Příušnice: Jaké jsou příznaky zánětu příušní žlázy? Přenos a očkování

Příušnice jsou akutní infekční virové onemocnění. Jsou známé také pod synonymními názvy epidemická parotitida nebo zánět příušních žláz.

Onemocnění je způsobeno paramyxovirem, který převážně infikuje buňky nervového systému a žlázy s vnější sekrecí.

To vysvětluje projevy viru, jako je zánět slinných žláz, varlat u chlapců a vaječníků u žen, slinivky břišní a nervového systému.

Před očkováním byly příušnice běžným onemocněním školního věku. V dospělosti se vyskytovaly vzácně a pouze u lidí, kteří nemoc neprodělali v dětství. Prodělání příušnic zanechává celoživotní imunitu.

Naprostá většina dětí prodělala onemocnění zánětem příušních žláz nebo mírnou aseptickou meningitidou. Další projevy infekce, jako je zánět varlat nebo slinivky břišní, byly vzácné.

Patologickým původcem infekce je paramyxovirus. Jedná se o RNA virus. To znamená, že jeho genetickou informaci nese jednořetězcová ribonukleová kyselina.

Virus je vysoce nakažlivý.

Šíří se kapénkovou infekcí. To znamená, že se člověk může nakazit běžným kontaktem mezi lidmi, ve společných prostorách, při rozhovoru, sdílení osobních předmětů, podání ruky apod.

Nakažené osoby jsou infekční pro své okolí 3 dny před a asi 9 dní po objevení prvních příznaků onemocnění.

Inkubační doba viru, tj. doba od vniknutí viru do těla do prvních příznaků, je 14 až 21 dní.

Zdrojem nákazy může být i bezpříznaková osoba. Přibližně polovina nakažených osob nemá žádné příznaky. Častější jsou děti bez příznaků.

Kapénky obsahující virus se do těla dostávají nejčastěji nosem nebo ústy.

Virus se množí v nosohltanu a přenáší se lymfou do mízních uzlin. Z lymfatických uzlin se šíří do celého těla. Šíří se zejména do orgánů, ke kterým má afinitu, a to do slinných žláz, nervových buněk, varlat, vaječníků a slinivky břišní.

Hlavním příznakem infekční parotitidy je zánět příušní žlázy, která je zduřelá a na dotek velmi bolestivá. Zduření příušní žlázy způsobuje otok tváří, bolest při pohybu ucha, např. při žvýkání, mluvení nebo zívání.

Kůže nad zduřelou žlázou může být napjatá a bledší. Není červená, jak by mnozí při zánětu očekávali.

Onemocnění začíná otokem jedné žlázy. Po několika dnech se zánět rozšíří na druhou stranu. Postižena může být kterákoli slinná žláza, takže otok a zduření mohou být přítomny i jinde v dutině ústní.

Bolestivý otok slinných žláz je doprovázen teplotou, obvykle až 39 °C.

Dalším možným příznakem příušnic je postižení nervového systému a vznik aseptické meningitidy.

Ta se projevuje následujícími příznaky:

• horečkou
• zimnicí
• bolestí hlavy
• nevolností
• meningeálními příznaky
• křečemi, zejména v dětství

Meningitida vzniká převážně týden po otoku první slinné žlázy.

Vzácně se může objevit jako první příznak onemocnění nebo přijít až po vymizení otoku příušních žláz. Příležitostně se vyskytuje zcela bez postižení žláz.

Aseptická meningitida u příušnic má obvykle benigní průběh. Zřídka však může přejít v závažnější meningoencefalitidu s poruchou vědomí a rozvojem parézy lebečních nervů.

Postižení sluchového nervu může vyústit v hluchotu, která je obvykle jednostranná. Smrt u této těžké formy aseptické meningoencefalitidy je vzácná.

Asi 20 % infikovaných chlapců a mužů trpí zánětem varlat (orchitidou) nebo nadvarlat (epididymitidou).

Stejně jako u slinných žláz začíná onemocnění jednostranným bolestivým zduřením. Po několika dnech přechází otok i na druhé varle. Postižený šourek je otokem značně zvětšen, a to na troj- až čtyřnásobek své normální velikosti.

Onemocnění provázejí vysoké horečky a výrazná bolestivost trvající asi 5 dní.

