Co je to vřed, typy vředů, jejich příčiny, příznaky a léčba?

Charakteristika – co jsou to vředy a na jaké typy se dělí?

Vředy obecně

Vřed (ulcerace) je defekt kůže nebo sliznice charakterizovaný poruchou hojení.

Vřed je porušení nebo poranění kůže nebo sliznice. Vzniká rozpadem povrchové epitelové tkáně.

Vřed může být povrchový nebo hluboký.

Vyskytuje se v různých vrstvách kůže nebo jiné tkáně (žaludek, střevo...). Jedná se o propadlou bázi nebo kráter obklopený ostře ohraničenými okraji. Okraje někdy vystupují nad povrch okolní tkáně.

Vřed se projevuje především bolestí.

Hlavními příčinami vředů jsou infekce, porucha prokrvení, poškození nervů nebo úraz. Někdy vředy způsobuje nedostatek vitaminů (avitaminóza). Konkrétně se jedná především o thiamin - vitamín B1.

K vředovému onemocnění může vést také rakovina.

Tuberkulóza nebo syfilis mohou vést ke vzniku vředů na jakémkoli povrchu lidského těla.

Jiné infekce mohou vést ke vzniku kožního vředu.

Tlakové vředy jsou způsobeny oslabením krevního oběhu žilami dolní končetiny.

U pacientů trpících cukrovkou dochází k poškození cév končetin i nervů. To je predispozicí ke vzniku bércového vředu.

U imobilních pacientů může dojít k dekubitální ulceraci, tj. vzniku vředů z proleženin.

Peptický vřed vzniká v oblasti žaludku a začátku tenkého střeva, ve dvanáctníku (duodenu). Jsou vyvolány nerovnováhou ve složení žaludeční šťávy.

Žaludek a dvanáctník mají slizniční výstelku, která je chrání před trávením. Někdy však z různých důvodů dojde k nerovnováze. Nerovnováha vede ke vzniku žaludečního vředu.

Někdy se vředy tvoří po popáleninách nebo omrzlinách.

Pokud se kožní vřed nehojí nebo je bolestivý na dotek, je třeba zvážit možnost rakoviny kůže. V úvahu se pak bere věk. Rakovina je v tomto případě častější u pacientů středního věku.

U vředů na okraji dolního rtu u starších mužů se s větší pravděpodobností jedná o rakovinu. Je třeba vzít v úvahu prognózu a toto onemocnění operovat co nejdříve.

Někdy jsou vředy způsobeny viry, zejména ty na rtech.

Vředy v ústech mají podobnou prognózu. Mohou vyústit v rakovinu, ale častěji se jedná o infekci.

Karcinogenní vředy se mohou vyskytnout také v žaludku, tenkém nebo tlustém střevě a konečníku.

Ulcus cruris (bércový vřed) je rána nacházející se mezi kolenem a kotníkem. Hojení rány někdy trvá dlouho. Rána může produkovat hnisavou sekreci. Tkáň kolem vředu je také postižena. Je vidět až na kost.

Lidé s křečovými žilami (varixy) jsou náchylnější ke vzniku bércového vředu.

Smíšený ulcus cruris se vyskytuje u onemocnění, jako je cukrovka, systémový lupus erythematodes nebo revmatoidní artritida.

Vyskytuje se také arteriální ulcus cruris (ischemický – nekrvavý, např. v důsledku uzávěru cévy) a ulcus cruris vzniklý v důsledku zhoubného procesu (rakoviny kůže).

U osob s cukrovkou se vyskytují vředy na noze a prstech v důsledku diabetické neuropatie.

Do rány se pak snadno dostane infekce. Někdy je nutné amputovat prsty nebo část chodidla. Vředy se spojují také s dalšími onemocněními, jako je obezita nebo srdeční choroby. Předpokladem jsou deformace a úrazy.

Tabák a alkohol jsou rizikovými faktory pro vznik vředů obecně.

Vředová choroba bérce a nohy je definována stupnicí šesti stupňů, od lehkých změn až po gangrénu. V případě gangrény je nutná amputace.

Kůže je často suchá, popraskaná, šupinatá, červená a podobná vyrážce.

Komplikací vředů holeně a nohy jsou viditelné kosti a silný zápach.

Ulcus durum (tvrdý vřed) se vyskytuje jako vřed na penisu v první fázi syfilis. Jedná se o pohlavně přenosné onemocnění způsobené bakterií Treponema pallidum.

Rozpad

Vředy mohou vznikat na různých místech a mít různé příčiny.

Podle toho je dělíme na:

1. Žaludeční a dvanáctníkový vřed – při vředové chorobě žaludku a dvanáctníku, peptické
2. Ulcus cruris – vřed typický pro holeň
3. Ulcus durum – tvrdý vřed při syfilis
4. Vřed na chodidle a přilehlých prstech u nohou
5. Rohovkový vřed
6. Ulcerózní kolitida – vředové onemocnění tlustého střeva
7. Ostatní – kožní vředy a podkožní vředy lokalizované různě po těle
   • Přečtěte si také více v článku Furunkl: Co je to furunkl a podkožní vřed?

Příčiny

Infekce bakterií Helicobacter pylori může vést ke vzniku žaludečního nebo dvanácterníkového vředu.

