Opar: Proč vzniká herpes a co pomůže při léčbě (co na opar)?

Opar je infekční onemocnění, které způsobují herpesviry. A odtud pochází i známé pojmenování herpes.

Čeleď Herpesviridae.

Herpesviry patří mezi celosvětově nejrozšířenější viry. Řadí se mezi DNA viry. Dále se dělí na několik poddruhů. Mezi ty nejznámější patří herpes simplex virus či varicella zoster virus.

Herpes simplex virus (HSV) se dále odlišuje na HSV 1 a HSV 2. Způsobují odlišné potíže. V tomto článku se jim budeme věnovat blíže.

Varicella zoster virus (VZV) způsobuje známé onemocnění převážně dětského období, varicellu, známou jako plané neštovice.

Herpes simplex viry postihují až 95 % populace.
Lékař Hérodotos již v 1. století popsal opar na rtu.
O genitální variaci byla zmínka až v 18. století.

Známe několik druhů herpesvirů, uvádíme je v tabulce

Co je to herpes simplex virus?

Herpes simplex viry se v lidské populaci přenášejí prostřednictvím kontaktu. K nakažení druhé osoby je potřebná tělesná tekutina, a to jsou například krev, sliny, slzy, vaginální sekret či ejakulát, také tekutina z kožního zranění.

Přenos kontaktem je důležitý z toho hlediska, že virus je citlivý na vnější prostředí. Rychle usychá, a tím pádem se zničí.

Herpes virus simplex se dělí na HSV-1 a HSV-2. To je důležité při rozlišení obtíží, které způsobují.

V případě HSV-1 se přenos uskutečňuje orální cestou, tedy ústy. Tělní tekutiny, jako například infikované sliny, se přenáší z osoby na osobu.

Při HSV-2 je nejčastějším způsobem přenosu pohlavní styk. Tedy infikovanými tělesnými tekutinami, jako je například poševní sekret či mužský ejakulát.

Oba tyto viry jsou celoplošně rozšířeny v lidské populaci. Opakovaně způsobují bolestivé potíže. Ve většině případů mají sice nepříjemný, ale nezávažný dopad na zdraví člověka. A to v podobě oparu rtu nebo genitálního oparu.

Jejich opakované vypuknutí se připisuje hlavně momentálnímu oslabení imunity.

V horších případech jsou původcem i vážnějších potíží, jako je například herpetická encefalitida.

Tento virus může být příčinou několika onemocnění.

Problémy, jež vyvolává:

• kožní infekce
• infekce v oblasti rtů a sliznic dutiny ústní
• oční infekce
• infekce centrálního nervového systému (CNS)
• potíže v oblasti genitálií
• novorozenecké infekce, přenos během porodu z matky na dítě, vyznačují se velmi těžkým průběhem

První kontakt s virem nastává již v ranném dětském období. A to už i v 4. měsíci života nebo později (nejčastěji do 3 let).

Tento první kontakt s virem se označuje jako primoinfekce. Primoinfekce probíhá v 99 procentech bezpříznakově (asymptomaticky).

Případně se může projevit jako gingivostomatitida, primoinfekce herpes genitalis či jako přímá inokulace HSV. Nejtěžší formou je primoinfekce novorozence.

Gingivostomatitis herpetica je onemocnění, které má celkové příznaky. Objevuje se například slabost, únava, nechutenství. Stoupá tělesná teplota, a to až do horečky. Přidá se bolest celého těla, svalů a hlavy.

Celkové příznaky, často označované také jako chřipkové.

Bolest v krku je spojena i se zvětšením regionálních lymfatických uzlin. Dítě může zvracet, mít nevolnost a stěžovat na bolest břicha.

Po několika dnech první stadium ustupuje. Tato fáze trvá většinou 3 až 4 dny a označuje se jako prodromální stadium.

Druhá část onemocnění se následně vyznačuje výsevem malých puchýřků v dutině ústní, a to zejména v oblasti tvrdého patra, jazyku a dásní či na spodině úst.

Následně se tvoří vředy, které mohou mít tvar kruhu a oválu. Jsou různě velké, a to i do 1 centimetru. Uprostřed jsou pokryty žlutým až šedým povlakem. Jazyk má též bledý povlak.

Zasahuje i ústa a ústní koutky.

Přítomna je výrazná bolest v oblasti poškozených sliznic. Ta je důvodem odmítání stravy a nechutenství.

Primoinfekce herpes genitalis
Jejím důvodem je ve většině případů HSV-2 a jeho přenos v období puberty. Obtíže jsou spojeny s genitální (pohlavní) oblastí.

Poslední informace ze studií uvádějí:
Až 50 % případů genitálního herpetu může být způsobeno HSV-1.
Vzestup se přikládá jednoduchému vysvětlení: oblibě orálně-genitálních sexuálních praktik.

