Revma škodí organismu v každém věku: Proč vzniká a jaké má příznaky?

Revma, jak obecně označujeme revmatická onemocnění, se obecně pojí s klouby. Ty jsou bolestivé, oteklé, ztuhlé či deformované.

V minulosti bylo mylně označováno jako onemocnění seniorů, jako památný obraz natírání kloubu mastí či gelem na bolest. V odborných kruzích je ovšem známo, že zasahuje i děti a mladé dospělé.

Celosvětově na revmatická onemocnění trpí přibližně 350 milionů lidí.
Častěji mají revma ženy.
Patří mezi nejčastější příčiny pracovní neschopnosti.

Revmatická onemocnění seskupují širokou paletu různých onemocnění a syndromů, kterých je více než 200. Revma tedy není jedno onemocnění, které jednoznačně napadá pouze klouby.

Onemocnění postihuje klouby, kosti, chrupavky, šlachy, svaly a ostatní měkké struktury. Kromě toho může zasahovat i vnitřní orgány, srdce, cévy, plíce, oči, ledviny a kůži.

Revma z řeckého překladu znamená proudit, téct.
Za dávných dob ho popisovali jako táhlou bolest.
Prý se šířilo z hlavy do celého organismu.

Přesná příčina vzniku revmatických onemocnění není známa. A není znám ani žádný lék, který by je definitivně vyléčil.

Revma = dlouhodobé a progresivní onemocnění, které se časem zhoršuje.

Léčba se zaměřuje na zpomalení progrese (postupu), zmírnění potíží a navrácení člověka do běžného života.

Revma negativně ovlivňuje život postižené osoby. Může vést k dočasné, ale i trvalé invaliditě. V takovém případě člověk nedokáže zvládnout běžné životní úkony bez pomoci druhých nebo speciálních pomůcek.

Chcete vědět více o revmatismu?
Jaké má typické či celkové příznaky?
Jaký má dopad na celý organismus?
Čtěte s námi dál.

Revma má několik forem

Revmatismus se dotýká množství chorobných stavů a syndromů.

Revma je dlouhodobé a progresivní onemocnění = časem se zhoršuje.

Většinou se vyznačuje obdobími prudkého zhoršení potíží, kdy jsou revmatické bolesti a přidružené symptomy akutně zhoršeny.

Následně se toto akutní stadium střídá s obdobím zlepšení.
V některých případech nastává až úplné vymizení projevů onemocnění.
Jako kdyby vyléčení.
Jedná se o střídání úseků zhoršení a zlepšení průběhu.

Klasifikace revmatických chorob je obšírná a složitá, ale potřebná z teoretického i praktického pohledu. Odlišnosti se týkají příčiny vzniku, průběhu onemocnění, prognózy a také léčby.

Decker v roce 1983 vytvořil klasifikaci revmatických onemocnění, která dělí na:

1. celková difúzní onemocnění pojiva
2. artritidy spojené se spondylitidou
3. osteoartróza
4. revmatické syndromy vázané na infekční agens
5. metabolické artropatie
6. nádory
7. neurovaskulární choroby
8. nemoci kostí a chrupavky
9. mimokloubní revmatismus
10. různé stavy spojené s kloubními projevy

Existuje i zjednodušená klasifikace podle Pavelky.

Klasifikaci revmatických onemocnění podle Pavelky uvádí tabulka

Uvedené chorobné stavy a syndromy jsou skromným pohledem do obšírnosti revmatismu. Běžný člověk se nicméně nemusí orientovat ve složité problematice a znát všechny diagnózy.

Důležité je při objevujících se potížích navštívit lékaře, který na základě anamnézy doporučí revmatologické vyšetření.

Rozmanitost příznaků může prodloužit cestu ke správnému odborníkovi.

Revma i v mládí a v dětském věku

Bolest kloubů se vyskytuje i v mladším věku, není dominantou seniorů.
Proto už u lidí mladší věkové kategorie či u dětí má význam brzká diagnostika.

