Co je záškrt? Příčiny, příznaky a očkování

Záškrt je infekční bakteriální onemocnění. Původce záškrtu napadá sliznici horních cest dýchacích a vytváří typický šedožlutobílý povlak. Onemocnění se projevuje především v hrtanu, mandlích a nosní sliznici.

Ve vyspělých zemích je toto onemocnění v současné době vzácné.

Příčinu, průběh, příznaky, léčbu, očkování a mnoho dalších zajímavých informací najdete v následujícím článku.

Co je to záškrt?

Záškrt je akutní infekční onemocnění způsobené anaerobní bakterií zvanou Corynebacteriumdiphtheriae (korynebakterie).

Jedná se o bakterii, která může infikovat pouze člověka.

Toto onemocnění může probíhat s mírnými příznaky, ale neléčené může způsobit život ohrožující stav. V minulosti, před érou antibiotik a vakcín, se jednalo o onemocnění s vysokou úmrtností.

Infekce a zánětlivý proces jsou lokalizovány především v krku, mandlích, nosní sliznici a v některých případech na kůži nebo spojivce oka.

Jedná se o zánětlivý proces na sliznicích doprovázený tvorbou povlakových pseudomembrán, zduřením (zvětšením) krčních lymfatických uzlin a vysokou tělesnou teplotou.

Pokud se nemoc neléčí, bývá závažná, s poškozením nervů a následným ochrnutím hlasivek, polykacích svalů a ochrnutím měkkého patra.

V nejtěžším případě dochází k zánětu srdečního svalu, poškození funkce ledvin a nervového systému.

Záškrt a jeho výskyt

Záškrt je v současné době ve vyspělých zemích klasifikován jako onemocnění s minimálním výskytem.

V minulosti však byl záškrt jednou z nejčastějších příčin úmrtí. Díky vývoji očkovací látky ustoupil do pozadí.

Pokud země očkují vysoké procento dětské populace, onemocnění se v dané zemi téměř nevyskytuje.

Známá byla epidemie záškrtu v zemích bývalého Sovětského svazu (Rusko, Ukrajina, Bělorusko). Po jeho rozpadu došlo k dočasnému zanedbání povinného očkování, což mělo za následek epidemický nárůst onemocnění s vysokým počtem úmrtí.

Záškrt se stále vyskytuje v některých rozvojových zemích, zejména v chudých zemích Afriky, Asie a Latinské Ameriky.

Původcem onemocnění je...

Záškrt je infekční bakteriální onemocnění. Přenáší ho bakterie Corynebacterium diphteriae.

Bakterie má charakteristický tyčinkovitý vzhled. Je nepohyblivá. Jedná se o odolný druh bakterie. Je dlouhodobě odolná vůči různým typům povrchů a textilií.

Patogen se šíří kapénkovým a přímým mechanismem přenosu.

Bakterie se může přenášet vzduchem a porušenou kůží (ránou). Nejčastěji proniká do organismu hrtanem a nosní sliznicí.

Zdrojem infekce je infikovaný jedinec. Zdrojem infekce jsou nemocní pacienti, ale také bezpříznakoví nosiči infekce.

Bakterie produkuje 3 toxiny, a to cytotoxin (ničí místní okolní buňky), kariotoxin (působí na srdce) a neruotoxin (působí na nervový systém).

Zpočátku se záškrt projevuje podobně jako angína. Při podcenění diagnózy a nevhodné léčbě ale dochází k rozvoji onemocnění a zhoršení celkového zdravotního stavu.

Dochází k zánětlivým procesům s tvorbou povlaků (pseudomembrán) a nekróze infikovaných tkání. Dochází ke zhoršení polykání a samotného dýchání.

Souhrn možných příznaků záškrtu:

• Vysoká tělesná teplota – horečka
• Únava a malátnost
• Celková slabost
• Nechutenství k jídlu
• Zimnice
• Přítomnost povlaku pseudomembrán v krku
• Bolest a otok hrdla
• Zduření krčních uzlin
• Dýchací potíže
  • Dušnost a kašel
  • Sípání při dýchání
  • Chrapot
• Nadměrné slinění
• Bolestivé polykání
• Výtok z nosu
• Bolest hlavy
• Léze (poškození) na kůži
• Léze na očních spojivkách
• Léze v oblasti pohlavních orgánů

Klíčem k diagnóze je včasná návštěva lékaře při výskytu běžných počátečních příznaků, jako je bolest v krku a zvýšená tělesná teplota.