Herpetický výsev v oblasti genitálií je doprovázen celkovými obtížemi. Může se projevovat zvýšenou tělesnou teplotou až horečkou, slabostí. Regionálně se zvětšují lymfatické uzliny, které jsou i bolestivé.

Herpetické vředy mohou u žen postihnout prakticky celou jak vnější, tak i vnitřní oblast ženského genitálu (pochvu, krček).

Pár dní po pohlavním styku dochází k výsevu v oblasti malých pysků, poševního vstupu či močové trubice.

U mužů dochází k výsevu hlavně v oblasti žaludu, ale i jiných místech penisu. Pokud se virus přenese při praktikování análního styku, tak se eroze (poškození kůže) nachází v oblasti análního otvoru.

Při výskytu u malých dětí je nutné myslet na sexuální zneužívání.

Přímá inokulace HSV do kůže

Virus se přenáší přímo do poškozené kůže, ale i normální kůže bez poranění. A to zejména v případě lidí s oslabenou imunitou. Vzniká i tzv. eczema herpeticum.

Projevem této formy je kožní výsev puchýřků, které rychle praskají a ze kterých se tvoří strupy. A to zejména v oblasti obličeje, krku na trupu a v podpaží.

Také tento druh je provázen celkovými obtížemi. Těmi jsou zejména slabost, malátnost, vysoká horečka, bolest těla a hlavy.

Novorozenecká primoinfekce
Probíhá dvěma mechanismy přenosu.

Během nitroděložního vývoje z matky na plod přes placentu. Často je příčinou různých nitroděložních poškození plodu. Zapříčiňuje i potrat, předčasný porod nebo narození mrtvého plodu.

Přenos tímto způsobem je vzácný.

Primoinfekce novorozence je infikování novorozence během porodu prostřednictvím kontaminovaných porodních cest.

Ve většině případů má velmi těžký až fatální průběh. Obtíže u novorozence nastupují asi do 2 týdnů od porodu.

Celkové příznaky včetně horečky jsou spojeny s výsevem herpetických poškození kůže na obličeji, herpetickým zánětem očí. Vyskytuje se i poškození mozku, plic či jater.

K přenosu z infikované matky na dítě dochází v 40–60 %.

Prevencí přenosu může být porod formou sekce, tedy císařským řezem. Musí proběhnout několik dní před termínem porodu a nemůže dojít k protržení plodového vaku, a tedy odtoku plodové vody.

Na prevenci třeba myslet hlavně v případě, že budoucí matky:

• prodělaly genitální herpes
• mají genitální herpes během těhotenství
• u kterých se dá předpokládat
• měly diagnostikován herpes simplex pod úrovní pasu
• jejichž sexuální partneři měli herpes genitalis

Příčinou je infikování tělesnými tekutinami s obsahem HSV viru. Přenos probíhá přímým kontaktem mezi osobami. Virus je citlivý na vnější prostředí, ve kterém rychle hyne.

Jak je uvedeno výše, HSV má dva subtypy.

HSV-1 je zodpovědný zejména za potíže v oblasti obličeje. Poslední studie ale ukazují i přítomnost při orálně-pohlavním přenosu.

HSV-2 se vyznačuje výskytem v dolních částech těla, pod pasem. Ve většině případů tedy způsobuje genitální herpes. Příčinou přenosu je pohlavní styk.

HSV, ať už podtyp 1, nebo 2, jsou běžné lidské patogeny. Vvyskytují se celosvětově. V drtivé většině případů způsobují sice nepříjemné a bolestivé potíže, avšak s malou mírou ohrožení zdraví či života.

Ve vzácnějších případech mají horší průběh a mohou vyvolávat různé obtíže napříč celým tělem. Příčinou je hlavně oslabená imunita. Zasáhnout v tomto případě může kůži, oči či mozek. Nejzávažnější komplikací herpetické encefalitidy nebo meningitidy může být i smrt.

Herpetické onemocnění při své primoinfekci ve velké míře probíhá asymptomaticky. K přenosu dochází již v raném dětském věku.

K vyléčení viru nedochází. Odpočívá v našem organismu trvale (v kožních a nervových buňkách, a to zejména v gangliích trigeminu). Čeká na správný čas, kdy opětovně vyvolá potíže.

Bývá tomu tak například:

• při oslabení organismu, například při jiném onemocnění
• pro hormonální změny, při menstruačním cyklu
• stresující situace a psychická zátěž, přetížení
• pooperační stavy a jiný stres pro organismus
• při nadměrném slunění

Opakované propuknutí se odborně označuje také jako recidivující herpes labialis (na rtu) či recidivující herpes genitalis (pohlavní orgány).

