Demence může být i v mladém věku. Poznejte první příznaky a rozdíly

Demence může být i v mladém věku. Poznejte první příznaky a rozdíly
Zdroj fotografie: Getty images

Demence je duševní porucha vznikající na organickém podkladě s následnou poruchou celkové psychické aktivity. Mylně je připisována pouze starším pacientům, avšak trpět jí mohou i mladí. Z jakých příčin postihuje demence mladé?

Demence je onemocnění, ale také příznak onemocnění.
Lidé ji často mylně připisují starším, ale postihnout může kohokoli, i v mladém věku.

Která onemocnění způsobují dementní stav?

V popředí je ubývání dříve nabytých intelektových schopností.

Název pochází z latinského „de mentio“, což v překladu znamená odcházející duchem/myslí.

V 18. století byly tímto pojmem označovány všechny duševní poruchy.

Převážně jí trpí staří lidé – stařecká demence.
Různá onemocnění však mohou mít za následek rozvoj demence i v mladém věku.

Jak se demence projevuje?

Většinou bývá jako první postižena paměť.
Je to rozumová schopnost, kterou si uchováváme a znovu vyřizujeme již naučené informace.
Poruchy jsou patrné na úrovni jak krátkodobé, tak dlouhodobé paměti.

Vytrácí se logické myšlení, které nám za normálních okolností zprostředkovává odraz skutečnosti a souvislosti mezi jevy.
Klesá IQ jako měřitelný stupeň schopností intelektu.

Za všeobecný rozhled vděčíme plné orientaci.
Lidé trpící demencí trpí dezorientací.
Mohou být dezorientováni osobou. Nepoznávají nejbližší příbuzné a známé. Co je horší, někdy nevědí, kdo jsou oni sami.
Také bývají dezorientováni místem a časem.

Hluboce narušená je i schopnost učení, tedy zapamatování si.
Pro dementního člověka je problematické zopakovat to, co bylo řečeno v krátkém časovém horizontu předtím.
Někdy mluvíme o dnech, v těžších případech o minutách.
Důvodem je také současné snižování pozornosti, celková zpomalenost, bradypsychismus, nepřesnost.

Porucha zdravého úsudku ve výrazné míře ovlivňuje afektivitu a chování.
Dochází k celkovému úpadku osobnosti člověka jako takového.
Stává se psychicky labilnějším a nekritickým.

Zvyšuje se agresivita, objevují se výbuchy afektivity, časté poruchy nálad, poruchy spánku. Mohou být doprovázeny bludy a halucinacemi.

Stupně demence (MMSE – mini mental state exam)

  1. Lehký stupeň demence – Vyznačuje se jen mírnými ztrátami paměti, které mají za následek změnu dosavadních návyků a minimální změny chování. Zvyšuje se zapomnětlivost a přechodně orientace. V práci a běžných činnostech podávají slabší výkon, mají problém koncentrovat se. Výše uvedené problémy jim stále více začínají ztěžovat život. Nechtějí si připustit, že se s nimi něco děje. Proto často podléhají úzkostným stavům a depresím.
  2. Střední stupeň demence – V popředí jsou poruchy kognitivní, výrazná porucha orientace (pacient se nedokáže vrátit domů). Zapomínají základní informace o sobě, problémem se pro ně stávají i běžné denní činnosti. Sociální kontakt je omezený. Vyžadují pomoc okolí.
  3. Těžký stupeň demence – Těžká porucha kognitivních funkcí, nemocný není schopen úsudků a vyžaduje nepřetržitou, osobitou péči. Přestává vnímat své okolí, časté jsou bludy a halucinace s poruchami chování a zvyšuje se také agresivita nemocného. Postupně ztrácejí i motorické funkce, dochází k úniku moči a stolice.

Co je příčinou demence mladém věku?

průřez mozkovou tkání
Průřez mozkovou tkání. Zdroj: Getty images

Etiologie má základ v poškození mozku a mozkových cév primárním onemocněním. Sekundárně je ale prokázána v určitých konkrétních případech i dědičnost.

Pod pojmem demence si většina z nás představí starého člověka, který se stoupajícím věkem zapomíná. V převážné míře je tomu tak. Mladý věk nám však nezaručuje, že nás tato záludná nemoc obejde.

Demenci nebo její příčiny dělíme do základních kategorií podle mezinárodní klasifikace nemocí (MKCH 10).

