Dalekozrakost, hyperopie: Proč vzniká zhoršené vidění na blízko?

Dalekozrakost je vrozená a dědičně podmíněná refrakční vada oka, která se vyznačuje zhoršeným viděním na blízko.

Pohled na vzdálené předměty nedělá problém.

Člověk se s touto vadou již rodí. Postupně, jak se oko vyvíjí a roste, se upravuje i vada. Asi v 6 % případech přetrvává ve vyšším stupni. Pokud se v tomto případě neřeší, může být příčinou šilhání a tupozrakosti.

Dalekozrakost se označuje také jako hypermetropie či hyperopie.

Až do 5. až 6. roku života se lidské oko vyvíjí a roste. Po narození má novorozenec nedokonalý zrak, který mu neumožňuje ostré vidění. Vše ve vzdálenosti nad 25 cm vidí rozmazaně.

Ve 2. měsíci začíná sledovat předměty před sebou a obrací zrak, fixuje ho. V tomto období není výjimečné ani občasné zašilhání. Spolupráce obou očí se zdokonaluje až okolo 6. měsíce. Tehdy začíná vnímat prostorově.

Binokulární vidění a spojování obou obrazů v jeden celek se nejvýznamněji rozvíjí v období prvního roku. Následně se zrakové funkce zdokonalují. A to až do 5.–6. roku života.

Růst oka je významný až do období puberty, a tedy přibližně 14. roku života. Následně se zpomaluje a oko roste asi o 0,1 mm za rok.

Oko novorozence má předozadní délku oka přibližně 18 mm a ve třech letech v průměru 23 mm.

Co je to refrakční vada?

Není to nemoc.

Refrakce oka udává poměr mezi optickou lomivostí oka a předozadní délkou oka. Emetropické oko je takové, které vidí dobře. To mu zaručuje, že se světlo v oku sbíhá a tvoří ostrý obraz na sítnici oka.

Ametropie je naopak stav, kdy dochází ke sbíhání obrazu před nebo za sítnicí. To má za následek, že na sítnici nevzniká ostrý obraz.

Refrakční vady se následně dělí na sférické (krátkozrakost a dalekozrakost) a asférické (astigmatismus).

Krátkozrakost se vyznačuje tím, že se světelné paprsky sbíhají před sítnicí. V tomto případě se vada koriguje rozptylkami neboli konkávními čočkami.

Při dalekozrakosti je sbíhání světelných paprsků až za sítnicí a koriguje se spojkami (konvexními čočkami).

Astigmatismus se vyznačuje nerovnoměrným zakřivením optických členů. Pro korekci se používají cylindrická skla.

Jak se dalekozrakost dělí?

Hyperopie se dělí na latentní a manifestní. Latentní je taková, která se v dětství neprojeví. Akomodační rozsah oční čočky si vystačí s korekcí a nezatěžuje natolik oko.

Manifestní se projeví zvýšeným úsilím akomodace, což přetěžuje ciliární svaly.

Ciliární svaly mění mohutnost oční čočky, což vede ke změně poloměru zakřivení. Čočka je elastická a změna její mohutnosti zajišťuje ostření obrazu na sítnici.

Tabulka uvádí rozdělení dalekozrakosti

V období dětství se dalekozrakost nemusí projevit. Záleží to však na rozsahu. I z tohoto hlediska se následně dělí.

Dělení hyperopie podle stupně:

1. Lehkou dalekozrakost, kdy je rozsah dioptrií v hodnotách +0,25 D až 3,0 D
2. Střední dalekozrakost, v případě hodnoty od +3,25 D až do +6,0 D
3. Vysokou dalekozrakost při hodnotách nad +6,25 D
   • těžká vada nad +9,25 D značí zhoršené vidění i na blízko i do dálky

Příčinou dalekozrakosti je ve většině případů osová vada. To znamená, že oko je v předozadní rovině kratší. Světelné paprsky se kvůli tomu sbíhají až za sítnicí.

Obraz je na sítnici vykreslen neostře a je rozmazaný.

Oko je většinou zkrácené do 2 mm, což způsobuje refrakční vadu méně než +6 D.

Zkrácení oka bývá důsledkem jeho zpomaleného růstu. Jindy je za dalekozrakostí zvýšená tloušťka oční čočky. V tomto případě se označuje také jako fyziologická hyperopie.

V některých případech může být příčinou i jiné onemocnění, jako například:

• zánět oka
• odchlípnutí sítnice
• úraz
• nádor v zadní části oka, který tlačí na oko
• afakie neboli absence oční čočky
• cukrovka jako její sekundární příčina

Hypermetropie je u člověka přítomna již od narození. Postupem času zaniká. Avšak v případě, že přetrvává, projevuje se špatným viděním blízkých předmětů.

