Co je dermatitida? Zánět kůže a jeho příčiny, příznaky a rozdělení

Dermatitida je definována jako neinfekční povrchový zánět kůže. Vzniká jako reakce organismu na vnější nebo vnitřní faktory. Nejčastějšími vyvolávajícími faktory jsou alergické nebo iritační (způsobené podrážděním) vlivy a jejich kombinace.

Onemocnění se projevuje především u osob, které mají změněnou kožní reaktivitu.

Všechny typy dermatitid se vyznačují tendencí k šíření, opakování a ve většině případů jsou chronické (dlouhodobé).

Ekzém, nebo dermatitida?

V odborných lékařských kruzích se objevilo několik pokusů odlišit dermatitidu od ekzému. Nová terminologie vycházející z anglosaského prostředí používá termín dermatitis.

Ve středoevropské medicíně se stále používá termín ekzém.

Ekzém je typ reakce, která má mnoho příčin.

Podle některých odborníků je každý ekzém dermatitida, ale ne každá dermatitida je ekzém. Proto se doporučuje používat termín dermatitida.

Klasifikace i terminologie jsou nejednotné a v různých publikacích se používají různá kritéria.

Podle průběhu se dermatitidy dělí na:

• akutní dermatitida, která se projevuje v průběhu onemocnění
• subakutní
• chronická

Podle příčiny vzniku se dermatitida dělí na:

• alergickou
• dráždivou

Také v literatuře najdeme dělení podle morfologie a lokalizace. V tomto článku se budeme řídit následujícím dělením:

• Iritační kontaktní dermatitida (Dermatitis contacta iritativa)
• Alergická kontaktní dermatitida (Dermatitis contacta allergica)
• Mikrobiální dermatitida (Dermatitis nummularis)
• Atopická dermatitida (Dermatitis atopica)
• Seboroická dermatitida (Dermatitis seborrhoica)
• Dyshidrotická dermatitida (Dermatitis dyshidrotica)

Dermatitida může být exogenního nebo endogenního původu. Jsou vyvolány známými nebo neznámými škodlivými faktory.

Dermatitidy se dělí do dvou skupin podle svého původu:

1. Zevní (exogenní) původ – dráždivá kontaktní dermatitida, alergická kontaktní dermatitida, mikrobiální dermatitida
2. Vnitřní (endogenní) původ – atopická dermatitida, seboroická dermatitida, dyshidrotická dermatitida

Podle příčiny řadíme do skupiny dermatitid/ekzémů následující kožní onemocnění:

1. Iritační kontaktní dermatitida (Dermatitis contacta irritativa)

Příčinou onemocnění jsou nealergické, dráždivé vnější faktory. Ty mohou být fyzikální, chemické nebo biologické. Průběh onemocnění může být akutní (toxická dermatitida), subakutní nebo chronický (kumulativní dermatitida).

Příznaky akutní dermatitidy se projeví již po několika minutách nebo hodinách.

Projevy chronické dermatitidy vznikají po opakovaném kontaktu s toxickým příčinným faktorem.

Následující tabulka uvádí jednotlivé příklady vyvolávajících faktorů

Rostliny mohou být faktorem vyvolávajícím toxicitu. Například chilli papričky obsahují alkaloid kapsaicin, který vyvolává uvolňování uloženého neurotransmiteru ze senzorických neuronů. V důsledku toho dochází u člověka k pálení kůže.

Pokud se při práci s chilli papričkami nepoužívají ochranné rukavice, může dojít ke kontaktní dermatitidě rukou.

2. Alergická kontaktní dermatitida (Dermatitits contacta allergica, Eczema contactum allergicum)

Alergická kontaktní dermatitida je projevem pozdního typu buněčné alergie. Spektrum nejčastějších kontaktních alergenů se v průběhu života mění. Do značné míry je odrazem životního stylu a životní úrovně společnosti.

V mnoha případech dochází k zánětu kůže po holení, když pacient používá pěnu na holení. Také šperky (hodinky, řetízky) obsahující nikl mohou způsobit zánět kůže.

Následující tabulka uvádí příčiny alergické kontaktní dermatitidy podle pohlaví

3. Mikrobiální dermatitida (Dermattitis nummularis, Eczema microbiale)

Literatura zatím neposkytuje jednotný názor na příčiny tohoto onemocnění. Předpokládá se, že mikrobiální expozice není přímou příčinou onemocnění.

To znamená, že se jedná o kontaktní alergii kůže na produkty bakterií.

4. Dyshidrotická dermatitida (Dermatititis dyshidrotica, Eczema dysidroticum)

Mezi rizikové faktory podílející se na vzniku onemocnění patří dráždivé alergické vlivy, infekce, psychika a tepelné vlivy.

5. Atopická dermatitida (Dermatitis atopica, Eczema atopicum)

Na vzniku atopické dermatitidy se podílí mnoho faktorů:

• Dědičnost – Predispozice ke vzniku atopické dermatitidy je dědičná. Asi 60 až 70 % pacientů, kteří trpí tímto onemocněním, má pozitivní rodinnou anamnézu atopie.
• Narušená bariérová funkce kůže – Snížená imunita vůči kolonizaci zlatým stafylokokem. Tato bakterie způsobuje zvýšenou náchylnost ke vzniku a udržování zánětlivých onemocnění.
• Faktory vnějšího prostředí – Alergeny, vliv teploty a vlhkosti, dráždivé látky.
• Psychologické faktory – Vliv stresu.

6. Seboroická dermatitida (Dermatitis seborrhoica)

Seboroická dermatitida patří mezi multifaktoriální onemocnění.

