Agresivita. Co na tento problém říkají psychologové?

Agresivita je v psychiatrii dostatečně známý pojem. Paradoxně se však většiny agresivních činů dopouštějí lidé, kteří jsou duševně zdraví a činí tak s určitým záměrem.

Psychiatričtí pacienti jednají agresivně neúmyslně z důvodu organického onemocnění, duševní poruchy s bludy a halucinacemi nebo pod vlivem psychotropních a omamných látek. Co na tuto problematiku říkají odborníci?

Co je to agresivní chování?

Agresivní chování označuje nepřátelské nebo destruktivní chování jednotlivce nebo skupiny lidí vůči jiné osobě, sobě samým, zvířeti nebo neživým předmětům s úmyslem způsobit škodu.

Úmysl je nedílnou součástí agrese. Vždy se jedná o záměrné chování způsobené několika faktory a projevuje se různými způsoby.

Definice základních pojmů

• Agitovanost - Je psychomotorický (projevující se nekontrolovatelnými pohyby) neklid způsobený vlastním vnitřním napětím. Navenek ho lze pozorovat jako rychlé pohyby, jako je pobíhání, neklid, nervozita, dupání, klepání prsty o stůl.
• Podrážděnost - Tímto pojmem se označuje přechodný stav mysli, kdy má podrážděná osoba sníženou sebekontrolu. Ta se může projevovat verbálně (například křikem, vrčením) nebo neverbálně (psychomotorickým neklidem, boucháním dveřmi nebo prudkým odložením předmětu).
• Dysforie - Je podrážděnost kombinovaná s depresivní náladou.
• Hněv a vztek - Je krátkodobý afekt (emoční stav), který je fyziologickou součástí zastrašujícího a ohrožujícího chování. Trvá v průměru několik minut až hodin. Je charakteristický svým náhlým nástupem jako reakce organismu na negativní podnět, silnou intenzitou prožitku a chaotickým průběhem. Vzniká v kritických situacích pod silným tlakem. Jeho podstatou je vnitřní konflikt. Pokud je doprovázen změnami v organismu, jako je zrudnutí obličeje (zblednutí), zrychlené dýchání, zrychlený tep nebo psychomotorický neklid, hovoříme o výbuchu hněvu.
• Agrese je stav mysli v okamžiku, kdy se jedinec navenek projevuje agresivně. Je to chování, které je pozorovatelné. Je zjevné, záměrné a destruktivní.
• Nepřátelství - Je dlouhodobý emoční stav, na rozdíl od výše popsaných. Nepřátelské chování je zaměřeno obecně vůči světu a lidem. Projevuje se agresivním chováním vůči druhým s jasným cílem ublížit, poškodit.
• Ztráta sebekontroly - Jedná se o záchvaty násilného jednání, kdy osoba ztrácí kontrolu nad svým jednáním. Vyvolávající faktor bývá minimální.
• Explozivní porucha - Jedná se o velmi vzácné emoční stavy, kdy se jedinec nedokáže ubránit agresi. Explozivní poruchy jsou příčinou velkého počtu násilných trestných činů.

Typy agrese

Agresi lze rozdělit podle toho, zda osoba jednala v afektu na základě provokujícího faktoru, nebo plánovaně.

Impulzivní agrese

Impulzivní agrese není předem plánovaná. Důvodem afektu agresivního chování je nějaký provokující faktor nebo impuls. Vzniká, když se člověk dostane do nepříjemné, situace, která je pro něj v danou chvíli bezvýchodná.

Tento typ agrese úzce souvisí s frustrací (nedosažením cíle), nahromaděným chronickým stresem, negativním prožíváním nebo strache. Útočné a destruktivní chování je sice záměrné, ale pro jedince je v danou chvíli jedinou možností obrany a protiútoku.

Zajímavost: Psychologové tvrdí, že impulzivní agrese souvisí s podrážděním nebo stimulací autonomního nervového systému, který je vůlí neovladatelný.

Plánovaná agrese

Plánovaná agrese se také nazývá aktivní agrese. Na rozdíl od impulzivního chování ji odborníci nespojují s podrážděním autonomního nervového systému.

