Jaké funkce plní tenké střevo? Nejčastější onemocnění a příznaky

Tenké střevo je vnitřní orgán spojující žaludek a tlusté střevo. Je nesmírně důležité pro trávení, vstřebávání a pohyb potravy. Tenkému střevu se přezdívá druhý mozek kvůli jeho úzkému propojení s centrálním nervovým systémem.

V článku se dozvíte jeho funkci, význam, nemoci, rizikové faktory, prevenci a mnoho dalších zajímavých informací.

Tenké střevo: základní informace

Tenké střevo se odborně nazývá intestinum tenue.

Je to trubicovitý orgán, který anatomicky spojuje žaludek a tlusté střevo. Ve střevním traktu probíhají dva důležité základní procesy – trávení potravy a vstřebávání živin do těla.

Tenké střevo se dělí na 3 na sebe navazující části:

1. Dvanáctník (duodenum)
2. Lačník (jejunum)
3. Kyčelník (ileum)

Ve dvanáctníku se požitá potrava setkává s trávicími šťávami slinivky břišní a žlučí ze žlučníku. Dochází k chemickému rozkladu potravy.

Druhá část střeva, ileum, zajišťuje nejvyšší míru vstřebávání živin. Střevo pak plynule přechází v ileum, které tvoří asi 3/5 celkové délky střeva.

Aby se však přijatá potrava mohla pohybovat trávicím traktem směrem dolů, vykonává tenké střevo peristaltické pohyby. Stahováním a následným uvolňováním svaloviny se potrava plynule pohybuje a mísí se s trávicími šťávami.

Tenké střevo je bohatě zásobeno cévami, lymfou a nervy. Proto se mu přezdívá druhý mozek.

Často se ptáte, jaká je délka tenkého střeva...

Tenké střevo je dlouhé 3–5 metrů. Průměrná šířka střevní stěny je 3–4 centimetry.

Stěna střeva se skládá ze 4 vrstev:

• Sliznice (mukóza)
• Podsliznice (submukóza)
• Svalovina 
• Blána (seróza)

1. Sliznice (mukóza)

Sliznice tenkého střeva je tvořena charakteristickými výběžky zvanými střevní klky.

Sliznice tenkého střeva má světle růžovou barvu. Celý povrch střevní sliznice je vyplněn prstovitými výběžky zvanými střevní klky, které zvětšují vstřebávací plochu střeva.

Klky zvětšují vnitřní povrch a absorpční plochu střevní stěny. Tyto zvláštní výčnělky zajišťují vstřebávání vitaminů a minerálních látek do krevního oběhu celého těla.

Sliznice je pokryta specifickým cylindrickým epitelem obsahujícím různé typy buněk:

• Pohárkovité buňky tvořící vrstvu ochranného hlenu mucinu
• Válcovité buňky enterocyty s funkcí vstřebávání živin
• M-buňky zprostředkovávající spojení mezi lymfatickým systémem a tenkým střevem
• Kmenové buňky

2. Submukózní tkáň

Podslizniční tkáň, nazývaná submukóza, je vrstva řídké pojivové tkáně bohaté na krevní a lymfatické cévy a nervy.

3. Svalovina

Svalová vrstva složená ze dvou vrstev hladké svaloviny – vnitřní cirkulární a vnější podélné vrstvy.

4. Seróza

Seróza (adventicie) je peritoneální průhledný povlak (blána) tvořený jednovrstevným plochým epitelem, který zvenčí pokrývá orgány trávicího traktu.

Tenké střevo: funkce a význam v organismu

Jak bylo uvedeno v předchozí části, hlavními funkcemi tenkého střeva jsou trávení potravy a vstřebávání živin do těla.

Částečně strávená potrava, odborně nazývaná chymus, se v tenkém střevě mísí se střevními šťávami. Cestou je potrava postupně rozkládána ve všech částech tenkého střeva trávicími enzymy.

Následně se tyto rozložené částice potravy stanou dostatečně malými na to, aby prošly střevní stěnou do krevního oběhu, a tím do celého těla. Případné nestrávené a nespotřebované části potravy se přesouvají dále do tlustého střeva.

Hlavní funkcí tenkého střeva je trávení zbytků potravy, vstřebávání živin z potravy a vstřebávání vody do těla.

