Osteoporóza: Když kosti slábnou a léčba je složitá. Jaké jsou příčiny, příznaky a následky + tipy na prevenci?

Při oslabení kostí je léčba komplikovaná.

Osteoporóza je jednou z nejrozšířenějších poruch podpůrného systému. Způsobuje oslabení a křehkost kostí do té míry, že i běžný pohyb nebo námaha mohou způsobit zlomeninu.

Jedná se o tiché a progresivní onemocnění, které výrazně snižuje kvalitu života.

Protože léčba osteoporózy je složitá, je důležité dbát na prevenci a včasné odhalení.

Kdo je osteoporózou ohrožen, jaké jsou její příznaky a co (ne)dělat, pokud se u vás nemoc objeví?

Základními stavebními kameny kosti jsou kostní buňky a mezibuněčná látka – kostní matrix.

Kostní matrix se skládá z kolagenní sítě, nekolagenních bílkovin a minerální hmoty zastoupené především vápníkem. V menší míře je minerální hmota tvořena také fosforem a hořčíkem.

Osteoporóza je onemocnění charakterizované výrazným úbytkem kostní matrix, zvýšenou lámavostí kostí a následným vysokým rizikem zlomenin.

V roce 1830 francouzský patolog Jean Lobstein zjistil, že v každé kosti jsou tzv. póry. Pozoroval také výrazné rozdíly ve velikosti těchto pórů, zejména u starších žen. Kosti, které měly větší póry, nazval porézními. Onemocnění pojmenoval osteoporóza (osteo = kost, porosis = porézní).

Opravdu postihuje pouze ženy?

Ne.

Ačkoli se osteoporóza o něco častěji vyskytuje u žen, muži nejsou výjimkou.

Na základě toho, co osteoporózu způsobilo, lze rozlišovat:

• primární osteoporóza
• sekundární osteoporóza

1. Primární osteoporóza

Primární osteoporóza je mnohem častější než sekundární osteoporóza. Je spojena se změnami kostního metabolismu v důsledku přirozeného stárnutí organismu.

Primární osteoporózu známe:

1. typu, tzv. postmenopauzální, která se vyskytuje pouze u žen po menopauze
2. typu, tzv. senilní, která může postihnout i muže, nejčastěji po 70. roce věku

Lidé s nízkou a štíhlou postavou jsou vystaveni vyššímu riziku vzniku osteoporózy, protože mají přirozeně méně kostní hmoty. Úbytek kostní hmoty u nich v důsledku stárnutí může probíhat rychleji.

2. Sekundární osteoporóza

Sekundární osteoporóza nesouvisí s přirozeným stárnutím, a proto se může vyskytnout u mladých lidí bez ohledu na pohlaví.

Je způsobena různými faktory, které nepřímo (sekundárně) ovlivňují kostní metabolismus.

V následující tabulce jsou uvedeny hlavní faktory ovlivňující vznik sekundární osteoporózy

Méně častým typem osteoporózy je juvenilní osteoporóza. Vyskytuje se u dětí a dospívajících bez známého vyvolávajícího faktoru. U mladých dospělých se vzácně vyskytuje tzv. idiopatická osteoporóza, u které rovněž není znám vyvolávající faktor.

Základní příčinou všech typů osteoporózy je nerovnováha v metabolismu kostí.

Co je kostní metabolismus?

Kromě pohybu mají kosti v našem těle mnoho dalších důležitých funkcí. Poskytují tělu mechanickou oporu, chrání životně důležité orgány a fungují jako zásobárna vápníku a fosfátů.

Aby kosti mohly tyto funkce plnit po celý náš život, musí být schopny přizpůsobit se změnám mechanické zátěže a udržet si svou integritu a pevnost.

K tomu slouží neustálá metabolická aktivita kostních buněk:

1. osteoblasty – Jejich hlavní funkcí je tvorba a mineralizace kostí.
2. osteoklasty – Jejich primární funkcí je destrukce kosti proteolytickými enzymy.

Metabolismus kosti je proces remodelace, při kterém je stará nebo poškozená část kosti odstraněna a nahrazena novou.

Celý cyklus remodelace kosti je stimulován především fyzickou aktivitou.

Trvá přibližně 4 měsíce a má 4 fáze:

1. aktivační fáze – Na povrch poškozené kosti přicházejí nezralé osteoklasty
2. fáze destrukce – Zralé osteoklasty zničí (resorbují) poškozenou kost
3. reverzní fáze – Osteoklasty odumírají, na místo poškození přicházejí nezralé osteoblasty
4. fáze tvorby nové kosti – Zralé osteoblasty produkují novou kost, dochází k její postupné mineralizaci a přeměně osteoblastů v nové kostní buňky, které se postupně přeměňují v kostní buňky.