Revmatismus postupuje dlouhodobě a progresivně.

To znamená, že během dlouhé doby významně a negativně ovlivňuje organismus. V době brzkého zachycení a léčby se zlepšují vyhlídky do budoucna.

Naopak pokud onemocnění časem napáchá závažné změny na pohybovém aparátu, jejich náprava a léčba bude složitější, prognóza méně příznivá a komplikace závažnější.

V široké škále revmatických onemocnění jsou taková, která se začnou typicky projevovat až ve starším věku. Druhou stranu tvoří ta, která jsou spuštěna již v poměrně mladém věku či v dětství.

Mezi onemocnění mladšího věku a dětí patří například:

• juvenilní idiopatická artritida JIA
• revmatoidní artritida
• spondyloartritida a axiální spondylartritida
• reaktivní artritida
• revmatická horečka
• systémová onemocnění pojivové tkáně
• juvenilní systémový lupus erythematodes
• sklerodermie
• juvenilní dermatomyozitida
• Kawasakiho nemoc

Revmatická onemocnění v dětském věku probíhají většinou chronicky. Jsou doprovázena bolestí, otokem a ranní ztuhlostí. Objevit se mohou už v 10.–12. roce života.

Juvenilní idiopatická artritida je...

Do skupiny onemocnění dětí a dospívajících se řadí i juvenilní idiopatická artritida. Výraz juvenilní = mladý, nedozrálý. V tomto případě jde o nejčastější systémové dětské onemocnění a první příznaky se při něm většinou objevují před 16. rokem života.

Jedná se o vzácné onemocnění, které se vyskytuje přibližně u jednoho či dvou dětí z 1000.

Revmatická onemocnění se mohou vyskytnout i u malých dětí. Stěžují si, že nemohou chodit, bolí je nožičky. Jiné příznaky nemusí být přítomny. Časem jim mohou otékat klouby.

Následně se může vyskytnout i kulhání či neschopnost se postavit. I u malých dětí může být onemocnění výrazně omezující a vést k invaliditě.

Proto i v tomto období je třeba dbát na včasné odhalení projevů revmatu. To následuje časná a vhodná léčba.

Co stojí za revmatem?

Na tuto otázku neexistuje jednoznačná odpověď. V první řadě je nutné si uvědomit, že revmatismus má multifaktoriální základ. Jako jedna z počátečních příčin se uvádí genetická predispozice.

Spouštěčem může být infekce určitým patogenem z okolního prostředí. Jako například EBV virus, který je původcem mononukleózy, ale i retrovirus, parvovirus, borélie, E. Coli, stafylokok a streptokok, virus hepatitidy a jiné.

Tyto infekční činitele u geneticky předurčených a citlivých lidí spustí kaskádu, která vede k následnému revmatismu.

Revma + autoimunita + revmatoidní faktor = autoprotilátka.

Významný je také autoimunitní původ. V tomto případě se imunita člověka namíří proti vlastním buňkám a tkáni. Jedná se o patologický děj, při kterém imunita ztratila schopnost rozpoznat vlastní od cizího.

Uvádí se, že na autoimunitní onemocnění trpí 5–7 % populace.

Prvním typem autoimunitních onemocnění jsou orgánově nespecifická, jako například systémová onemocnění pojiva.

A...

Druhým typem jsou orgánově specifická, která sahají po celém organismu. A to na kardiovaskulární systém, žlázy těla, nervový a respirační systém, ale i na játra a ledviny a zbytek trávicí a vylučovací soustavy. Plus zasahují i kůži a sliznice.

Co za nimi stojí?

