna myelin a tím poškozují samotnou buňku.

Objevuje se jako periferní neuropatie, která je doprovázena bolestmi končetin. Může to však být také takzvaná autonomní neuropatie. Tehdy je doprovázena srdečně-cévními poruchami nebo poruchami trávicího a vylučovacího systému. Tato forma se vyskytuje většinou u mladších diabetiků.

Projevuje se typickými příznaky, jako jsou:

• parestezie končetin (mravenčení)
• dysestézie končetin (porucha vnímání hmatem)
• porucha citlivosti končetin
• bolesti končetin v klidu
• snížení vnímání bolesti
• svalová slabost

Mravenčení v končetinách, ať už dolních, nebo horních, postupuje od konečků prstů. Postupně se vyvíjí směrem ke kolenům nebo loktům.

Syndrom diabetické nohy a bolest nohou při cukrovce

Toto onemocnění je způsobeno poškozením cév a nervů dolních končetin. Vzniká vlivem permanentně zvýšené hladiny glukózy v krvi. Jeho základní příčinou je diabetická polyneuropatie.

Z toho důvodu vznikají na nohou vředy nebo gangrény, tedy odumírání nedokrvených částí dolních končetin. To vzniká postupně vlivem poškození malých cév, které se nacházejí hlavně v prstech.

Vředy vznikají na místech největšího tlaku. Zejména na chodidlech.

V tabulce uvádíme rizikové faktory vzniku vředů dolních končetin při syndromu diabetické nohy

Diabetici by měli věnovat svým dolním končetinám zvýšenou péči. Z toho důvodu by měli dodržovat určité zásady:

• 3krát za týden si udělat 3minutovou koupel nohou při teplotě vody 30 až 35 °C
• nepoužívat při tom mýdlo ani přípravky s obsahem alkoholu, které vysušují pokožku
• nohy po koupeli důkladně osušit, i mezi prsty
• každý den si natřít nohy mastným krémem
• na odřeniny a kuří oka nepoužívat neprodyšné náplasti
• nehty je lepší obrušovat pilníkem, ne stříhat
• nehty obrušovat rovně
• kontrolovat záněty nebo plísňová onemocnění na nehtech a mezi prsty (zarudnutí nebo bílý povlak)
• kontrolovat i chodidla ze spodní strany (použít zrcadlo)
• i nejmenší poranění je dobré si dát ošetřit lékařem
• každý den procvičovat dolní končetiny, minimálně zatínáním a uvolňováním prstů u nohou
• nosit vhodnou obuv, ve které nejsou nohy staženy
• pokud možno absolvovat jednou denně alespoň 30minutovou procházku
• nosit bílé bavlněné ponožky (i v létě dobře sají pot a dobře na nich vidět stopy krve při poraněních)
• nikdy nechodit bosí