- solen.cz - CHRONICKÝ ÚNAVOVÝ SYNDROM, MUDr. Martin Nouza, CSc.Centrum klinické imunologie, Praha
- internimedicina.cz - CHRONICKÁ ÚNAVA CHRONICKÁ ÚNAVA A CHRONICKÝ ÚNAVOVÝ SYNDROM, doc. MUDr. Jaromír Bystroň, CSc. Oddělení alergologie a klinické imunologie, Fakultní nemocnice, Olomouc
- solen.sk - CHRONICKÝ ÚNAVOVÝ SYNDROM, doc. MUDr. Ladislav Steidlneurolog, Olomouc
- ncbi.nlm.nih.gov - Chronic Fatigue Syndrome
- pubmed.ncbi.nlm.nih.gov - Chronic fatigue syndrome: progress and possibilities
- pubmed.ncbi.nlm.nih.gov - Fecal microbiota transplantation: Review and update
Chronický únavový syndrom: Jaké má příčiny a příznaky? + Diagnostika
Chronický únavový syndrom, také známý pod názvem myalgická encefalomyelitida, je komplexní multisystémové onemocnění.
Hlavní příznaky
- Malátnost
- Třesavka
- Bolest hlavy
- Bolest v krku
- Bolest kloubů
- Bolest svalů
- Bolestivé lymfatické uzliny
- Citlivost na světlo
- Zvýšená tělesná teplota
- Nevolnost
- Točení hlavy
- Deprese – depresivní nálada
- Nechutenství
- Poruchy koncentrace
- Poruchy paměti
- Svalová slabost
- Únava
- Zvětšené mízní uzliny
Vlastnosti
Pacienti s touto diagnózou trpí těžkou únavou, zpomaleným a ztíženým myšlením, problémy se spánkem, poruchou regulace hormonů. Vyskytuje se i nevolnost po námaze, která může vážně narušit schopnost pacienta vykonávat činnosti každodenního života.
Včasná diagnostika a včasná léčba jsou rozhodující pro prevenci vysokého výskytu tohoto onemocnění a jeho negativního vlivu na kvalitu života.
Syndrom chronické únavy, nazývaný také myalgická encefalomyelitida, je komplexní multisystémové onemocnění. Kromě nervového systém postihuje také hormonální systém, imunitu, psychiku a jiné.
Výskyt onemocnění je výrazně vyšší ve věkové skupině 40 až 70 let, avšak onemocnět mohou i děti, dospívající nebo mladí dospělí ve věku okolo 20 let.
Zajímavostí je, že často jsou postiženy zdravotní sestry.
Častěji je diagnostikován v bílé populaci. Studie také ukázaly, že je častější u skupiny lidí s nízkým příjmem než ve skupině s vyšším příjmem a vyšším vzděláním. To poukazuje na důležitou roli sociálních rizikových faktorů, jako je například stres.
Nemoc má progredující charakter. To znamená, že její příznaky se zhoršují, pokud zůstává roky nediagnostikována nebo není adekvátně léčena.
Syndrom se vyskytuje dokonce i u zvířat a je v 50 % smrtelný. U člověka jen velmi výjimečně.
Příčiny
Příčiny syndromu chronické únavy jsou mezi odborníky kontroverzním tématem. Syndrom je totiž příliš komplikovaný a stále není plně pochopen.
V současnosti se mezi nejdůležitější důvody vzniku onemocnění považuje nákaza některými infekčními onemocněními, porucha regulace imunitního systému a poruchy genetiky.
Genetika
Důkazem u účasti genetiky je fakt, že onemocnění se velmi často vyskytuje u pacientů s rodinným výskytem syndromu. Pokud se projevilo u rodiče, je vysoké riziko, že jím bude trpět i dítě nebo sourozenci.
Známé jsou také specifické genetické mutace, které jsou přítomny v genomu pacientů s tímto onemocněním.
Infekce
Předpokládá se, že spouštěčem onemocnění jsou různá prodělaná infekční onemocnění.
Známou příčinou je například infekce virem Epsteina-Barrové (EBV), lidského herpesviru (HHV)-6 a lidského parvoviru B19.
Prodělání onemocnění, jako je infekční mononukleóza, časté herpety, virémie B19, nebo prodělání tzv. páté dětské nemoci, mohou spouštět nástup syndromu chronické únavy.
Změny v imunitním systému
Jedná se zejména o změnu hladin B-lymfocytů.
Kromě toho byla pozorována i zvýšená hladina imunoglobulinů IgG (protilátek produkovaných B-lymfocyty).
Někteří pacienti mají přítomny i specifické autoprotilátky, což jsou protilátky namířené proti vlastním tkáním.
Jedná se o protilátky proti jaderným a membránovým strukturám buněk a protilátky proti receptorům neurotransmiterů. To jsou chemické látky, které jsou zodpovědné za přenos informací v nervovém systému.
