Demence muže být i v mladém veku. Poznejte první príznaky a rozdíly

Demence je onemocnení, ale také príznak onemocnení.
Lidé ji casto mylne pripisují starším, ale postihnout muže kohokoli, i v mladém veku.

Která onemocnení zpusobují dementní stav?

V popredí je ubývání dríve nabytých intelektových schopností.

Název pochází z latinského „de mentio“, což v prekladu znamená odcházející duchem/myslí.

V 18. století byly tímto pojmem oznacovány všechny duševní poruchy.

Prevážne jí trpí starí lidé – starecká demence.
Ruzná onemocnení však mohou mít za následek rozvoj demence i v mladém veku.

Jak se demence projevuje?

Vetšinou bývá jako první postižená pamet.
Je to rozumová schopnost, kterou si uchováváme a znovu vyrizujeme již naucené informace.
Poruchy jsou patrné na úrovni jak krátkodobé, tak dlouhodobé pameti.

Vytrácí se logické myšlení, které nám za normálních okolností zprostredkovává odraz skutecnosti a souvislosti mezi jevy.
Klesá IQ jako meritelný stupen schopností intelektu.

Za všeobecný rozhled vdecíme plné orientaci.
Lidé trpící demencí trpí dezorientací.
Mohou být dezorientováni osobou. Nepoznávají nejbližší príbuzné a známé, a co je horší, nekdy nevedí, kdo jsou oni sami.
Také bývají dezorientováni místem a casem.

Hluboce narušená je i schopnost ucení, tedy zapamatování si.
Pro dementního cloveka je problematické zopakovat to, co bylo receno v krátkém casovém horizontu predtím.
Nekdy mluvíme o dnech, v težších prípadech o minutách.
Duvodem je také soucasné snižování pozornosti, celková zpomalenost, bradypsychismus, nepresnost.

Porucha zdravého úsudku ve výrazné míre ovlivnuje afektivitu a chování.
Dochází k celkovému úpadku osobnosti cloveka jako takového.
Stává se psychicky labilnejším a nekritickým.

Zvyšuje se agresivita, objevují se výbuchy afektivity, casté poruchy nálad, poruchy spánku. Mohou být doprovázeny bludy a halucinacemi.

Stupne demence (MMSE – mini mental state)

1. Lehký stupen demence – se vyznacuje jen mírnými ztrátami pameti, které mají za následek zmenu dosavadních návyku a minimální zmeny chování. Zvyšuje se zapomnetlivost a prechodne orientace. V práci a bežných cinnostech podávají slabší výkon, mají problém koncentrovat se. Výše uvedené problémy jim stále více zacínají ztežovat život. Nechtejí si pripustit, že se s nimi neco deje, proto casto podléhají úzkostným stavum a depresím.
2. Strední stupen demence – v popredí jsou poruchy kognitivní, výrazná porucha orientace (pacient se neumí vrátit domu), zapomínají základní informace o sobe, problémem se pro ne stávají i bežné denní cinnosti. Sociální kontakt je omezený. Vyžadují pomoc okolí.
3. Težký stupen demence – težká porucha kognitivních funkcí, nemocný není schopen úsudku a vyžaduje nepretržitou, osobitou péci. Prestávají vnímat své okolí, casté jsou bludy a halucinace s poruchami chování a zvyšuje se také agresivita nemocného. Postupne ztrácejí i motorické funkce, dochází k úniku moci a stolice.

Co je prícinou demence mladém veku?

Etiologie má základ v poškození mozku a mozkových cév primárním onemocnením, sekundárne je ale prokázána v urcitých konkrétních prípadech i dedicnost.

Pod pojmem demence si vetšina z nás predstaví starého cloveka, který se stoupajícím vekem zapomíná. V prevážné míre je tomu tak. Mladý vek nám však nezarucuje, že nás tato záludná nemoc obejde.

Demenci nebo její príciny delíme do základních kategorií podle mezinárodní klasifikace nemocí (MKCH 10).

Z toho první dve kategorie se týkají starších pacientu a ve druhých dvou jsou popsány stavy ci onemocnení, které zpusobují následne dementní syndrom týkající se všech vekových kategorií.

Alzheimerova choroba (Morbus Alzheimer) – je závažné onemocnení mozku, na které v dnešní dobe stále neexistuje kauzální lécba.

