Léčba bolesti zad: Jak pomůže fyzioterapie? Druhy terapie

Bolest a pálení zad uprostřed mezi lopatkami či v dolní části, v oblasti kříže a nad zadkem? Pro zánět nervu nebo jiné onemocnění? Co pomůže?

Zkusili jste již fyzikální léčbu neboli fyzioterapii? Poznejte její formy...

Je to vlastně systém léčby využívající působení množství fyzikálních jevů a jeho účinků na lidské tělo. Používá se v léčebných a rehabilitačních centrech nebo i v lázeňských domech.

Cílem fyzioterapie je ulevit od bolesti vyvoláním změn v různých systémech organismu. Děje se to za pomoci fyzikálních podnětů, jako jsou například teplo, chlad nebo tlak.

Fyzikální terapie patří mezi nejpoužívanější léčebné metody.

Existuje několik druhů takové léčby. Dělí se podle podnětů:

• termoterapie – léčba vlivem chladu nebo tepla
• mechanoterapie – využívá mechanických podnětů například působením různých druhů masáží, patří sem i ultrazvuk
• hydroterapie – využívá působení vody, například jejím tlakem
• balneoterapie – léčba pomocí přírodních zdrojů, jako jsou léčivá bahna a vody
• klimatoterapie – terapie pomocí klimatických faktorů
• elektroterapie – využití elektrických proudů, TENS (transkutánní elektro neurostimulace), magnetoterapie
• fototerapie – léčba, která využívá světelné spektrum, například biolampa nebo laser

Fyzikální léčebné metody mají pozitivní vliv na lidské tělo. Tento vliv však záleží na správném určení diagnózy a druhu terapie.

Aspekty a cíle fyzikální léčby

Důležitým faktorem je také periodicita fyzikální terapie a počáteční zdravotní stav pacienta. Dále se musí při léčbě správně určit i intenzita a místo působení terapie.
Tento faktor je velmi důležitý pro úspěšnost léčby. Při působení terapie na nesprávné místo léčba nebude úspěšná a problém zůstane. Tím pádem bolest neustoupí.

Například i bolest páteře může být následkem problému v koleně pacienta.

Principem nebo cílem fyzikální terapie je prokrvení dané problematické oblasti lidského organismu. Aktivují se tím procesy hojení. Je jedno, jestli se jedná o klouby, šlachy, nebo o svalové tkáně. Tato léčba má dopad na všechny struktury organismu.

Zaměření fyzikální léčby

Využívá se při různých onemocněních pohybového aparátu od bolestí zad až po rehabilitace poúrazových stavů. Má pozitivní vliv také při léčbě chronických problémů a celkově na správnou funkčnost pohybového aparátu jako celku.
Odstraňuje a zmírňuje akutní nebo chronické bolesti zad, kloubů nebo končetin.

Přečtěte si článek o účinné pomoci při bolestech zad pomocí různých cvičebních metod.

Jako v jiných případech i zde platí, že je lepší problému předcházet než jej řešit. V prevenci by měl člověk dbát na to, aby nepřeceňoval své schopnosti. Měl by se věnovat aktivitám, na které stačí jeho fyziologické schopnosti. Dobrým příkladem sportu, který odlehčuje klouby a celkově pohybový aparát a páteř, je plavání nebo jízda na kole. Stejně tak stimulují srdečně cévní systém, zvětšují kapacitu plic, a hlavně šetří klouby a páteř.

Dále se v článku dozvíte, co je to:
Termoterapie
Mechanoterapie
Hydroterapie
Balneoterapie
Klimatoterapie
Elektroterapie
Fototerapie

Druhy fyzikální terapie

Fyzikální léčba se dělí podle druhu jejího působení, tedy podle podnětů, které vyvolává. Všechny přitom používají léčebné prostředky, které pocházejí z různých zdrojů.

V tabulce uvádíme oblast zdrojů a samotné zdroje použité při fyzikální léčbě

Fyzikální terapie využívá vlivu různých druhů energie na organismus. Ty pak vyvolávají požadované změny. Samotná léčba záleží na správném určení procedur použitých během terapie, délky jejich působení, frekvence a lokalizace na postižené místo.

Na organismus působí během léčby fyzikální podněty, které vyvolávají jeho reakci. Jedná se vlastně o obrannou reakci, kterou terapie využívá k aktivaci tělesných orgánů, aby se přizpůsobily vyvolaným změnám.

