Amyloidóza: Co to je a proč vzniká, jaké má příznaky?

Amyloidóza je vzácné onemocnění, které je způsobeno abnormálním proteinem zvaným amyloid. Vzniká, když se amyloid nahromadí v orgánech, a tím narušuje jejich normální funkci.

Amyloid se běžně v těle nenachází, ale může se tvořit z několika různých typů bílkovin. Mezi orgány nejvíce zasažené amyloidózou patří srdce, ledviny, játra, slezina, nervový systém a trávicí trakt.

Některé druhy amyloidózy se vyskytují ve spojitosti s jinými chorobami. Tyto typy amyloidózy se mohou "vyléčit" správnou léčbou základního onemocnění.

Některé druhy amyloidózy jsou závažné, rychle progredují a vedou k život ohrožujícímu selhání orgánů.

Léčba zahrnuje chemoterapii, velmi podobnou té, která se používá při onkologických onemocněních. V individuálních případech přichází v úvahu transplantace orgánů nebo kmenových buněk.

Amyloidóza je poměrně vzácné onemocnění.

Vzniká při nahromadění obtížně rozpustné bílkoviny zvané amyloid v orgánech lidského těla. Hromadění této bílkoviny ve tkáních orgánů způsobuje jejich poškození, a tím narušuje jejich normální funkci.

Amyloid je nerozpustná bílkovina, která má charakter fibril. Její specifická struktura, která je podobná skládanému listu, chrání tuto bílkovinu před proteolýzou (rozložením na menší podjednotky – rozpuštěním).

V současnosti je známo více než 30 druhů bílkovin, které mohou způsobovat amyloidózu, tedy hromadění se ve tkáních. Tyto tzv. amyloidogenní bílkoviny se hromadí extracelulárně, tj. mezi buňkami, ne v jejich nitru.

Amyloidóza je vzácné onemocnění.
Ročně postihne přibližně 5–12 pacientů na 1 milion obyvatel.
Častěji se vyskytuje u mužů.

Existuje několik různých typů amyloidózy.

Některé druhy jsou dědičné. Mnohem častěji se ovšem vyskytují získané formy amyloidózy, které mohou být způsobeny vnějšími faktory, např. chronickými zánětlivými onemocněními nebo dlouholetou dialýzou.

Ve většině případů amyloidóza zasáhne větší počet orgánů. Existuje ale také několik typů, které postihují pouze jednu část těla.

Typy amyloidózy

Známe několik forem tohoto onemocnění.

AL amyloidóza

Nazývaná také primární amyloidóza. Jedná se o nejběžnější typ amyloidózy ve vyspělých zemích.

Tvoří až 70 % ze všech získaných amyloidóz.

Způsobuje ji ukládání volných lehkých řetězců imunoglobulinů, které jsou produkty klonálních plazmatických buněk. Ve 20 % případů je primární amyloidóza asociována s hematoonkologickým onemocněním, např. s mnohočetným myelomem nebo Waldenströmovou makroglobulinemií.

Tato forma postihuje zejména srdce, ledviny, játra a nervový systém.

AA amyloidóza

Nazývaná také jako sekundární amyloidóza nebo reaktivní amyloidóza, protože je obvykle způsobena dlouhodobým zánětlivým onemocněním.

Často jsou to revmatická onemocnění jako revmatoidní artritida, ankylozující artritida či juvenilní artritida.

AA amyloidózu mohou způsobit i chronické střevní záněty, osteomyelitidy, chronická respirační onemocnění nebo nehojící se kožní defekty.

Zlepšená úroveň léčby chronických zánětlivých onemocnění vedla k prudkému poklesu počtu případů AA amyloidózy.

V minulosti tvořila AA amyloidóza až 45 % ze všech případů amyloidóz. V současnosti se v rozvinutých zemích vyskytuje v přibližně 6 % případech.

Nejčastěji postihuje ledviny, játra a slezinu.

Hereditární amyloidóza (familiární amyloidóza)

Patří mezi dědičná onemocnění.

Podstatou onemocnění je hromadění amyloidního proteinu, kterým je defektní transthyretin.

Genetická mutace způsobuje změnu struktury této bílkoviny, konkrétně výměnu jedné aminokyseliny za druhou. Taková změna destabilizuje celou molekulu proteinu, která následně vytváří strukturu beta skládaného listu – tedy amyloidu.

Mutace je přítomna již od narození. Samotné onemocnění se začne projevovat mezi 20. a 50. rokem života.

Tento typ amyloidózy postihuje zejména nervový systém, srdce a ledviny.

Senilní amyloidóza

Je typ amyloidózy, který vzniká rovněž při ukládání transthyretinu, avšak nemutovaného, tzv. nativního nebo wild-type transthyretinu. Tento protein, který je tvořen v játrech, je normální, nepodléhá mutaci. Z neznámých příčin ale začne vytvářet strukturu amyloidu, a stane se tedy nedegradovatelným.

Predominantně postihuje muže po sedmdesátce.

Z klinických příznaků je nejvýraznější postižení srdce. Způsobuje také syndrom karpálního tunelu.

Lokalizovaná amyloidóza

Je charakteristická tím, že postihuje pouze jednu lokalitu nebo orgán těla.

Obvykle má lepší prognózu než výše zmíněné typy amyloidózy, které postihují několik orgánové systémy.

Typickými lokalitami postižení jsou močový měchýř, kůže, hrdlo nebo plíce.

