Pohlavní choroby v létě: Jaké nebezpečí přináší sexturismus?

Léto s sebou přináší nejen více volných chvil, ale také zvýšené riziko přenosu pohlavních chorob. Na cestě za zábavou často zapomínáme na ochranu a následky letních radovánek.

Sexuální přenosná onemocnění a léto

Pod pojmem sexuálně přenosné onemocnění nebo pohlavní choroba rozumíme takové infekční onemocnění, kterým se člověk může nakazit ve většině případů buď během pohlavního styku, nebo jiného sexuálního kontaktu s druhou osobou.

Samozřejmě u pohlavních onemocnění dochází i k jejich přenosu například krevní cestou (poranění, píchnutí se injekční stříkačkou).

Hrozba letních měsíců

Slunce, voda, relax, krásně opálená těla, pár drinků a problém je na světě. V letních měsících mají lidé více volného času, neboť je to pro většinu z nich dovolenkové období. I jejich touha po opačném pohlaví je vyšší.

Nechráněný pohlavní styk však sebou kromě prvotního potěšení přináší i mnohá rizika. Mezi nejčastější problémy tohoto typu patří sexuálně přenosná onemocnění, jiná onemocnění přenosná přímým kontaktem, kapénkovou infekcí, orální cestou (přes ústa) a jinak či nechtěná těhotenství.

Chráněný pohlavní styk je o něco bezpečnější variantou. I při něm se ale mohou vyskytnout nečekané situace, kdy je konečný dopad stejný.

Přímá hrozba - sexturismus

Pod pojmem sexturismus se rozumí jistá forma turismu, jejímž cílem je vyhledávání partnerů za účelem jednorázového pohlavního styku, případně krátkodobého vztahu kvůli sexu.

Praktikují ho pravidelněji promiskuitnější lidé nebo jednorázově kdokoli.

Čím je pohlavní styk s neznámými osobami častější, tím je i riziko nakažení vyšší. Také komukoli z nás se může stát, že podlehne exotické krásce či krásně opálenému cizinci. Jsme jen lidé, to se stává.

Touze se lze bránit jen těžko. Co však víme a měli bychom ovlivnit, je informovanost o pohlavně přenosných onemocněních a ochrana vůči nim.

TIP: Přečtěte si také článek: Co hrozí při střídání sexuálních partnerů a jaká pohlavně přenosná onemocnění známe

Jak se můžeme nakazit?

Sexuální přenosná onemocnění se v první řadě přenášejí pohlavním stykem, ale i jiným sexuálním kontaktem s jinou osobou. K přenosu dochází přímým kontaktem pohlavních orgánů a vylučováním tělesných tekutin. Také může dojít ke kontaktu genitálu nebo řitního otvoru s ústy.

Přenos slinami při líbání není možný u onemocnění, jako je AIDS, syfilis či kapavka. Může k němu dojít výjimečně při poranění dutiny ústní jak nosiče, tak potencionálně nakaženého, neboli krevní cestou. Pravděpodobnost je však minimální.

Test na pohlavní choroby

Dát se vyšetřit není ostuda. Udělat se to dá u obvodního lékaře, dermatologa, ženy u gynekologa a muži u urologa. Pokud ovšem nechcete nikomu vysvětlovat, proč žijete tak, jak žijete, je možné se dát vyšetřit mimo jiné anonymně.

Jaké druhy pohlavních chorob známe?

Sexuální přenosná onemocnění nebo také souhrnný název STD (sexually transmitted diseaes) jsou všechna ta onemocnění, u kterých je možný a zároveň nejčastější přenos pohlavním stykem nebo jiným sexuálním kontaktem. Patří sem onemocnění způsobená viry, bakteriemi, plísněmi i parazity.

Mezi závažná onemocnění řadíme AIDS, syfilis, kapavku, HPV virus, trichomoniázu.

Méně závažné jsou například hepatitida typu B a C, kontagiózní moluskum (genitální bradavice), genitální herpes, chlamydiová infekce nebo veš.

AIDS (acquired immunodeficiency syndrome)

Jedná se o nejzávažnější sexuálně přenosné virové onemocnění, jehož léčba v dnešní době není dostupná. Vyvolává ho HIV virus (human immunodeficiency virus).

