- LEBL, Jan. Klinická pediatrie. 2. vyd. Praha: ISBN 978-80-7492-131-5.
- DOMORÁZKOVÁ, Eva. Očkování v praxi praktického lékaře. Praha: Vakcína: Grada, 1997. ISBN 80-7169-481-9
- pediatriepropraxi.cz - Povinné očkování dětí. Pediatrie pro praxi. Z anglického originálu přeložila Mgr. Alena Machová, Bc. Martina Suchanová
- healthline.com - Co je to záškrt? Healthline. Daniel Murrell, M.D.
- medicalnewstoday.com - Vše, co potřebujete vědět o záškrtu. Medical News Today. Elizabeth Thottacherry, M.D.
Co je záškrt? Příčiny, příznaky a očkování

Záškrt je akutní infekční onemocnění postihující především horní cesty dýchací. Jedná se o celosvětově rozšířené onemocnění. Jeho výskyt se však díky očkování podařilo výrazně snížit. Proč se záškrt vyskytuje a jak se projevuje? Jaká je současná situace ve světě?
Hlavní příznaky
- Malátnost
- Bolest hlavy
- Bolest v krku
- Bolest při polykání
- Chrapot
- Dušnost
- Horečka
- Zvýšená tělesná teplota
- Nevolnost
- Nechutenství
- Obrna
- Otok
- Plný nos
- Poruchy polykání
- Suchý kašel
- Svalová slabost
- Zarudlá kůže
- Zarudnutí očních spojivek
- Zimnice
- Zvětšené mízní uzliny
Vlastnosti
Záškrt je infekční bakteriální onemocnění. Původce záškrtu napadá sliznici horních cest dýchacích a vytváří typický šedožlutobílý povlak. Onemocnění se projevuje především v hrtanu, mandlích a nosní sliznici.
Ve vyspělých zemích je toto onemocnění v současné době vzácné.
Příčinu, průběh, příznaky, léčbu, očkování a mnoho dalších zajímavých informací najdete v následujícím článku.
Co je to záškrt?
Záškrt je akutní infekční onemocnění způsobené anaerobní bakterií zvanou Corynebacteriumdiphtheriae (korynebakterie).
Jedná se o bakterii, která může infikovat pouze člověka.
Toto onemocnění může probíhat s mírnými příznaky, ale neléčené může způsobit život ohrožující stav. V minulosti, před érou antibiotik a vakcín, se jednalo o onemocnění s vysokou úmrtností.
Infekce a zánětlivý proces jsou lokalizovány především v krku, mandlích, nosní sliznici a v některých případech na kůži nebo spojivce oka.
Jedná se o zánětlivý proces na sliznicích doprovázený tvorbou povlakových pseudomembrán, zduřením (zvětšením) krčních lymfatických uzlin a vysokou tělesnou teplotou.
Pokud se nemoc neléčí, bývá závažná, s poškozením nervů a následným ochrnutím hlasivek, polykacích svalů a ochrnutím měkkého patra.
V nejtěžším případě dochází k zánětu srdečního svalu, poškození funkce ledvin a nervového systému.
Záškrt a jeho výskyt
Záškrt je v současné době ve vyspělých zemích klasifikován jako onemocnění s minimálním výskytem.
V minulosti však byl záškrt jednou z nejčastějších příčin úmrtí. Díky vývoji očkovací látky ustoupil do pozadí.
Pokud země očkují vysoké procento dětské populace, onemocnění se v dané zemi téměř nevyskytuje.
Známá byla epidemie záškrtu v zemích bývalého Sovětského svazu (Rusko, Ukrajina, Bělorusko). Po jeho rozpadu došlo k dočasnému zanedbání povinného očkování, což mělo za následek epidemický nárůst onemocnění s vysokým počtem úmrtí.
Záškrt se stále vyskytuje v některých rozvojových zemích, zejména v chudých zemích Afriky, Asie a Latinské Ameriky.
Příčiny
Původcem onemocnění je...
Záškrt je infekční bakteriální onemocnění. Přenáší ho bakterie Corynebacterium diphteriae.
Bakterie má charakteristický tyčinkovitý vzhled. Je nepohyblivá. Jedná se o odolný druh bakterie. Je dlouhodobě odolná vůči různým typům povrchů a textilií.
Patogen se šíří kapénkovým a přímým mechanismem přenosu.
Bakterie se může přenášet vzduchem a porušenou kůží (ránou). Nejčastěji proniká do organismu hrtanem a nosní sliznicí.
Zdrojem infekce je infikovaný jedinec. Zdrojem infekce jsou nemocní pacienti, ale také bezpříznakoví nosiči infekce.
Bakterie produkuje 3 toxiny, a to cytotoxin (ničí místní okolní buňky), kariotoxin (působí na srdce) a neruotoxin (působí na nervový systém).
Příznaky
Zpočátku se záškrt projevuje podobně jako angína. Při podcenění diagnózy a nevhodné léčbě ale dochází k rozvoji onemocnění a zhoršení celkového zdravotního stavu.
Dochází k zánětlivým procesům s tvorbou povlaků (pseudomembrán) a nekróze infikovaných tkání. Dochází ke zhoršení polykání a samotného dýchání.
Souhrn možných příznaků záškrtu:
- Vysoká tělesná teplota – horečka
- Únava a malátnost
- Celková slabost
- Nechutenství k jídlu
- Zimnice
- Přítomnost povlaku pseudomembrán v krku
- Bolest a otok hrdla
- Zduření krčních uzlin
- Dýchací potíže
- Dušnost a kašel
- Sípání při dýchání
- Chrapot
- Nadměrné slinění
- Bolestivé polykání
- Výtok z nosu
- Bolest hlavy
- Léze (poškození) na kůži
- Léze na očních spojivkách
- Léze v oblasti pohlavních orgánů