Po oboustranném postižení může dojít k atrofii varlat a oligospermii, což je snížený počet spermií. Úplná sterilita jako následek prodělaného příušnicového onemocnění je velmi vzácná.

Zánět varlat se vyskytuje při současném postižení slinných žláz. Ve vzácných případech nastupuje až po odeznění zánětu příušních žláz.

Ženy však nejsou komplikovaným průběhem příušnic ohroženy o nic méně.

U nich se může po zánětu slinných žláz objevit zánět vaječníků. Ten je doprovázen horečkou, bolestí v podbřišku a zvracením. Těžký průběh zánětu vaječníků může vyústit ve sterilitu a neplodnost.

Těhotné ženy by se měly mít na pozoru před příušnicemi. Platí to zejména do konce třetího měsíce těhotenství, kdy infekce může vést k úmrtí plodu.

V pozdějších měsících již virus nepředstavuje riziko a neexistují žádné důkazy o vrozených vývojových vadách spojených s proděláním infekce.

Nejvzácnějším projevem příušnic je postižení slinivky břišní. Zánět slinivky břišní (pankreatitida) se projevuje bolestmi břicha, zvracením a průjmem.

Diagnostika virové parotitidy je založena na charakteristickém klinickém obraze, zejména v období, kdy v dané oblasti probíhá epidemie onemocnění. Pokud je hlavním příznakem pacienta orchitida nebo meningitida mimo období epidemie, je diagnóza obtížnější.

V základním laboratorním vyšetření krve jsou přítomny zvýšené hodnoty amylázy v séru a moči. Navzdory probíhajícímu zánětu nejsou v krvi zvýšené zánětlivé parametry, jako je rychlost sedimentace erytrocytů nebo vysoká hodnota CRP.

Při postižení slinivky břišní lze v krvi nalézt zvýšené hodnoty pankreatických enzymů, jako je lipáza nebo pankreatická amyláza.

Onemocnění lze potvrdit sérologickým vyšetřením krve. Vyšetření odhalí přítomnost specifických protilátek IgM a IgG a nověji i protilátek IgA.

Čtyřnásobný titr protilátek IgG a IgM svědčí o akutní infekci přibližně 14 dní po nákaze. Pozitivita protilátek IgG a negativita protilátek IgM svědčí o dřívějším zotavení z onemocnění nebo o předchozím očkování proti příušnicím.

V diferenciální diagnostice přichází v úvahu bakteriální původce. V dětství může způsobit zánět příušní žlázy, který je třeba léčit antibiotiky.

Dalším virovým původcem může být cytomegalovirus, který postihuje především imunokompromitované děti a dospělé.

U meningitidy je důležité rozlišit zejména virus klíšťové encefalitidy a boreliózu.

Průběh onemocnění je obvykle akutní, bez trvalých následků na zdraví pacienta.

Po 2–3 týdnech inkubační doby se objevují první mírné příznaky, jako je zvýšená únava, malátnost, zvýšená tělesná teplota a pocit otoku slinných žláz.

První 2–3 dny je postižení slinných žláz jednostranné. Postupně se zvětšují a jsou bolestivé, zejména při pohybech slinné žlázy, jako je žvýkání, smích, zívání atd.

Čtvrtý den se otok přenáší na opačnou stranu. Současně stoupá horečka, zhoršuje se otok, zduření a bolestivost žláz.

V průměru asi týden po postižení slinných žláz může dojít k postižení a zánětu dalších orgánů – varlat, vaječníků, slinivky břišní nebo nervového systému.

Očkování

Jedinou účinnou prevencí proti příušnicím je aktivní imunizace, tj. očkování.

Proti příušnicím se očkují děti již od 15 měsíců věku.

Proti příušnicím se obvykle očkuje společně s vakcínami proti spalničkám a zarděnkám.

Přeočkování se provádí během jedenáctého roku života.

Po očkování jsou účinné hladiny protilátek v těle přítomny již po 2–3 týdnech.

Mezi běžné nežádoucí účinky v období po očkování patří mírně zvýšená teplota, zarudnutí a bolestivost v místě vpichu a vzácně meningitida.

Tento stav se může objevit 1–2 týdny po očkování a trvá maximálně 3 dny.