Terapie je prevážne symptomatologická – lécba príznaku.

Presná prícina M. Alzheimer není zcela jasná. Zjistily se však urcité souvislosti s dedicností.

V popredí prevažují poruchy pameti v úvodu krátkodobé – jde o problém se zapamatováním si nove získaných informací.

V pozdejších stadiích je narušena i dlouhodobá pamet.

Vyskytují se také poruchy ucení a orientovanosti.

Castá je porucha reci.

Nemocný chce neco ríct, ale neumí najít ta správná slova, prestože rozumí. Pozdeji už nerozumí otázkám, proto neumí odpovedet.

Vaskulární demence

Vaskulární demence (cévní) - dochází k ní následkem poruchy cévního recište v mozku.

Rizikoví jsou lidé léceni s diabetem mellitus, vysokým krevním tlakem ci aterosklerózou mozkových cév.

Jedná se o onemocnení, která mají za následek oslabení a následne poškození až prasknutí (rupturu) cévní steny.

U nelécených pacientu samozrejme riziko spojené se základními onemocneními stoupá a je vetší pravdepodobnost vzniku cévní mozkové príhody (apoplexie, iktus).

S každým infarktem mozku stoupá pravdepodobnost rozvoje demence.

Demence pri jiných onemocneních

Demence pri jiných onemocneních – je demence, která vzniká na jiném podkladu než M. Alzheimer a zároven se nejedná o vaskulární demenci.

Netýká se pouze starších lidí. Vzniknout muže již ve stredem veku u lidí trpících ruznými onemocneními.

• Jedná se napríklad o onemocnení jako Sclerosisis multiplex – je to zánetlivé, imunitne podmínené demyelizacní a axonální onemocnení centrální nervové soustavy postihující lidi již kolem 30. roku. Zacátek onemocnení v nižším veku a po 50. roce života je méne pravdepodobný.
  Prognóza onemocnení je nepríznivá.
  V konecném dusledku se projevuje mimo jiné i ruznými stupni demence.
• Dalším takovým onemocnením je Parkinsonova choroba.
  Prícina nám není dosud známa, ale radíme ji mezi degenerativní onemocnení s postupným zánikem neuronu.
  Vyskytuje se prevážne ve veku kolem 55 let života.
  S pribývajícím vekem se riziko zvyšuje.
  Poruchy pameti radíme mezi psychické príznaky této choroby.
• Méne známá je Huntingtonova nemoc.
  Jedná se o nepríliš casto se vyskytující dedicné onemocnení centrální nervové soustavy.
  Projevovat se zacíná kolem 35. až 50. roku života.
  Príznaky progredují dalších 10 až 20 let.
  V pocátecním stadiu jsou to jen zmeny nálad, chování, deprese, zpomalené myšlení, zhoršená schopnost chápání a ucení progredující až do demence.
  Narušení motorických (pohybových) funkcí zpusobuje mimovolné, zrychlené až nekoordinované pohyby doprovázené záškuby svalu obliceje (grimasy).
• Creutzfeldtova-Jakobova choroba je sporadické neurodegenerativní onemocnení mozku.
  Poprvé bylo popsáno v roce 1920 nemeckým neuropatologem H. G. Creutzfeldtem, neco predtím ji rozpoznal nemecký neurolog A. M. Jakob.
  Prenos je dedicný z matky na díte s 50% pravdepodobností, sporadická forma je zaprícinena samovolnými zmenami v mozkové tkáni, infekcní forma se prenáší z nemocného zvírete požitím infikovaného masa (BSE), nebo iatrogenní prenos napríklad pri transplantaci.
  Prubeh je charakteristický poruchami pameti (zastrená mysl), porucha koordinace s následnými castými pády, závrate, halucinace, záchvaty strachu.
  Onemocnení progreduje až do težkého stavu demence, nemocný je postupne zcela nehybný – pripoután na lužko s úplným vymizením osobnosti.
• Nieman-Pickovu chorobu radíme mezi onemocnení metabolická, konkrétne se jedná o poruchu metabolismu tuku.
  Ty se ukládají prevážne v játrech, slezine a kostní dreni.
  Rozdeluje se na tri základní typy. Typ A postihuje již novorozence.
  Potíže se zacínají objevovat již v prvních týdnech života a koncí smrtí kolem 1. až 3. roku.
  Projevuje se neprospíváním novorozence, zvracením, prujmy, svalovou slabostí až úplnou psychomotorickou poruchou.
  Typ B muže vzniknout v detském veku i v dospelosti. U tohoto typu však intelekt nebývá postižen.
  Typ C postihuje ruzné vekové skupiny od narození až do dospelosti. Projevy jsou jak motorické, tak i na psychické úrovni s prohlubující se mentální retardací.
  Lécba neexistuje, existují jen pokusy o transplantaci kostní drene.
• Onemocnení vyskytující se i u mladých lidí zpusobující postupné poruchy i kognitivních funkcí je epilepsie.
  Každému z nás se muže stát, že dostane behem života epileptický záchvat bud po úrazu hlavy, nebo nadmerným požitím alkoholických nápoju, to ovšem neznamená, že je epileptik a rozvine se u nej predcasná demence.
  Epilepsii jako onemocnení diagnostikuje výhradne lékar na základe anamnesticky potvrzených opakovaných záchvatu a dalších vyšetrení, napríklad elektroencefalografie (EEG) s prítomností patologických elektrických vzruchu v mozku a následne vyšetrení potrebných k odhalení její príciny.
  U pacientu s dlouholetou epilepsií se postupne muže zacít projevovat predcasná demence.
  Málokdy však dochází k úplné degradaci osobnosti.