Diagnostika
Klíčem k diagnóze je včasná návštěva lékaře při výskytu běžných počátečních příznaků, jako je bolest v krku a zvýšená tělesná teplota.
Lékař odebere anamnézu, posoudí klinické příznaky a vyšetří pacienta pohledem a pohmatem v oblasti horních cest dýchacích. Zaměří se na cestovní anamnézu, zvětšené krční lymfatické uzliny, zarudnutí i otok hrdla a přítomnost povlaku.
Přítomnost bakterií záškrtu diagnostikuje stěrem z postižené oblasti a následným mikrobiologickým vyšetřením v laboratoři.
Příznaky mohou být neurčité a podobné tonzilitidě. Proto by měl vždy být proveden stěr z krku, nosu nebo jiného místa infekce.
V rámci diagnostiky se provádí odběr krve, aby se zjistila přítomnost zánětlivého procesu v těle a patogenu v krevním oběhu pacienta.
Potvrzením přítomnosti Corynebacterium diphtheriae ve slinách nebo krvi je následně diagnostikován záškrt.
V některých případech je pro diferenciální diagnostiku a určení rozsahu onemocnění indikováno rentgenologické vyšetření a EKG (elektrokardiografie).
Průběh
Inkubační doba záškrtu trvá přibližně 2–5 dní a objevují se první příznaky.
Na počátku má záškrt příznaky podobné angíně.
Nakažený jedinec je unavený, má vysokou teplotu a pociťuje bolest v krku. Objevuje se nechutenství, celková slabost a malátnost.
Bakterie záškrtu poškozuje sliznice v horních cestách dýchacích, které v důsledku infekce odumírají. Na povrchu dýchacích cest (zejména v dutině ústní) se tvoří výrazné žlutobílé povlaky –pseudomembrány.
Bakteriální toxin způsobuje nekrózu infikovaných tkání a vytváří šedobílé pseudomembrány složené z odumřelých buněk, fibrinů a leukocytů.
V důsledku šíření onemocnění a rozrušení lymfatických uzlin na krku dochází k poruchám polykání, dýchání a příjmu potravy a tekutin.
Takto zvětšenému krku se také přezdívá císařský.
Záškrt se nejčastěji projevuje v tzv. faryngální formě v horních cestách dýchacích, zejména v hrtanu, mandlích a nosní sliznici. Ve vzácnějších případech se onemocnění projevuje na očních spojivkách, kůži nebo v oblasti pohlavních orgánů.
Bakterie se může dostat i do krevního oběhu, kde toxiny poškozují především buňky myokardu (srdečního svalu).
Pokud se nákaza rozšíří a dojde ke komplikacím, dýchací cesty se stanou neprůchodnými. To může vést až ke smrti. Těžký záškrt může vést k tzv. malignímu záškrtu, který je často doprovázen zánětem myokardu nebo napadením ledvin a nervového systému jedince.
Prevence a očkování proti záškrtu
Očkování je nejúčinnější ochranou proti záškrtu.
V současné době se očkuje látkou zvanou DTaP, což je vakcína proti několika závažným onemocněním najednou. Základní očkování se skládá z celkem 3 dávek vakcíny.
Ideální termín pro první dávku vakcíny je 10. týden života dítěte. Dítě dostane všechny 3 dávky v prvním roce života.
První dávka se podává ve třetím měsíci života novorozence, druhá dávka o 2 měsíce později a třetí dávka 6 měsíců po druhé dávce.
Možné nežádoucí účinky po očkování mohou být lokální v podobě zarudnutí a bolestivosti v místě vpichu. Celkové v podobě mírně zvýšené teploty a bolesti hlavy.
Vakcína DTaP:
- D - difterie (záškrt)
- T - tetanus
- P - pertussis (černý kašel)
Vakcína je kombinována s přípravkem proti hepatitidě B, hemofilovým invazivním infekcím a dětské obrně (poliomyelitidě).
Očkování v dospělosti lze provádět každých 15 let, protože získaná hladina protilátek může s věkem klesat.
Jelikož se jedná o bakteriální infekci, neexistuje žádná prevence kromě očkování. Je však možné eliminovat riziko nákazy pomocí dodržování hygienických norem a vyloučení kontaktu s potenciálně nakaženými osobami v rizikových rozvojových zemích.
Pokud jste byli v úzkém kontaktu s osobou, u které byl prokázán záškrt, neprodleně kontaktujte svého obvodního lékaře. Lékař provede odběr krve a výtěr z dýchacích cest, aby se vyloučila nebo potvrdila infekce záškrtem.
Je nutná včasná diagnostika a odborná léčba antibiotiky.
Difterie v současné době v rozvinutých zemích nevyskytuje. Rychlá diagnostika onemocnění a izolace by proto mohla být problematická. Pozdní zahájení léčby představuje vysoké riziko zdravotních komplikací.
Nejúčinnější je proto prevence v podobě očkování.

Jak se léčí: Záškrt
Léčba záškrtu: Léky a časná antibiotika
Zobrazit víceZáškrt se léčí
Záškrt vyšetří
Další názvy
Zajímavé zdroje informací
Související