Lékař odebere anamnézu, posoudí klinické příznaky a vyšetří pacienta pohledem a pohmatem v oblasti horních cest dýchacích. Zaměří se na cestovní anamnézu, zvětšené krční lymfatické uzliny, zarudnutí i otok hrdla a přítomnost povlaku.

Přítomnost bakterií záškrtu diagnostikuje stěrem z postižené oblasti a následným mikrobiologickým vyšetřením v laboratoři.

Příznaky mohou být neurčité a podobné tonzilitidě. Proto by měl vždy být proveden stěr z krku, nosu nebo jiného místa infekce.

V rámci diagnostiky se provádí odběr krve, aby se zjistila přítomnost zánětlivého procesu v těle a patogenu v krevním oběhu pacienta.

Potvrzením přítomnosti Corynebacterium diphtheriae ve slinách nebo krvi je následně diagnostikován záškrt.

V některých případech je pro diferenciální diagnostiku a určení rozsahu onemocnění indikováno rentgenologické vyšetření a EKG (elektrokardiografie).

Inkubační doba záškrtu trvá přibližně 2–5 dní a objevují se první příznaky.

Na počátku má záškrt příznaky podobné angíně.

Nakažený jedinec je unavený, má vysokou teplotu a pociťuje bolest v krku. Objevuje se nechutenství, celková slabost a malátnost.

Bakterie záškrtu poškozuje sliznice v horních cestách dýchacích, které v důsledku infekce odumírají. Na povrchu dýchacích cest (zejména v dutině ústní) se tvoří výrazné žlutobílé povlaky –pseudomembrány.

Bakteriální toxin způsobuje nekrózu infikovaných tkání a vytváří šedobílé pseudomembrány složené z odumřelých buněk, fibrinů a leukocytů.

V důsledku šíření onemocnění a rozrušení lymfatických uzlin na krku dochází k poruchám polykání, dýchání a příjmu potravy a tekutin.

Takto zvětšenému krku se také přezdívá císařský.

Záškrt se nejčastěji projevuje v tzv. faryngální formě v horních cestách dýchacích, zejména v hrtanu, mandlích a nosní sliznici. Ve vzácnějších případech se onemocnění projevuje na očních spojivkách, kůži nebo v oblasti pohlavních orgánů.

Bakterie se může dostat i do krevního oběhu, kde toxiny poškozují především buňky myokardu (srdečního svalu).

Pokud se nákaza rozšíří a dojde ke komplikacím, dýchací cesty se stanou neprůchodnými. To může vést až ke smrti. Těžký záškrt může vést k tzv. malignímu záškrtu, který je často doprovázen zánětem myokardu nebo napadením ledvin a nervového systému jedince.

Prevence a očkování proti záškrtu

Očkování je nejúčinnější ochranou proti záškrtu.

V současné době se očkuje látkou zvanou DTaP, což je vakcína proti několika závažným onemocněním najednou. Základní očkování se skládá z celkem 3 dávek vakcíny.

Ideální termín pro první dávku vakcíny je 10. týden života dítěte. Dítě dostane všechny 3 dávky v prvním roce života.

První dávka se podává ve třetím měsíci života novorozence, druhá dávka o 2 měsíce později a třetí dávka 6 měsíců po druhé dávce.

Možné nežádoucí účinky po očkování mohou být lokální v podobě zarudnutí a bolestivosti v místě vpichu. Celkové v podobě mírně zvýšené teploty a bolesti hlavy.

Vakcína DTaP:

• D - difterie (záškrt)
• T - tetanus
• P - pertussis (černý kašel)

Vakcína je kombinována s přípravkem proti hepatitidě B, hemofilovým invazivním infekcím a dětské obrně (poliomyelitidě).

Očkování v dospělosti lze provádět každých 15 let, protože získaná hladina protilátek může s věkem klesat.

Jelikož se jedná o bakteriální infekci, neexistuje žádná prevence kromě očkování. Je však možné eliminovat riziko nákazy pomocí dodržování hygienických norem a vyloučení kontaktu s potenciálně nakaženými osobami v rizikových rozvojových zemích.

Pokud jste byli v úzkém kontaktu s osobou, u které byl prokázán záškrt, neprodleně kontaktujte svého obvodního lékaře. Lékař provede odběr krve a výtěr z dýchacích cest, aby se vyloučila nebo potvrdila infekce záškrtem.

Je nutná včasná diagnostika a odborná léčba antibiotiky.

Difterie v současné době v rozvinutých zemích nevyskytuje. Rychlá diagnostika onemocnění a izolace by proto mohla být problematická. Pozdní zahájení léčby představuje vysoké riziko zdravotních komplikací.

Nejúčinnější je proto prevence v podobě očkování.