Co je AIDS/HIV infekce: Přenos a příznaky?

AIDS je pokročilé stádium onemocnění imunitního systému člověka, při kterém dochází postupně ke snížení funkce obranyschopnosti organismu. Neléčené onemocnění HIV může skončit smrtí.

Etiologie, příznaky, přenos nákazy, možnosti léčby, prognóza a mnohé jiné zajímavé informace se dozvíte v tomto článku.

Co je HIV/AIDS?

Virus HIV je řazen mezi retroviry. První zmínka o onemocnění se objevila v roce 1981 v USA.

Poznatky o infekci jako mezi prvními publikoval doktor Michael S. Gottlieb, který ve své studii popisoval případy onemocnění spojované s homosexuálním nechráněným pohlavním stykem.

Onemocnění je nejvíce rozšířeno v oblastech Afriky a v méně rozvinutých zemích světa.

Vyskytuje se však celosvětově.

HIV je typ RNA viru z čeledi Retroviridae a rodu Lentivitidae.

Infekční onemocnění vyvolává zejména virus značený jako HIV-1, a to přibližně v 95 % případů nákazy. Ostatní procento způsobuje virus značený jako HIV-2.

První forma je rozšířena celosvětově a druhá forma viru se nachází zejména v oblasti zemí Afriky.

Po nákaze virem dochází k množení viru v organismu nakaženého jedince. Virus HIV napadá buňky lymfatického systému, T-lymfocyty i makrofágy.

Dochází změně struktury napadených lymfatických buněk, a virový kód HIV se tak stává jejich nedílnou součástí.

Onemocnění způsobuje snížení až samotnou ztrátu obranyschopnosti člověka, likviduje bílé krvinky, a tím postupně destruuje imunitní systém infikovaného jedince.

Virus HIV má výraznou afinitu (slučitelnost/blízkost) pro znak CD4+ buněk T-lymfocytů imunitního systému.

Postupně dochází ke snížení počtu CD4+ T-lymfocytů a současnému k poklesu buněčné imunity jedince.

Virus HIV dokáže přepisovat svou RNA do podoby provirové DNA.

Po průniku infekce tedy v těle dochází k přepisu informace a k syntéze RNA a mRNA. Za pomoci enzymu proteázy vznikají virové proteiny a z hostitelské buňky se uvolňují nové viriony.

Přenos viru HIV/AIDS

K přenosu nákazy nedochází tak jako u jiných běžnějších virů – vzduchem, kapénkami, blízkým kontaktem či sdílením společných věcí s infikovaným.

Infekce HIV se přenáší zejména nechráněným pohlavním stykem, krví nebo z matky na dítě (během porodu a při kojení).

Procentuálně nejčastějším způsobem přenosu je sexuální nechráněný styk, a to ve výši přibližně 70–80 % případů.
Co hrozí při střídání sexuálních partnerů? Pohlavně přenosná onemocnění

Virus je primárně přenášen pomocí spermií při nechráněném vaginálním a análním styku. Přenos HIV při orálním sexuálním styku je také možný vzhledem k potencionální přítomnosti malých ran na rtech a v ústní dutině.

Pokud osoba přijímá tělesné tekutiny (spermie, předejakulační tekutina, menstruační krev, vaginální výměšky), je možný přenos infekce HIV viru.

Přenos prostřednictvím krve představuje druhý nejčastější způsob šíření infekce HIV. V minulosti byly krevní transfúze nejvyšším rizikem šíření nákazy.

Rozvojem medicíny se zavedlo povinné testování krevních přípravků, a riziko nákazy se tak snížilo na minimum. Problémem zůstávají rozvojové země s nízkým zdravotnickým a hygienickým standardem.

Určité riziko přenosu nákazy představuje i tetování, akupunktura, piercing – to však platí pro zařízení s nedostatečnými hygienickými postupy a standardy.

Rizikovou skupinu lidí představují uživatelé drog, a to zejména v případě nitrožilní aplikace jehel a stříkaček.

K přenosu infekce HIV z matky na dítě může dojít již během těhotenství, perinatálně (během porodu) nebo při kojení dítěte.

V současnosti díky rozvoji medicíny a léčbě, která se podává matkám během období těhotenství, se přenos infekce HIV z matky na dítě podařil výrazně snížit. HIV pozitivním matkám se však po porodu nedovoluje kojit novorozence.