Dané změny způsobují chronický zánět v těle, aktivaci oxidačního stresu v organismu, změny v neuroendokrinních funkcích a autoimunitní útok namířený proti neuronům.
Konkrétně se jedná o antinukleární protilátky (ANA), anti-dsDNA protilátky a protilátky proti neuronovým a endotelovým buňkám.
Zvýšený oxidační stres
Pacienti s chronickým únavovým syndromem mají značný nárůst oxidačního stresu, který hraje zásadní roli při vzplanutí onemocnění.
Dochází k nárůstu biomarkerů oxidačního stresu, jako je oxidovaný LDL cholesterol ("špatný cholesterol"), a některých prostaglandinů. Zároveň u nich dochází ke snížení pozitivních antioxidantů, jako je například přirozeně přítomný glutation.
Oxidační poškození přeměňuje mastné kyseliny a proteiny na cíle autoimunitních procesů.
Volné radikály vznikající při chemických reakcích v lidském organismu poškozují řetězec transportu důležitých látek, jakož i produkci energie. Nakonec způsobují i poškození mitochondrií, což jsou důležité organely, kterými buňka dýchá.
Změny v přenosu serotoninu
Předpokládá se, že únava, která je klíčovým příznakem u pacientů s tímto chronickým únavovým syndromem, je způsobena nadměrnými hladinami serotoninu a jeho metabolitů v centrálním nervovém systému.
Nadbytek serotoninu vede k poruše tvorby akčního potenciálu (startér nervových reakci), a tím ke snížení motorické aktivity.
Hypokortisolismus
Kortizol (hydrokortizon) je steroidní hormon. Přirozeně se tvoří v lidském těle, konkrétně v nadledvinách. Vylučování hormonu z nadledvin reguluje podvěsek mozkový (hypofýza) takzvanou hypotalamo-hypofysární osou.
Jeho hlavní funkcí je zvýšení celkové pohotovosti a připravenosti organismu na zátěžové situace, jako jsou stres nebo infekce.
U pacientů s chronickým únavovým syndromem dochází k poruše hypotalamo-hypofysární osy, a proto jsou u nich hladiny cirkulujícího kortizolu příliš nízké.
Právě nízká hladina tohoto hormonu je příčinou jednoho z vedoucích projevů syndromu chronické únavy, a tím je nevolnost po fyzické námaze.
Příznaky
Charakteristickým příznakem je únava po námaze spojená s mnoha neurologickými, kardiovaskulárními, respiračními a gastrointestinálními obtížemi.
Únava, která je popisována pacienty, se zhoršuje fyzickou námahou a vzpřímeným či ztuhlým držením těla, například při dlouhém sezení v práci za počítačem.
Únava se nezmírňuje ani odpočinkem a nelze pro ni nalézt žádný jiný medicínský důvod, tedy jiné onemocnění doprovázené únavou (infekční onemocnění, zánět, onkologická onemocnění atd.).
Pacienti často uvádějí, že před nástupem únavy měli velmi dobrou kondici. Popisují náhlý začátek únavy, obvykle spojený s proděláním onemocnění podobným chřipce.
Rovněž se u nich vyskytuje i nevolnost po námaze. Po pravidelné fyzické aktivitě následuje nevolnost a únava s dlouhým zotavováním, které obvykle trvá více než jeden den.
Časté jsou i nově vzniklé chronické bolesti hlavy s různými nepravidelnými výkyvy. Bolest svalů se vyskytuje nejčastěji u dětských pacientů a může být také příznakem přidruženého onemocnění, fibromyalgie.
Bolesti kloubů se projevují v důsledku přidruženého autoimunitního onemocnění, revmatoidní artritidy.
Spánek je rušen častým buzením a není osvěžující. Proto se u pacientů vyskytuje tzn. denní hypersomnolence, tedy potřeba denního dospávání, zejména v odpoledních hodinách, a noční nespavost.
Zpomalené myšlení, zhoršení mentálního zpracování, špatná schopnost učení nových věcí, zhoršené zpracování nových informací, úpadek paměti, snížený rozsah pozornosti a neschopnost provádět více úkonů najednou jsou příznaky, pro které má většina těchto pacientů sníženou schopnost pracovat.
Kromě toho se u těchto pacientů mohou projevovat i vegetativní projevy, včetně nevolnosti, zvracení, nočního pocení, závratí, nesnášenlivosti alkoholu a jiných léků.
Běžné jsou také změny psychiky jako příznaky nekontrolované úzkosti, záchvaty paniky a narušené sociální fungování.
Diagnostika
Chronický únavový syndrom je diagnóza stanovena tzv. per exclusionem, tedy na základě klinického vyšetření a po vyloučení jiných možných onemocnění.
Zpočátku, kdy se za příčinu onemocnění považovaly převážně viry, Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí v USA v roce 1988 přišlo s kritérii pro diagnostiku se zaměřením na fyzické symptomy.
