Epiglotitida: Příznaky a léčba zánětu hrtanové příklopky? Proč ohrožuje děti?

Epiglotitida, přesněji akutní epiglotitida nebo také akutní zánět hrtanové příklopky, je život ohrožující onemocnění. Má náhlý průběh a rozvíjí se z plného zdraví během několika hodin.

Nicméně k progresi a zhoršení zdravotního stavu může dojít během několika minut.

Postihuje hlavně děti do věku 6–7 let, nejčastěji pak 3 až 4leté děti.

Více náchylní k onemocnění jsou chlapci.

Nemá souvislost se sezónností, tak jako laryngitida.

Spouštěčem vzplanutí nemoci jsou bakterie s prvenstvím Haemophillus influenzae B. Po zavedení očkování proti hemofilovým infekcím dochází k vypuknutí zánětu hrtanové příklopky méně často.

U dospělých se na vzniku onemocnění podílejí jiné bakterie. Příčinou může být i poranění hrtanové příklopky.

Co je hrtanová příklopka

Odborně se označuje jako epiglottis. Nachází se za kořenem jazyka v místě odstupu hrtanu od hltanu. Tvarem připomíná lístek a je tvořená elastickou chrupavkou.

Hlavní funkce příklopky...

Při polykání se přiklápí na vstup do hrtanu (laryngu). Brání tím vniknutí stravy a tekutin do dýchacích cest.

Zabraňuje aspiraci.

Proč je epiglotitida nebezpečná?

Epiglotitida je flegmonózní zánět hrtanové příklopky. Při zánětu se tvoří otok.

Otok způsobuje částečné nebo úplné uzavření dýchacích cest v místě epiglottis (příklopky hrtanové). Při částečném uzavření se dýchání výrazně zhoršuje, při úplném je nemožné.

Hrtanový vchod je překrytý zvětšenou příklopkou, která tvoří mechanickou překážku. Brání průchodu vzduchu do dolních cest dýchacích a do plic.

Mezi rizikové faktory patří nízký věk. Důvodem je anatomický poměr v dýchacích cestách dětí. Menší prostor a otok tak způsobují výraznější problémy při dýchání.

Další příčinou je i stav imunity. V dětství je snížená schopnost produkce protilátek IgG 2, které mají specifické vlastnosti při imunitní reakci.

Co je hemofilová infekce?

Původci jsou bakterie Haemophillus influenzae typu A až F. Nejnebezpečnější je subtyp B.

Hemofilové infekce jsou mezi lidmi celosvětově rozšířené a jde o výhradně lidské onemocnění. Šíří se kapénkovou infekcí, z člověka na člověka, a to při kašli, kýchaní, ale i přímým kontaktem (v dětském kolektivu prostřednictvím hraček). Vstupní branou infekce do těla jsou hlavně ústa a nos.

Ve většině případů se vyskytují zejména u dětí do 5 let, a to pro nevyzrálost obranného (imunitního) systému na úrovni imunoglobulinu IgG 2.

Nejčastějším spouštěčem onemocnění je Haemophillus influenzae typu B – zkráceně Hib. Jeho nebezpečí spočívá v tom, že je příčinou různorodých onemocnění.

Bakterie se dostávají na sliznici dutiny ústní, nosu či hrtanu a hltanu. Poté mohou krevní cestou putovat po celém organismu.

Jaká onemocnění způsobuje hemofilová infekce:

• zánět mozkových blan – meningitida
• zápal plic – pneumonie
• zánět hrtanové příklopky – epiglotitida
• zánět středního ucha – otitis media
• zánět vedlejších nosních dutin – sinusitida
• zánět kloubů – artritida
• zánět kostní dřeně – osteomyelitida

Před zavedením očkování byla hemofilová infekce u dětí do 5 let nejčastější příčinou hnisavého zánětu mozkových blan (purulentní meningitidy).

Po zavedení očkování se výskyt hemofilových infekcí vyvolaných typem B snížil.

Epiglotitida není sice v dnešní době častým onemocněním, ale je nebezpečná.