Již z názvu vyplývá, že tento virus napadá lidský imunitní systém. Virus HIV se nachází asymptomaticky v krvi, semeni a vaginálních tekutinách až do propuknutí onemocnění AIDS.

Přenos HIV/AIDS

K přenosu dochází sexuálním kontaktem - a to vaginálním, análním i orálním sexem. Rovněž je možný přenos krevní cestou (transfúze, poranění, použití stejných injekčních stříkaček u narkomanů). Potvrzen je také transplacentární přenos (z matky na plod).

Stadia HIV/AIDS

1. stadium – Po nakažení virem HIV nastupuje období sérokonverze AIDS. Toto období od vstupu viru do organismu většinou trvá 3 týdny až 3 měsíce. U 50 % infikovaných se ani v tomto období nemusí projevit žádné příznaky. U druhé poloviny nakažených pozorujeme chřipkové příznaky s teplotami, které přetrvávají 2 až 3 týdny. Přidružit se mohou bolesti svalů, kloubů, příznaky angíny a infekční mononukleózy. Někdy se u malého procenta nemocných objevují průjmy, subfebrility, teploty, zvětšení lymfatických uzlin, vaginální kandidózy s výtoky, kandidóza ústní dutiny, vlasatá leukoplakie jazyka, opakující se herpes zoster, bolesti v okolí periferních nervů.
2. stadium – Po tomto období se z nakaženého stává bezpříznakový nosič. Bez jakýchkoli projevů onemocnění tak může nevědomky virus šířit dál. Asymptomatickým nosičem je člověk až do propuknutí samotného onemocnění, což znamená období několika let. V krvi lze zjistit znaky virémie na nízké úrovni. Hodnoty se zvyšují před propuknutím posledního stadia.
3. stadium – Poslední stádium je vlastně propuknutí samotného onemocnění AIDS. Je to terminální stadium po období dlouhodobého nosičství viru HIV. Zde již dochází k destrukci imunitního systému. Projevuje se opakovanými a obtížně zvládnutelnými infekcemi a různými přidruženými, nádorovými onemocněními, která vznikají v důsledku velmi nízké obranyschopnosti organismu.

Diagnostika a léčba HIV/AIDS

Diagnostika se opírá o celkovou anamnézu nemocného, ​​zvláště o cestovatelskou anamnézu, během které došlo v rizikové zemi (západní Afrika, Turecko, Itálie, Řecko) k nechráněnému sexuálnímu kontaktu s cizincem.

HIV virus lze dokázat sérologickým vyšetřením, tedy přítomností protilátek anti HIV v krvi.

Léčba, která by nemocného zcela zbavila infekce, dosud neexistuje. Snaha lékařů a věda však dokáže zmírnit onemocnění.

Je rozdíl v tom, zda je nemocný jen nosičem HIV, nebo už propuklo onemocnění. Při pozitivitě HIV bez propuknutého AIDS se využívá antiretrovirová léčba, přičemž se podává až trojkombinace léků. Nejčastěji podávanými léky jsou kotrimoxazol, alternativně pentamidin, dapson nebo trimethoprim. Tato kombinace je vhodná i při samotném AIDS, případně se podává zidovudin, lamivudin a indinavir.

Při výskytu kandidózy v dutině ústní, která se objevuje velmi často, se podává diflucan. Vzácnou oportunní infekcí je absces mozku. Léčí se pyrimetaminem. Časté herpetické projevy na kůži se léčí acyklovirem. Následně je podávána doživotní, protirelapsová léčba.

Syfilis (luess)

Syfilis je bakteriální onemocnění vyvolané bakterií Treponema pallidum. Postihuje kromě pohlavních orgánů i jiné orgány a systémy těla jako například srdečně-cévní systém nebo nervovou soustavu (neurosyfilis).

Přenos syfilidy

Pramenem nákazy je vždy nemocný jedinec. Vstupní branou infekce je kůže a sliznice. Onemocnění se nejčastěji přenáší pohlavním stykem a krevní cestou (transfúze, z neléčené matky na plod). Méně častý přenos je z chorobných ložisek (líbání, kojení).