Všeobecné rizikové faktory rozvoje revmatismu:

• pohlaví – u žen častěji
• věk – více ve věku od 30. do 60. roku života
• genetický předpoklad a dědičnost – určitý rodinný výskyt, ne přímá dědičnost
• infekce
• zvýšená náchylnost k nemocnosti
• nadváha a obezita
• transfúze krve
• hormonální změny a krátká doba plodnosti – zkrácení fertilního období
• úraz
• alergie
• stres
• kouření
• pití kávy
• celkově způsob života

Jak se může projevit revma?

Ptáte se na projevy revmatických onemocnění?
Jsou různé a dotýkají se různých částí lidského organismu.

V odborných kruzích se označují jako:

1. artikulární projevy – týkající se přímo kloubů
2. extraartikulární – tedy mimokloubní projevy

Výskyt těchto mimo kloubních projevů a přítomnost celkových obtíží vede člověka po rozličných vyšetření. A k revmatologickému vyšetření se dostává až v pozdějším čase.

Přitom rychlá diagnostika a včasná léčba ovlivňují budoucí zdravotní stav.

Z praktického pohledu je velmi důležité rozpoznat, zda se jedná o zánětlivý, nebo o nezánětlivý problém. Protože zánětlivá složka může mít na svědomí nevratné poškození orgánů.

Z celkových příznaků se může vyskytnout:

• únava
• celková slabost
• nevýkonnost
• nechutenství
• hubnutí
• zvýšení tělesné teploty
• poruchy spánku
• bolest břicha
• bolesti svalů a úponů šlach
• zánět cév
• zanícené a podrážděné oči
• kožní vyrážka, zarudnutí kůže, kožní defekty až vředy
• úzkost a deprese
• a jiné

Potíže postihující klouby:

• ztuhlost kloubů
  • typická je ranní ztuhlost po probuzení a po inaktivitě
  • zatuhlé prsty na rukou či tuhá páteř
  • přetrvávat může i hodinu po probuzení
  • pocit ztížení sevření ruky do pěsti
  • těžší ranní kroky
  • rozcvičení a aktivita přináší úlevu od potíží
• postiženy mohou být i 3 klouby a více současně, nejčastěji:
  • klouby prstů rukou
  • zápěstí
  • kolena
  • kotníky
  • prsty nohou
  • ramena
  • lokty
  • kyčelní klouby
  • páteř
  • temporomandibulární klouby – klouby mezi spánkovou kostí a čelistí
• bolest kloubů
  • zhoršuje se při zátěži, v nevhodné poloze,
  • ustupuje v klidu
  • bolest může být pulzující a tupá, ale i ostrá a pálivá
• otoky kloubů, při nezánětlivých i zánětlivých revmatických onemocněních
• zánět kloubů, projeví se i teplejší kůží nad kloubem, zarudnutím (například při DNA a při artritidě)
• kožní změny, v některých případech i změny nehtů, revmatické uzly
• omezení hybnosti, částečně či zcela podle rozsahu a stupně poškození
• nestabilita kloubů a omezení funkce
• deformace kloubů

Nezánětlivé a zánětlivé revma se liší.

Při zánětlivé formě je běžné, že se pojí s ranní ztuhlostí kloubů. Ztuhlost trvá i delší dobu přes hodinu. A přidružují se k ní i jmenované celkové příznaky. Příkladem je revmatoidní artritida či ankylozující spondyloartritida.

Naopak nezánětlivá forma se vyznačuje zhoršením po celodenní aktivitě. Proto se bolest většinou vyskytuje večer, kdy je také nejvýraznější. Ranní ztuhlost kloubů není tak dlouhotrvající a ustupuje po krátké době a po rozhýbání do několika minut, jako při osteoartróze.

Při kloubním postižení se uvádí, že potíže mohou zasahovat pouze jeden kloub, ale rovněž také více současně.