Aby proces kostní remodelace správně fungoval, musí být tvorba kosti zprostředkovaná osteoblasty v rovnováze s destrukcí kosti zprostředkovanou osteoklasty.

Tuto rovnováha přísně regulují zejména:

• parathormon
• kalcitonin
• kalcitriol
• estrogeny
• růstový hormon
• inzulín
• glukokortikoidy
• hormony štítné žlázy
• zánětlivé cytokiny
• hladiny vápníku
• hladiny vitamínu K2
• hladiny fosforu

K nerovnováze v kostním metabolismu dochází, pokud je některý z těchto regulátorů z různých důvodů v nedostatku nebo naopak v nadbytku.

Tabulka ukazuje vliv základních regulátorů kostního metabolismu na činnost kostních buněk

Jak spolu souvisí vápník, vitamín D a vitamín K2?

Kosti jsou největší zásobárnou vápníku v těle. Vápník se v nich nachází ve formě hydroxyapatitu, hydrogenfosforečnanu vápenatého a uhličitanu vápenatého.

Aby se vápník ze stravy dostal do kostí, je nutná přítomnost:

• aktivní formy vitamínu D (kalcitriolu)
• vitamín K2
• osteokalcin
• další výše uvedené regulátory kostního metabolismu, zejména parathormon a kalcitonin

Kalcitriol se tvoří v ledvinách z vitamínu D3 (cholekalciferolu) působením parathormonu.

V organismu má kalcitriol několik nezastupitelných rolí. Jednou z nich je zvyšování vstřebávání vápníku ze střev a snižování jeho vylučování močí.

Po vstřebání vápníku střevními buňkami (enterocyty) přichází na řadu úloha vitamínu K2.

Vitamín K2 je součástí enzymu v našem těle zvaného gamaglutamylkarboxyláza. Díky tomu může zajistit aktivaci osteokalcinu procesem zvaným karboxylace.

Tento karboxylovaný osteokalcin pak spolupracuje s kalcitoninem a pomáhá zabudovávat vápník přímo do kostí.

To znamená, že vápník přijatý do těla se nebude ukládat tam, kde nemá (např. ve stěnách cév). Bude co nejefektivněji využit k tvorbě kostní hmoty.

Osteokalcin je bílkovina produkovaná zralými osteoblasty, která je součástí kostní matrix. Tvorbu osteokalcinu podporuje kalcitriol. Podle nejnovějších poznatků podporuje tvorbu osteokalcinu také vitamín A.

Více informací o vitamínu A a jeho vlivu na kosti najdete zde:
VITAMÍN A pro dobrý zrak? Kde je ho zapotřebí? + Zdroje ve stravě

Bolí osteoporóza?

Zpočátku ne.

V počátečních stadiích nemoci se neobjevují žádné příznaky.

Později se mohou objevit nespecifické bolesti zad, které se zhoršují při pohybu, např. bolesti zad při změně polohy těla z lehu do sedu.

Může se také objevit bolest kostí, která nemá žádnou zjevnou příčinu. Nesouvisí např. s minulým poraněním kosti.

Velmi často je úplně prvním příznakem osteoporózy zlomenina, kdy je již onemocnění plně rozvinuté.

Ke zlomeninám kostí postižených osteoporózou dochází i při velmi malém tlaku a v situacích, kdy by se zdravá kost nezlomila.

Nejčastějšími místy zlomenin jsou předloktí, obratle a stehenní kost.

Mezi další příznaky již rozvinuté osteoporózy patří např:

• úbytek tělesné výšky
• shrbené držení těla
• celková fyzická slabost

Při podezření na osteoporózu ošetřující lékař nejčastěji používá:

1. vizuální vyšetření, při kterém se hodnotí fyzikální parametry pacienta
2. měření hustoty kostního minerálu – denzitometrie
3. laboratorní vyšetření krve
4. klasické radiologické vyšetření (např. rentgenové snímky obratlů)

Co je to denzitometrie?

Denzitometrie je bezbolestné vyšetření, kterým se stanovuje hustota kostního minerálu, tzv. bone mineral density (BMD).

Provádí se v radiologické ambulanci. V současné době může na toto vyšetření odeslat doporučení každý lékař.