Stadia syfilis

1. Primární stadium syfilidy trvá přibližně 9 týdnů. Vzniká asi po 3 týdnech od nakažení. Výjimečně to může být 10 až 12 týdnů. Po této různě dlouhé inkubační době se v místě kontaktu (většinou se jedná o pohlavní ústrojí) objevuje gumovitý hrbol nazývaný také tvrdý vřed (ulcus durum). Je to nebolestivý, tmavě růžový a lesklý hrbol. Na dotek má tužší konzistenci. Dosahuje velikosti asi 1 cm a hojí se přibližně po 3 až 6 týdnech.
2. Sekundární stadium syfilis trápí nemocného v průměru 2,5 roku,. Během tohoto období se opakují a postupně slábnou ataky výsevu. Projevuje se rozsáhlou makulo-papulózní lézí převážně na sliznici dutiny ústní. Útvary jsou růžovo-červené barvy s bělavým povrchem. Rozsev na kůži je symetrický. Hnědavé až růžově zbarvené skvrny dosahují v průměru asi 1 cm. Postihují hlavně boční část hrudníku, dlaně a chodidla nohou. Nesvědí a ani nebolí. Léze obsahují řadu bakterií Treponema pallidum. Později dochází k úplné ztrátě ochlupení v daném místě a leukodermu (lokální depigmentace).
3. Terciální syfilis je charakteristický tvorbou měkkého vředu nebo takzvanou syfilitickou pryží (syphilis gummosa). Jedná se o ostře ohraničené gumovité hrboly hnědo-červené barvy. Jsou měkké konzistence a obsahují zánětlivý infiltrát. Šíří se do okolí. Po rozpadu infiltračního ložiska vzniká vřed, který se hojí atrofickou jizvou (pod povrch kůže). Jizva je depigmentována ve tvaru hvězdice s tmavšími okraji.

Diagnostika a léčba syfilidy

Diagnostika se opírá o anamnestické údaje (hlavně promiskuitní způsob života), klinický obraz (projevy), mikroskopický důkaz treponem z ulceri (vředu) a o sérologické vyšetření.

Lékem první volby při primárním a sekundárním stadiu je pendepon (benzatinbenzylpenicilin G). Je podáván jednorázově injekčně. Následně se podávají antibiotika v tabletové formě (doxycyklin, erythromycin). Léčba terciálního stadia je stejná, dávky léků jsou však vyšší.

Kapavka (gonorrhoea)

Kapavka je bakteriální onemocnění vyvolané bakterií Neisseria gonorhoeae. Postihuje slizniční výstelku děložního čípku, dělohy, adnexů, rekta, močové trubice, ale i spojivky či hltan. Infekce se šíří do okolí z vnějších pohlavních ústrojí na vnitřní a krevní cestou kdekoli.

Přenos kapavky

Pramenem nákazy je nemocný člověk a přenos se uskutečňuje téměř výlučně pohlavním stykem. Přenos z matky na plod, případně nakažení plodu v porodních cestách při porodu je vzácné. Stejně tak raritní je nepřímý přenos kontaminovanými předměty.

Příznaky kapavky

Klinický obraz vzhledem k odlišnosti pohlavních ústrojí je rozdílný u muže a u ženy. U mužů je inkubační doba v průměru 4 dny, u žen v průměru 6 dní.

Projevuje se primárně zánětem močovodu. Postižena bývá přední, střední nebo zadní část urethry, přičemž projevy jsou mírně odlišné. Onemocnění se manifestuje častým močením v menších množstvích, pálením při močení, hlenově-hnisavým výtokem z urethry žlutozelené barvy, který je plný bakterií. Infekce se z přední části šíří i na fimózu (předkožku) či zánětem chodbiček uvnitř močové trubice.

Podobně je tomu i při zánětu střední části urethry. U zadní části mohou bolesti vyzařovat z podbřišku až do kříže či stehen. Bolest je výrazná při močení, při tlaku na stolici i erekci. Lze pozorovat krev v moči a ejakulátu. Infekce se šíří na prostatu i varlata. Neléčené onemocnění způsobuje sterilitu.

U žen bývá nejčastěji postižena urethra (močová trubice), děložní čípek a děloha většinou současně adnexy i peritoneum (pobřišnice). Onemocnění se projevuje podobně jako u mužů bolestivým a častým močením s pocitem pálení a hnisavým výtokem.