Fyzikálními podněty bývají vyvolány tyto změny:

• lepší prokrvení dané tkáně
• snížení nadměrného prokrvení
• zlepšení regulační schopnosti krevního oběhu
• zlepšení termoregulace (udržení tělesné teploty)

Reakce na fyzikální podněty bývají různé. Zpravidla se rozdělují do tří skupin: reakce nervového systému, hormonální reakce a reakce humorální, které se týkají tělesných tekutin.

Platí pravidlo, že...

Slabé podněty životní činnost stimulují, středně silné podmiňují a velmi silné mívají opačný účinek.

Hyperémie při fyzikální léčbě

U většiny procedur dochází k prokrvení tkáně (hyperémii). Zlepšuje vyživování a funkci daných orgánů. Působí protizánětlivě a zvyšuje přívod obranných látek do postižené oblasti organismu. To je zapříčiněno zvýšenou distribucí krve a lymfy. Má analgetický (protibolestivý) účinek a zmírňuje spasmy příčně pruhovaného svalstva.

Existují čtyři druhy hyperemie, uvádíme je i s jejich reakcemi v tabulce

Tak jako jiné i fyzikální terapie má své kontraindikace:

• krvácivé stavy
• kachexie (závažná ztráta hmotnosti těla)
• horečkové stavy
• srdeční a dechová nedostatečnost
• poruchy citlivosti
• implantovaný kardiostimulátor

Některé kontraindikace platí jen pro určité procedury. O nich a o případných jiných kontraindikacích je třeba se poradit s lékařem nebo terapeutem.

Termoterapie

Termoterapie je léčba vlivem tepla nebo chladu.
Termoterapií se postižené místo prokrvuje. Vzniká takzvaná hyperemie, která způsobuje regenerační procesy v daném místě. Zlepšuje se tím funkce a vyživování v oblasti jejího působení. Uvolňuje se svalové napětí a zrychluje se hojení.

Termoterapie má protizánětlivé a analgetické účinky.

Běžnou reakcí organismu na léčbu teplem nebo chladem je zhoršení stavu po první aplikaci. Je to jen dočasný stav. Tělo se tím brání dané změně.

Tato léčba se využívá při léčbě mnoha onemocnění, k tlumení bolesti a celkové posílení zdraví.

Druhy termoterapie

Existují dva druhy termoterapie:

• pozitivní – teplo se do organismu přivádí
• negativní – teplo se z organismu odvádí, tzv. kryoterapie

Každý druh se volí podle požadavků a druhu potíží a má různé účinky.

Při této léčebné metodě se využívá výměna tepla mezi organismem a jeho okolím.

A. Děje se tak vedením, kdy teplo přechází do chladnějšího prostředí.

B. Radiací probíhá výměna tepla okrajovými (akrálními) částmi těla. Mění se na energii, která uniká do okolí.

C. Prouděním se teplo odvádí krví z aktivních orgánů do jiných částí organismu.

D. Vypařování je dalším druhem výměny tepla mezi organismem a okolím.

Účinky pozitivní a negativní termoterapie

Během pozitivní termoterapie primárně reaguje na oteplování cévní systém organismu. Teplo má pozitivní vliv na svaly. Uvolňuje je a odstraňuje v nich křeče a napětí. Léčba teplem má pozitivní vliv na imunitní systém a tlumení bolesti.

Mezi prostředky, které se využívají při pozitivní termoterapii, patří parafínové zábaly, sauna, horké obklady nebo lavatherm.

Negativní termoterapie slouží především ke zpomalení metabolismu a celkovému uklidnění. Také dobře účinkuje proti bolesti, vyvolává zpomalení srdeční činnosti a dýchání. Příznivě působí proti zánětům a otokům.
Jako prostředky se při ní využívají studené obklady nebo kryokomora.

Mechanoterapie

Mechanoterapie patří mezi časté obory fyzikální terapie. Provádí se prostřednictvím masáží, polohování pacienta, pasivního cvičení a manipulace.

V mechanoterapii se aplikuje energie působením mechanických sil.

Realizace probíhá pomocí ultrazvuku, prostřednictvím přístrojů nebo přímo fyzioterapeutem. Z tohoto důvodu se mechanoterapie dělí na: ultrasonoterapii, přístrojovou mechanoterapii a ruční terapii.

Mezi léčebné procedury, které zahrnuje, patří:

• terapeutické masáže
• extenze nebo trakce
• bodové aplikace
• manipulace
• pasivní pohyby
• polohování kloubů

Princip mechanoterapie je v působení mechanické energie na lidské tělo. Manuální síla se uplatňuje při problémech v krční nebo bederní páteři. Působením tlaku nebo tahu na zkrácené svaly se uvolní měkké tkáně a klouby. Tím se odstraní blokády a zlepší se pohyblivost. Masážemi se pacient uvolňuje nejen fyzicky, ale i psychicky.