Na vzniku seboroické dermatitidy se podílejí následující faktory:

• nadměrná produkce kožního mazu
• množení lipofilních kvasinek rodu Malassezia
• dědičnost
• další rizikové faktory – nadměrné pocení, obezita, stres, nesprávná hygiena, HIV infekce, léky (kortikosteroidy, imunosupresiva)

Dermatitida má velmi pestrý klinický obraz.

Akutní stádia onemocnění se vyznačují mnoha příznaky:

• otoky
• zarudnutí
• papuly
• puchýřky
• strupy

Pro chronická stadia dermatitidy jsou typické následující znaky:

• olupování kůže
• ztluštění kůže
• tvorba prasklin

Klinický obraz dermatitidy je ovlivněn několika faktory:

• typ dermatitidy
• stádium
• lokalizace
• věk pacienta
• péče o kůži
• předchozí léčba
• vnější a vnitřní faktory

Následující tabulka uvádí typické příznaky pro jednotlivé typy dermatitid

Přečtěte si také: 

• Jak bychom měli pečovat o problematickou i mastnou pleť? 3 hlavní kroky a tipy na kosmetiku
• Jak pečovat o pokožku rukou? Tři kroky: Mytí, dezinfekce, hydratace

Diagnostika onemocnění je založena na následujících krocích:

1. Anamnéza – cílená, podrobná
2. Klinický obraz – morfologické projevy
3. Diferenciálně diagnostická úvaha
4. Pomocná vyšetření – epikutánní testy, další vyšetření (histologická, bakteriologická, mykologická, alergologická)

Kromě výše uvedených kroků by měl být lékař schopen odpovědět na následující otázky:

1. Jedná se skutečně o ekzém? Pokud ne, o jaké jiné diagnózy by se mohlo jednat?
2. Jakým typem ekzému pacient trpí?
3. Jaká je jeho příčina?
4. Lze příčinu nebo vyvolávající faktor odstranit?

Dermatitida má rozmanité projevy, ale charakteristický klinický obraz. Typickým rysem dermatitidy je sklon k recidivám. Ve většině případů mají chronický průběh.

Onemocnění se projevuje malou, zarudlou makulou a špičatou papulou. Papuly se shlukují do skupin. Typicky se nejvíce papul nachází ve středu ložisek a jejich počet směrem k okrajům klesá.

Základem papul je intracelulární otok, který spolu s intracelulárním edémem keratinocytů vede k tvorbě vezikul. Puchýřky se časem zvětšují a mění se v bulky.

Vnější tenká vrstva puchýřů snadno praskne. Slučují se do zduřelých ložisek nebo větších oblastí. Tkáňová tekutina, která se vytvoří po prasknutí puchýře, časem zaschne a vytvoří strupy.

Při chronickém průběhu onemocnění mají pacienti často nutkání škrábat si postižená místa.

Toto škrábání vede ke zhrubění povrchu (lichenifikaci). Toto zhrubění se spolu se ztluštěním rohové vrstvy kůže stává základem pro vznik hyperkeratotického ekzému.

Tvorba kožních vyrážek je postupná. Existují vedle sebe projevy v různých fázích vývoje. Silné svědění, které je příznakem většiny dermatitid, vede ke vzniku odřenin.

Škrábání vyrážek je nebezpečné, protože může vést k sekundární infekci.

Projevy akutní dermatitidy jsou snadno rozpoznatelné. Léze mají neostré okraje, jsou červené a oteklé. V lézích se vyskytují papuly, vezikuly nebo bulky.

Chronická dermatitida se vyznačuje olupujícími se, zhrublými a hyperpigmentovanými ložisky. Ta mají zhrublý povrch. Často se tvoří trhliny.

Jaká dietní a režimová opatření by měli pacienti dodržovat?

Obecně se pacientům doporučuje nejíst kořeněná, kyselá, ostrá a aromatická jídla. Měli by se také vyhýbat alkoholu.

Univerzální dieta proti ekzému neexistuje.

Lékaři doporučují, aby pacienti dodržovali dietu, která je podobná žlučníkové dietě.

Jak na recepty pro žlučníkovou dietu? + Potraviny, které nedráždí žlučník
Jaké jsou základy a zásady žlučníkové diety? Jaké potraviny jíst / nejíst?

Strava pro tuto žlučníkovou dietu se skládá z následujících potravin:

• zelenina bez zrníček
• ovoce bez zrníček a slupek
• zpracované ovoce – ve formě marmelád nebo šťáv
• libové maso – krůtí, kuřecí, králičí, hovězí, ryby
• zeleninové nebo masové polévky
• mléko a mléčné výrobky (s obsahem tuku do 1,5 %)
• tvrdé sýry (do 30 % tuku)
• rostlinné oleje – olivový, slunečnicový
• netučné pečivo
• suchary
• dětské piškoty
• vločky
• těstoviny
• rýže
• brambory

Mezi základní doporučení patří:

1. Šetrná hygienická péče o pokožku – používejte nedráždivá mýdla a šampony.
2. Omezit kontakt s vodou na co nejkratší dobu.
3. Nevysušujte pokožku po sprchování třením ručníkem.
4. Pacienti by měli vynechat kosmetické přípravky – make-up, lak na nehty, lak na vlasy atd.
5. Noste vhodné oblečení – bavlněné, hladké, vzdušné.
6. Nekouřit.
7. Místnosti v bytě by měly být pravidelně větrány.
8. Byt nebo dům by měl být vysáván každý den.