Možné způsoby přenosu HIV:

• Nechráněný pohlavní vaginální styk
• Spermie, předejakulační tekutina
• Sekret z pochvy, menstruační krev
• Anální a orální styk
• Prostřednictvím krve
• Krev a krevní deriváty
• Z matky na plod dítěte
• Mateřské mléko, kojení

Příznaky a průběh infekce HIV virem lze rozdělit do přibližných 4 stádií.

Krátce po nakažení je virus většinou v asymptomatické fázi.

Prvními nespecifickými příznaky je zvětšení lymfatických uzlin, zvýšená tělesná teplota, bolest hlavy a trávicí potíže (průjem) či nevolnost a pocit na zvracení.

Obvykle po prvních nejasných příznacích znovu nastává bezpříznaková fáze.

Přibližně do 10 let se onemocnění postupně dostává do třetí fáze. Organismus a jeho imunitní systém je slabý. V těle vznikaj různé přidružené infekce a nádorová onemocnění různých systémů těla.

V posledním stadiu (AIDS) je již obranyschopnost napadeného organismu natolik nedostačující, že nákaza téměř kterýmkoli virem či bakterií může organismus usmrtit.

Příznaky a projevy v pokročilém stádiu jsou četné a různorodé na nízkou obranyschopnost organismu a snadný průnik infekce. Konkrétní klinické příznaky závisí na daném přidruženém onemocnění/infekci (pneumonie meningitida, nádorové onemocnění...).

Příznaky a projevy HIV:

• Zvětšení lymfatických uzlin
• Bolest hlavy
• Bolest kloubů a svalů
• Nevolnost a zvracení
• Trávicí obtíže a průjem
• Kandidóza ústní dutiny
• Kožní vyrážka
• Zvýšené pocení
• Zvýšená tělesná teplota

Diagnostický postup zahrnuje komplexní odebrání anamnézy pacienta, posouzení klinických příznaků a základní lékařské vyšetření.

Ke stanovení diagnózy infekce HIV je zapotřebí důkaz protilátek anti-HIV realizovaný metodou enzymové imunoanalýzy (EIA).

V rámci diagnostiky přítomnosti HIV je tedy hlavním postupem odebrání vzorku krve k laboratornímu vyšetření. Dnes jsou dostupné vysoce citlivé testy, které slouží k detekci přítomnosti protilátek anti-HIV a také přítomnost HIV virového antigenu p24.

V současnosti se využívá i testování anti-HIV protilátek ze slin pacienta. Výhodou je jejich snadný a rychlý odběr. Avšak vzhledem k výrazně nižším koncentracím anti-HIV protilátek ve slinách a moči se tento typ testování využívá spíše pro studie a screening v rizikových skupinách.

Je platné, že za HIV pozitivní osobu lze považovat jedince s dvěma nezávislými pozitivními výsledky odběru krevního vzorku.

Při pozitivní diagnostice je pacient důrazně poučen o riziku nositelství viru a možnostech rizika přenesení infekce HIV.

Příčinou nejasného výsledku může být vážnější infekce prodělaná v minulosti, určitá vakcinace nebo jiné systémové autoimunitní či onkologické onemocnění daného jedince.

Na přítomnost anti-HIV protilátek jsou povinně testováni dárci krve, spermií, orgánů a v neposlední řadě i dárkyně mateřského mléka.

Průběh onemocnění je různorodý, individuální a je charakteristický určitými změnami a stádii rozvoje infekce. V prvotním raném období se virus HIV nemusí vůbec projevovat, a průběh onemocnění je tedy bezpříznakový – asymptomatický.

Následně jsou přítomny nespecifické příznaky, jako je například bolest hlavy, svalů, zvětšené mízní uzliny, nevolnost či zvýšená únava.

V druhé fázi progrese onemocnění vzniká určitá imunitní reakce organismu s výskytem prvních specifických příznaků a projevů.

Stádium progrese obvykle opět střídá dlouhodobější stadium bez zjevných klinických příznaků. Mezitím však pomalu dochází k postupné destrukci imunitního systému jedince.

V poslední fázi je onemocnění HIV/AIDS plně rozvinuté a infikované osobě hrozí riziko smrti vzhledem k výrazně nízké a nedostatečné obranyschopnosti organismu.

Onemocnění HIV/AIDS je možné rozdělit do 4 stádií

1. Rané stádium (akutní infekce) – počáteční fáze onemocnění, kdy se virus dostává do nitra lymfatických buněk.

U některých lidí se toto stádium neprojevuje nijak. Někteří naopak pociťují nespecifické příznaky, jako je zvýšená únava, bolest hlavy, kloubů, pocení, zažívací potíže, kandidóza ústní dutiny či zvětšení lymfatických uzlin.

