Plicní hypertenze: Co je to a proč vzniká? + Příznaky a léčba

Plicní hypertenze je závažným onemocněním, které ovlivňuje kvalitu života, protože snižuje celkovou výkonnost člověka. Negativem je i to, že zkracuje délku života.

Podstatou onemocnění je vysoký krevní tlak v plicním řečišti.

Častěji se vyskytuje při jiném onemocnění. V některých případech její příčina nemusí být známa.

Průběh onemocnění závisí na několika faktorech. Správná a včasná léčba může zabránit rychlé progresi a smrti postižené osoby, jejíž příčinou je selhání pravého srdce.

Rok 1891 německý lékař Ernst von Romberg:
První písemná zmínka o skleróze plicní tepny.
Předpokládá se, že šlo o primární plicní hypertenzi.
Termín zavedl v roce 1951 David Dresdale.

V úvodu o srdci a plicní cirkulaci

Srdce je svalová pumpa, která přečerpává krev v krevním oběhu.

Z praktického hlediska se krevní oběh rozděluje na malý a velký.

Začneme závěrečným úsekem toho velkého.

Velký (tělní) krevní oběh je ukončen dvěma velkými žilami. Jedná se o horní a dolní dutou žílu, které přivádějí odkysličenou krev do srdce.

Jde o krev, ze které byl kyslík spotřebován buňkami organismu. Krev se musí zpětně obohatit kyslíkem, aby mohla být zpětně vypuzena do tělového oběhu. K tomuto okysličení dojde v plicích.

Pár faktů mezi řádky:

1. cévy, které vedou krev do srdce, se označují jako žíly = vény
2. cévy, které vedou krev od srdce, ze srdce ven, jsou tepny = arterie
3. největší tepna je aorta = srdečnice
4. srdce má 4 dutiny, oddíly: 
   • pravou předsíň
   • pravou komoru
   • levou předsíň
   • levou komoru
5. činnost srdce je nepřetržitá = nonstop

Krev se vrátí do srdce, přesněji do jeho pravé poloviny.
Začátek malého krevního plicního oběhu.

Krev se přivede do pravé síně. Odtamtud směřuje do pravé komory.

Z pravé komory je vypuzena přes velkou tepnu plicnice do plic. V plicích se krev nasytí kyslíkem.

Kyslík se naváže na hemoglobin. To je červené krevní barvivo červených krvinek.

1 gram hemoglobinu unese 1,34 mililitru kyslíku.

A z malého (plicního) oběhu pokračuje.

+

Z plic prostupuje krev 4 plicními žilami do levé síně. Zde se dlouho nezdrží a pokračuje do levé komory.

Velký (tělní) krevní oběh.

Z levé komory je velkou silou vypuzena do velkého krevního oběhu. Dochází k tomu při systole levé komory (tedy při jejím stažení, vypuzení krve z dutiny srdce).

Naopak pojem diastola značí uvolnění dutin srdce a nasávání krve.

Systola a diastola jsou dvě fáze, které se neustále střídají. Tím je zajištěna činnost srdce jako pumpy. Krví je přenášen kyslík, krevní komponenty, živiny a jiné důležité látky pro zachování života.

A...

Během proudění krve v srdci je třeba zmínit i srdeční chlopně.

Srdce je svalový orgán.
Srdeční sval (myokard) je výkonnou jednotkou.
Jde o nejmohutnější vrstvu stěny srdce.
Nachází se uprostřed.

Z vnější strany je sval pokryt epikardem. A srdce je uloženo v perikardu (osrdečníku).

Vnitřní plocha srdce je pokryta tenkou blánou, která má pojmenování endokard. Endokard plynule přechází i na cévy. Důležitá informace nicméně je, že také tvoří srdeční chlopně.

Chlopeň = jednosměrný ventil, který pouští krev vpřed.
Ale brání zpětnému toku krve.

Rozličná onemocnění chlopní způsobují patologické proudění krve zpět do předchozího srdečního oddílu. Tento negativní jev má za následek snížení okysličení organismu a přetížení srdečního svalu.

Možným závažným důsledkem je selhání srdce.

Malý krevní oběh

V plicním oběhu je poměrně nízký krevní tlak. Ten za normálních podmínek nepřesahuje 25 mmHg (milimetrů rtuťového sloupce) a střední tlak v plicnici je okolo 15 mmHg.

I při tak nízkém tlaku je možné několikanásobně zvýšit průtok krve plícemi bez nadměrného navýšení tlaku. To pomáhá hlavně při zvýšené fyzické zátěži, kdy je nutná dostatečná dodávka kyslíku tělním buňkám.

Při systole levé komory je krev vypuzena do aorty. Tehdy krevní tlak stoupá nad 80 mmHg.

Jako horní hranice uvádí se výška systolického tlaku 120–140 mmHg.