Později byla vyvinuta Oxfordská kritéria, a to v roce 1991. Definovali diagnózu syndromu chronické únavy jako onemocnění, kdy jsou přítomny mírné až závažné příznaky únavy, myalgie a vyčerpání.
Oxfordská kritéria považovala únavu za primární příznak. Měla by mít jednoznačný začátek, měla by být závažná až invalidizující a ovlivňující duševní a fyzické zdraví.
Tyto symptomy by měly být přítomny minimálně šest měsíců a měly by zasahovat do života pacienta více než padesát procent času.
Přítomny by měly být i další symptomy, jako jsou myalgie (bolesti svalů), zhoršená nálada a poruchy spánku.
Kritéria vylučují lidi se zdravotním problémem, o kterém je známo, že způsobuje únavu. Vylučují i lidi se známou poruchou duševního zdraví, jako je např. schizofrenie, mánie, deprese, poruchy příjmu potravy, zneužívání návykových látek nebo známá organická patologie mozku, např. tumor.
V roce 2015 přišel Lékařský ústav (IOM) s novými kritérii pro diagnostiku syndromu chronické únavy.
2015 IOM diagnostická kritéria
Diagnóza vyžaduje přítomnost následujících tří symptomů déle než šest měsíců. Dále intenzita symptomů by měla být mírná nebo závažná alespoň v 50 % ataků únavy.
Mezi tři hlavní příznaky patří:
- Únava – charakterizovaná jako značné snížení nebo zhoršení schopnosti pacienta zapojit se do aktivit, které ho bavily před vypuknutím nemoci. Tento stav trvá více než šest měsíců.
- Nevolnost po námaze – pacienti pociťují zhoršení symptomů a funkce těla po vystavení fyzickým nebo psychickým stresorům, které dříve dobře tolerovali.
- Neosvěžující spánek – pacienti mají pocit, že jsou po nočním spánku stále unavení.
Správně určená diagnóza vyžaduje tři výše uvedené symptomy, plus jeden z dalších níže uvedených symptomů:
- Kognitivní porucha – problémy s myšlením, pamětí nebo psychickým výkonem. Stav je zhoršen psychickou námahou, fyzickou námahou, stresem nebo časovým tlakem.
- Ortostatická intolerance – zhoršení symptomů při zaujetí a udržování vzpřímené polohy. Symptomy se nezlepšují ani lehnutím nebo zvednutím chodidel.
Diagnostický proces by měl začít anamnézou a fyzikálním vyšetřením. Lékaři by měli používat ověřený klinický dotazník, jako je například DePaul symptomový dotazník.
Neexistují žádné laboratorní diagnostické testy ani biomarkery pro potvrzení diagnózy.
Laboratorní testy se využívají pro vyloučení jiných onemocnění a zahrnují rozbor moči, kompletní krevní obraz s diferenciálem, biochemické vyšetření krve, testy funkce štítné žlázy, hladiny svalových enzymů jako kreatinkinázy, a hladinu C-reaktivního proteinu (CRP).
Kromě těchto se doporučují také testy citlivosti na lepek, endomyziálních protilátek imunoglobulinu A, screening léků v moči a detekce revmatologických protilátek.
Další vhodná vyšetření zahrnují:
- sledování tlaku krve, pulsu, EKG
- hematologické vyšetření (sedimentace erytrocytů, krevní obraz, celkový počet leukocytů a diferenciální rozpočet)
- mikrobiologické vyšetření jako jsou stěry ze sliznic nosu, nosohltanu, stolice, moč, vyšetření na přítomnost parazitů
- sérologická vyšetření (sledují se hladiny protilátek proti virům EBV, CMV, parazitovi toxoplasmy, boreliím, chlamydiím, mykoplazmatům a virům hepatitidy HAV, HBV a HCV a HIV)
- imunologické vyšetření
- alergologické kožní testy
- spirometrické vyšetření plic
- neurologické celkové vyšetření včetně EMG a EEG
- psychiatrické a psychologické sezení
Průběh
Syndrom chronické únavy není nemoc v pravém slova smyslu, ale jen soubor příznaků a potíží, které zatím nemají přesně určenou příčinu.
Nástup onemocnění může být náhlý, po prodělané infekci, po obtížné životní situaci, po psychickém vypětí. Někteří pacienti uvádějí i postupný a plíživý začátek a nemohou si vzpomenout na startovací podnět jejich únavy.
Onemocnění bohužel netrvá týden, ale několik měsíců. K diagnostice chronického únavového syndromu je třeba, aby příznaky trvaly minimálně půl roku.
Mnozí pacienti se nedokáží únavy zbavit i několik let a doprovází je během celého života.
Jak se léčí: Chronický únavový syndrom
Kdo a jak léčí chronický únavový syndrom?
Zobrazit více