Indikace a kontraindikace mechanoterapie uvádíme v tabulce

Masážní techniky mechanoterapie

Existuje několik druhů masáží využívaných při terapii mechanickou energií.

Válečková masáž (rolling) předchází bolestem zad díky zmírnění tlaku mezi ploténkami páteře. Sníží se zatížení zad a předchází se tak jeho bolestem.

Pulsní masáž, která se nazývá také tapping, zlepšuje krevní oběh formou poklepávání. Prohřeje se tím svalstvo a uvolní se. Roztírací masáž (heading) využívá tlaku prstů k uvolnění ztuhlého zádového svalstva. Výrazně se prokrví, čímž se podpoří látková výměna.

Tlaková masáž (air press) očišťuje lymfatický systém prostřednictvím lymfodrenáže.
Vibrační (oscilační) masáž pomocí vibračního zařízení způsobuje prokrvení a přehřátí tkání. Tělo se tím příjemně uvolní. Využívá se při tom i masážní křeslo.

U shiatsu masáže (human touch masáž) se využívají speciální masážní techniky, které stimulují akupresurní body rozmístěné na zádech. Jejich pomocí se dosáhne optimálního uvolnění.

V tomto článku naleznete cviky na bezbolestná záda.

Hydroterapie

Hydroterapie (vodoléčba) se využívá jako terapie nebo jako součást regenerace organismu. Jejím účinkem se zlepšuje rozsah pohybu určité tělesné partie, její svalové složky během aktivního cvičení.

Základní podmínkou příznivého účinku hydroterapie je správný výběr a dávkování.

Voda slouží ke stimulaci i relaxaci organismu. Studená voda nabudí a nastartuje tělo a teplá jej zase uvolní.

Vnějším použitím vody se zlepšuje krevní a lymfatický oběh. Uvolňuje napětí ve svalech, tlumí bolest a zklidňuje nervový systém.

Klasické druhy vodoléčby zahrnují perličkovou koupel, podvodní masáž, minerální koupele, skotské střiky, vířivé koupele horních a dolních končetin.
Využívají se i různé přísady, které se zamíchají s vodou. Například éterické oleje, rašelinové přísady, produkty z mrtvého moře, lázeňské oleje nebo soli.

Mezi hlavní prvky vodoléčby patří vanová koupel. Voda při něm působí na tělo svým tlakem a teplotou. Aktivuje se přitom nervový, endokrinní, srdečně-cévní, respirační nebo imunitní systém. Chemický účinek vody záleží na jejím složení.

Při subakvální masáži (masáži proudem vody) se působí na určité tělesné partie. Terapeut proudem vody, jejíž tlak a teplota jsou přesně stanoveny, působí cílenými pohyby na tyto části pohybového systému organismu.

Střídá se přitom teplá voda se studenou, což příznivě působí na imunitní systém.

Vodní masáže pomocí vodních trysek stimulují hmatové receptory, které se nacházejí v kůži. To pomáhá podporovat krevní oběh, který dopraví do stimulované oblasti více výživných látek.

Kontrastní koupel je taková, při které se střídá působení teplé a studené vody na organismus. To jej stimuluje a podporuje jeho imunitu.

Perličková koupel slouží k relaxaci organismu. Uvolní svaly i psychické napětí. Je využitelná při onemocněních pohybového systému nebo při hojení jizev. Nezanedbatelný účinek má při nespavosti nebo se využívá ke zlepšení prokrvení končetin. Má také uvolňující účinek po fyzické zátěži, ať už sportovní, nebo pracovní.

Pozitivní účinky hydroterapie

Vodoléčba má mnohé příznivé účinky. Mezi nejdůležitější patří:

• Udržuje správnou činnost vegetativních reflexů a vyrovnává napětí obou částí vegetativního nervového systému
• Trénuje termoregulaci a odstraňuje poruchy prokrvení částí organismu
• Podporuje odbourávání škodlivin z organismu pokožkou
• Mírně snižuje krevní tlak a usnadňuje tak činnost srdečně cévnímu systému
• Prokrvuje periferní části organismu
• Zlepšuje imunitní vlastnosti kůže, její prokrvení a přeměnu látek v ní

Balneoterapie

Tato léčebná metoda využívá zdroje, které poskytuje příroda. Jednoduše řečeno léčivé vody, bahna nebo plyny.