Přidružuje se bolestivá menstruace s výtokem z pochvy, poruchy menstruace až její úplné vynechání, srůsty na vejcovodech, sterilita. Sekundární zánět pobřišnice způsobuje silné bolesti břicha, jeho ztvrdnutí a šíření infekce směrem vzhůru s postižením a zvětšením jater a sleziny.

Diagnostika a léčba kapavky

Diagnostika se opírá o anamnézu, příznaky, ale hlavně mikroskopické, kultivační a sérologické vyšetření s potvrzením přítomnosti gonnorrhoey. Příznaky jsou velmi podobné jiným zánětům močového ústrojí, ale i jiným infekcím pohlavních orgánů - jako například chlamydiím.

V léčbě kapavky se používá prokainpenicilin G v kombinaci s probenecidem. Účinná jsou také tetracyklinová antibiotika. Podle WHO jsou vhodné i ceftriaxonu, ciprofloxacin, spektinomycin, erythromycin či ofloxacin.

Léčená kapavka nemusí zanechat žádné následky. Onemocnění je dobře zvládnutelné antibiotickou léčbou. Neléčená kapavka způsobuje neplodnost, ale může zanechat změny i na jiných orgánech či kloubech.

Trichomoniasis urogenitalis

Trichomoniáza je parazitární onemocnění močového a pohlavního ústrojí. Vyvolává ho bičíkovec Trichomonas vaginalis. Jeho tělo má tvar hrušky o velikosti 15 až 30 µm.

Přenos trichomoniázy

Pramenem nákazy je nemocný člověk. Parazit se nachází v močové trubici a ve vagíně. K přenosu parazita na jinou osobu dochází při pohlavním styku.

Příznaky trichomoniázy

Inkubační doba je zhruba 10 dní. Po tomto období dochází asi u 10 % mužů k zánětu urethry (močové trubice), u zbylých nemocných nejsou žádné příznaky.

U žen dochází k zánětu urethry a častěji také k zánětu vagíny. Onemocnění se projevuje bolestí, pálením při močení při postižení urethry, bílým výtokem (výraznější je po menstruaci). Nebyly zjištěny závažnější potíže a dosud není prokázána souvislost mezi neplodností a parazitem.

Diagnostika a léčba trichomoniázy

Diagnóza se stanovuje na základě anamnézy, klinických projevů, mikrobiologického vyšetření a kultivace.

Lékem první volby je metronidazol, případně jeho deriváty. Léčba trvá přibližně 1 až 2 týdny a bývá úspěšná. Prognóza je příznivá.

HPV infekce

Infekce HPV je závažné virové onemocnění způsobené lidským papilomavirem - Human Papiloma Virus. Je spouštěčem genitálních bradavic a ještě závažnější rakoviny děložního čípku.

Přenos HPV

Pramenem nákazy je nemocný člověk. Většinou je však bezpříznakový nosič, který si nemusí být vědom šíření onemocnění na ostatní. Onemocnění se přenáší v 99 % jakýmkoli sexuálním kontaktem – vaginálním, análním, ale i ústy. V některých málo případech (méně než 1 %) bylo zaznamenáno zanesení infekce kontaminovaným předmětem – ručníkem, prsty partnera, sexuálními pomůckami.

TIP: Přečtěte si také článek: Prevence před rakovinou děložního čípku

Příznaky HPV

U HPV je největším rizikem bezpříznakové nosičství. Virus se zjistí náhodně screeningovým vyšetřením během prohlídky u gynekologa. Až kolem 70 % infikovaných se zbaví viru, aniž by o tom věděli. U zbývajících asi 20 až 30 infikovaných se projeví příznaky a komplikace.

Projevy onemocnění také nejsou příliš nápadné. Virus se může projevit nenápadně poruchami menstruačního cyklu, případně krvácením mimo menstruaci. Viditelnější jsou genitální bradavice, které se mohou objevit v oblasti zevního genitálu, ale i v oblasti řitního otvoru. V případě genitálních bradavic je inkubační doba několik měsíců, v případě rakoviny děložního čípku může uplynout i několik desítek let.