Je nutné splnit alespoň jedno z indikačních kritérií, mezi něž patří např:

• dlouhodobý nedostatek estrogenů
• dlouhodobá léčba kortikosteroidy, antikoagulancii, antiepileptiky, imunosupresivy, cytostatiky, hormony štítné žlázy nebo jinými léky ovlivňujícími kostní metabolismus
• BMI < 19
• ženy starší 65 let a muži starší 70 let
• zlomenina krčku stehenní kosti u rodičů v anamnéze
• přítomnost dalších chronických onemocnění ovlivňujících rozvoj osteoporózy
• podezření na osteoporózu z rentgenových snímků obratlů
• zlomeniny způsobené neadekvátním traumatem a další příznaky charakteristické pro osteoporózu

Principem denzitometrie je měření absorpce rentgenového záření kostní tkání.

Výsledkem je hodnota hustoty kosti vyjádřená v gramech minerální hmoty na cm² kosti (g/cm²). Pomocí denzitometrie lékař zjišťuje množství vápníku přítomného v konkrétní kosti.

Při denzitometrii se rentgenovým zářením ozařují pouze ty kosti, u nichž je největší pravděpodobnost zlomeniny. Nejčastěji používanou metodou v denzitometrii je duální energetická rentgenová absorpciometrie (DXA).

Nejpřesnější pohled na stav kostní hustoty poskytuje centrální denzitometrie, při níž se vyšetřuje stehenní páteř a horní část stehenní kosti (proximální femur).

Výsledky denzitometrie – jak se v nich vyznat?

Hodnota kostní hustoty získaná z denzitometrického vyšetření musí být před stanovením diagnózy převedena na T-skóre nebo Z-skóre.

T-skóre představuje rozdíl mezi hodnotou kostní hustoty pacienta a průměrnou hodnotou kostní hustoty naměřenou u zdravých mladých jedinců stejného pohlaví.

V tabulce je uveden stupeň osteoporózy definovaný pomocí T-skóre.

Pokud T-skóre klesne byť jen o 1 jednotku, riziko vzniku zlomeniny se zvýší až dvojnásobně.

T-skóre se stanovuje u všech pacientů s podezřením na primární osteoporózu, tj. u osob starších 65 let a u žen po menopauze bez ohledu na věk.

Z-skóre je porovnání T-skóre pacienta a průměrného T-skóre zdravých osob stejného pohlaví a věku.

Z-skóre menší než -2 je považováno za varovný příznak snížené hustoty kostní hmoty.

Z-skóre se stanovuje zejména u dětí a mladých pacientů s podezřením na sekundární osteoporózu.

Pokud je výsledkem osteopenie...

T-skóre mezi -1 a -2,5 nebo Z-skóre nižší než -2 představuje sníženou hustotu kostí. Označuje se jako osteopenie.

Osteopenie ještě nevede k neadekvátním zlomeninám nebo jiným potížím, které se vyskytují u plně rozvinuté osteoporózy. Proto je osteopenie považována za předstupeň osteoporózy nebo počínající osteoporózy, která ještě nemá žádné příznaky.

Pokud vám byla diagnostikována osteopenie, budete muset pravidelně absolvovat kontrolní denzitometrické vyšetření. Zároveň budete muset zahájit vhodná preventivní opatření. Prevence může často zabránit tomu, aby se osteopenie rozvinula v osteoporózu.

Trabekulární kostní skóre (TBS)

Pomocí metody DXA používané při denzitometrickém vyšetření lze vypočítat také tzv. trabekulární kostní skóre, které hodnotí kvalitu kostní hmoty nezávisle na kostní hustotě.

Zaměřuje se na mikroarchitekturu kosti, tj. rozložení minerálů v daných úsecích kosti, nejčastěji v bederní páteři.

Na základě hodnoty TBS lze stanovit riziko zlomenin. Hodnota TBS nižší než 1,32 definuje sníženou kvalitu kosti a zhoršení mikroarchitektury kosti.

Kalkulačka rizika zlomenin FRAX

FRAX (Fracture Risk Assessment Tool) je počítačový kalkulátor vyvinutý WHO. Hodnotí desetileté riziko zlomeniny u pacienta s podezřením na osteoporózu.

Jedná se o dotazník, ve kterém pacient odpovídá na 11 základních diagnostických otázek týkajících se rizikových faktorů osteoporózy. Pokud má pacient výsledky denzitometrického vyšetření, je zde 12 otázek.

Pacient může tento dotazník vyplnit zdarma prostřednictvím webových stránek sheffield.ac.uk. Interpretace výsledku však náleží lékaři.

Laboratorní vyšetření krve

Osteoporóza je charakterizována úbytkem kostní matrix způsobeným nerovnováhou v kostním metabolismu. Je proto možné v krvi hodnotit různé biochemické parametry odrážející případné změny v metabolické aktivitě kostních buněk.

Krevní testy mohou také pomoci vyloučit jiná onemocnění, která by mohla být zodpovědná za vznik sekundární osteoporózy.