Přírodní léčivé zdroje se rozdělují do těchto skupin:

• plyny
• peloidy
• vody
• klima

Vody a peloidy jsou určeny k zevní aplikaci a rovněž k vnitřnímu použití (pití nebo inhalaci).
Z tohoto důvodu se balneoterapie rozděluje na vnější a vnitřní.

Vnější balneoterapie zahrnuje použití zejména peloidů, které jsou uměle mineralizovány pro silnější účinek terapie. Dále využívá jódové, sirné, uhličité a síranové vody. Zahrnuje množství různých lázeňských procedur.

Vnitřní balneoterapie spočívá v pití léčivé vody. Její příjem musí být pravidelný a určený lékařem. Dávkování, druh a délku pitné léčby stanoví lékař. Druh léčivé vody se určuje podle jejích vlastností a s přihlédnutím ke zdravotnímu problému pacienta.

Léčivé peloidy

Jinak se označují jako bahno. Vznikly různými geologickými přírodními procesy. V terapii se smíchávají s vodou. Využívá se zejména jejich termofyzikální efekt.

Mezi nejznámější peloidy patří rašelina. Protože má nízké pH, dokonce nižší než pH kůže, má dobré bakteriostatické účinky. Má také protizánětlivý účinek, kvůli vysokému obsahu kyseliny huminové a bitumenu.

Rašelina obsahuje přibližně 90 % organických látek.

Slatiny, které rovněž patří mezi peloidy, mají asi 50 až 95 % těchto látek. Mají výborné termofyzikální vlastnosti.

Léčivá bahna se rozdělují podle místa jejich výskytu. Známe hlavně říční, jezerní a mořské. Stejně jako jiné peloidy se využívají hlavně pro své termofyzikální účinky.

Léčivé vody

Jejich terapeutický účinek záleží hlavně na jejich chemickém složení a fyzikálních vlastnostech. Za léčivé se považují tehdy, když mají vědecky prokázaný léčivý účinek.

Mezi sebou se léčivé vody odlišují svojí přirozenou teplotou, mineralizací, osmotickým tlakem, obsahem plynů a podobně.

Za směrodatnou teplotu léčivých vod se bere teplota při jejich prameni. Podle toho se dělí na:

• termální, s teplotou vyšší než 20 °C
• studené, s teplotou nižší než 20 °C
• vlažné, s teplotou v rozmezí 20 až 35 °C
• teplé, s teplotou v rozmezí 35 až 42 °C
• horké, s teplotou nad 42 °C

Za termální vody jsou považovány všechny, jejichž teplota u pramene je vyšší než 20 °C.

Podle mineralizace se léčivé vody dělí na jednoduché, slabě, středně nebo silně mineralizované.
Podle obsahu rozpustných plynů na sirné nebo uhličité.
Podle osmotického tlaku na hypotonické, izotonické a hypertonické.

Léčivé účinky těchto vod sestávají v působení jejich chemických, tlakových a tepelných stimulů.

Indikace a kontraindikace balneoterapie uvádíme v tabulce

Přečtěte si náš článek o tom, jak se dá pomoci při bolestech zad.

Klimatoterapie

Patří mezi fyzikální léčebné metody, při kterých je organismus vystaven vlivům určitého klimatického prostředí. Jedná se například o přímořské prostředí, jeskyně nebo vysokohorské prostředí. Klimatická terapie urychluje procesy léčby a hojení.

Jako jeden z jejích aspektů se doporučují procházky u moře. Hlavně ráno nebo po vlnobití, když je vzduch ionizovaný a nasycený jódem. Často se k navození takového klimatu využívají hlavně solné jeskyně.

Za klimaticky vhodné prostředí se považuje takové, které má malé tepelné výkyvy, dostatek slunečního svitu a obsahuje malé množství alergenů.

Klimatoterapie se dělí na:

• aeroterapii – pobyt a pohyb na čerstvém vzduchu
• helioterapii – k léčbě se využívá sluneční záření
• talasoterapii – pobyt u moře
• speleoterapii – pobyt v jeskyni

Vlastnosti prostředí při klimatoterapii musí být odlišné než vlastnosti prostředí, ve kterém se pacient zdržuje nejčastěji. Je to důležité pro maximální účinek takové léčby. Pokud se člověk najednou zdržuje v klimatických podmínkách odlišných, než na jaké je zvyklý, ovlivňuje to jeho onemocnění. V organismu se povzbuzují procesy, které zvyšují jeho obranyschopnost.

V dnešní době se často využívají také klimatické komory. V nich se dokážou navodit různé podmínky s určitou teplotou, vlhkostí vzduchu a parciálním tlakem plynů.