Možná jste nevěděli: HPV způsobuje rakovinu děložního čípku. Některé rizikové typy HPV však mohou být příčinou karcinomu vagíny, penisu, zevního genitálu, řitního otvoru, ale i karcinomu hlavy a krku. Zároveň je jediným představitelem mezi onkologickými onemocněními, proti kterému existuje vakcína.

Očkování, diagnostika a léčba HPV

Proti viru HPV existuje účinné očkování. To zabrání vzniku nepříjemných komplikací, jako jsou bradavice, rakovina děložního čípku a jiná onkologická onemocnění v souvislosti s pozitivitou na HPV.

Diagnostika se opírá o screeningové vyšetření, které se provádí ze stěru z děložního čípku. Vzhledem k vysokému procentu asymptomatického nosičství a chudému klinickému obrazu je stěr jediným 100% indikátorem onemocnění.

HPV virus nelze vyléčit. Léky lze pouze zabránit častému vzniku například genitálních bradavic (kondylomů) a jejich likvidaci v případě jejich objevení. Používá se zmrazování, laser, chirurgické odstranění.

Rakovina děložního čípku vyžaduje náročnou a ne vždy účinnou chemoterapii, radioterapii, brachyterapii. Její účinnost závisí na mnoha faktorech.

Zajímavé: HPV je nejčastějším sexuálně přenosným onemocněním. Důvodem je dlouhodobé asymptomatické nosičství a zanedbávání gynekologických prohlídek. Je to právě člověk, kdo dal HPV možnost se takto nekontrolovatelně rozšířit ve světě.

Chlamydiové infekce

Chlamydiové infekce jsou druhým nejčastějším sexuálně přenosným bakteriálním onemocněním. Způsobuje je v buňkách parazitující bakterie Chlamydia trachomatis.

Přenos chlamydiové infekce

Onemocnění se přenáší výhradně sexuálním stykem s jinou osobou, která je nakažena infekcí. Je možný intrauterinní přenos z matky na plod během porodu a přechodu miminka porodními cestami.

Příznaky chlamydiové infekce

Projevy jsou různé u mužů a u žen. Dopad je však stejný, a tím je sterilita a u žen neschopnost donosit plod a opakované potraty.

U mužů se onemocnění projevuje zánětem močové trubice, pálením a řezáním při močení. Výjimečně zánět přechází na varlata, nadvarlata a do pánve.

U žen se projevuje také jako zánět močové trubice a vaginální zánět. Příznaky jsou svědění, pálení při močení, vaginální výtok většinou bílý až nažloutlý, s mírným zápachem nebo bez něj. Časté jsou také poruchy menstruačního cyklu až amenorea (vynechání menstruace).

Mezi společné příznaky patří záněty kloubů, zvětšení a bolestivost regionálních lymfatických uzlin (slabiny), záněty spojivek (časté u novorozenců), zarudnutí a pálení očí, oční zákal až slepota.

Diagnostika a léčba chlamydiové infekce

Diagnostika se provádí na základě anamnézy, klinického obrazu, vyšetření moči a stěrů z genitálu. Léčba je antibiotická. V poslední době se upozorňuje také na kombinaci léků a biorezonance v boji proti chlamydiím.

Jak se chránit vůči pohlavně přenosným onemocněním?

• sexuální zdrženlivost
• monogamní způsob života
• minimalizování střídání sexuálních partnerů
• poznání zdravotního stavu sebe a svého partnera
• používání ochranných pomůcek (prezervativ)
• absolvování pravidelných lékařských prohlídek
• očkování
• správné hygienické návyky
• život bez drog a injekčních stříkaček

Léčba sexuálně přenosných onemocnění je náročná a zdlouhavá. V některých případech léčba neexistuje, komplikace jsou závažné a prognóza vývoje onemocnění je nepříznivá až fatální.

Proto by hlavně mladí lidé měli myslet na riziko, které tato onemocnění představují. Měli by žít tak, aby minimalizovali možnost nakažení se zákeřným virem, bakterií, plísní či parazitem, které jim strpčí nebo vezmou život.

Podívejme se spolu na všechny letní problémy: 
Naše zdraví v létě - slunce, teplo, úrazy a onemocnění