A tlak v pravé komoře je 20 až 30 mmHg.

Chcete vědět více o plicní hypertenzi?
Co je její příčinou?
Jak se projevuje a léčí?
Čtěte dále...

Plicní hypertenze je definována jako...

Jedná se o vysoký krevní tlak v plicním oběhu.

Definice zní:

Plicní hypertenze je hemodynamický a patofyziologický stav, při kterém se hodnota středního tlaku v plicnici rovna nebo vyšší než 25 mmHg. Jedná se o hodnotu měřenou v klidu.

Při plicní hypertenzi hodnoty krevního tlaku přesahují:

1. systolický tlak nad 35 mmHg
2. střední tlak nad 25 mmHg
3. diastolický tlak nad 12 mmHg

Střední arteriální tlak = průměrná hodnota krevního tlaku během jednoho srdečního cyklu.

Měření tlaku v plicnici probíhá během pravostranné katetrizace. Jde o invazivní metodu měření krevního tlaku.

• normální tlak v plicnici má horní hranici = 20,6 mmHg
• hodnoty 21–24 mmHg nejsou přesně klasifikovány (hraniční/rizikové hodnoty)
• lehká plicní hypertenze = 26–35 mmHg
• střední plicní hypertenze = 36–45 mmHg
• těžká plicní hypertenze = více než 45 mmHg

K diagnostice je nutná invazivní metoda, a to konkrétně měření tlaku během pravostranné srdeční katetrizace.

Ale...

Je možné odvodit ji odhadem při dopplerovské echokardiografii. Určuje se podle rychlosti regurgitační trysky na trikuspidální chlopni, a to při hodnotě vyšší než:

3,0 až 3,5 m / s = tlak v plicnici více než 40 mmHg.

Při plicní hypertenzi je příčinou obtíží zvýšení tlaku v plicním oběhu nad 25 mmHg. To zvyšuje námahu pravé komory, která není z dlouhodobého hlediska přizpůsobena nadměrnému zatížení.

Krev se hromadí v pravé komoře a nedostatečně se přečerpává do levého srdce. Akutní průběh se projeví roztažením stěny pravé komory. Tento stav se označuje jako dilatace.

Pomaleji stoupající odpor a tím i krevní tlak před pravou komorou dává čas k jejímu přizpůsobení. Srdeční sval se tehdy zbytňuje, zvětšuje svůj objem. Pravá komora je hypertrofická.

Změny srdečního svalu se označují jako kardiomyopatie.

Oba tyto stavy vedou k selhávání pravé komory.

Přesná příčina plicní hypertenze nemusí být známa. Tehdy se označuje jako primární nebo idiopatická.

Jinou skupinou jsou onemocnění, která vyvolávají sekundární plicní hypertenzi.

Při vzniku onemocnění hraje roli multifaktoriální působení.

Zapojuje se genetický vliv, hereditární (dědičný) rodinný výskyt (vzácné). Ale vliv má také výskyt jiných přidružených rizikových činitelů.

Příkladem je užívání některých léků, jako jsou léky na hubnutí a zamezení chuti k jídlu, a to i po několika letech. Také vliv toxinů či radioaktivity.

Vyskytnout se může při onemocnění jater, štítné žlázy a při revmatických onemocněních, zánětech cév či HIV.

Nejčastěji se vyskytuje při onemocněních levého srdce a při poruše činnosti, jako je levostranné srdeční selhání. Také je běžné při postižení aortální či mitrální chlopně.

= přibližně 75 %.

Druhou nejčastější příčinou je onemocnění plic, známé také jako chronická obstrukční plicní nemoc.

Akutní forma bývá zapříčiněna embolizací do plicnice.

= přibližně 10–15 %.

A například...

Plicní arteriální hypertenze pramení ze zúžení krevních cév plicního řečiště. Tím se zvyšuje krevní tlak v plicích, který musí pravá komora překonat, aby splnila požadavek na přívod krve do organismu.

+

Dělení na primární a sekundární má starší původ. V dnešní době se vysoký krevní tlak v plicním oběhu klasifikuje podle více podmínek, jako jsou etiopatogenetické, klinické či terapeutické aspekty.

Tabulka uvádí klasifikaci plicní hypertenze

Jinou formou je klasifikace podle hemodynamiky a patofyziologie:

1. prekapilární plicní hypertenze – normální tlak v zaklínění
2. postkapilární plicní hypertenze – zvýšený tlak v zaklínění
3. hyperkinetická plicní hypertenze – při vrozených zkratech, jako je perzistující duktus, ale i při zvýšeném minutovém srdečním výdeji, ke kterému dochází při hypertyreóze

Měření tlaku v zaklínění? O co jde?

Tlak v levé předsíni = tlak v cévách na venózní straně oběhu.

Tlak v levé předsíni se však invazivní metodou měří náročně.