Vyvolávají ji bakterie. Jde tedy o hemofilovou infekci Haemophillus influenzae subtyp B.

Nebezpečí představuje flegmonózní zánět v oblasti hrtanové příklopky. Vlivem zánětu vzniká otok, zvětšení příklopky a zmenšení až úplné omezení prostoru na průchod vzduchu do dolních cest dýchacích, a tedy i do plic.

Tím vzniká výrazně zhoršené dýchání až dušení a dechová nedostatečnost.

Bakterie vyvolávající epiglotitidu:

• zejména Haemophillus influenzae B
• Staphylococcus aureus
• Streptococcus agalactiae
• Staphylococcus pyogenes
• Streptococcus pneumoniae
• Moraxella catarrhalis

Neinfekční příčinou je poranění příklopky. K tomu dochází například při popálení příklopky horkým jídlem či nápojem.

Ostatní druhy bakterií či poranění bývají příčinou onemocnění příklopky v dospělosti.

 Specifika dětského věku v souvislosti s dýcháním

Nízký věk s sebou přináší různé anatomické odchylky. I z tohoto důvodu nelze dítě pokládat za malého dospělého.

Od novorozenců až do přibližně 12 roku života.

Specifika dětí, jak je udává Viliam Dobiáš a kolektiv v knize Přednemocniční urgentní medicína:

• větší hlava a kratší krk
• dýchání přes nos hlavně u novorozenců a kojenců - rýma a otok nosní dutiny mohou být problémové
• sliny jsou produkované ve vyšší míře, riziko vdechnutí u dětí v bezvědomí
• jazyk je v poměru k dutině ústní větší
• hrtan – larynx je ve vyšším postavení a vpředu
  • u dětí je subglotická oblast nejužších místem
• hrtanová příklopka je delší, měkčí a má tvar písmena U
• průdušnice (trachea) je kratší – vzniká riziko jednostranné intubace
• průdušky odstupují v přibližně stejném úhlu, možný přenos dýchacích fenoménů při jednostranné intubaci – ztížená kontrola sliznice dýchacích cest je citlivější a rychle otéká
• sliznice dýchacích cest je citlivější a rychle otéká
• vyšší riziko laryngospazmu (stažení hrtanu)
• dechová námaha menší děti více vyčerpává
• potřeba kyslíku je v dětství relativně vyšší
  • proto děti mají rychlejší dechovou frekvenci
  • zpomalené dýchání vede rychleji k hypoxii (nedostatečnému okysličení tkání a orgánů)

Kvůli těmto důvodům je potřeba věnovat ztíženému dýchání u dětí maximální pozornost.

Příznaky se vyvíjejí rychle, a to v průběhu několika hodin. Uvádí se, že nemoc může naplno vypuknout během 12 hodin. K jejímu vystupňování a k závažnému ohrožení zdraví může dojít během několika minut.

Přítomné jsou i symptomy zánětu horních cest dýchacích, například únava a celková slabost.

Při onemocnění jsou typické i vysoké horečky, tedy tělesná teplota nad 38 °C. Teplota stoupá až na hranici 40 stupňů Celsia.

Bolest hrdla, která může být řezavá, je velmi intenzivní. Už tak vysokou bolest zhoršuje polykání.

Bolestivé polykání se odborně označuje také jako odynofagie.

Důsledkem bolestivého polykání je typické vytékání slin z úst.

Krutá bolest je příčinou toho, proč se dítě bojí mluvit či kašlat. Kašel je případně pouze povrchový – opatrný.

Dítě odmítá pít tekutiny. Má otevřená ústa či vyplazený jazyk. Pití tekutin či polykání slin znemožňuje i zanícená a oteklá hrtanová příklopka.

Dítě je až nápadně klidné, ale vystrašené. Bledé. Uvádí se takzvaný toxický vzhled – dojem těžce nemocného.

Pláč, řeč, pohyb a poloha v lehu ztěžují dýchání.