V době stanovení diagnózy se u pacienta s podezřením na osteoporózu stanovují především markery uvedené v tabulce. Uvedené referenční hodnoty se týkají osob starších 50 let.

Markery uvedené v tabulce

Na 20. října připadá Světový den osteoporózy. Během tohoto dne mnoho zdravotnických zařízení a organizací poskytuje bezplatné přednášky nebo vyšetření zaměřená na prevenci a včasné odhalení osteoporózy.

Důsledky, prognóza

Nejzávažnějším důsledkem osteoporózy jsou bolestivé zlomeniny. Z hlediska prognózy jsou nejnebezpečnější zlomeniny krčku stehenní kosti.

Po zlomenině krčku stehenní kosti přibližně 20 % pacientů zemře do jednoho roku v důsledku komplikací.

K dalším důsledkům osteoporózy patří chronické bolesti pohybového aparátu a s nimi spojená neschopnost vykonávat některé běžné činnosti. To může vést k sociálnímu odstupu a psychickým obtížím.

Odhaduje se, že přibližně každá třetí žena a každý pátý muž starší 50 let utrpí zlomeninu v důsledku osteoporózy. Vlivem faktorů životního prostředí a výživy (např. nedostatek slunečního záření, vitamínů atd.) je nejvyšší riziko těchto zlomenin v Evropě u obyvatel skandinávských zemí.

Prevence

Co jíš, když jsi mladý, tě čeká, až budeš starý...

U každého onemocnění je základem prevence životní styl, který zahrnuje zdravou stravu a pohyb.

Z hlediska osteoporózy je velmi důležité nezanedbávat budování kostní hmoty od mládí.

Během dospívání převažuje tvorba nových kostí nad jejich destrukcí. To vede k růstu. Kolem 25. roku věku dosahujeme tzv. vrcholu kostní hmoty. To znamená, že v tomto věku jsou naše kosti v nejlepší kondici. Kolem 35. roku věku začíná kostní hmota přirozeně ubývat. Procento úbytku kostní hmoty se může u jednotlivých zdravých jedinců lišit v závislosti na genetice, životním stylu nebo kvalitě kostní hmoty vybudované v mladém věku.

Co je dobré pro budování kostní hmoty?

Především pestrá a kvalitní strava, která zajišťuje dostatečný příjem vápníku, hořčíku, vitamínů skupiny B a vitamínu K2 z přírodních zdrojů.

Dále je nutné zajistit dostatečný příjem vitamínu D, který je často třeba podpořit vhodnými doplňky stravy. Při jejich užívání je nutné dodržovat doporučení lékaře nebo lékárníka.

Přečtěte si také:
Hustota kostí: jaké jsou zdravé hodnoty při testování a jak je zvýšit?

Budování kostní hmoty významně podporuje také pravidelné cvičení. Intenzitu cvičení je třeba přizpůsobit věku a aktuální fyzické kondici. Nejúčinnější jsou zejména silové sporty, jako je posilování.

Na co si dát pozor?

Abychom si udrželi kostní hmotu v co nejlepší kondici, musíme se vyvarovat zejména následujících činností:

• sedavý způsob života
• nadměrná konzumace cukru, který snižuje vstřebávání vápníku
• nadměrná konzumace živočišných bílkovin, červeného masa a uzenin, jejichž metabolismus v těle zvyšuje uvolňování vápníku z kostí
• nadměrná konzumace soli, která zvyšuje vylučování vápníku
• alkohol, který snižuje vstřebávání vápníku
• kouření, protože nikotin různými mechanismy negativně ovlivňuje produkci parathormonu a rovnováhu aktivity kostních buněk

Káva a osteoporóza – jak je to doopravdy?

Nejen káva, ale i další oblíbené kofeinové nápoje jsou již řadu let na černé listině z hlediska jejich vlivu na zdraví kostí.

Nepříznivý vliv kofeinu na kostní metabolismus souvisí především s jeho diuretickým účinkem, ale také s jeho vlivem na receptory vitamínu D.

Zvýšená diuréza (výdej moči) po konzumaci kofeinového nápoje zvyšuje vylučování vápníku močí. Vliv na receptory vitamínu D má zase negativní dopad na vstřebávání vápníku.

To může být problematické zejména u lidí, kteří konzumují vysoké dávky kofeinu a kteří nenahrazují ztráty vápníku stravou, tj. nemají vyváženou stravu.

Proto se konzumace vysokých dávek kofeinu nedoporučuje pro prevenci i léčbu osteoporózy.

Pití kávy v přiměřeném množství (např. 2 šálky denně obsahující 8 g kávy) však nemá na osteoporózu významný vliv.