Tenké střevo je díky svému spojení s lymfatickým systémem důležitým imunologickým orgánem, který se podílí na udržování imunologické rovnováhy těla. Zároveň je také největším endokrinním orgánem v těle.

Funkce tenkého střeva:

• Trávení potravy
• Absorpce (vstřebávání živin)
• Motilita (pohyblivost střev)
• Sekrece
• Imunologická funkce
• Endokrinní funkce

Tenké střevo je druhým mozkem (spojení mezi střevem a mozkem)

Možná jste se setkali s názvem druhý mozek nebo střevní mozek. Tímto názvem se označuje úzké spojení mezi CNS (centrální nervovou soustavou) a střevním traktem člověka.

Tenké střevo obsahuje sto milionů neuronů. Označuje se jako střevní nervový systém (ENS) nebo laicky řečeno "druhý mozek". Úzké propojení mozku se střevním traktem je vědecky prokázáno.

Střevní mikrobiom je soubor mikroorganismů, které kolonizují nejen střevní trakt, ale celé lidské tělo. Jedná se o bakterie, viry, kvasinky, houby nebo prvoky, kteří se v těle nacházejí. Stav tohoto mikrobiomu hraje významnou roli pro fyzické a duševní zdraví.

Střevní mikroorganismy uvolňují různé látky, které se do mozku dostávají několika možnými cestami. První z nich je přes sliznici tenkého nebo tlustého střeva do krevního oběhu směrem k mozku.

Druhá cesta vede přes bloudivý nerv (nervus vagus), který putuje ze střev do mozku a naopak. Prostřednictvím tohoto nervu ovlivňuje CNS prokrvení střevního traktu a vyšší prokrvení znamená také lepší vstřebávání živin.

Mnoho vědeckých studií v průběhu let prokázalo vysokou souvislost mezi zdravím střev a imunitním systémem, duševním zdravím, náladou, autoimunitními a endokrinními poruchami a dokonce i rakovinou.

Onemocnění tenkého střeva

Etiologie onemocnění tenkého střeva je multifaktoriální. Může se jednat o zánětlivý proces způsobený infekcí patogeny nebo chronickým postižením. Častou příčinou nefyziologické funkce střeva je potravinová alergie a intolerance.

Naproti tomu rakovina tenkého střeva je v rámci trávicí soustavy vzácná.

Níže jsou uvedeny příklady onemocnění tenkého střeva:

Infekční zánětlivé onemocnění

Stejně jako u jiných vnitřních systémů těla může i ve střevním traktu dojít k zánětlivým procesům v důsledku infekce určitým patogenem. Škodlivé bakterie, viry a parazité napadají tenké střevo.

Střevní chřipka, odborně nazývaná gastroenteritida, je akutní infekční onemocnění postihující žaludek a střevní trakt. Způsobují ji především patogeny ve špatně skladovaných, kontaminovaných nebo tepelně neupravených potravinách nebo vodě. Infekce se přenáší fekálně-orální cestou.

Tato střevní onemocnění jsou doprovázena především problémy s vyprazdňováním (průjmem), zvracením a zvýšenou tělesnou teplotou – horečkou.

Z onemocnění bakteriálního původu jsou známá onemocnění salmonelózou, cholerou, kampylobakteriózou, Escherichia coli nebo shigelami. Z virů zase skupina rotavirů.

V souvislosti s napadením patogeny tenkého střeva je pro úplné vyléčení infekce bez zdravotních rizik a následků nutná odborná léčba lékařem.

Diagnóza se stanoví na základě vzorku krve. Léčba závisí na konkrétním patogenu, ale ve většině případů zahrnuje medikamentózní léčbu antibiotiky, klidový režim a dietní opatření.

Crohnova choroba

Crohnova choroba nejčastěji napadá oblast tenkého střeva. Jedná se o chronické zánětlivé onemocnění s fázemi klidu a akutního zánětu.

Toto autoimunitní onemocnění způsobuje zánětlivé procesy v různých částech střevního traktu, nejčastěji však v oblasti spojení tenkého a tlustého střeva.

Crohnova choroba se projevuje podobně jako potravinové alergie, především nadýmáním, průjmem, bolestmi a křečemi v břiše. Etiologie onemocnění není zcela objasněna, ale hlavním faktorem je nesprávná reakce imunitního systému jedince a rodinná anamnéza.