Z toho první dvě kategorie se týkají starších pacientů. Ve druhých dvou jsou popsány stavy či onemocnění, které způsobují následně dementní syndrom týkající se všech věkových kategorií.

Alzheimerova choroba (morbus Alzheimer) je závažné onemocnění mozku, na které v dnešní době stále neexistuje kauzální léčba.

Terapie je převážně symptomatologická – léčba příznaků.

Přesná příčina m. Alzheimer není zcela jasná. Zjistily se však určité souvislosti s dědičností.

V popředí převažují poruchy paměti, v úvodu krátkodobé. Jde o problém se zapamatováním si nově získaných informací.

V pozdějších stadiích je narušena i dlouhodobá paměť.

Vyskytují se také poruchy učení a orientovanosti.

Častá je porucha řeči.

Nemocný chce něco říct, ale neumí najít ta správná slova, přestože rozumí. Později už nerozumí otázkám, proto neumí odpovědět.

Vaskulární demence

K vaskulární demenci (cévní) dochází následkem poruchy cévního řečiště v mozku.

Rizikoví jsou lidé léčení s diabetem mellitus, vysokým krevním tlakem či aterosklerózou mozkových cév.

Jedná se o onemocnění, která mají za následek oslabení a následně poškození až prasknutí (rupturu) cévní stěny.

U neléčených pacientů samozřejmě riziko spojené se základními onemocněními stoupá a je větší pravděpodobnost vzniku cévní mozkové příhody (apoplexie, iktus).

S každým infarktem mozku stoupá pravděpodobnost rozvoje demence.

Demence při jiných onemocněních

Demence při jiných onemocněních je demence, která vzniká na jiném podkladu než m. Alzheimer a zároveň se nejedná o vaskulární demenci.

Netýká se pouze starších lidí. Vzniknout může již ve středem věku u lidí trpících různými onemocněními.

  • Jedná se například o onemocnění jako sclerosisis multiplex. Je to zánětlivé, imunitně podmíněné demyelizační a axonální onemocnění centrální nervové soustavy postihující lidi již kolem 30. roku. Začátek onemocnění v nižším věku a po 50. roce života je méně pravděpodobný.
    Prognóza onemocnění je nepříznivá.
    V konečném důsledku se projevuje mimo jiné i různými stupni demence.
  • Dalším takovým onemocněním je Parkinsonova choroba.
    Příčina nám není dosud známa, ale řadíme ji mezi degenerativní onemocnění s postupným zánikem neuronů.
    Vyskytuje se převážně ve věku kolem 55 let života.
    S přibývajícím věkem se riziko zvyšuje.
    Poruchy paměti řadíme mezi psychické příznaky této choroby.
  • Méně známá je Huntingtonova nemoc.
    Jedná se o nepříliš často se vyskytující dědičné onemocnění centrální nervové soustavy.
    Projevovat se začíná kolem 35. až 50. roku života.
    Příznaky progredují dalších 10 až 20 let.
    V počátečním stadiu jsou to jen změny nálad, chování, deprese, zpomalené myšlení, zhoršená schopnost chápání a učení progredující až do demence.
    Narušení motorických (pohybových) funkcí způsobuje mimovolné, zrychlené až nekoordinované pohyby doprovázené záškuby svalů obličeje (grimasy).
  • Creutzfeldtova-Jakobova choroba je sporadické neurodegenerativní onemocnění mozku.
    Poprvé bylo popsáno v roce 1920 německým neuropatologem H. G. Creutzfeldtem. O něco dříve ji rozpoznal německý neurolog A. M. Jakob.
    Přenos je dědičný z matky na dítě s 50% pravděpodobností. Sporadická forma je zapříčiněna samovolnými změnami v mozkové tkáni, infekční forma se přenáší z nemocného zvířete požitím infikovaného masa (BSE). Případně je možný i iatrogenní přenos například při transplantaci.
    Průběh je charakteristický poruchami paměti (zastřená mysl), porucha koordinace s následnými častými pády, závratě, halucinace, záchvaty strachu.
    Onemocnění progreduje až do těžkého stavu demence. Nemocný je postupně zcela nehybný – upoutaný na lůžko s úplným vymizením osobnosti.
  • Nieman-Pickovu chorobu řadíme mezi onemocnění metabolická. Konkrétně se jedná o poruchu metabolismu tuků.
    Ty se ukládají převážně v játrech, slezině a kostní dřeni.
    Rozděluje se na tři základní typy. Typ A postihuje již novorozence.
    Potíže se začínají objevovat již v prvních týdnech života a končí smrtí kolem 1. až 3. roku.
    Projevuje se neprospíváním novorozence, zvracením, průjmy, svalovou slabostí až úplnou psychomotorickou poruchou.
    Typ B může vzniknout v dětském věku i v dospělosti. U tohoto typu však intelekt nebývá postižen.
    Typ C postihuje různé věkové skupiny od narození až do dospělosti. Projevy jsou jak motorické, tak i na psychické úrovni s prohlubující se mentální retardací.
    Léčba neexistuje, existují jen pokusy o transplantaci kostní dřeně.
  • Onemocnění vyskytující se i u mladých lidí způsobující postupné poruchy i kognitivních funkcí je epilepsie.
    Každému z nás se může stát, že dostane během života epileptický záchvat buď po úrazu hlavy, nebo nadměrným požitím alkoholických nápojů. To ovšem neznamená, že je epileptik a rozvine se u něj předčasná demence.
    Epilepsii jako onemocnění diagnostikuje výhradně lékař na základě anamnesticky potvrzených opakovaných záchvatů a dalších vyšetření, například elektroencefalografie (EEG) s přítomností patologických elektrických vzruchů v mozku a následně vyšetření potřebných k odhalení její příčiny.
    U pacientů s dlouholetou epilepsií se postupně může začít projevovat předčasná demence.
    Málokdy však dochází k úplné degradaci osobnosti.