Jedná se o jednání jedince, který se dopouští agresivního (někdy i trestného) činu záměrně, plánovitě, s jasnou myslí a s úmyslem ublížit. Své jednání dokáže obhájit (Klára Látalová, MUDr., Agrese v psychiatrii, 2013).

Projevy a doprovodné příznaky agrese

Agrese může probíhat na různých úrovních. Známe verbální (slovní) agresi. Při ní agresor slovně ubližuje a tím ovlivňuje psychiku oběti.

Neverbální agrese je fyzická, kdy agresor napadá oběť fyzicky. Zvláštní kategorií agrese je agrese proti sobě samému. Tento typ agrese je spojen se sebedestruktivním chováním jedince na základě jiného psychiatrického onemocnění.

Verbální agrese

Verbální agrese je nevhodné jednání agresora, kdy se snaží oběti slovně ublížit. Hranice mezi verbální agresí a psychickým týráním oběti je velmi tenká.

Důvodem bývá zastrašování, obvykle s cílem, aby agresor něco získal. Verbálně vyhrožuje (např. fyzickým napadením oběti nebo její rodiny, zabitím), vydírá (finančně...), zastrašuje (odebráním dětí matce...). Nakonec pod vlivem strachu dokáže s osobou manipulovat podle svých představ.

Verbální agrese se vyznačuje zvyšováním tónu hlasu nebo opakováním výhrůžek s přímým očním kontaktem.

Mnohdy jsou slova doprovázena gestikulací, která zdůrazní a dodá vážnost řečenému, a tím zvýší strach dotyčné osoby. Patří sem skřípění zubů, zatínání pěstí, zdvižené prsty, mávání rukama atd. Agresor často porušuje osobní a intimní distanční zónu jako projev dominance.

Neverbální agrese

K lehčím formám neverbální agrese patří již zmíněné zatínání pěstí, skřípění zubů, různá gesta, mávání rukama, dupání nohou, bouchání dveřmi nebo bouchání pěstmi do stolu.

Agresivita může být zaměřena na ničení předmětů, například rozbití talíře, upuštění obrazu, rozhazování/trhání věcí, kopání nebo údery pěstí či nohou do různých předmětů a jejich následné ničení.

Přímá neverbální agrese bývá spojena s častými fyzickými útoky namířenými přímo na oběť. Oběť může být udeřena, kopána, znásilněna a v nejhorších případech může skončit smrtí.

Agrese namířená proti sobě samému

Obvykle je spojena s jiným základním onemocněním, ať už somatickým, psychiatrickým, nebo užíváním návykových látek.

Sebepoškozující chování se projevuje kousáním sebe sama, řezáním částí těla (zápěstí), pálením kůže nedopalky cigaret. Jde o závažný stav, který může skončit i sebevraždou.

Jak věda vysvětluje příčiny agresivního chování?

Příčiny agrese jsou multifaktoriální. Na jednotlivých záchvatech hněvu se může podílet jeden nebo více faktorů současně. Agrese a její příčiny však nejsou zcela objasněny. Podle odborníků se na agresivním chování jedince podílejí následující faktory:

• genetické faktory
• socioekonomická situace
• vliv psychotropních a omamných látek
• posttraumatická stresová porucha
• základní duševní onemocnění
• další organická onemocnění

Genetické faktory

Vliv genetiky a dědičnosti na agresi je jistý. Bylo provedeno několik studií, které to dokazují. Byly provedeny studie, které prokázaly vztah mezi polymorfismem COMT (katechol-O-metyltransferáza) a polymorfismem.

Co však není přesně prokázáno, jsou mechanismy přenosu. Vzhledem k velkému vědeckému pokroku v posledních desetiletích je jen otázkou času, kdy budeme mít odpověď i na tuto otázku.

Sociálně-ekonomická situace

Nízký socioekonomický status je závažnou predispozicí, která je v některých případech přímo zodpovědná za vznik agresivního chování.

Děti často žijí podle vzorů svých rodičů. Při nedostatku finančních prostředků, sledování agresivního chování rodičů často v kombinaci s nadužíváním alkoholu od raného dětství, častými hádkami, někdy i týráním, zneužíváním v zaměstnání s následným nedostatkem vzdělání proto mnohdy vidí agresi jako jediné řešení.