Nesteroidní protizánětlivé léky, jako je ibuprofen, kyselina acetylsalicylová, mohou vést ke gastroduodenálnímu (žaludečnímu nebo dvanáctníkovému) vředu.

Zölinger-Ellisonův syndrom může rovněž vést k žaludečním vředům. Slinivka břišní při Zölinger-Ellisonově syndromu produkuje zvýšené množství enzymu gastrinu, který stimuluje produkci žaludeční šťávy.

Kořeněná jídla a stres nevyvolávají vznik vředu, ale zhoršují stav, když se vřed rozvine.

Příčinami vzniku ulcus cruris (tlakového vředu) jsou poranění dolní končetiny nebo stagnace krve v žilách dolní končetiny při nedostatku pohybu. Dochází také ke zvýšení krevního tlaku.

Příčinami vzniku vředu na noze a přilehlých prstech jsou diabetická neuropatie (poškození nervů), úraz, zhoršené prokrvení cévami nohy, celulitida a překryvná infekce nebo neobvykle tvarované prsty.

Další zajímavé informace naleznete v článcích:
Jaké zdravotní komplikace způsobuje cukrovka? I zanedbaná a neléčená
a
Diabetická noha jako komplikace cukrovky?

Projevy

Mnoho lidí s bércovým vředem nemá žádné projevy onemocnění.

U vředové choroby gastroduodena bývá silná pálivá bolest v oblasti žaludku. Tato bolest nevyzařuje. Objevuje se také pocit plnosti nebo nesnášenlivost potravin obsahujících tuky. Někdy se objevuje přidružená nevolnost (pocit na zvracení).

Bolest může trvat několik minut, ale také hodiny nebo dny.

Mezi projevy vředové choroby žaludku může patřit zvracení krve nebo černě zbarvená krev ve stolici. Objevuje se také pocit slabosti nebo ztráta hmotnosti a změny chuti k jídlu.

U peptického vředu se také vyskytuje dyspepsie (změněné trávení).

Ulcus cruris (bércový vřed) se projevuje bolestí, pálením a otokem.

Zajímavá fakta

Peptický vřed je poranění sliznice žaludku nebo dvanáctníku (duodena).

Predispozičními faktory pro vznik vředové choroby žaludku a dvanáctníku jsou zvýšený příjem nesteroidních protizánětlivých léků, genetická predispozice a kouření.

K diagnostice vředové choroby žaludku a dvanáctníku se používá ezofagogastroduodenoskopie.

Peptický vřed se může vyskytnout také u GERD (gastroezofageální refluxní choroba).

Největší riziko představuje perforace žaludeční stěny v místě vředu.

Bolest při peptickém vředu se vyskytuje mezi pupkem a hrudní kostí.

Bércový vřed se nejčastěji vyskytuje po 80. roce věku.

Ulcus cruris se častěji vyskytuje u lidí, kteří prodělali hlubokou žilní trombózu, úraz, osteoartritidu, ochrnutí nebo jsou obézní či nepohybliví.

Ulcerace bérce a nohy může vyústit v gangrénu. Tkáň má při gangréně černou barvu, je odumřelá (nekrotická).

K diagnostice bércových vředů a vředů na nohou se používá magnetická rezonance (MRI), počítačová tomografie (CT) nebo rentgenové vyšetření (RTG).

Vředová choroba holení a nohou není obecně nakažlivá. Na ráně se však může usadit infekce, která je přenosná z člověka na člověka.

Prevence a léčba

Mezi hlavní cíle prevence bércového vředu patří omezení alkoholu a cigaret. Důležité je vyhýbat se kořeněným jídlům a citrusovým plodům. V literatuře autoři přidávají podmínku nejíst dvě hodiny před spaním.

Pokud je to možné, zcela přerušte u pacientů s peptickým vředem užívání nesteroidních protizánětlivých analgetik, jako je ibuprofen, diklofenak, kyselina acetylsalicylová atd.

Lékem první volby u pacientů s peptickým vředem jsou inhibitory protonové pumpy. Snižují produkci žaludeční kyseliny v žaludku. Patří mezi ně omeprazol a podobně.

Někdy se při prokázané infekci Helicobacter pylori používá antibiotická léčba.

U peptického vředu se někdy přistupuje k chirurgickým technikám. Existují však i komplikace. Příkladem je perforace (proděravění) žaludeční stěny a krvácení.

Ulcus cruris je léčitelné onemocnění. Jen málo případů je nevyléčitelných. Hlavní léčebný přístup zahrnuje čištění rány. Používá se také komprese elastickým obvazem.

Z léků se používají antibiotika, která zabraňují vniknutí infekce do otevřené rány.

Prevence bércového vředu spočívá v odvykání kouření, snižování hmotnosti a pravidelném cvičení.

Preventivně působí také protidestičkové léky (antiagregační léčba), které zabraňují tvorbě cévních uzávěrů (trombů) v poraněné noze.

Doporučuje se pravidelné zvedání končetiny nad úroveň hlavy vleže.

Někdy se přistupuje také k chirurgické léčbě bércových vředů, zejména u komplikovaných průběhů.

Hojení bércového vředu a vředu na noze trvá týdny až několik měsíců. Někdy se jej nepodaří zhojit.