Rizikové faktory

Mezi základní faktory, které mohou zvýšit riziko vzniku amyloidózy, řadíme:

• pokročilý věk – amyloidóza se vyskytuje predominantně ve věku 60 až 70 let, i když může se objevit i dříve
• mužské pohlaví
• chronická infekční nebo zánětlivá onemocnění (zejména pro AA amyloidózu)
• výskyt onemocnění v rodině (dědičné typy amyloidózy)
• dialýza, při které se odfiltrují velké proteiny z krve, je vzácnější při používání modernějších dialyzačních technologií
• černošská rasa

Symptomy amyloidózy se nemusí dlouho projevit, případně jsou zaměňovány za jiná onemocnění.

Správná diagnóza může být potvrzena až při pokročilém onemocnění, kdy jsou amyloidem postiženy četné orgány těla.

Mezi typické příznaky amyloidózy patří:

• Otoky kotníků a nohou
• Silná únava a slabost
• Dušnost při minimální námaze
• Neschopnost ležet v posteli kvůli dušnosti
• Necitlivost, brnění nebo bolest vyzařující do rukou nebo nohou, zejména bolest v zápěstí (syndrom karpálního tunelu)
• Průjem, případně stolice s krví nebo naopak zácpa
• Neúmyslná ztráta hmotnosti o více než 5 kilogramů
• Zvětšený jazyk, který může být na okrajích zvlněný (způsobují to otlačené zuby)
• Změna kvality kůže, např. zhrublá pokožka
• Lehká tvorba modřin
• Červeno-purpurové skvrny kolem očí
• Nepravidelný srdeční tep
• Potíže s polykáním

Postižení srdce

Nahromaděný amyloid v srdci způsobí snížení objemu při naplňování komor mezi jednotlivými srdečními údery.

V praxi to znamená, že s každým úderem srdce se komory naplní méně a méně. Proto i objem krve, který je napumpován do těla, je menší.

Výsledkem je rychlá únava, dušnost, bolesti na hrudi a nevýkonnost.

Pokud amyloidóza postihne místa v srdci, která produkují elektrické impulsy, může dojít ke změnám srdečního rytmu, fibrilacím či tachykardii. Takové postižení je potenciálně život ohrožující.

Poškození ledvin

Amyloid se může ukládat do ledvin, čímž poškodí velmi jemný filtrační systém.

Výsledkem je zvýšený únik bílkovin, které se za normálních okolnosti do moči nedostávají, neboť tělo je šetří.

Rovněž je snížena i schopnost ledvin odstraňovat odpadní produkty, které vznikají při metabolismu živin. Konečným stavem je selhání ledvin a potřeba pacienta dialyzovat.

Příznaky z nervového systému

Častým příznaky amyloidózy je bolest.

Bolesti mohou být doprovázeny znecitlivěním nebo brněním prstů, pocitem pálení v prstech na nohou či chodidlech.

Amyloid může postihnout také nervy, které inervují vnitřnosti, například střeva. Proto mají pacienti problém s častými průjmy nebo naopak zácpou.

Amyloidóza je diagnóza, která může být léta přehlížena.

Příznaky nemoci jsou velmi podobné symptomům jiných běžnějších chorob. Proto se na vzácnější amyloidózu nemyslí hned při první návštěvě pacienta s obtížemi.

Včasná diagnostika je zásadní pro další prognózu onemocnění, neboť rychlé terapeutické ovlivnění onemocnění zabraňuje dalšímu poškození orgánů. Přesné stanovení diagnózy v rámci určení druhu amyloidózy je také velmi důležité, protože léčba se značně liší v závislosti na typu amyloidózy.

Laboratorní testy

Vyšetření krve a moči může odhalit přítomnost abnormálního proteinu, avšak v mnoha případech klasická elektroforéza periferní krve a moči nestanoví přítomnost monoklonálního imunoglobulinu, a to z důvodu jeho velmi nízké koncentrace.

Citlivějším je vyšetření kostní dřeně.

Genetické vyšetření

Ke stanovení diagnózy hereditární amyloidózy se provádí genetické vyšetření z krve. Sleduje se přítomnost nejčastějších mutací amyloidních genů.

Biopsie

Histologie tkání je klíčová při stanovení správné diagnózy. Vzorek tkáně se odebírá při necílené biopsii (náhodně vybrané orgány s častějším postižením) např. z podkožního tuku v okolí pupku, ze slinných žláz, jazyka nebo rekta.

Při negativním výsledku a přetrvávajícím podezření z výskytu amyloidózy je nutná cílená biopsie (orgány, které víme, že jsou postiženy onemocněním, ale nevíme, jakým) z postižených orgánů, tzn. játra, ledvina, nerv, srdce a podobně.

Specifické testování tkáně může pomoci určit přesný typ depozitu amyloidu. Využívá se například např. barvení vzorku kongo červení a následné prohlížení vzorku v polarizačním mikroskopu.

Pozitivní vzorek vykazuje tzv. dichroismus, tedy změnu barvy při změně úhlu dopadajícího světla.

Zobrazovací vyšetření

Ze zobrazovacích vyšetření orgánů umíme posoudit míru poškození. Používá se např. MRI srdce.

Průběh této závažné nemoci závisí na vyvolávající příčině onemocnění.

Amyloidóza je postupně progredující onemocnění, s plíživým začátkem a obtížně rozpoznatelným klinickým syndromem.

Při těžším poškození orgánů je onemocnění v pokročilém stádiu, kdy je obtížné zvrátit jeho prognózu.

Prognóza závisí na typu amyloidózy a dostatečné odpovědi pacienta na léčbu.

Pokud se systémová amyloidóza neléčí, je často smrtelná.

Čas a míra přežití závisí na stupni a počtu postižených orgánů.

Z hlediska morbidity je nejzávažnějším postižení srdce.