K příznakům, které se vyskytují při opětovném vypuknutí onemocnění, se řadí:

1. v místě budoucího herpetického výsevu pocit
   • nepříjemného svědění
   • pnutí kůže, sliznice
   • píchání
   • pálení
2. otok
3. zarudnutí
4. bolest
5. následně se objevují malé puchýřky
   • jsou červené
   • bolestivé
   • svědí
   • pálí
   • vyplněné zkalenou tekutinou
6. puchýřky praskají
7. vytéká z nich tekutina
8. zasychání
9. obsahu a erozí
10. krvácení
11. strupy
12. popraskané rty, kůže, sliznice
13. krvácení popraskané kůže

Kožní projevy mohou být i jinde na obličeji, například na nose, v nose, pod nosem, na krku, na oku, v oku, na bradě.
Ve většině případů je to ale spodní ret.

Kromě těchto lokálních potíží se mohou přidružit i celkové příznaky. Patří mezi ně únava, nevolnost či zvýšení tělesné teploty.

Ve vzácných případech dochází i postižení jícnu, k zánětu plic, jater, močových cest či močového měchýře.

K diagnostice onemocnění nejsou většinou zapotřebí speciální vyšetřovací metody. Vystačíme si s anamnézou a klinickým obrazem. Klinický obraz zahrnuje subjektivní a objektivní potíže.

Subjektivní potíže, jako je například pocit pnutí, svědění či bolest, popisuje člověk sám. Ty objektivní jsou viditelné navenek nebo se dají vyšetřit.

V konkrétních případech je třeba doplnit laboratorním vyšetřením, jako je například důkaz viru. A to po předchozím stěru z herpetických erozí či kultivace viru.

Provádí se i PCR, což je polymerová řetězová reakce nebo důkaz specifických protilátek v krevním séru po odběru krve.

Průběh může být různorodý. Například prvotní infekce virem, ke které většinou dochází v dětském věku, probíhá většinou asymptomaticky.

Samozřejmě závisí také na typu viru, který infikoval organismus. HSV-1 pro oblast obličeje, hlavně rtů, nebo HSV-2 jako genitální typ.

Onemocnění může probíhat mírně nebo naopak se vyskytují potíže vyšší intenzity. Záleží to i na momentálním stavu organismu, imunity a dalších nemocech. Stejně i v případě opakované infekce.

Po prvním kontaktu se virus ukrývá v organismu a čeká na příležitost, aby mohl opět napáchat nepříjemnosti. Charakteristické příznaky, které jednotlivé subtypy vyvolávají, uvádíme výše v článku.

Opar v těhotenství

Těhotenství je pro tělo ženy obdobím zvýšených nároků. To platí pro hormonální pochody a také pro imunitu. Dále má negativní vliv únava.

Tyto změny dávají výhodu herpetu. Pokud jde o herpes virus typu 1, není důvod k velké obavě. Herpes na rtu není rizikem pro plod a budoucí maminky si mohou pomoci běžnými přípravky, které jim doporučí v lékárně.

Situace se mění při pohlavním typu oparu.

Důležité je informovat lékaře, gynekologa o prodělání pohlavního oparu v minulosti.

Pokud se vyskytne poprvé během těhotenství, tak je rozhodně potřeba ho řešit. Do 28. týdne není až takovým rizikem. Popisuje se přenos herpes viru na plod přes placentu, ale to jen ve vzácných případech.

Vysoké riziko přenosu z matky na plod během porodu je při primární infekci, a to 30–50 %.

Nebezpečnější je probíhající onemocnění během porodu. Tehdy by mohlo plodu, a tedy později novorozenci, způsobit i vážné zdravotní potíže. Těhotná dostává antivirotika, která jsou během těhotenství bezpečná.

Proto se před termínem porodu volí sekce (císařský řez). Důležité je obejít porodní cesty.

Po porodu je velmi důležitá osobní hygiena a prevence přenosu na novorozence. Matka musí vydržet a své dítě nelíbat.

Kromě líbání dítěte je nutné vyhnout se olizování dudlíků, lžiček či jiných předmětů, které dítě vkládá do úst a na pokožku.

Opar se v těhotenství projevuje stejně jako mimo graviditu. Vyskakují puchýřky, které jsou bolestivé a svědí. Přidává se horečka, únava či ostatní celkové obtíže, jako je bolest těla, svalů, kloubů, hlavy.

Pamatujte, že nejméně rizikový je opar na rtech, a naopak nejvíce rizikový genitální opar. V tomto případě hrozí největší nebezpečí přenosu a při porodu. Vzácně i během těhotenství přes placentu z těhotné na plod.

Na co nezapomínat u malých dětí?

Malé děti bychom neměli líbat při výskytu herpetu, a to hlavně na rty. Pozor na olizování dudlíků či lahviček za účelem jejich "mytí".

V kolektivu je přímo nemožné malým dětem zabránit půjčovat si hračky, které vkládají do úst, nebo výměně lahví, příborů, nádobí. Děti se vzájemně dotýkají či cucají prsty.

Proto nezapomínejme na zásady omezení šíření infekce mezi ostatními dětmi. Pokud má malé dítě opar, mělo by zůstat s rodičem doma.