Elektroterapie

Elektroléčba se ve fyzikální terapii využívá zejména k rehabilitačním účelům.

Její princip spočívá v tom, že se pomocí střídavého elektrického proudu různé frekvence a průběhu stimuluje nervová a svalová tkáň. Využívá působení nízkofrekvenčního, středněfrekvenčního a vysokofrekvenčního proudu na lidský organismus.

Stimuluje fyziologické procesy ve tkáních, tlumí bolest, příznivě ovlivňuje látkovou výměnu a krevní oběh. Zmírňuje otoky a uvolňuje nebo stimuluje svalstvo.

Indikace elektroléčby jsou různé:

• nervové nebo svalové bolesti
• onemocnění kloubů
• revmatismus
• skolióza
• bolesti hlavy, migrény

Zlepšuje cirkulaci krve a tím i vyživování tkání. Potlačuje zánětlivé procesy a bolest. Zlepšuje pohybové funkce organismu.

Druhy elektroléčby

Existuje několik druhů elektroterapie. Mezi frekventované patří například: rebox, diatermie, TENS proudy, diadynamické proudy, magnetoterapie nebo ultrazvuk.

Rebox je přístroj vynalezen v bývalém Československu. Tato procedura, tak jako většina, je bezbolestná. Pacient během ní drží v ruce jednu elektrodu a druhou terapeut přikládá na postižené místo.

Diatermie je metoda, při které se využívá vysokofrekvenční elektrický proud s nízkým napětím. Využívá se k přehřátí hlouběji uložených tkání organismu bez nežádoucích účinků na pokožku.

TENS proudy je léčba využívající elektrické impulsy ke zmírnění bolesti a změny jejího vnímání. Děje se tak pomocí dráždění nervů na různých úrovních nervového systému. Proto se také nazývá transkutánní elektrická neurostimulace.

Diadynamické proudy využívají spojení elektrických, galvanických, impulsních a faradických proudů. Jejich účinky se navzájem podporují. Výsledkem je lepší prokrvení tkáně a analgetický (protibolestivý) účinek. Diadynamické proudy objevil v roce 1929 francouzský stomatolog Bernard.

Magnetoterapie využívá k léčbě magnetické pole. Vznikají biologické změny ve tkáních. Ty se pod vlivem nízkofrekvenčního pulzního magnetického pole mění, a tak vytvářejí mikromasáž.

Ultrazvuk produkuje vlny, které přechodem skrz pokožku vytvářejí vibrace. Využívají se při tom vlastnosti zvukových vln. Díky jejich účinku se zvyšuje teplota zejména v kolagenové tkáni. To tvoří hlavní složku zejména šlach a vaziv. Rovněž stimuluje tvorbu této tkáně.

Fototerapie

Je to léčba světlem, která využívá vlivu elektromagnetického záření. Při fototerapii se vysílá světlo určité vlnové délky s vysokou svítivostí. Při jeho aplikaci pacient pociťuje teplo.

K léčbě světlem se využívá laser nebo biotronová lampa.

Její využití je široké. Pomáhá dokonce i při psychických problémech nebo nespavosti.

Účinky fototerapie se dělí do tří skupin.

• analgetické – tlumení bolesti
• protizánětlivé – tlumení zánětlivých procesů
• biostimulační - podpora a stimulace regenerace buněk

Procedury fototerapie

Laser využívá impulsů monochromatického světla. Vyzařuje koherentní, souvislé, elektromagnetické vlnění. Využívá se ke zmírnění zánětu kloubů nebo chronických onemocnění, která způsobují silnou bolest. Regeneruje poškozené tkáně, jako například jizvy, vaziva nebo chrupavky.

Biolampa vyzařuje monochromatické nebo polychromatické polarizované světlo. Regeneruje tkáně a má protizánětlivé účinky.

Solux je způsob fotoléčby, při které se aplikuje na postižené místo infračervené světlo. Zvyšuje imunitní systém organismu. Má využití při chronických onemocněních dýchacího nebo pohybového systému.

Využití fototerapie

V neurologii se uplatňuje při parézách nebo bolestech nervů, při bolestech hlavy nebo ramen z krční páteře.

V dermatologii je prospěšná pro lepší hojení ran nebo jizev. Využívá se při léčbě proleženin, popálenin, vředů, akné a jiných potížích.

Ortopedie využívá fototerapii při artritidě, artróze, bolesti bederní nebo křížové páteře, burzitidě, hematomech, poúrazových stavech, bolestech páteře, poraněních kloubů a bolestech pohybového aparátu.

Využití má také v kosmetice ke korekci vrásek, strií a jiných problémů.