Celiakie

Celiakii se také přezdívá glutenová enteropatie. Jedná se o autoimunitní onemocnění tenkého střeva. Jedná se o neschopnost trávit lepek ve střevním traktu. Diagnózu stanoví alergolog a gastrointestinolog.

Celoživotní léčba spočívá v bezlepkové (gluten-free) dietě. Pokud pacient neodstraní lepek ze své stravy, může dojít ke zmenšení a vyhlazení střevních klků. Následně hrozí neschopnost střevní sliznice vstřebávat dostatečné množství živin a podvýživa.

Potravinová intolerance a alergie

Nesnášenlivost laktózy je onemocnění způsobené nedostatkem enzymu laktázy, který štěpí mléčný cukr (laktózu). Jedná se tedy o poruchu trávicího traktu při štěpení a zpracování mléčného cukru.

Alergie na mléčnou bílkovinu (ve většině případů se jedná o bílkovinu kravského mléka) je patologická reakce imunitního systému. Alergie tedy souvisí s konzumací mléčné bílkoviny, nikoli s konzumací laktózy.

Právě příjem laktózy nebo mléčné bílkoviny vyvolává zažívací potíže a nežádoucí reakce. Ty zahrnují bolesti břicha, průjem, nadýmání a v případě alergie i kožní projevy (vyrážka, ekzém, svědění...).

Histamin je látka fyziologicky se vyskytující v našem těle. Odbourávání jeho nadměrného množství zajišťuje enzym diaminoxidáza, který se produkuje v tenkém střevě. Pokud je však produkce tohoto enzymu nízká, může se v různé míře objevit histaminová intolerance (nesnášenlivost).

Spouštěčem nepříjemných zažívacích potíží je nadměrný příjem potravin s vysokým obsahem histaminu (rajčata, zelí, sýry, pečivo...).

Onkologické onemocnění

Ačkoli se rakovina trávicího traktu vyskytuje mezi onkologickými onemocněními často, rakovina tenkého střeva je spíše vzácná.

Nejčastějšími zhoubnými nádory tenkého střeva jsou adenokarcinom, karcinoid, sarkom a lymfom. Kromě zhoubných nádorů se však v tenkém střevě vyskytují i nezhoubné nádory.

Riziko vzniku rakoviny zvyšují zejména genetické faktory, rodinná anamnéza, celiakie, chronické střevní záněty, oslabený imunitní systém a dlouhodobý nezdravý životní styl (alkohol, kouření, nedostatek fyzické aktivity, nadměrný příjem cukru, soli a vysoce zpracovaných potravin).

Příznaky rakoviny tenkého střeva jsou především bolesti v oblasti břicha, přítomnost krve ve stolici, celková slabost, zvýšená únava a úbytek hmotnosti.

Jak se vyšetřuje tenké střevo?

Prvotní vyšetření střevního traktu zahrnuje odebrání komplexní anamnézy, rozhovor s pacientem o klinických příznacích a v neposlední řadě základní vyšetření pohledem, poslechem a pohmatem.

Součástí základního vyšetření je také laboratorní vyšetření vzorků krve, moči nebo stolice. Častým vyšetřením je ultrazvukové vyšetření břišních orgánů.

V případě zažívacích a vylučovacích potíží se provádí zobrazovací vyšetření kolonoskopie. Při této metodě je do konečníku pacienta zavedena speciálně upravená kamera. Toto vyšetření je primárně zaměřeno na tlusté střevo, ale lékař může zkontrolovat i koncovou část tenkého střeva.

Možnou endoskopickou metodou je gastroskopie, při níž lze opět zkontrolovat žaludek a začátek tenkého střeva. Enteroskopie je specifické zobrazovací vyšetření tenkého střeva.

CT enterografie (počítačová tomografie) se používá především při diagnostice onemocnění tenkého střeva. Pacientovi je nalačno aplikována kontrastní látka pro detailní zobrazení dané oblasti. Další zobrazovací metodou je magnetická rezonance (MRI). Kterou konkrétní zobrazovací metodu lékař zvolí, je individuální.