Na dechovou, respirační tíseň upozorňuje více faktorů. Tím je například poloha vsedě, kdy dítě odmítá ležet. Poloha vleže dokonce dýchání zhoršuje.

Dítě je předkloněné, má zakloněnou hlavu a pootevřená ústa. Lapá po vzduchu. Při obtížném dýchání si může pomáhat podpíráním rukou.

Z úst mu vytékají sliny. To je charakteristický projev epiglotitidy.

Tato poloha se označuje také jako poloha čichajícího psa – sniffing dog.

Malé děti v kojeneckém období nápadně zaklání hlavu, čímž se snaží uvolnit si dýchací cesty.

Při epiglotitidě se vyskytuje takzvaná trias, tedy přítomnost tří symptomů:

1. dysfagie – porucha polykání
2. dysfonie – porucha hlasu
3. dyspnoe – porucha dýchání

V případě tohoto onemocnění je přítomné tišší nádechové pískání (inspirační stridor). To je spíše vlhké a bublavé. V případě těžšího stavu dochází k pískání i při výdechu (expirační stridor).

Závažnost situace umocňuje příznak tichých plic při auskultačním vyšetření (odborném vyšetření poslechem pomocí fonendoskopu).

Nedostatek kyslíku ve tkáních (hypoxii) značí i únava, ztráta zájmu o okolí, apatie až zmatenost.

Úplné uzavření dýchacích cest vede k udušení a smrti.
Při tomto onemocnění se uvádí až 25 % úmrtnost.
Proto je důležité rychlé odhalení, diagnostika a včasná léčba.

Diagnostika se vykonává hlavně za pomoci anamnézy a klinického obrazu. Fyzikální vyšetření a přítomnost uvedených příznaků jsou cestou k přesné diagnóze.

Vyšetření pohledem se musí vykonávat opatrně. Po mírném zatlačení jazyka ústní dřevěnou špachtlí lze vidět zvětšenou a zarudlou hrtanovou příklopku. Může mít rozličný tvar.

Toto vyšetření musí provádět lékař. Neopatrná manipulace může zhoršit průběh onemocnění a situaci.

Dítě s tímto onemocněním patří do odborné péče. Nutností je hospitalizace.

Případně se může doplnit laryngoskopie u ORL specialisty. Ale hrozí riziko podráždění dýchacích cest a laryngospazmu (stažení hrtanu).

Dalšími metodami je RTG a CT. Později lze doplnit CRP a laboratorní vyšetření krve a moči.

Dušení, tedy obstrukce dýchacích cest, omezení průchodu pro vzduch – může být v dětství způsobené i jinou příčinou:

• laryngitida
• vdechnutí cizího tělesa
• astma
• bronchiolitida – zánět průdušek
  • ostatní záněty jsou například i peritonzilární či retrofaryngeální absces

Zajímavé informace v článcích:
Laryngitida
Bolest hrdla

Tabulka uvádí základní odlišnosti při laryngitidě a epiglotitidě

Průběh onemocnění je náhlý. I když jsou první příznaky mírné až nenápadné, akutní onemocnění rychle progreduje.

Mohou být přítomné nespecifické příznaky zánětu horních cest dýchacích. Nastupuje výrazná bolest hrdla, kterou komplikuje ztížené a bolestivé polykání. Tělesná teplota stoupá, a to často až do 40 °C. Dítě odmítá pít.

Vyvíjí se typický obraz onemocnění.

Do popředí se dostává ztížené dýchání. To nutí dítě k poloze vsedě. Má pootevřená ústa, vytékají mu z nich sliny. Je v předklonu, rukama se může podpírat o podložku a hlavu dává do mírného zákonu.

Připomíná polohu čichajícího psa.

V obličeji je dítě vystrašené, až nezvykle tiché. Bledé. Při obstrukci může nastoupit cyanóza (modrá pokožka rtů či prstů).

Je výrazně unavené až apatické. Hrozí ucpání dýchacích cest a dušení.

Proto je nutné odborné vyšetření a včasná léčba. Při rychlém průběhu je doporučeno volat záchrannou službu.