Obtíže dělá čtení, ale i sledování televize. Naopak, dokud není přítomen těžký stupeň, vzdálené předměty jsou viděny dobře.

Dětské oko a oko v mládí je velmi dobře schopné akomodovat. Menší rozdíl několika dioptrií se nemusí ani projevit. Latentní forma bývá v dětství dobře korigovaná, ovšem v dospělosti může vytvářet potíže nižšího rozsahu.

Přibližně v 45. roce života se u každého člověka rozvíjí presbyopie (vetchozrakost).

Přečtěte si také: Vetchozrakost, proč se nám zhoršuje zrak po čtyřicítce?

Presbyopie nastupuje spíše u lidí, kteří i před 40. rokem života trpěli na dalekozrakost. Naopak ti s krátkozrakostí ji mohou očekávat později nebo v nižším rozsahu.

Symptomy a přidružené potíže při dalekozrakosti:

• problém se čtením, malováním
• potíže s jemnou motorikou
• zvýšená únava
• bolest hlavy
• únava očí
• zarudnutí očí
• problém se zaostřováním a ostřením při čtení
• časté mrkání
• mžourání
• pálení a řezání očí
• v dětství i šilhání
• nevolnost

Poznejme dalekozrakost u dětí včas

Nejen dalekozrakost, ale i jiné poruchy zraku jsou příčinou zpomalení psychomotorického vývoje. Dalekozrakost nad +3,50 D značí v dětském věku zvýšené riziko zhoršení poznávacích a pohybových funkcí.

Zvýšenou pozornost by měli věnovat zejména rodiče s přítomnou zrakovou vadou.

U dětí školního věku je příčinou problematického učení, zhoršeného prospěchu. Dítě dělá chyby při čtení a psaní.

U malých dětí a dětí předškolního věku můžeme pozorovat:

• častější mrkání a přetírání očí
• mžourání
• zavírání jednoho oka
• šilhání
• přibližování předmětů k očím, hraček, knížek
  • to snižuje vzdálenost a zvětšuje daný předmět
• při kreslení a malování sklánění hlavy blíže nad podložku
• naklánění hlavy
• zvýšenou únavnost při úkonech v blízkosti
• rychlejší ztrátu zájmu o knížky či omalovánky
• sníženou koncentraci, nesoustředěnost či neklid a roztržitost
• problém s jemnou motorikou
• sedání si blíže k televizi
• zakopávání a narážení do předmětů
• stěžuje si na bolest hlavy

V dětském věku se dalekozrakost často přehlíží. Ve většině případů si rodiče uvědomí, že je nějaký problém, až ve školním věku. Proto je v předškolním věku velmi důležité pravidelné a důkladné kontrolování zraku.

Základní vyšetření zrakové ostrosti provede praktický lékař pro děti a dorost, a to za pomoci optotypů jako jednoduchých testů. V případě rozporů je nutné oční vyšetření.

Screeningové kontroly zraku se provádějí po narození dítěte, ve 3., 6., 12., 18. měsíci a ve 3. roce, poté každé 2 roky.

Oftalmolog (oční lékař) si může všimnout i více vyvinutého ciliárního svalu, který dopomáhá k akomodaci oční čočky. Přítomna bývá užší zornička či enoftalmus (vpadlé oko v očnici), zvyšuje se nitrooční tlak. Projevy jsou přítomny i na makule (žluté skvrně) či papile zrakového nervu (výstupu zrakového nervu), cévních změnách.

Vyšetření provádí za pomoci oftalmoskopu, optotypu, refraktometru.

Během vyšetření se vyřazuje schopnost akomodace čočky (cykloplegie). Cykloplegika vyřadí akomodaci a také rozšíří zřítelnici. Podávají se ve formě očních kapek.

V případě nižšího stupně se v dětství nemusí ani odhalit. Ke zhoršení zraku dochází tedy až v dospělosti.

Pokud jde o závažnější formu, můžeme na dítěti pozorovat snížený zájem o knížky nebo kreslení a malování. Sedá si blíže k televizi. Problémové jsou i jiné aktivity v bližší vzdálenosti a jemná motorika.

Mhouří, častěji mrká, zavírá jedno oko či naklání hlavu. Případně si dítě stěžuje i na bolest hlavy a zvýšenou únavu očí, které si mne a má je prokrvené.

Ve školním věku se setkáváme s problematickým učením, dítě dělá chyby při čtení a psaní.

Dospělý člověk ve věku přibližně 45 let přirozeně ztrácí zrakovou ostrost. To se označuje jako presbyopie (vetchozrakost). V tomto případě dalekozrakost nastupuje již dříve.