Divertikulóza a divertikulitida: Jaké má příčiny a příznaky? + Léčba

Divertikulóza je onemocnění, při kterém je v tlustém střevě přítomna výduť střevní stěny nebo jiného dutého orgánu či části střeva. Tato se označuje jako divertikl.

Ve střevě může vzniknout jeden, ale i víc divertiklů. Mohou se vyvinout v jakékoli části. Nejčastěji je to nicméně v tlustém střevě a v jeho levé části, před přechodem do konečníku (v esovitém výběžku).

Divertikl se rozděluje na:

• pravý divertikl, který obsahuje všechny vrstvy střevní stěny
• nepravý nebo i pseudodivertikl, který tvoří pouze některá z vrstev stěny střeva

Pravý divertikl se vyskytuje vzácně. Ve většině případů jde o nepravý, tedy pseudodivertikl. Část stěny tlustého střeva se vyklene přes oslabenou svalovou vrstvu.

Jiné označení pro toto onemocnění je také divertikulární choroba nebo divertikulóza kolonu, tedy tlustého střeva. Toto onemocnění má různá stádia. Má bezpříznakovou fázi (asymptomatickou), která se označuje také jako nekomplikovaná asymptomatická divertikulóza.

Jiným příkladem je komplikovaná symptomatická divertikulóza. První uvedenou divertikulózu se podaří ve většině případů odhalit náhodně při vyšetření střeva. Komplikace při divertikulóze mohou zahrnovat různé obtíže, jako jsou například:

• dlouhodobá bolest břicha, zejména v levém dolem kvadrantu
• krvácení
• akutní divertikulitida
• poruchy vyprazdňování
• zvýšení tělesné teploty
• zvracení

Komplikací divertikulózy je v tomto případě akutní levostranná divertikulitida. Nekomplikovaná divertikulitida se vyznačuje zánětem divertiklu, kdy nedochází k jeho perforaci – prasknutí. Komplikovaná divertikulitida je doprovázena perforací, tedy protržením stěny střeva.

Následně vzniká absces nebo píštěl.

Absces je ohraničené zánětlivé ložisko. Píštěl je patologické spojení střeva s jiným, sousedícím orgánem. Často vzniká spojení střeva s močovým měchýřem. Při opakovaném zánětu může nastat stenóza, což je zúžení až obstrukce, tedy neprůchodnost střeva.

Vzácněji se s divertikulózou setkávají lidé mladší 30 let. Její výskyt po 40. roku života je asi 10 %, přičemž u lidí nad 60 let 50 %. Ve věku nad 80 let se její výskyt přibližuje ke 100 procentům. A to bez rozdílu pohlaví. Divertikl se může vyvinout v jícnu, žaludku či tenkém střevě. Nejčastěji však v tlustém střevě a v jeho esovité části.

Uvádí se, že přibližně 25 % případů divertikulózy se komplikuje akutní divertikulitidou.

Tlusté střevo a jeho části

Tlusté střevo se odborně označuje latinským názvem intestinum crassum, také i colon. Pokračuje z tenkého střeva a může mít délku asi 1,5 metru. V sliznici tlustého střeva nedochází k produkci, tedy tvorbě nových látek. Slouží hlavně pro zpětnou resorpci (vstřebávání) vody.

Šířka tlustého střeva je v rozsahu přibližně 4–8 cm.

Z tenkého střeva sem postupují nestrávené zbytky stravy, žlučová barviva, vydrolené buňky z vyšších částí traktu, ale i voda. Následně na tento obsah (chymus) působí střevní kvasné a hnilobné bakterie. Dále se rozkládá až se změní na výkal.

Při tomto procesu vznikají střevní plyny, jako je metan, oxid uhličitý, amoniak či například fenol.

Tabulka znázorňuje části tlustého střeva tak, jak za sebou postupují

Divertikl je výduť ve stěně střeva. Nejčastěji se vyklene část střevní stěny, a to přes oslabenou svalovinu. Stává se tak zejména v esovité klice. To, proč tyto výdutě vznikají, není zcela objasněno.

Předpokládá se, že hlavní příčinou je oslabená vrstva střeva a zvýšený tlak v něm. Patří sem například oblast vstupu cév přes střevní stěnu, ale i prostor mezi svazky svalů. Mezi rizikové faktory vzniku divertiklů patří:

• zvýšený tlak ve střevě následkem namáhavé stolice či zácpy
• oslabení střevní stěny, zejména svalové vrstvy
• vyšší věk, nad 40 let
• nedostatek vlákniny v potravě, a tím i ztížené vyprazdňování stolice

Divertikulóza se často, a to v 25 procentech, přehupuje v akutní divertikulitidu. Jde o zánět vyklenutí. Ten může probíhat nekomplikovaně, kdy se neporuší střevní stěna. V závažnějších případech jde ovšem o komplikovanou divertikulitidu.

Ta se vyznačuje perforací (porušením) střevní stěny.

Kromě perforace střeva může vzniknout absces či píštěl. Stenóza (zúžení) až obstrukce (neprůchodnost) střeva jsou důsledkem opakovaných zánětů. Příčina zánětlivé komplikace není přesně objasněna. V první řadě se vysvětluje jako souhra:

1. abnormální střevní stěny
2. snížené motility (pohyblivosti) střeva
3. zvýšeného tlaku ve střevě
4. narušení střevní mikroflóry

Vznik divertikulózy a divertikulitidy ovlivňují dále také:

• životní styl, nedostatek pohybu
• kouření
• alkohol
• obezita
• dieta
• léky, jako jsou kortikoidy, chemoterapeutika, nesteroidní antiflogistika

Ve vyspělých zemích se častější výskyt divertikulózy připisuje hlavně nesprávnému složení stravy. Ta obsahuje méně zeleniny, ovoce, obilovin a více masa. Tedy nízký podíl vlákniny. Následkem toho vzniká zácpa, ale i ztížené namáhavé vyprazdňování stolice.