Tu nezpůsobují pouze výše uvedená onemocnění, se kterými si ani moderní medicína neumí poradit. Někdy si za to může člověk sám.

  • Nejčastější příčiny demence nevázané na onemocnění u nás jsou alkoholismus nebo nadměrné užívání různých drog.
    Tyto látky také zanechávají svou stopu na mozku, a nejen na játrech, jak si to hodně lidí myslí. Jejich pravidelným užíváním dochází k atrofii mozku s následným rozvojem demence.

Pseudodemence není skutečné ubývání intelektových schopností, ale o přechodný stav s jejich útlumem.
Vzniká jako posttraumatická reakce (po stresujícím, traumatizujícím zážitku) a zaniká po odstranění tohoto faktoru.
Pro pseudodemenci je typický výpadek nejelementárnějších schopností, přičemž ty složitější bývají zachovány.
V popředí bývají absurdní odpovědi (je mi 200 let) či nápaditá obrácenost v řízení (píše opačným koncem pera) jako například při přechodném mrákotném stavu při Ganzerově syndromu.
V případě pseudodemence se nejedná o simulaci.
Tento přechodný stav si postižený neuvědomuje.

Diagnostika a léčba

Neexistuje specifická léčba vzhledem k různorodosti příčin rozvoje demence.

Každý člověk, u kterého se začínají projevovat příznaky popsané v lehkém stádiu, by měl být kompletně vyšetřen lékařem. Postupně se vylučují onemocnění, která by tento stav mohla způsobovat.

Většina onemocnění lze vyloučit nebo potvrdit morfologickými vyšetřovacími metodami, a to počítačovou tomografií (CT) nebo magnetickou rezistencí (MRI), kde lékař umí posoudit změny v mozkové tkáni.

Jedná se hlavně o atrofii mozku – zmenšující se objem mozkové tkáně.

Nelze ji vyléčit, ale dá se zpomalit její postup hlavně léky zlepšujícími metabolismus a průtok krve mozkovou tkání.
Ke zpomalení degenerativních změn jsou vhodná i antioxidancia a vitamíny.
Při geneticky podmíněných onemocněních se provádí vyšetření DNA.
Pokud jsou všechna vyšetření negativní, je potřeba začít myslet na psychiatrické dořešení stavu.
Léčba je převážně symptomatologická s ohledem na převažující potíže.

fsdílet na Facebooku

Zajímavé zdroje informací

Cílem portálu a obsahu není nahradit odborné vyšetření. Obsah má pouze informativní a nezávazný charakter, nikoli poradní. V případě zdravotních potíží doporučujeme vyhledat odbornou pomoc, navštívit nebo kontaktovat lékaře, lékárníka.