Sinusitida – zánět vedlejších nosních dutin: co to je a jaké má příznaky?

Co je to sinusitida (zánět vedlejších nosních dutin), proč k ní dochází a jaké jsou její projevy? A další zajímavé informace uvádíme v článku.

Vedlejší nosní dutiny (sinusy) jsou dutiny umístěné v kostech lebky. Je jich několik – čelní, klínová, čelistní, čichová. Všechny jsou párové. Jsou vystlány nosní sliznicí a jsou pneumatizované (vyplněné vzduchem).

Vedlejší nosní dutiny mají své drobné otvory a komunikují s nosní dutinou.

Zánět je reakcí organismu na chorobný podnět, v tomto případě nejčastěji bakterie. Dostanou se do oblasti vedlejších nosních dutin a způsobují zánět.

Může však jít i o tzv. sekundární infekci. V tom případě se bakterie "přilepí" na již viry poškozený terén.

Onemocnění se vyskytuje jak u dospělých, tak u dětí. Ty mohou být k těmto obtížím náchylnější. U těhotných žen je třeba klást důraz na účinnou a bezpečnou léčbu.

Zánět vedlejších nosních dutin často vzniká na základě akutní rýmy (rinitidy). Může vzniknout i na základě zánětu zubního lůžka, odkud se zánět může rozšířit do dutiny nosní (až 13 % případů zánětu vedlejších nosních dutin).

Rozdělení sinusitidy podle délky trvání:

• Akutní (sinusitis acuta) - nově vzniklá
• Subakutní (sinusitis subacuta) - trvající déle než dva týdny
• Chronická (sinusitis chronica) - trvající déle než tři měsíce

Onemocnění zahrnuje poruchu normálního transportu hlenu, protože sliznice je často infikována patogeny. Někdy se v dutině nosní může vytvořit nános s bakteriemi, který je dobře viditelný na rentgenovém snímku.

Dochází k omezení pohybu řasinkových buněk vystýlajících dutiny. To vede k hromadění sekretu v predisponovaných místech dutin.

Rozdělení sinusitid podle zevního původce:

• Virové
• Bakteriální
• Plísňové

V literatuře se uvádějí i tzv. vnitřní příčiny: hormonální, imunitní, neuroregulační, anatomické nebo emoční.

Viry pronikají do buněk tkáně. Poškozují ji tak, že buňky nejsou schopny proti viru bojovat. Následně ve většině případů dochází k jejich rozpadu.

Z bakteriálních infekcí jsou častými původci infekcí vedlejších nosních dutin bakterie ze spektra Haemophilus a Pneumococcus. Zcela běžnými původci infekcí mohou být také Moraxella nebo Mycobacterium tuberculosis.

Mezi plísňovými infekcemi vedlejších nosních dutin převažují infekce způsobené Aspergillus nebo Candida.

Ve většině případů je člověk s tímto onemocněním nakažlivý, a může tak být přenašečem nemoci.

Akutní sinusitida se projevuje zvýšenou teplotou, únavou, celkovou malátností nebo bolestí hlavy. Bolest se šíří z dutiny nosní do oblasti pod okem, na čele nebo v zátylku. Někdy jsou bolesti vyvolány předklonem hlavy.

Hnisavý výtok z nosu je častým příznakem, ale nemusí být pravidlem.

Zmíněné bolesti hlavy vznikají v důsledku poruchy drenáže vedlejších nosních dutin.

Objevují se také bolesti horní čelisti nebo zubů.

Chronický zánět vedlejších nosních dutin vzniká z neléčeného akutního zánětu, který se někdy rozvíjí skrytě (asymptomaticky). Je buď hnisavý, nebo polypoidní (drobný výrůstek se stopkou).

Onemocnění se může projevovat jako tzv. skrytý ložiskový zánět a být zdrojem pozdějších i systémových komplikací.

Nezřídka může infekce přejít z paranazálních dutin také do orbity (absces – hnisem naplněná dutina) nebo lebky (meningitida – zánět mozkových blan). Častou komplikací je zánět průdušnice a průdušek. Může se rozšířit i do hltanu.

Při chronickém zánětu vedlejších nosních dutin se mohou objevit polypy (malé výrůstky se stopkou). Tímto onemocněním trpí asi 5 % populace. Někdy může být stav komplikován zánětem okolních kostí.

• Monosinusitida – zánět jedné dutiny nosní
• Polysinusitida – zánět více vedlejších nosních dutin
• Pansinusitida – zánět všech vedlejších nosních dutin

Sinusitida může být jednostranná (unilaterální) nebo oboustranná (bilaterální).

Pansinusitida je zánět všech vedlejších dutin.

Často vzniká na základě snížené imunitní odpovědi organismu.

Onemocnění lze diagnostikovat několika způsoby. Ke správné diagnóze může někdy vést i pouhé prohmatání dutin lékařem. Nejzákladnější je vyšetření otorinolaryngologem (vyšetření ucho-nos-hrdlo).

Kromě toho se používají následující doplňková vyšetření:

• Rinoskopie – vyšetření pomocí rinoskopu
• Sinusoskopie – endoskopické vyšetření
• Rentgenové vyšetření
• CT vyšetření
• Diafanoskopie – vyšetření vedlejších nosních dutin pomocí světla
• Ultrazvuk

Průběh onemocnění je popsán v části o příznacích.