Není to pravidlem, ale pravděpodobnost je vysoká. Toto opakování chování v dospělosti je zaznamenáno již velmi dlouho. Studie ukazují, že zanedbávané, týrané a zneužívané děti mají v pozdějším věku vyšší míru kriminality než děti z normálně fungujících rodin.

Vliv psychotropních a omamných látek

Psychotropní a omamné látky zahrnují širokou škálu drog a léků, které po požití konzumentem přímo ovlivňují jeho psychiku a myšlení. Vyvolávají různé stavy od nadměrné náladovosti až po deprese, agresi a rozvoj halucinací.

Pod vlivem těchto látek není jedinec schopen samostatně myslet. Nejčastějšími duševními poruchami jsou poruchy způsobené akutní intoxikací.

Psychotropní látky jsou návykové a během abstinenčních příznaků se může objevit i agresivní chování, když se jedinec snaží drogu získat. Při jejich dlouhodobém zneužívání hrozí vznik duševní poruchy i u dříve zdravého závislého jedince.

Existují důkazy, že nejvyšší výskyt trestných činů se znaky agresivního chování je u zdravých jedinců pod vlivem omamných látek. V procentuálním vyjádření je dokonce mnohem vyšší než u duševních onemocnění.

K nejčastějším problémům patří zneužívání alkoholu. To ovlivňuje centrální nervovou soustavu a snižuje schopnost ovládat vlastní jednání. To má za následek různé poruchy chování vedoucí k agresivitě a kriminálním činům.

Zejména u mladých lidí se stále častěji objevuje závislost na stimulantech. Ty dokážou povzbudit, zamaskovat únavu a navodit u pacienta pocit znovuzrození. Při neúmyslně vysoké dávce nebo při rozvinuté závislosti dochází u pacienta k různým výkyvům nálad s pocity nadřazenosti, neklidu a agrese.

Při zneužívání psychostimulancií vznikají zrakové, velmi často sluchové, ale i hmatové halucinace. Pacient prožívá strach, úzkost a pocity pronásledování. Agresivní chování je jeho obranou proti těmto "útokům". Často vede k závažným trestným činům nebo k sebevraždě závislého jedince.

Přečtěte si také: Agresivita může být příznakem deliria.

V poslední době se zvýšilo užívání steroidů. Závislí jsou většinou mladí chlapci, sportovci, kulturisté.

Pod vlivem těchto uměle vytvořených látek dochází k nárůstu svalové hmoty. To je pro mladé lidi lákavé, protože všichni chtějí vypadat jako z titulních stránek časopisů.

Steroidy však mají i své stinné stránky. Je prokázáno, že jejich užívání zvyšuje náladovost, vztek, bojové sklony a agresivní jednání.

Posttraumatická stresová porucha

Vzniká u jedince, který měl v minulosti velmi traumatizující zážitek. U některých jedinců nemusí vzniknout ani po nepříjemném zážitku. U jiných však může trauma zanechat následky.

Může se jednat o různé situace, například opakované znásilnění v dětství, zneužívání jinou osobou, sadismus, mučení, alkoholismus v rodině, tragické úmrtí člena rodiny, vážná autonehoda, kterou dotyčný přežil, ale způsobila mu strach, přežití vážného požáru, havárie letadla nebo lodi a další.

Situace způsobila, že přeživší osoba prožívá intenzivní strach.

Pokud nějaká okolnost nebo situace člověku událost připomene, vzpomínky se vrátí a tragédie je znovu prožívána.

Tento stav je také spojen s autonomními nervovými příznaky, jako je bušení srdce, zrychlené dýchání, tlak na hrudi, nechutenství, pocení. Může se projevovat různými způsoby.

U konkrétního jedince vyvolává pocit nepohody, neklidu, strachu, tísně a úzkosti.

Můžeme také pozorovat agresivní jednání, které je časově omezeno pouze na dobu, po kterou je daný člověk vystaven situaci vyvolávající vzpomínky. Jakmile traumatická situace, která vyvolala opětovné prožití předchozí události, skončí, zmizí i agrese a další doprovodné příznaky.