Divertikulóza ve většině případů probíhá asymptomaticky, tedy nemá žádné projevy. Tehdy se označuje jako nekomplikovaná asymptomatická divertikulóza.

Přibližně 25 % případů ale přechází do komplikované symptomatické divertikulózy.

Komplikací je akutní levostranná divertikulitida. Ta se dále rozlišuje na nekomplikovanou a komplikovanou. A podle toho se také vyskytují další příznaky. Při nekomplikované probíhá zánět jednoho nebo i více divertiklů.

Stěna střeva není poškozena.

Komplikovaná forma se vyznačuje narušením, tedy perforací stěny střeva. V jiném případě dochází ke vzniku abscesu či píštěle. Po vyléčení a odeznění se vyskytují i opakované záněty, které mohou způsobit zúžení (stenózu) nebo i neprůchodnost střeva.

Následkem toho vzniká akutní břišní příhoda.

Mezi příznaky se řadí:

• pocit ztuhnutí břicha
• křečovitá bolest břicha, zejména v levé spodní části, může vystřelovat do slabin nebo zad
• zhoršení bolesti při pohybu
• zvýšená citlivost při vyšetření pohmatem
• porucha vyprazdňování, přičemž může nastat zácpa nebo i průjem
• pocit plnosti
• flatulence neboli plynatost
• zvýšení tělesné teploty, zimnice
• zvracení
• krvácení a nález čerstvé krve ve stolici, označuje se jako enteroragie
• potíže se výrazně zhoršují při prasknutí divertiklu a vyprázdnění obsahu střeva do břišní dutiny
• riziko vzniku zánětu pobřišnice – peritonitidy, která ohrožuje zdraví a život člověka
  • prudká bolest břicha
  • tvrdé, deskovité břicho
  • zástava odchodu plynů
  • studený pot
  • horečka
  • zrychlená srdeční a dechová frekvence
  • snížení krevního tlaku a rozvoj šoku
  • riziko úmrtí

Uvádí se, že míra výskytu divertikulitidy je od 10 do 30 procent případů divertikulózy. Velmi často dochází k nálezu píštěle, tedy patologického spojení střeva s jiným orgánem. A to ve 4–20 % případů. Dochází k porušení stěny střeva do sousedícího orgánu, nejčastěji je to do močového měchýře.

65 % píštělí je mezi střevem a močovým měchýřem
25 % je spojením střeva s vagínou
3 % s dělohou
Přibližně 1 % zastupuje píštěl střeva s kůží

Diagnostika záleží na přítomných příznacích. Vzhledem k tomu, že divertikulóza probíhá asymptomaticky, bývá její diagnostika náhodná při vyšetření střeva. V případě akutní divertikulitidy se diagnostika spoléhá na klinický obraz, fyzikální vyšetření a i anamnézu.

Následně se provádějí i laboratorní vyšetření krve. Zvyšuje se hladina bílých krvinek a také CRP, kdy hladina CRP je v séru vyšší než 50 mg/litr. Mezi zobrazovací metody se řadí USG, CT či MRI. Kolonoskopii se nedoporučuje provádět v akutní fázi divertikulitidy, a to hlavně z důvodu rizika komplikací.

Výskyt příznaků a závažnost obtíží samozřejmě ovlivňuje výskyt komplikací. Při diagnostice je důležité vyloučení jiných zánětlivých onemocnění střeva, která mohou mít podobné symptomy. V každém případě je velmi důležité odborné vyšetření a časná diagnostika divertikulitidy.

Přítomnost divertiklu nemusí být navenek prokázána. V případě komplikace se vyskytuje pocit ztvrdnutí až bolesti břicha. Zpočátku se přidružuje i pocit plnosti a plynatost.

Nejčastější lokalitou výskytu divertiklů je esovitá klika tlustého střeva, která se nachází v levém dolním kvadrantu břicha. To je i oblast, ve které se vyskytuje bolest či dráždění na dotek.

Bolest je křečovitá, intenzivní. Zhoršuje ji pohyb. Obtíže doprovází porucha vyprazdňování, a to ve formě zácpy nebo průjmu. Při divertikulitidě záleží potíže i na jejím rozsahu. Bolest a ostatní příznaky se stupňují při prasknutí divertiklu. Následně může dojít k peritoneu a akutní břišní příhodě.

Případně se vytváří absces, což je ohraničené zánětlivé ložisko, které může být hmatatelné navenek. Jiným druhem komplikace je vznik patologického spojení sousedících orgánů se střevem.

Z toho následně vyplývají i přidružené komplikace. Při tomto onemocnění se vyskytuje i krvácení do střeva. To se vyznačuje přítomností čerstvé krve ve stolici.

V případě častých recidiv (opakování) zánětů může vzniknout zúžení střeva až jeho neprůchodnost. Pokud potíže přetrvávají, je samozřejmě mimořádně důležité vyhledání odborné pomoci a včasná léčba.

Co se doporučuje při divertikulóze?

Při tomto onemocnění je důležitá i prevence vzniku potíží a také opakovaného zánětu. Vliv má změna životosprávy, pohybová aktivita a změna stravovacích návyků, samozřejmě se změnami obsahu jídelníčku.

Doporučení při divertikulóze v přehledné tabulce