Tu nezpusobují pouze výše uvedená onemocnení, se kterými si ani moderní medicína neumí poradit, ale nekdy si za to muže clovek sám.

• Nejcastejší príciny demence nevázané na onemocnení u nás jsou alkoholismus nebo nadmerné užívání ruzných drog.
  Tyto látky také zanechávají svou stopu na mozku, a nejen na játrech, jak si to hodne lidí myslí. Jejich pravidelným užíváním dochází k atrofii mozku s následným rozvojem demence.

Pseudodemence – nejde zde o skutecné ubývání intelektových schopností, ale o prechodný stav s jejich útlumem.
Vzniká jako posttraumatická reakce (po stresujícím, traumatizujícím zážitku) a zaniká po odstranení tohoto faktoru.
Pro pseudodemenci je typický výpadek nejelementárnejších schopností, pricemž ty složitejší bývají zachovány.
V popredí bývají absurdní odpovedi (je mi 200 let) ci nápaditá obrácenost v rízení (píše opacným koncem pera) jako napríklad pri prechodném mrákotném stavu pri Ganzerove syndromu.
V prípade pseudodemence se nejedná o simulaci.
Tento prechodný stav si postižený neuvedomuje.

Diagnostika a lécba

Neexistuje specifická lécba vzhledem k ruznorodosti prícin rozvoje demence.

Každý clovek, u kterého se zacínají projevovat príznaky popsané v lehkém stádiu, by mel být kompletne vyšetren lékarem s postupným vylucováním onemocnení, která by tento stav mohla zpusobovat.

Vetšina onemocnení lze vyloucit, poprípade potvrdit morfologickými vyšetrovacími metodami, a to pocítacovou tomografií (CT) nebo magnetickou rezistencí (MRI), kde lékar umí posoudit zmeny v mozkové tkáni.

Jedná se hlavne o atrofii mozku – zmenšující se objem mozkové tkáne.

Nelze ji vylécit, ale dá se zpomalit její postup hlavne léky zlepšujícími metabolismus a prutok krve mozkovou tkání.
Ke zpomalení degenerativních zmen jsou vhodná i antioxidancia a vitamíny.
Pri geneticky podmínených onemocneních se provádí vyšetrení DNA.
Pokud jsou všechna vyšetrení negativní, je potreba zacít myslet na psychiatrické dorešení stavu.
Lécba je prevážne symptomatologická s ohledem na prevažující potíže.

Další zajímavé zdroje

• centrummemory.sk - Co je demence?
• upjs.sk - Demence
• spoluprotidemencii.sk - Stadia demence
• health.gov.sk - Demence pri Alzheimerove chorobe
• alzheimer.sk - Poruchy chování
• health.gov.sk - Vaskulární demence

Otestujte se