Při hodnocení počtu postižených kloubů se následně používá:

1. monoartikulární forma - 1 kloub – příkladem je septická artritida, DNA, lymská borelióza
2. oligoartikulární forma 2 až 4 klouby – stejně jako u monoartikulární formy
3. polyartikulární forma 5 a více kloubů – revmatoidní artritida, systémový lupus

Revmatické onemocnění může probíhat různě. Možností je i to, že jako první příznaky se vyskytují celkové potíže. Onemocnění se chová atypicky. A první typické příznaky revmatu se dostaví až v následné fázi.

Děti si mohou stěžovat na bolesti nohou, případně nemůžou chodit. Později se přidruží otok kloubů. Plus revma doprovází celkové a systémové projevy.

Proto první příznaky revmatu nemusí být typické pro revmatické onemocnění. Což je příčinou častého oddálení diagnostiky a časné léčby.

Pozor na revma, útočí také mimo klouby

Revmatická onemocnění jsou nebezpečná i proto, že napadají struktury a tkáně mimo kloub. Mají tedy extraartikulární projevy. Jedná se o současné potíže, které mají na svědomí autoimunitní procesy.

Přičemž jde v mnoha případech o postižení kůže, a to ve smyslu psoriázy, ale i různých ulcerací – kožních vředů. A při revmatu se často zmiňují i revmatoidní uzly. Podobně může být přítomno postižení sliznic.

Nicméně kromě kůže a sliznic je možností také poškození očí. Zánět oka bývá jedním z nejčastějších mimokloubních příznaků. Příkladem je iritida (zánět duhovky) nebo konjunktivitida (zánět očních spojivek) a jiné.

Plus spousta jiných potíží... 

Tabulka uvádí některé mimo-kloubní potíže revmatu

V krátkosti o léčbě

Několikrát bylo řečeno, že je důležitá právě včasná diagnostika. Samozřejmě dává základ včasné léčbě.

Čím dříve se s léčbou začne, tím lépe. Úkolem je hlavně zpomalit progresi a zmírnit tím škody, které může revmatismus napáchat. A jak už víme, tak netýká se pouze kloubů.

+

Revma se nedá vyléčit, ale léčit se dá. Zmírňují se příznaky akutního zhoršení – bolesti i ostatní projevy. Významným cílem je i brzké zapojení postižené osoby do běžného života.

Při léčbě se využívá více metod.

Co je při revmatu důležité:

• úprava stravy – dostatek zeleniny a ovoce, vyloučení alergenů
  • ryby a libové maso, drůbež
  • stravovací režim, menší porce a 5–6 x za den
• dodržovat pitný režim
• případně doplňky výživy
• • vitamíny a minerály, jako je vitamín C, D, selen, zinek
  • kloubní doplňky, chondroitin a glukosamin sulfát a jiné
  • kurkuma, zázvor, chilli
  • esenciální mastné kyseliny
• obecně zdravá životospráva
• dostatek vhodné a přiměřené pohybové aktivity
• dopřát si relax a odpočinek
• rehabilitace a lázeňská léčba
• v akutním stadiu aplikace chladu, ale i gelů, krémů či náplastí
• pozor na imunostimulační léky, které podporují imunitu a tím i autoimunitní proces
• úprava hmotnosti při nadváze
• nekouřit a omezit alkohol

Medikamentózní léčba se volí i podle přesné formy. Mezi základní léky patří hlavně ty, které potlačují zánětlivý proces – jsou to nesteroidní protizánětlivé léky (NSAID), nesteroidní antirevmatika (NSA), léky tlumící bolest, kortikoidy.

Tyto léky mají nicméně pouze symptomatický účinek.

Existují léky, jejichž účinek se prokázal pozitivně a potlačuje zánětlivý proces, a tím i progresi onemocnění. Označují se jako DMARDs - což je zkratka z Disease Modifying Antirheumatics Drugs (Antirevmatické léky modifikující nemoc).

Plus k dispozici je také biologická léčba.

Více se dozvíte v článku:
Biologické léky přinášejí inovativní léčbu i tam, kde klasická léčba selhala