Základní psychické onemocnění

Duševní onemocnění způsobují změny v chování, reakcích a myšlení nemocného. Podle různých výzkumů však bylo zjištěno, že výskyt agrese je u duševně nemocných méně častý než například u zdravých lidí závislých na různých látkách. Přesto se s ní u některých duševních poruch setkáváme také.

Mezi poruchy, které se projevují agresivitou s násilným chováním, patří např. disociativní disociativní porucha osobnosti. Pro tuto poruchu je charakteristická agrese a násilí.

U této poruchy byl zaznamenán nejvyšší počet trestných činů ze všech psychiatrických onemocnění vůbec.

Vyznačuje se asociálním chováním. Nemocný nemá výčitky svědomí, není empatický. Zjednodušeně lze říci, že je to bezcitný, agresivní člověk se sklonem ke lhaní.

Druhou duševní chorobou, která se projevuje agresivitou, je bezpochyby schizofrenie.

Jedná se o onemocnění charakterizované psychotickými příznaky, depresemi, pocity ohrožení a pronásledování, k nimž se přidávají bludy a halucinace. Schizofrenie se často kombinuje se závislostí na drogách, které jsou také jejím spouštěčem.

U bipolární afektivní poruchy je za jeden z jejích příznaků považována agresivita. Ta se rozvíjí společně s podrážděností.

Nejvyšší agresivita byla podle hodnocení a výzkumů odborníků zaznamenána během manické epizody. Není však vyloučeno, aby pacient nedostal záchvat agrese i v depresivní fázi.

Deprese je další poruchou, která může vyvolat agresivní chování. Podle vědců jsou lidé s depresí a lidé s diagnostikovanou depresí přátelštější. V případě výbuchu hněvu bývá agrese zaměřena na nejbližší členy rodiny.

Další organická onemocnění

Spouštěčem duševních onemocnění a poruch chování mohou být také různá onemocnění. Řadíme sem přímo onemocnění centrálního nervového systému a mozku. Samozřejmě se může jednat i o další systémová, metabolická, onkologická nebo infekční onemocnění.

Atrofie mozku v důsledku věku způsobuje onemocnění známé jako senilní demence, které se projevuje nejprve zapomnětlivostí a později neschopností pacienta normálně myslet. Časté jsou také halucinace a agrese vůči okolí. Jedná se o nejčastější organické onemocnění se sklonem k násilí.

Různé útvary a novotvary v mozkovém parenchymu (absces, cysta, nádor) svým růstem tlačí na mozkové struktury.

Způsobují nesčetné množství příznaků podle svého umístění, velikosti a případně zhoubnosti. Patří k nim poruchy vědomí, chování a v některých případech i halucinace, které vedou ke zvýšené agresivitě vůči okolí.

Tlak na mozkový parenchym a zvýšená agresivita se projevují také u pacientů s krvácením do mozku při hemoragické mozkové příhodě, velmi často u chronických alkoholiků se spontánním subdurálním nebo subarachnoidálním krvácením do mozku.

Mozkové krvácení s následným útlakem mozkových struktur je také časté jako následek úrazu, například při těžkých pádech z výšky, dopravních nehodách a dalších. Pokud někdo utrpěl úraz a bezprostředně po něm nebo s krátkým odstupem se stává agresivním a dezorientovaným, téměř vždy krvácí do hlavy.

Z obecných onemocnění stojí za zmínku např. diabetes mellitus (cukrovka). Nízká hladina cukru v krvi způsobuje řadu příznaků.

Pokud jde o chování, pacient s hypoglykémií působí dojmem opilosti. Je často verbálně i fyzicky agresivní, dezorientovaný. Stav se normalizuje po doplnění hladiny cukru. Pacient si neuvědomuje své jednání ani si nepamatuje, co dělal.

Agrese se v určité míře vyskytuje u každého z nás. Pokud je jedinec zdravý, hranice mezi přirozenou a patologickou není nikdy překročena. Patologická agrese je lékařský stav a patří do rukou psychiatra.