Endoskopická kapsle je diagnostické zobrazení části tenkého střeva, kterou nelze vyšetřit jinými metodami. Pacient spolkne malou kapsli, která obsahuje kameru. Tato kapsle pak vysílá tři snímky za sekundu do externího přístroje, který přijímá data přicházející z kamery při průchodu střevním traktem.

Negativní faktory pro zdraví tenkého střeva

Rizikové faktory lze rozdělit na vnitřní a vnější. Vnitřní rizikové faktory nelze ovlivnit, vnější lze ovlivnit. 

Mezi vnitřní faktory patří genetické faktory, pozitivní rodinná anamnéza, autoimunitní onemocnění, alergie, intolerance, pokročilý věk a další.

Mezi vnější patří především nevhodný životní styl a nezdravé stravovací návyky.

Nevhodným stravováním se rozumí nevyvážená strava s nízkým obsahem vitaminů, minerálních látek, bílkovin a vlákniny. Naopak škodlivý je nadměrný příjem jednoduchých cukrů a nasycených tuků.

Rafinované jednoduché cukry jsou také nepřítelem střevního mikrobiomu. Ve vysokém množství jsou spojeny s množením kvasinek, což vede k zánětům v těle.

Konzumace pesticidů má negativní vliv na střevní mikroflóru i na hormonální a nervový systém. Je proto vhodné sáhnout po kvalitním a osvědčeném zdroji potravin.

Konzumace alkoholu je rizikovým faktorem, protože zvyšuje množství škodlivých bakterií.

Kouření, užívání antibiotik a dalších léků přispívá k nerovnováze bakterií. Časté užívání analgetik negativně ovlivňuje střeva a zvyšuje riziko střevní propustnosti.

Nepřítelem rovnováhy střevních bakterií je chronický stres. Nadměrné množství stresu způsobuje nedostatečné prokrvení střevní oblasti a omezuje produkci trávicích šťáv.

Negativní vnější faktory:

• Neplnohodnotná strava
• Konzumace alkoholu
• Kouření
• Nízký příjem vitamínů a minerálů ve stravě
• Nadměrný příjem rafinovaného cukru
• Nadměrný příjem nasycených tuků
• Nízký příjem vlákniny, zeleniny a ovoce
• Nadměrné užívání některých léků (antibiotika, analgetika...)
• Nadměrné chronické vystavení stresu
• Malá denní fyzická aktivita
• Nepravidelný nekvalitní spánek
• Nerespektování potravinových intolerancí

Příznivé faktory pro zdraví tenkého střeva

Zdraví střevního mikrobiomu můžeme významně ovlivnit vhodnou stravou a životním stylem.

Do našeho jídelníčku bychom měli pravidelně zařazovat ovoce, zeleninu a celozrnné výrobky. Dostatečný příjem vlákniny je nezbytný pro rovnováhu střevních bakterií a podporu trávení.

Vhodná je také kvašená zelenina (okurky, zelí) a fermentované mléčné výrobky (kefírové mléko). Tyto potraviny jsou přirozeným zdrojem probiotik a prebiotik. Doplnění probiotik ve formě doplňku stravy je nezbytné také po překonání nemoci a oslabení střevní bakteriální rovnováhy.

Potraviny, které jsou pro střevní trakt prospěšné díky svým antiparazitárním účinkům, jsou česnek, cibule, kurkuma, chlorella a spirulina.

Dostatek tekutin má příznivý vliv na střevní sliznici a na rovnováhu prospěšných bakterií. Patří mezi ně obyčejná voda, bylinný čaj, minerální voda a čerstvé zeleninové a ovocné šťávy.

Základem pitného režimu by měla být především čistá voda.

Eliminace stresového faktoru, sedavého zaměstnání a naopak pravidelné cvičení přispívá ke správnému prokrvení a motilitě (pohybu) střev.

Příznivé faktory:

• Pravidelná výživná strava
• Dostatečný příjem vlákniny
• Dostatečný příjem bílkovin
• Dostatečný příjem ovoce a zeleniny
• Dostatečný pitný režim a hydratace
• Dodržování potravinových intolerancí
• Eliminace stresového faktoru
• Dostatek pravidelného a kvalitního spánku
• Dostatečná denní fyzická aktivita
• Doplňování probiotik a prebiotik v době nemoci
• Neodkládání návštěvy odborné pomoci