Proto se upouští od tlaku krve v zaklínění. Jde o tlak, který se naměří při invazivní metodě (pravostranné srdeční katetrizaci). Měří se na úrovni poslední cévy, v níž se katetr na měření tlaku zaklíní.

Tlak v zaklínění je 5 mmHg.

Tabulka uvádí formy a některé příčiny plicní hypertenze

Příznaky plicní hypertenze se v jejím počátečním stádiu nemusí vůbec prokázat. Ve většině případů jsou nespecifické, což přispívá k počtu pozdě diagnostikovaných případů.

Většinou se potíže projeví až při vyšším stupni zvýšení tlaku v plicním oběhu.

Některé příznaky, které se vyskytují

Přítomnost příznaků je individuální. Závisí také na přidruženém základním onemocnění. Jednotlivé potíže se mohou kombinovat, někdy se naopak vůbec nevyskytnou.

Diagnostika onemocnění je náročná a je založená na různých diagnostických metodách.

Na první pomyslné příčce jsou anamnéza a klinický obraz (to, jak se projevuje). Následuje vyšetření fyziologických funkcí, jako je i krevní tlak, puls i saturace krve kyslíkem. Důležité je poslechové vyšetření dýchání, zhodnocení dechu, srdečních ozev a přítomnost šelestů.

K základu patří i RTG, laboratorní vyšetření krve, EKG.

Základním vyšetřením je ECHO. Echokardiografie je ultrazvukové vyšetření srdce, kterým se určuje velikost srdce a jeho oddílů. Diagnostikuje se vrozená vada, chlopenní vady, stav velkých cév a jiné.

Diagnostický význam má ECHO Dopplerova metoda – dopplerovská echokardiografie.

K ostatním vyšetřením se řadí:

• zátěžové testy
• 6minutový test chůze
• ergometrie
• spirometrie
• CT
• MRI
• plicní angiografie
• koronarografie
• při diferenciální diagnostice i vyšetření:
  • revmatologické
  • pneumologické
  • gastroenterologické
  • hematologické

Pravostranná srdeční katetrizace

Při této metodě se zavádí katétr do velké žíly.

Katétrem se prochází přes pravé srdce až do plicního řečiště. Pokračuje až po konečné zaklínění v periferní větvi plicnice.

V tomto případě je důležité měření krevního tlaku, a to v:

• pravé komoře
• plicnici
• v zaklínění = tlaku v levé předsíni

Při zvýšeném tlaku v plicnici s normální hodnotou v zaklínění se může jednat o embolizaci.
Při zvýšeném tlaku v plicnici a zvýšeném tlaku v zaklínění může jít o levostranné srdeční selhání.

Kromě toho se touto metodou dají sledovat také jiné parametry, jako je například minutový srdeční výdej a celková hemodynamika.

Průběh onemocnění závisí na stupni zvýšeného krevního tlaku v plicním řečišti.

Svůj vliv na celkový stav má také základní choroba.

Vzácněji probíhá jako primární idiopatická forma.
Častěji jako sekundární, a to například následkem poruchy funkce levého srdce a při chronickém plicním onemocnění.

Akutně se zdravotní stav zhorší při plicní embolii, kdy překážka v plicním oběhu zvyšuje tlak v pravé komoře. Pokud se včas neléčí, časem dojde k selhání funkce. To může vést až k smrti.

Časem se rozvíjí cor pulmonale.

V počátečním stádiu se nemusí onemocnění projevit.

Většinou se onemocnění prokáže až v pozdějším stádiu. Tehdy bývá hodnota plicního krevního tlaku zvýšená i na dvojnásobek normálních hodnot tlaku.

Charakteristickým jevem je přidružení dušnosti. To je v prvních momentech přítomno hlavně při zvýšené zátěži. Příkladem může být cvičení, sportovní aktivity, běh, chůze po schodech.

Onemocnění se vyznačuje progresí (zhoršováním stavu).

K dušnosti později může dojít při běžných denních aktivitách. Až je nakonec přítomna i bez námahy. Tehdy se jedná o klidovou dušnost.

Mezi první nespecifické znaky patří únava a zvýšená unavitelnost.

Při opakovaných mdlobách, závratích a tělesné slabosti, která je doprovázena pocitem na omdlení (prekolapsových stavech), je nutné pátrat po příčině.

K přidružujícím se potížím patří také postupující otékání dolních končetin. Nejdříve v okolí kotníků, časem i na bérci. V pozdním stádiu se přidruží i otok břicha či celého těla.

Ze sníženého prokrvení srdečního svalu se vyskytuje také bolest na hrudi nebo pocit tlaku, který je popisován...

Jako kdyby mi někdo seděl na hrudi.
Jako kdybych měl kámen na hrudi.

Celkový obraz probíhajících potíží je samozřejmě individuální a záleží ve velké míře i na primární diagnóze.