2. Asymptomatické stádium (bezpříznakové období) – následuje druhá fáze onemocnění, která je ve většině případů bezpříznaková. Může se často objevit zvětšení lymfatických uzlin na několika lokalitách těla.

Navzdory subjektivně příznivému zdravotnímu stavu pacienta se v organismu HIV stále množí.

Toto stádium trvá přibližně 2–10 let. V začátcích této fáze je zapotřebí akutní zahájení léčby. Tím se snižuje riziko přechodu do následujícího 3. stádia onemocnění a zlepšuje se prognóza.

3. Symptomatické stádium (příznaky HIV) – jedná se o příznakové stadium, ve kterém jsou následkem poklesu imunity často přítomna různá přidružená nebezpečná onemocnění, jako je například pneumonie, toxoplazmóza, meningitida, infekce kůže či herpetická onemocnění.

Přítomno je noční pocení, pokles tělesné hmotnosti, zvýšená únava, kandidóza ústní dutiny a jiné doprovodné symptomy.

Intenzita a délka této fáze závisí na věku a zdravotním stavu pacienta.

4. Stádium AIDS (pozdní symptomatické) – poslední stádium onemocnění je charakteristické silnými oportunistickými infekcemi přecházející do AIDS – syndromu získané imunitní nedostatečnosti.

Ke zdravotním poškozením dochází na více úrovních a systémech. Postižený je nervový systém. Postupně dochází k tvorbě nádorových onemocnění. Charakteristickými nádory jsou sarkomy, lymfomy, anální či cervikální karcinom.

Pohlavní choroby v létě: Jaké nebezpečí přináší sexturismus?

Prognóza onemocnění HIV/AIDS

Vzhledem k prognóze a vývoji onemocnění je ideální zachytit infekci v časné úvodní fázi onemocnění. Naopak nejhorší prognóza je právě u pacientů diagnostikovaných v nepříznivém zdravotním stavu a vyšším stádiu rozvoje infekce v těle.

V současnosti, s rozvojem medicíny, je již infekce HIV léčitelná, ale stále však není zcela vyléčitelná. Kvalita života pacienta se odvíjí od konkrétního zdravotního stavu pacienta, stádia onemocnění, přidružených onemocnění, věku a anamnézy.

Důležitá je psychická stránka léčby, jelikož předsudky a strach společnosti i v současnosti mohou být překážkou pro kvalitnější život pacienta.

V posledních letech se incidence infekce HIV snížila o 37 % a úmrtí související s infekcí HIV klesla o 45 %. Právě díky ART (antiretrovirová terapie) bylo zachráněno přibližně 13,6 milionu lidských životů.

Ne každá země má však stejný přístup k testování, léčbě a kvalitní zdravotní péči. V důsledku chybějících služeb v oblasti HIV zemřelo v roce 2018 v důsledku infekce HIV 770 000 lidí a nově infikovaných bylo diagnostikováno 1,7 milionu lidí.

Prevence před nákazou HIV

Jak již bylo zmíněno v předchozích odstavcích, infekce HIV se přenáší zejména prostřednictvím krve, spermií, vaginálních slizničních výměšků a mateřského mléka.

Důležité je proto využívání sexuální mechanické ochrany, kondomu.

Součástí prevence nákazy HIV a jiných sexuálně přenosných chorob je také preventivní testování vzorku krve u lékaře a nepromiskuitní životní styl.

Prevence jednotlivce také spočívá ve snížení rizikovosti chování a vyvarování se užívání drog a nepoužívání jehel či stříkaček po druhých osobách.

Při prevenci přenosu HIV ve zdravotnictví je nezbytné, aby zdravotničtí pracovníci přísně dodržovali opatření snižující rizika vystavení se krve a jiným tělesným tekutinám pacientů bez rozdílu.

Důležitá je také prevence krevní transfúze. Ve vyspělých zemích je tento problém eliminován povinným testováním dárce, a týká se tedy zejména rozvojových zemí světa.

Světový den boje proti HIV/AIDS vyhlášený zdravotnickou organizací WHO (World Health Organization) je celosvětově významný den, který poukazuje na rizika přenosu, prevenci a podporu boje proti viru.

Tento den připadá každoročně na 1. prosince.